joudaweb - časopis Čekanka

Milí čtenáři, vítám vás na další procházce po Staroměstském náměstí. Budeme pokračovat na západní straně a zastavíme se u několika zajímavých domů. Musím ale v úvodu říct, že tři pozoruhodné domy již uvidíme pouze na fotkách, protože si místo jejich stání zabrali pro sebe komunisté. Asi se jim líbilo sídlit vedle nejznámějšího boleslavského hotelu a ve své nabubřelosti klidně zbourali stavby, které utvářely historickou podobu náměstí a dodávaly mu své kouzlo.

Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Staroměstské náměstí, pověděli jsme si o jeho poloze, jak vypadaly domy a podloubí. Také něco málo o trzích, které jsou s prostorem spojeny až do dnešních dní i o dostavnících, nedílnou to součást dřívějšího života. Dnes se vypravíme po silnici, která se nazývá Pražská brána a vede z Podolce nahoru do města. Už nás nikdo nebude zastavovat v Pražské bráně, jak víme, zbyli po ní jen na pylonech sedící lvi. Nicméně zástavba před bránou stále stojí v téměř nezměněné podobě. Je jisté, že v každém domě nebyl pouze jeden živnostník, ale mnohdy i víc, a tak budou mé popisy lidiček obývající budovy neúplné, ale snad dostačující k tomu, abychom si udělali obrázek o tom, jaké živnosti zde byly a jací lidé v uvedené lokalitě žili.

Milí čtenáři, v dalších dílech se vrátíme k počátkům osídlení. Nejprve si prohlédneme nejdůležitější náměstí v dějinách města. Staroměstský rynek byl prostor uvnitř zástavby, která vznikla přenesením města z Podolce na ostroh ke hradu. Začátky tohoto osídlení z roku 1334 si můžete připomenout v článku Vznik Starého města a mladoboleslavské cechovní zvyklosti. O dalším vývoji a stavbách na náměstí jsem se letmo zmiňovala v mnoha dílech seriálu, protože se mi to zdálo přirozené k danému tématu.

Milí čtenáři, dnešní pokračování mladoboleslavského seriálu bude odpočinkové. Najdete v něm mnohé přinášející lidem chvíle oddychu a zábavy - procházky v přírodě, sportování, pozorování zvířat ve vodě i na souši, poslech hudby i výstavu uměleckých děl. Vše zde můžete vidět nebo prožít, některé aktivity jen v určité dny, většinu běžně, celoročně.

Milí čtenáři, v minulém díle jsem již naznačila, že se dnes budeme věnovat bruslení. V Boleslavi patří k nejstarším a nejoblíbenějším sportům. K bruslení se využívala zamrzlá plocha Podoleckého a Houpavého potoka i zalité louky podél Klenice a Jizery. Přírodním kluzištěm v místech, o kterých píši, se začal rozvíjet bruslařský sport.

Milí čtenáři, vrátíme se Ptáckou ulicí zpátky pod hrad a zamíříme podél Klenice směrem do města. Nacházíme se opět na Podolci, jen pár kroků od bývalého kostela sv. Víta a  hospodářského dvora. Znovu, tak jako na začátku seriálu, projdeme částí Nádražní ulice a připomeneme si, že na jejím konci stála kdysi vyhlášená zájezdní restaurace U Koruny (článek Zaniklé podolecké stavby a továrny).

Milí čtenáři, dnes naposledy projdeme Ptáckou ulicí, seznámíme se s další velkou továrnou, navštívíme společně důležité domy a hospody a letmo se zastavíme u zajímavostí, které by neměly zaniknout.

Milí čtenáři, v dnešním díle se vypravíme za dalšími úspěšnými, ale dnes již zaniklými, továrnami. Od mlýna, kde jsme minule skončili, dojdeme po pár krocích k místu, kde stávala významná textilní továrna. Rozkládala se již přímo na Ptácké ulici, ale hlavní tovární budovy byly podél můstku přes náhon a kolem něj až k Jizeře.

Vítám vás na další pouti Ptáckou ulicí. Minule jsme prošli území s mlýny až k mostu přes náhon a Jizeru směřující do Čejetic. Dnes se na toto místo opět vrátíme. Povíme si o průmyslových podnicích, které zde dříve byly.

