Milí čtenáři, začíná nám adventní období. Měli bychom při něm uklidit nejen byt, ale hlavně v sobě. Vytáhneme na světlo uskladněné ozdoby a různé vánoční předměty. Ti, kdož ctí tradiční výzdobu, často zděděnou, či používanou mnoho let, přinášející pocit trvanlivosti a jistoty, že vše běží jak má, sáhnou po osvědčených kouscích. Ti, kteří rádi vánoční výzdobu mění, jistě se již v obchodech rozhlédli a koupili si něco nového. Nabídka různých ozdobných předmětů je tak veliká, že bych měla problém vybrat jen několik věcí. Naštěstí já patřím k těm, kteří neradi něco mění, mám ráda své staré dobré svícny, osvědčené slaměné ozdoby a řetězy, dřevěné figurky, vyšívané hvězdičky a usušené plátky pomerančů. V každém případě si však téměř všichni zdobíme své příbytky, kupujeme dárky a vymýšlíme vánoční menu, či ke komu se o svátcích vypravíme a co s sebou vezmeme jako pozornost.
Jak jsem slíbila, v tomto článku budu psát o velmi zajímavém člověku, jehož vzpomínky na válečnou dobu jsem nedávno četla. V nich Karel Sellner psal především o vojenské stravě. A protože to bylo čtení velmi zajímavé, a navíc se jedná o muže, který působil po celý svůj život na Mladoboleslavsku, nabízím i vám jeho pohled na své působení v 1. světové válce.
Tak kdepak jsme to minule skončili? Aha, že budeme vyřazeny z provozu. Z provozu jsem byla vyřazená déle než jsem plánovala, ale s chutí do toho, ať se posuneme o kousek dál.
Všimla jsem si, že hodně lidí kliká na můj článek z období 1. světové války. A tak nabízím něco málo z té doby, a jak je mým zvykem, zastavím se opět u jídla. Je zajímavé, že Karel Sellner, přímý účastník válečného běsnění a známý učitel a později školní inspektor, spisovatel historických knih, který žil v okolí Mladé Boleslavi, ještě za deset let vzpomínal na válku a především na jídlo. Bylo a je velmi důležité, i když my to již tak nevnímáme, protože ho máme nadbytek. Ale dříve tomu bylo jinak. A protože jsem našla několik zajímavostí, které jsem nevěděla, nabízím další článek o válečném žití, a to i proto, abychom nezapomněli…
„Tak už je to tady“, pomyslil si Petr a pomalu vyšel za pohybujícíma se silnýma nohama, natěsnanýma v dlouhých bílých kalhotách.
Milí čtenáři, nedávno mi půjčila má sousedka Vlastivědný sborník vydaný v roce 1928, protože ví, že ráda čtu staré knihy. Jsou zde články z okolí mého bydliště, z různých oblastí života té doby i o významných lidech. Zaujaly mě události spojené se vznikem našeho státu, a tak vám je nabízím. Věřím, že i vás zaujmou a dozvíte se něco nového. Neplánovala jsem to, ale vyšlo mi to na předvečer svátečních dní, a tak pojďme společně zavzpomínat na události předcházející vzniku Československa.
...nezmokli jsme, už jsme tu. Tak nějak jsme to zamlada komentovali po návratu domů.
Ten nešťastný den, pátek 13., se kvapem blíží a mě napadlo, proč na tohle téma nenapsat nějaký článek.
Říká se, co zaseješ, to také sklidíš. Když uděláš něco špatného, ublížíš někomu, všechno se ti vrátí.
Pokud se chceme mít dobře, zažívat jen krásné věci, musíme být sami mírumilovní, milující a šířit okolo sebe jen dobro. Jenže, funguje to tak pro každého?
Zkusili byste uhodnout, o čem dvoustém dnešní článek by asi tak mohl pojednávat?
Pojďte přečíst, zvu vás!
Kluci si stěžují, ba někdy dokonce i nadávají, na ženskou logiku. Přitom mužská logika není o nic logičtější. Někdy mi přijde jejich chování a i oni sami jako záhada Bermudského trojúhelníku. Nikdy se mi nepodařilo dešifrovat jejich signály. Tápu v nich. Vždycky tomu tak bylo. Vždycky tomu tak je. Vždycky tomu tak bude.
Říká se, že láska kvete v každém věku. Tak na co ty předsudky?
Mojí bývalé učitelce angličtiny je něco málo přes 45 let a vzala si o 20 let mladšího kluka. Měli krásnou a skromnou svatbu. A co já vím, žijí šťastně.
... třikrát s nostalgií za uplývajícím létem...
Vážení čtenáři, v těchto dnech pobývá u naší pražské sousedky Magdy její maminka, což by nebylo tak vzácné, v létě zde bývá každý rok. Zajímavější je, že Magda pozvala i maminčinu sestřenici, paní Emu. Co je ale překvapující, obě ženy již překročily devadesát let svého žití. Magdina maminka dokonce o čtyři roky. Když jsem se dozvěděla, že si Magda obě své příbuzné k sobě pozvala, vzpomněla jsem si na Jiřinčin seriál reportáží o své mamince z doby druhé světové války. A nedalo mi to, poprosila jsem o setkání, zda bych se nedozvěděla něco nového z historie. Bylo mi vyhověno, strávila jsem příjemným posloucháním několik hodin, a tak vám nabízím pár postřehů z doby před válkou a během ní.
Dnešním připomenutím si znovu můžeme uvědomit a přesvědčit se, jak rychlým běžcem je čas...
Pokud má „umění“ ještě nějaké jiné poslání než přinášet krásu, pak je to schopnost zaostření, byť jen chvilkového, díky kterému máme možnost spatřit to, čeho bychom si jinak možná vůbec nepovšimnuli.
CIRO MARCHETTI
Sice ne tak rozsáhlý jako byl ten filmový, ale na rozdíl od něj skutečně v reálu prožitý.
...snad své povídání konečně ukončím. Když ale těch vzpomínek a zajímavostí je tolik...
... mám ráda léto, mám ráda vodu...
prostě pohoda...
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 3. 11. 2024