Když jsem ji uslyšela, uvědomila jsem si, jak se mi stýská po Leoniných básničkách. To už byl jen krůček ke vzpomínce na srpen roku 2013, kdy jsme si to veršovaly o úplňku a dorůstání. Jak nám tehdy bylo lehce...
Někomu by se mohlo podle názvu článku zdát, že se tu schyluje třeba k pohádce. No, však víte, jak si Jan Werich pozval ty svoje dcerky, aby se dozvěděl... a jak mu to Maruška pěkně osolila.
Ale to je omyl. Nic víc než pár fotek a slov nečekejte.
Dveře jako symbolická pozvánka do dalšího dílu našeho povídání. Ano, dveře. A ne jen tak ledajaké, přímo zámecké. A to již dává tušit, jaké že to tentokrát fotky v galerii uvidíte.
Jde to ale ztuha, hodně ztuha (jak je patrné z časové prodlevy mezi minulým a aktuálním článkem). Že bych to v rámci urychlení pojala jako obsah kapitol, tak jak bývá uváděn na konci knihy?
a počasí bylo stále stejné, takové, kdy je nejlépe vlézt za kamna a nevystrkovat nos. Jenže nás čekala ještě spousta zážitků. Chtě nechtě jsme ten nos vystrčit musely.
Tak kdepak jsme to minule skončili? Aha, že budeme vyřazeny z provozu. Z provozu jsem byla vyřazená déle než jsem plánovala, ale s chutí do toho, ať se posuneme o kousek dál.
...nezmokli jsme, už jsme tu. Tak nějak jsme to zamlada komentovali po návratu domů.
U nás se tomu říká "Přijít s křížkem po funuse." Zároveň bych se však mohla opřít o tvrzení "Lepší pozdě než nikdy." Tudíž se opírám a pokračuji v psaní článku. Třeba vás lehce naladí a přivane vám vzpomínky na chvíle nedávno minulé a nebo právě ty, co máme zasuté v paměti hodně hluboko.
Ať tak či tak, bude mi potěšením, pokud vám tento článeček udělá radost.
Motýlí křídla pro mne vždy byla synonymem krásy, křehkosti, potěšení z lehkosti bytí, které jsem vždy při pozorování těch vybarvených, ale i těch pro oko obyčejnějších, motýlů pociťovala.
... článek by se mohl zrovna tak jmenovat Slepíši, ATM nebo Tereza a Štěpán. Nakonec jsem se nechala inspirovat názvem televizního dokumentu - Šestnáct hadů na hlavu - jehož zhlédnutí vřele doporučuji, tedy, je spíše povinné. Bez něj je můj článek jenom pár poskládaných písmenek.
... ostatně jako každým rokem na jaře.
Joj, už se docela těším, že se pustím do psaní.
...pro ty, co už mají básničky rádi, ale i pro ty, kteří o tom ještě nevědí a kouzelné chvilky s poezií na ně teprve čekají.
No jo, ale co? Že by pokračování seriálu Tak nějak o všem a vlastně o ničem? Vděčné téma.
Tak nevím, jestli vás mám ještě chvíli nechat tonout v nejistotě (co to zase vymyslela) nebo to vybalit rovnou...Jedna možnost je - snažit se ještě chvíli blufovat a ta druhá, dnes mnohem pravděpodobnější, kajícně se přiznat, že to nebude nic nového pod sluncem.
Jsem na rozpacích, co k tomu dodat. Jak těchto pár řádků vzniklo? Sama nevím. Pouze jsem chtěla poděkovat za krásné básničky na Čekance a podařilo se to tímto způsobem.
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 24. 6. 2024