joudaweb - časopis Čekanka

Máj - lásky čas, šeřík a možná ještě také hrdliččin hlas... - to je většinou první, co napadne téměř každého při zmínce o měsíci květnu, samozřejmě pokud je znalý historie i literatury. Chce se mi věřit, že je nás ještě stále hodně...

Už to tak vypadá. Apríl to stále ještě nevzdal... Ještě že pohled na rozkvétající zahrady potěší a lahodí našim očím. Snad odolají předpovídaným mrazíkům...

V předcházejícím článku jsem se zmínila o petrklíčích, které jsem zatím nenašla. O týden později však již bylo vše jinak, tu a tam se objevily, takže jsem neváhala a pořídila obrázek.

Ale že se povedly!

...opět jsou za dveřmi - nebo přede dveřmi? Vždy si říkám, jak je to správně, myslím, že obě možnosti mohou být.

Co nevidět začne jaro a s ním se probudí i příroda. A jak to tak bývá, tak na jaře začne vše růst a kvést, a to je ten pravý čas vydat se do lesa a na louku, natrhat si mladé bylinky.

Pokud ano, podělte se s námi také o své výtvory. Jaké to jsou nebo mohou být? O tom pojednává dnešní článek.

První den letošního jara. To že má být jaro?

O všem možném... Zamyšlení, fakta... Vzpomínky...

V minulých dnech jsem se dočetla v knize Jana Bauera Bílá místa našich dějin zajímavou domněnku, která pojednává o místech, které čtenářky Tániných knih znají. Ne že bych předpokládala, že počátky našeho státu nebo národa se udály tak, jak se popisuje v pověstech, ale přece jenom alespoň zrníčko pravdy v nich chci najít.

Když jsme s manželem dostali při vánočním povídání od dcery a jejího přítele pozvání na výlet do Kutné Hory, neváhali jsme ani chviličku. Byli jsme tam již několikrát, já vždy objevím v chrámě něco nového a ten klid, který tam na mě dýchne, je nádherný. Stačí mi, když se můžu na chvíli posadit a nechat na sebe působit atmosféru objektu.

Reklamy jsou zkrátka všude! Ať už na billboardech, ve výkladních skříních, v televizi, na internetu nebo v rádiu. Jak moc vás ovlivňují? Přemýšleli jste někdy nad tím? Já ano a vlastně pokaždé, když nějakou vidím.

Tak nasněží nám už konečně?

...přicházejí? Ba ne, už jsou tady - se vší parádou, jen na zásadní atribut, patřící k jejich koloritu, jaksi letos opět pozapomněly a nepřinesly jej. A ani zatím v nejbližších dnech nepřinesou.

A je to tu zase! Shánění dárků, pečení, velký úklid, zkrátka takový ten předvánoční shon. Já osobně mám tohle ráda! Ráda se procházím městem, když už je skoro tma a všechny žárovky a světýlka svítí, do toho hrají koledy a na každém kroku je cítit vánoční atmosféra. A pak Silvestr a vítání Nového roku. Jediné co mně vadí, jsou petardy, co tak trápí všechna zvířátka.

...jen tak.

A ta fotografie? V lednu 2013 jsem se zamyslila, možná si někdo vzpomíná. Pokud ne, v dnešním článku připomenu.

...opět - tentokrát s podtitulem "Kam kráčíš, Ostravo?". A konkrétně zase očima mého vnuka.

Kolikrát za život si umíte říct „jsem šťastná, jsem šťastný!“? A co vlastně štěstí je? Je to jen chvilkový pocit náhlé radosti, nebo je to dlouhodobí stav, kdy se cítíte po všech stránkách spokojeně?

Máte rádi změny ve svém životě? Já ne, aspoň ne ty velké. Každá větší změna mě totiž rozhodí a dlouho mi trvá, než se dokážu zadaptovat. Asi je to mou povahou, znamením a taky tím, jak se zrovna cítím. Na druhou stranu, taková ta změna, kdy si jdete ke kadeřnici a necháte si udělat nový účes, nebo změníte barvu, je dobrá. Obzvlášť, když vám to někdo pochválí!

Ach!?...