joudaweb - časopis Čekanka

Z úterý na středu nemůžu usnout. Neustále totiž musím myslet na přítelovu minulost, respektive na jednu kontaktní osobu z jeho minulosti. Rozhodnu se proto si následujících den sjednat schůzku s člověkem, který mě zná jako vlastní boty, který sice nemá vysokoškolské vzdělání, ale pokaždé mě vyslechne a poradí.

Všem, kteří jste rádi četli články Jiřiny Tabáškové, či kteří jste ji třeba jen obdivovali za její píli a tvůrčí zápal, jsem bohužel nucena oznámit, že jubilejní dvoustý Jiřinin článek zůstane už navždy posledním jejím příspěvkem do Čekanky.

Nedávno jsem na internetu četla zajímavý článek ohledně taktik, které používají kluci k získání slečny, která se jim líbí.

Jak jsem slíbila, v tomto článku budu psát o velmi zajímavém člověku, jehož vzpomínky na válečnou dobu jsem nedávno četla. V nich Karel Sellner psal především o vojenské stravě. A protože to bylo čtení velmi zajímavé, a navíc se jedná o muže, který působil po celý svůj život na Mladoboleslavsku, nabízím i vám jeho pohled na své působení v 1. světové válce.

Všimla jsem si, že hodně lidí kliká na můj článek z období 1. světové války. A tak nabízím něco málo z té doby, a jak je mým zvykem, zastavím se opět u jídla. Je zajímavé, že Karel Sellner, přímý účastník válečného běsnění a známý učitel a později školní inspektor, spisovatel historických knih, který žil v okolí Mladé Boleslavi, ještě za deset let vzpomínal na válku a především na jídlo. Bylo a je velmi důležité, i když my to již tak nevnímáme, protože ho máme nadbytek. Ale dříve tomu bylo jinak. A protože jsem našla několik zajímavostí, které jsem nevěděla, nabízím další článek o válečném žití, a to i proto, abychom nezapomněli…

Milí čtenáři, nedávno mi půjčila má sousedka Vlastivědný sborník vydaný v roce 1928, protože ví, že ráda čtu staré knihy. Jsou zde články z okolí mého bydliště, z různých oblastí života té doby i o významných lidech. Zaujaly mě události spojené se vznikem našeho státu, a tak vám je nabízím. Věřím, že i vás zaujmou a dozvíte se něco nového. Neplánovala jsem to, ale vyšlo mi to na předvečer svátečních dní, a tak pojďme společně zavzpomínat na události předcházející vzniku Československa.

Kluci si stěžují, ba někdy dokonce i nadávají, na ženskou logiku. Přitom mužská logika není o nic logičtější. Někdy mi přijde jejich chování a i oni sami jako záhada Bermudského trojúhelníku. Nikdy se mi nepodařilo dešifrovat jejich signály. Tápu v nich. Vždycky tomu tak bylo. Vždycky tomu tak je. Vždycky tomu tak bude.

Říká se, že láska kvete v každém věku. Tak na co ty předsudky?

Mojí bývalé učitelce angličtiny je něco málo přes 45 let a vzala si o 20 let mladšího kluka. Měli krásnou a skromnou svatbu. A co já vím, žijí šťastně.

Přidávám k seriálu Karel IV. pár svých osobních názorů, zamyšlení, úvah, informací, vzpomínek...

Nejen podle nadpisu, možná i podle vedlejšího obrázku je zřejmé, o čem si dále můžete přečíst.

V březnu letošního roku si můžeme připomenout 500. výročí úmrtí českého a uherského krále Vladislava II. Jagellonského. Jeho život je takový rozporuplný. Na jedné straně, v domácí politice, se vyznačoval slabotou nebo možná mírností, citlivostí vůči konfliktům v české společnosti, ovladatelností i jakýmsi nezájmem, v zahraniční naopak dosáhl několika menších úspěchů. Jeho panování vedlo k úpadku královské moci, nemůžeme ale dávat vinu pouze jemu, i když svými vlastnosti měl určitě na vzniklé situaci velký podíl, ale také době, ve které vládnul.

Motýlí křídla pro mne vždy byla synonymem krásy, křehkosti, potěšení z lehkosti bytí, které jsem vždy při pozorování těch vybarvených, ale i těch pro oko obyčejnějších, motýlů pociťovala.

Možná právě i takový pohled na Dunaj v ranním mlžném oparu inspiroval hudebního skladatele Johanna Strausse ml.

Nejen silvestrovské a novoroční, ale také mikulášské oslavy jsou někdy důvodem k ohňostrojové show.

To je však pouze fotografie na úvod, s dnešním mým článkem ji toho spojuje opravdu jen velmi málo a pouze okrajově.

A ten nadpis článku? Zdá se vám podivný? Věřím, že vůbec ne! Už jste se jistě dovtípili, takže - pojďte si přečíst...

Byla tu s námi.

Již v pohanských dobách lidé v tomto období prováděli řadu rituálů a oslav, které se ale nelíbily církvi. A tak zařazovala své vlastní svátky do období pohanských kultovních obřadů ve snaze zrušit ty původní. Došlo k tomu, že se původní sloučilo s novým a dnešní adventní zvyky a tradice se prolínají s pohanskými. Do církevního kalendáře byly Vánoce zapsány v Římě v roce 336.

Už to tak prostě je. Muži jsou úplný opak žen. Aspoň my ženy to tak vnímáme a naopak muži zase nedokáží pochopit ženy. Proč to tak ale je? Řekla bych, že kdyby tomu tak nebylo, tak by si neměly kamarádky u skleničky vína o čem povídat, stejně tak, jako kamarádi u piva.

Je to celostátní soutěž pro studenty středních škol o bezpečnosti, Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Podívat se do Bruselu a nahlédnout do prostor Evropského parlamentu a Evropské komise? Není problém! Stačí být ve finále této celostátní soutěže úspěšný!

Včera jsem byla s mou kamarádkou nakupovat. Jako každá žena miluju nákupy, nemyslím chození do hypermarketů, ale jen tak se courat po městě a prolézt každý obchod, který nám vstoupí do cesty. Podívat se na šperky, oblečení a botičky. Na ty v poslední době ulítávám úplně nejvíc. Doma jich mám už něco přes dvacet párů a pořád se mi zdá, že jich mám málo! Nechala jsem si na ně udělat speciální botník a každý pár mých bot, má tak své místečko. Ale zpět na začátek.

„Je věk, ve kterém žena musí být krásná, aby byla milována. A pak přijde věk, kdy musí být milována, aby byla krásná.“

Françoise Saganová