Hledání
Nevím, jak dalece je následující historka jednak známá a jednak pravdivá. Myslím ale a zároveň doufám, že při jejím přečtení se přesto pobavíte.
Taky rádi houbaříte? Já se přiznám, že ano. Dokonce často mívám sny, ve kterých chodím po krásném provoněném lese a sbírám různé hřibovité houby, jednu za druhou. Říká se, že sny o houbách znamenají nemoc, tak jen doufám, že se to nezakládá na pravdě… Jiná věc je, když vyrážím na houby doopravdy a urodilo se jich. Pak když zavřu oči, vidím samovolně les, plný hub. Houbaření je radost i když následné čištění a zpracovávání je celkem makačka. Z hub lze připravit celou řadu chutných pokrmů. I když je fakt, že znám i řadu houbařů, kteří houby sice sbírají, ale nejedí je. Je to podobné, jako s některými rybáři, kteří nejedí ryby. Je to prostě koníček.
Pan malíř Antonín Vojtek měl v lednu narozeniny a při té příležitosti se na Pozitivních novinách objevil moc hezký článek o něm. Ten článek mě ponoukl k napsání vzpomínky na naše první setkání. Podotýkám, že pan Vojtek historku zná a osobně si ji vyslechl na besedě v břeclavské knihovně. Historka patří k mým oblíbeným a vyprávěla jsem ji už na jedné či dvou besedách, proto ji možná někdo z vás budete znát také.
Ájurvéda - nový úspěšný životní styl, nebo jen utopie?
Byla krásná, až to k víře není,
prameny nocí z vlasů jí tryskaly,
a ty oči uhrančivé,
ach, ty oči uhrančivé,
zeleň moří a dva křišťály.
Vánoce - tak už jsou minulostí. Nejočekávanější svátky roku všemi - především sice dětmi, ale ani dospělí nezůstávají za nimi moc pozadu. Doba, kdy bilancujeme uplynulý rok, říkáme si, co se nám povedlo, co jsme udělali dobře a naopak - co jsme mohli udělat jinak, doba, která v nás všech vzbuzuje takové zvláštní pocity, kdy se nám zdá, že máme k sobě navzájem blíž.
Je mi jasné, že každý zná stále dokola omílané klišé, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Asi téměř každá žena stočí oči v sloup, jen co tato slova uslyší, nebo si je někde přečte. „To určitě,“ pomyslí si a při další představě, co vše musí ještě stihnout a zařídit, se jí podlamují vyčerpaná kolena. Každoročně kolem konce roku statisticky přibývá sebevražd a nárůst v čekárnách a ordinacích psychologů a psychiatrů.
Každý z nás má tisíce nesplněných přání a čeká na zázrak. Doufáme, prosíme a modlíme se za to, abychom v sobě našli sílu, to věčné čekání vydržet. Některé sny se vyplní a jiné budou navždy jen povrchním bohatstvím uvnitř Vaší mysli. Zřejmě tak to ale má být.
Nebojte se, nebudu se poeticky zamýšlet nad nostalgickým obdobím blížících se svátků klidu a míru. Jen se s Vámi podělím o drobný zážitek z jednoho malého města, které jsem navštívila v rámci besedy se čtenáři.
Jste zvědaví, o čem příspěvek bude? Hm, to já taky. Mám jakous takous představu, ale znám se. Myšlenky začnou přeskakovat hned sem hned tam a původní plán je fuč. Necháme se překvapit a jen doufám, že ti nejstatečnější, kteří dočtou do konce, neprohlásí, že to byla ztráta času.
V dnešní době se už jen málokdo obejde bez používání počítače. Internet se stal naší nedílnou součástí. Můžeme se propojit s kýmkoli, v podstatě kdekoli na světě. V každém případě nám tato možnost přináší velké ulehčení nejrůznějších situací.
Palindromy - všichni je známe, jen možná někdo nezná toto odborné označení.
Velká pardubická proběhla předevčírem a ponoukla mě ke vzpomínce na mou osobní účast na této akci. Jak lze vyčíst z jisté mé povídky, ke koním jsem nikdy žádný zvláštní vztah neměla. Přesto jsem se před třemi lety onoho nejslavnějšího koňského dostihu zúčastnila. Pochopitelně v roli diváka. Vtípek o tom, že jsem na Taxisu ztratila podkůvku, přenechám klasikům :-)
Těhotenství jako jedno z nejdůležitějších období v životě (nejen) ženy.
Ač nejsem zrovna psavec, přesto sedím s okousanou tužkou nad dalším příspěvkem a dumám, o čem psát. Je mi moc líto, že se Čekanka nemůže dočkat dalších příspěvků a tak potím krev a doufám, že mě někdo bude následovat.
Dračice, nebo anděl?
Dnes má pohřeb Simona Monyová, spisovatelka, kterou paradoxně proslavil až její tragický osud.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 13. 1. 2021