joudaweb - časopis Čekanka

O nejdůležitějších a nejznámějších postavách chodících v adventu jsem již napsala. Ale chodilo jich obcemi a městy o mnoho víc. Některé trestaly a strašily, jiné obdarovávaly. Na doplnění a vzpomenutí dob minulých si o některých povíme.

Svatá Lucie, další z postav adventního času, je královnou noci. Zaháněla tmu a přinášela světlo. Jak se dočtete níž, její svátek se posunul, a už tomu tak nebylo. Ale jméno zůstalo a s ním i jeho význam - světlo a zář.

Před svátkem sv. Mikuláše se konávaly mikulášské trhy. Byly výroční a poslední v kalendářním roce, proto i hojně navštěvované. Krásnou atmosféru jim dodávaly linoucí se tóny koled. Nejvíce přispívali k oslavám tohoto dne perníkáři a pekaři, jejich výrobky pak nacházely děti na oknech nebo v nadílce. Trhovci ale prodávali mnoho rozličného zboží. V tomto období hlavně vzácné koření a ovoce, ale i drobné dárky ze dřeva, sušeného ovoce nebo z těsta.

Sv. Mikuláš je nejznámější postavou adventní doby. I dnes obchází převlečený za biskupa domy s rodinami malých dětí, pokud je o to požádán. Tradičně ho doprovází usmívající se anděl a remcající čert.

Den sv. Barbory je 4. prosince. V předvečer jejího svátku obcházejí za šera město mladé dívky oblečené v bílém, se závojem nebo zeleným věnečkem a košíkem plným sladkostí a ovoce, ale také s metličkou. Přijít mezi děti jim umožnil sv. Petr, který spustil z nebe žebříky nebo zlatý provaz, a Barborky po něm slezly na zem.

Advent, to je doba střídmosti a půstu, očekávání radostné události - narození Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti.

Advent a vánoční dny byly nejstaršími církevními svátky, nahradily pohanské oslavy zimního slunovratu. Proto byl 25. prosinec považován za začátek křesťanského roku.

Koncem listopadu, většinou v neděli po svátku sv. Kateřiny, začíná období čtyř neděl před Štědrým dnem, kterému říkáme adventní. Jméno je převzato z latinského adventus, což znamená příchod. Je to období příprav na příchod Spasitele, narození Ježíše Krista. Podle církevního řádu nastává čas zklidnění, rozjímání, očista těla i duše.

Milí čtenáři, v dnešním díle si povíme o dvou ženách, Cecílii a Kateřině, jejichž svátky vykouzlily na tvářích lidí v dřívější době poslední úsměvy radosti u muziky i při posezení s přáteli. Po svátku sv. Kateřiny nastává již adventní postní období.

K adventnímu období patřily neodmyslitelně přástky, tedy schůzky ke společnému předení lnu. Byla to přátelská setkání děvčat, sousedek, sousedů i nápadníků dívek, která se příliš církvi nelíbila. Ale lidé práci potřebovali udělat, podzimní a zimní večery k ní byly ideální. Zpříjemnili si ji vyprávěním a dalšími, dnes bychom řekli, kulturními činnosti, jejichž zásluhou se nám dochovaly české lidové pohádky, pověsti, hádanky a písně.

Den sv. Martina je plný veselí, jídla a odpočinku. Ale je také spojen s koncem hospodářského roku a povinnostmi hospodáře, na druhé straně s radostí čeládky a všech pomocníků, protože jim skončila služba, mohli si odpočinout, a buď prodloužit smlouvu nebo si najít jiné místo.

Myslím, že je důležité znát historii českých Vánoc a lidové zvyky s nimi spojené, předávat je dalším generacím, aby se nepřerušilo spojení s našimi předky. Mnohé naše konání má počátek až v době pohanské, zvyky a obyčeje se posouvají staletími, trošku se mění a přizpůsobují době, ale stále na to prvotní navazujeme.

Splnila jsem si další svůj sen. Více než před měsícem jsem se byla podívat na krásku jménem Mont Blanc! Viděla jsem o ní několik dokumentů a filmů, ale vidět ji na vlastní oči je prostě neuvěřitelné a nádherné!

Letní vzpomínání s nostalgií.

Ranní chvilka - je klidné ranní svítání.

Přítmí, sklepení, volání duchů -- nic pro mne.

Je krásně u mého lesa.

Je podzim, co nadělám ....

Někdy udělá osud kotrmelec .....

Milí čtenáři, minulý rok jsem zkusila uspořádat “v mé” knihovně vánoční výstavu, která bývala dříve pravidelně pořádána, a také knihovní akci pro děti. Mé dojmy a průběh jsem popsala, můžete si přečíst. V článku není ale uvedeno, že hned počátkem roku se mi do knihovny přihlásilo pět nových čtenářů, které doprovázelo osm dětí, nebo to bylo naopak? Kdo ví, důležité je, že jsem je v knihovně viděla i během roku.

Milí čtenáři, letošní vánoční příspěvek věnuji hudbě. Chodím každoročně na Rybovu mši, kterou mnoho let uvádějí u nás v kostele. Místní rodák ji pro nás, vděčné publikum, nacvičí spolu se soubory z Mladé Boleslavi. Letos byl kostel tak plný, že mnozí lidé stáli i před ním. Měla jsem pocit, že letošní předvedení bylo výjimečné, hlasy se rozléhaly až mi občas běhal mráz po zádech.

Na vsi se stále něco děje, pořád je v hospodě o čem mluvit.