joudaweb - časopis Čekanka

Šmarjá, nedávno jsem jí "vyprdla." Takže - kolik je mně? Hrůza.

"Spěchej pomalu," se říkává. Něco na tom je.

Leží tady vedle mě.

Novodobé maminky.

Spousta lidí se s láskou a obětavostí stará o svý blízký, trpící nějakým postižením. Jde o lidi nepohyblivý, nebo až moc phyblivý a utíkající, o lidi, kterým už to moc nemyslí, o lidi se sklerózou, nebo fóbií. A já žiju s bordelářem.

A teď o jedné postavičce z našeho kolektivu. Je z Ukrajiny a narodila se ve stejným roce jako já. Jmenuje se Marina.

"Hele, mě nepřesvědčíte, dejte pokoj se seznamkou," odrážím dobromyslný útoky svých kolegů v práci.

Chtěla bych se podělit se čtenáři o svý letitý zážitky ze svý profese servírky. Ukázat lidem pohled z druhý strany restaurace. Možná se jich tam spousta totiž najde a chytne se trochu za nos. Jenže jsem úplnej amatér, kterýmu psát spisovně jde vždycky tak první tři věty. Snažila jsem se, ale přijde mi to ode mě hrozně komický, takže jsem se usnesla, že budu čmárati, jak mi zobák narost.