joudaweb - časopis Čekanka

Tuto povídku jsem napsala na objednávku do zamýšlené povídkové knihy na koňské téma, která se nakonec nekonala. Do povídky jsem se pustila brzy poté, co jsem napsala text s názvem "Jak jsem nenapsala povídku o koních". Ačkoli je povídka v první osobě, sama jsem na koni nikdy neseděla a popis zkušenosti z koňského hřbetu jsem si dílem vycucala z prstu a dílem převzala od kamarádky, která kdysi bez valného úspěchu absolvovala výuku jízdy na koni. Kdo jste na koni jako doma, promiňte mi, pokud objevíte, že děj mé povídky je totálně vzdálený realitě.

Blíží se vánoční svátky, konec roku, čas bilancování a dalších nových nebo znovu opakovaných a letos nesplněných předsevzetí pro rok příští.

Před časem jsem měl jedno trochu kreativní období a vypadlo ze mě pár zajímavých citátů. Tyto citáty krásně sedí do dnešní doby.

Již vícekrát jsem se na stránkách Čekanky zmínila, jak se mi líbí a fascinují mě štíty vysokých skalnatých hor.

Volný verš

Z důvodu chronického workoholismu najdu málokdy čas číst blogy či jiné internetové článečky, i když mě na ně upozorní někdo z mého okolí. Jsou ale výjimky, které stojí opravdu zato. Jedna z pilných čtenářek naší Čekanky a spolubesednice z virtuální besedy, paní Alena, má syna. Ten syn se vypravil na výlet do Ameriky a o své cestě si začal psát blog, na který mě paní Alena upozornila. Nahlédla jsem a byla jsem pohlcena. Jednak vtipným a svérázným vyprávěním, jednak parádními fotkami. Samozřejmě jsem hned začala škemrat, že chci tenhle blog jako seriál do Čekanky. Leč posléze zvítězil zdravý rozum, a také lenost přehrávat všechny fotky, a já jsem se rozhodla místo uveřejňování v Čekance odeslat čtenáře přímo ke zdroji tohohle skvělého vyprávění. Jak si jednotlivé díly onoho pomyslného seriálu nadávkujete, už nechám na Vás. A pro ochutnávku, s laskavým svolením autora, ocituji první díl a uveřejním jednu ze zdařilých fotografií:

Tento článek by snad více zaujal muže, ale doufám, že si i ženy mé povídání přečtou a případně některé pamětnice či pamětníci - stejně jako já - i vzpomenou...

Po napsání článku o významných výročích a událostech roku 2012 v naší zemí jsem vybrala také několik zahraničních výročí a událostí, které mě zaujaly a doufám, že i čtenářky a čtenáři si připomenou osudy významných lidí a některé z událostí, které jednak byly zajímavé, ale také ovlivnily život lidí ve světě i u nás.

Volný verš

U příležitosti různých zajímavých kulatých a polokulatých výročí tohoto roku, ať narození či úmrtí významných osobností nebo různých jiných významných událostí jsem uvedla již několik článků. Tímto mým článkem nabízím k přečtení povídání o několika dalších, které mě zaujaly a doufám, že tomu tak bude i u Vás, milé čtenářky i případně čtenáři, pokud jste nahlédli na tyto stránky.

Není to nádhera?

Pojďte se podívat...

Zda je práce doma opravdu řešením pro zlepšení tíživé finanční situace nebo jen způsob jak nalákat důvěřivé lidi k přilepšení spíše poskytovatele této služby, je v poslední době velmi vyhledávaným námětem. I mě inspiroval, zajímá mě Váš názor, Vaše zkušenosti…

Volný verš

Je mi divně. Už nejenom od žaludku. Bolest hlavy pomalu ustupuje, ale i přesto jsem se nikdy necítil tak zvláštně. Začínám usínat, což je rozhodně dobře. Znamená to, že moje srdce a mozek začínají zpomalovat a já přestávám uvažovat. Slovy Shakespeara: „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“. Z toho jsem vycházel a usoudil, že přestávám žít i existovat.

Prášky zabraly, tma se rozrůstá. Konečně se dozvím odpověď na jednu z hlavních otázek lidstva. Co je vlastně po smrti?

Tma je všude, nic už mě netrápí.

Stát se zodpovědnou, všemi milovanou, vždy upravenou, jít příkladem a přitom být šťastnou a naplněnou ženou…. Utopie? Určitě ne, jen podoba dokonale vyrovnané ženy je mnohdy pro každého trochu jiná. Pozměněná dobou, zkušenostmi a možná i touhami.

Nedávno proběhla tiskem série článků ke třicátému výročí vzniku prvního smajlíka. Zaujal mě především jeden z těchto článků, který jsem bohužel v elektronické podobě nenašla, proto na něj nemohu uvést odkaz. Vyšel ve čtvrteční příloze Mladé fronty DNES 4. řijna a obsahuje citace názorů několika osob na používání smajlíků.

Původně jsem chtěla na článek naší paní šéfredaktorky nazvaný Po dovolené reagovat pouze komentářem, jenže jsem chtěla přispět pár fotografiemi, a to u komentářů není možné, a také mě v této souvislosti napadlo plno dalších věcí a souvislostí, které vydají na delší povídání, tak jsem to vyřešila následovně...

Životem okouzlená, z života zrozená. Ani dítě ani žena. Bezradná i rozhodná.

„Zdar, drahý budoucí já!

Píšu ti v září roku 2012 a vlastně ani nemám páru, jestli se dožiju dalšího roku, protože prej bude konec světa. Mně je to samo sebou šumák, strašně si užívám a razím heslo celýho našeho stáda: Bude to LEGEN – počkej si - DÁRNÍ!

Tak mi zkus dát do minulosti echo, jestli budu pořád tak boží jako doteď!

Pac a pusu, Tvůj Kůň (moje nejnovější přezdívka, hustá, co?)“

Volný verš - úvaha