joudaweb - časopis Čekanka

/ původní pavučina /

tj. ta lyrická

Poznali jste? Na fotografii je cesta k hradu Zvíkov, a právě zde začal kdysi před lety příběh, o kterém v dnešním článku budu psát.

Máte-li zájem přečíst, zvu vás...

aneb

Příliš tlustá moucha.

Další osudy masařčiny

Není to věc neznámá, možná to někdo i zkoušel...

Prokrastinace. Určitě ten výraz znáte: jedná se o notorické odkládání povinností až po ten nejzazší možný termín. Čím více se onen den D blíží, tím víc člověk hledá neprůstřelné důvody, proč ještě není možné se té povinnosti věnovat a je třeba ji ještě a ještě odložit...

Že by teď

se snesla šeď?

Všichni ji známe:

Žádný neví, co jsou Domažlice...

...proč německy Taus, o tom také bude v dnešním mém článku zmínka.

Podle skutečné události.

Přeji dobrý den. Mám pro vás v záloze veršíky taky (příjemně) deštivé. Ale počkám s nimi, až rozladění z velkých (nepříjemných) vod opadne. Je mi líto, že mnozí se nyní se záplavami potýkáte; nám se tentokrát ty přívaly vyhnuly.

A teď všem nabízím trochu odreagování...

Volný verš

Šach - královská hra, kdo by ji neznal, a někdy také nehrál...

Zasvěcení možná poznali, co znamená tato fotografie. Je to postavení šachových figur po prvních pěti tazích zahájení šachové hry sicilská obrana - její dračí varianty.

A proč takový název článku? Chcete-li, pojďte si přečíst. Zvu vás...

jak prosté -

Tak jsem si ji nazvala. Máte lepší nápad?

Možná je to mé nadělení k svátku matek... byť v Čekance zpětně.

Poslední dobou jsem občas jezdím kolem velikého poutače na jakýsi bulvární týdeník. Napřed ho párkrát autobus minul tak rychle, že ve mně zůstal jen nejasný pocit, že tam něco nebylo v pořádku. Jednou jsme ale v ranní špičce projížděli pomalu, takže jsem to stihla vstřebat.

Levá polovina hlásá: TÝDENÍK, který vás naladí DO POHODY! V pravé části je titulní stránka patrně prvního čísla. Na ní neveselé tváře manželského páru X (asi jako by je bolely zuby) a pod nimi výrazné nápisy: Krize vztahu. Drama u X vrcholí! Přichází krach?

Přijde jaro, přijde, bude zase máj...

Přátelé, v komentáři k článku Hanky Horové Paulovnie plstnatá jsem opomněla zmínit jeden zajímavý keř (a jeho název). Mnohé z veršíků, v nichž zmiňuji stromy a rostlinstvo vůbec, považuji za zdařilejší, ale zde je zajímavé téma a asociace na něj, o kterých si můžeme, budete-li mít chuť, popovídat. ;)

který Čekanka zažila.

Do prvního zaměstnání jsem chodívala přes vnitroblok ve starší zástavbě. Byly tam kovové konstrukce na sušení prádla a jiné na klepání koberců, dětské pískoviště se dvěma lavičkami a kus trávníku, na němž rostl strom. Přes zimu na něm nebylo nic zajímavého. Během jednoho jarního víkendu však rozkvetl a já jsem v pondělí žasla nad tou krásou. Květenství sice připomínala kaštan, ovšem jednotlivé květy měly jiný tvar a hlavně – nezaměnitelnou světle fialovou barvu.

Tato povídka spatřila světlo světa v téže době, jako Smrt otce Romera.

+

Zemřel jsem.

Nadpis a fotografie - a je zřejmé, oč tu běží!

Představte si poležení na zahradním lehátku; před očima se odvíjí film. Běží plynule a záhy pomíjí, takže jeho záznam se tiskne pouze do paměti skrytý za slovy. Proto foto-ilustrace nejsou dokument, ale zase jiný příběh...