joudaweb - časopis Čekanka

Možná trochu jiný pracovní postup, který se ovšem nehodí do kuchyně.

Je mi divně. Už nejenom od žaludku. Bolest hlavy pomalu ustupuje, ale i přesto jsem se nikdy necítil tak zvláštně. Začínám usínat, což je rozhodně dobře. Znamená to, že moje srdce a mozek začínají zpomalovat a já přestávám uvažovat. Slovy Shakespeara: „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“. Z toho jsem vycházel a usoudil, že přestávám žít i existovat.

Prášky zabraly, tma se rozrůstá. Konečně se dozvím odpověď na jednu z hlavních otázek lidstva. Co je vlastně po smrti?

Tma je všude, nic už mě netrápí.

Životem okouzlená, z života zrozená. Ani dítě ani žena. Bezradná i rozhodná.

„Zdar, drahý budoucí já!

Píšu ti v září roku 2012 a vlastně ani nemám páru, jestli se dožiju dalšího roku, protože prej bude konec světa. Mně je to samo sebou šumák, strašně si užívám a razím heslo celýho našeho stáda: Bude to LEGEN – počkej si - DÁRNÍ!

Tak mi zkus dát do minulosti echo, jestli budu pořád tak boží jako doteď!

Pac a pusu, Tvůj Kůň (moje nejnovější přezdívka, hustá, co?)“