joudaweb - časopis Čekanka

- pouhá pověra, poezie rozsvíceného světla (já ho mám doma v malované sklínce, takže poetické je), anebo - symbol světla pro vše "svaté", co nás přesahuje, symbol víry a modlitby?

V dnešním článečku vám nabízím malou ochutnávku z historie pošty.

Ještě jednou se vracím k mému článku o srpnu. Nevešlo se do něj totiž všechno, co jsem měla na mysli, navíc přidám ještě něco nového, a také pár vzpomínek a zajímavostí. Tak jestli máte zájem, pojďte přečíst... Třeba i úvahu o tom, proč červenec i srpen mají 31 dnů...

/ Také něco o cyrilometodějském odkaze, byť napsáno již před pár lety. Vždyť co je to proti dlouhým staletím živé tradice!

Dnešní můj článek je malým připomenutím pro příznivkyně i příznivce naší Čekanky, že...

Pro název dnešního článku jsem si vypůjčila další z veršů básně Měsíce. Pěkně jej básník Václav Čtvrtek vymyslil. Také se Vám líbí?

Dnešní mé povídání bude jen tak, taková míchanice myšlenek, vzpomínek, zkrátka takový letní potlach...

Máte-li náladu jej přečíst, zvu Vás...

Na obrázku je posvátná hora Radhošť, kam až také při své misii na Velkou Moravu snad někdy po roce 863 došli a zastavili se zde Slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Symbolem Radhoště je slavná Kaple sv. Cyrila a Metoděje, kousek jejíž siluety je zde také vidět.

Používáte někdy přechodníky? Já tu a tam ano – umožňují příhodně nahradit vedlejší větu a taky trochu ozvláštnit text. Ostatně překlady z některých cizích jazyků k tomu přímo svádějí…

V rozmezí pár uplynulých dnů si svět připomněl 50 let od událostí, kdy činy dvou lidí, ženy a muže z protilehlých světových stran i rozdílných politických zřízení nejen posunuly vědění lidstva za hranice planety Země, ale také pohnuly dějinami 20. století ve snaze zlepšit soužití lidstva na naší modré planetě a pokračují v tomto úsilí i ve století 21., potažmo také v začínajícím třetím tisíciletí.

Přemýšlela jsem, kým začít a kterou ze dvou fotografií, vztahujících se k dnešnímu článku, zařadit do jeho úvodu.

Přiklonila jsem se k pravidlům společenského chování, která snad až na jedinou výjimku říkají, že žena má přednost, takže jak fotografie, tak i úvod mého povídání bude...

Ničivé povodně, které postihly naši zemi před pár dny, mě inspirovaly k napsání ještě jednoho retro.

Nejen Vltava a Labe na našem i německém území se totiž tak hrozným způsobem vyřádily, ale také Dunaj se zejména v Maďarsku předvedl v plné síle. Tamní povodeň byla nejhorší v celé historii země vůbec a zejména v hlavním městě Budapešti se kulminace Dunaje zastavila na hranici 891 centimetrů, což bylo o 31 centimetrů více než stávající historický rekord.

A právě obrazové zpravodajství z Budapešti a pohled na rozvodněný Dunaj ve mně vyvolaly vzpomínky...

Tato fotografie - hodně sluníčka a co nejméně vody - představuje ideální stav, po němž touží lidé v nejvíce postižených oblastech letošními povodněmi.

Všichni si jistě přejeme, abychom od meteorologů slyšeli příznivější zprávy již co nejdříve.

Současné události mě přiměly k napsání pár řádků. Dnešní povídání je tak trochu retro...

Ráno 4. června 2013 Vltava v Praze kulminovala. Pro srovnání jsem nafotila podobná místa jako v neděli. Někam jsem se ale už nedostala, například na Kampu. Myslím, že fotky žádný další komentář nepotřebují...

Skončil měsíc, který je považován za nejkrásnější v roce, měsíc lásky, měsíc výročí významných historických událostí a vzpomínek, vděčné téma pro literární díla. Jaký byl?!

Nečekejte článek na téma povodně v Praze. Reportáží vyšla spousta a nechci ani neumím jim konkurovat. Jen bych se s Vámi ráda podělila o dojmy z dnešní nedělní vycházky kolem Vltavy a nabídla Vám několik fotografií.

Nenechte se mýlit, třebaže to téměř tak vypadá, tak fotografie u tohoto článku není totožná s tou u článku předcházejícího.

Jak jsem předeslala v tom předcházejícím, tak dnes chci připomenout o - teď jsem na rozpacích - mladší sestře? či největší konkurentce? rozhlasového vysílání. To záleží na úhlu pohledu nás - koncesionářů obou těchto masmédií.

Tak už jsem to nevydržela a sedám ke klávesnici. A opět se stejným problémem - O čem mám psát? Berte to jako překlenutí přestávky než Jiřinka s Blankou naberou dech a napíšou nám zase něco pěkného. Omlouvám se příležitostným přispěvatelům, že jsem je nezmínila, ale přece jenom - ony dvě jsou naše skalní autorky.

Retro fotografií v úvodu mého článku připomínám, že i tak jsme kdysi sledovali a poslouchali... a najednou si připomínáme, jak čas rychle plynul...

Pojďme si trochu zavzpomínat, zabrousit do historie...

Jakou jinou, než fotografii kytice šeříků, již po 68 let symbolu prvních dnů měsíce května, bych měla dát do úvodu mého dnešního článku?

V mém předcházejícím článku jsem zdaleka nevyčerpala všechny události, ke kterým v měsíci dubnu někdy v minulosti dávné i méně dávné došlo i výročí známých osobností, a proto - jak jsem v jeho závěru předeslala, ještě pár vybraných připomínám...