joudaweb - časopis Čekanka

Již v pohanských dobách lidé v tomto období prováděli řadu rituálů a oslav, které se ale nelíbily církvi. A tak zařazovala své vlastní svátky do období pohanských kultovních obřadů ve snaze zrušit ty původní. Došlo k tomu, že se původní sloučilo s novým a dnešní adventní zvyky a tradice se prolínají s pohanskými. Do církevního kalendáře byly Vánoce zapsány v Římě v roce 336.

Už to tak prostě je. Muži jsou úplný opak žen. Aspoň my ženy to tak vnímáme a naopak muži zase nedokáží pochopit ženy. Proč to tak ale je? Řekla bych, že kdyby tomu tak nebylo, tak by si neměly kamarádky u skleničky vína o čem povídat, stejně tak, jako kamarádi u piva.

Je to celostátní soutěž pro studenty středních škol o bezpečnosti, Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Podívat se do Bruselu a nahlédnout do prostor Evropského parlamentu a Evropské komise? Není problém! Stačí být ve finále této celostátní soutěže úspěšný!

Včera jsem byla s mou kamarádkou nakupovat. Jako každá žena miluju nákupy, nemyslím chození do hypermarketů, ale jen tak se courat po městě a prolézt každý obchod, který nám vstoupí do cesty. Podívat se na šperky, oblečení a botičky. Na ty v poslední době ulítávám úplně nejvíc. Doma jich mám už něco přes dvacet párů a pořád se mi zdá, že jich mám málo! Nechala jsem si na ně udělat speciální botník a každý pár mých bot, má tak své místečko. Ale zpět na začátek.

„Je věk, ve kterém žena musí být krásná, aby byla milována. A pak přijde věk, kdy musí být milována, aby byla krásná.“

Françoise Saganová

Šmarjá, nedávno jsem jí "vyprdla." Takže - kolik je mně? Hrůza.

Jiřině jsem kdysi slíbila, že když prozradí osudy své tety Fany, jejíž fotografie zdobí obálku Malomocné, na oplátku odtajním postavu muže na obálce Valdemara. Poodhaluji tedy závoj tajemství...

Každý hudební styl má své pro a proti. Každému se líbí jiné věci, například romantika, tanec, klipy s radujícími se lidmi, nebo s lidmi v depresích. Zkrátka hudba, kterou posloucháme a kterou označujeme za svojí oblíbenou, by pro nás měla něco znamenat. Právě styl, který posloucháme, o nás druhým hodně prozradí. Tady je na koleni sepsaný příběh o dívce, která chtěla tolik zapadnout do nového kolektivu, až se vzdala všeho, co milovala, včetně své oblíbené hudby. Právě ta pro ní ale znamenala kus života. Řídila se radostí a energií, která z ní vyzařovala. Jednoho dne to však zkrátka skončilo…

... článek by se mohl zrovna tak jmenovat Slepíši, ATM nebo Tereza a Štěpán. Nakonec jsem se nechala inspirovat názvem televizního dokumentu - Šestnáct hadů na hlavu - jehož zhlédnutí vřele doporučuji, tedy, je spíše povinné. Bez něj je můj článek jenom pár poskládaných písmenek.

Slávek Janoušek v jesenickém Blue-s baru. Vstup kilo, čas mám, tak neváhám. Jeho jméno mě provází už od dětství, kdy se jeho písně linuly z reproduktorů na pařbách a večírcích přátel mých rodičů. Přelom roku 88'-89', ve vzduchu bylo cítit zvláštní napětí a jeho písně dokázaly vyvolat přesně ty nálady, otázky a odpovědi, které se honily hlavou většině lidí se srdcem a rozumem. Alespoň tak jsem to vždycky z jeho textů cítil.

aneb i tichá radost s divadlem

Kostel svatého Jiljí je vpodvečer čtvrté adventní neděle studený, ponořený do tajemného pološera. S režisérkou Petrou pilujeme mé dva výstupy v Betlémské hře.

„Setkání s nepoznaným“, tak by se dala nazvat tato povídka o cestě domů z Prahy. Komunikace a vztahy se tvoří převážně v situacích, kdy je nečekáme, kdy chceme být sami, bráníme se jim, racionalizujeme své důvody ke svému přístupu a jednání druhých. Nakonec se situace vyvine jinak, než si člověk na počátku myslel. Text vznikal jednoho pátečního večera po novém roce přes textové zprávy od kamarádky, která toto právě prožívala. Text jsem upravil jen nepatrně a se souhlasem autorky si jej dovoluji zveřejnit.

Dnes bez fotek. Bez zbytečných okras. Sama pomoc bližním a potřebným by měla být dostačující pro vcítění se do tématu. Ano, někteří lidé v této zemi jsou v situaci, kdy se jim nedostává prostředků na uspokojení základních lidských potřeb. Dnes jsem se zúčastnil jako dobrovolník této akce v Olomouckém nákupním centru.

Leží tady vedle mě.

Hovory s babičkou.

/ K nedožitým sto pátým narozeninám /