Milí čtenáři, dnes se vrátíme do míst, o kterých jsem psala na začátku seriálu. Tehdy se vše podstatné odehrávalo na Podolci a my z této lokality vyrazíme na prohlídku Ptácké ulice, která se řadí k nejstarším úsekům města. Osídlení bylo limitováno polohou místa. Z jedné strany tekla Jizera, z druhé čněl do prostoru skalní masív, na němž byl postaven hrad.

Ulice je to věru dlouhá a významná. Tudy proudily dějiny města, zde se odehrávalo mnoho důležitého pro občany městských čtvrtí i těch za hradbami, od zajištění výživy a nezbytné vody až k poskytnutí práce mnoha lidem v době rozvoje průmyslových podniků.

Milí čtenáři, ještě jednou zavítáme do Jičínské ulice, která navazuje na náměstí Republiky. V minulém díle jsme prošli pravou část směrem ven z města, v dnešním se podíváme na levou. Ulici lemovala v minulých stoletích alej. Nejprve byla topolová, ale po stížnostech, se že v těchto stromech drží hmyz a jsou tudíž nečisté, nahradila ji alej kaštanová. Vzhledem k tomu, že značnou část ulice zabírala zeměbranecká kasárna, bude to dnes díl spíše pro muže...

Milí čtenáři, v dnešním díle budeme pokračovat opět přímou linií a dojdeme na ulici Jičínskou. Jsme stále v oblasti, která se nazývá na Celně. Jičínská ulice je pojmenování nejnovější, předtím nesla silnice jméno stejné jako část nad ní (podívejte se, prosím, do článku o třídě T. G. Masaryka.) Ačkoli jsem předpokládala, že si prohlédneme obě strany ulice, nepodařilo se mi zkrátit mé vyprávění o Hospodyňské škole. Ale myslím, že popis školy bude pro mnohé z vás zajímavý vzhledem k tomu, že tento druh školy se dnes již nevyskytuje. Kasárna a vojáci budou muset počkat...

Milí čtenáři, v dnešním díle budeme pokračovat přímou komunikací z třídy T. G. Masaryka a prohlédneme si nejmladší městské náměstí. I zde stávalo jen několik domů, po levé straně jich bylo víc a byly patrové. Jinak prostor kolem volného prostranství vyplňovaly stodoly. Panelová výstavba probíhala stejně jako v území o něco výše, přibyl výrazný věžák, který měl být jakýmsi ústředním motivem města. Nevím, spíše jsem z něj měla vždy nepříjemný pocit.

Milí čtenáři, dnes vás provedu třídou T. G. Masaryka, jednou z hlavních komunikací procházejících městem a směřujících na Jičín. Ačkoliv jsem původně nezamýšlela do oblastí kolem této silnice zamířit, přece jenom je kolem ní několik staveb zajímavých svou historií a dobře sloužících i v dnešní době. A také si povíme něco málo o dnešní zástavbě, která změnila ráz města.

Milí čtenáři, v dnešním díle zůstane ještě u Výstaviště. Rozloučíme se s ním procházkou ulicemi, které probíhají podélně. A navážeme na ně třídou Václava Klementa, jednou z hlavních silnic, které Boleslaví procházejí. Tato směřuje do Kosmonos a dál na Liberec, také se jí říkalo od poloviny 19. století Liberecká.

Milí čtenáři, v tomto díle se podíváme na tři krásné stavby, které se nacházejí v jedné ulici téměř vedle sebe. Pouze ta třetí je oddělena krátkou řadou domů. Dvě z nich postavil „boleslavský stavitel“ Jiří Kroha, třetí sloužila od roku 1818 nemocným vojákům.

Milí čtenáři, v dnešní díle ukončím své mladoboleslavské vlastenecké putování. Naposledy se potkáme se všemi lidmi, kteří ovlivnili život v tomto historickém období. Všichni totiž navštěvovali lázeňské středisko Boží Voda. Byly to lázně v pravém slova smyslu, jak je dnes vnímáme. S koupelemi, lázeňským domem, procedurami, jezírkem, restaurací, s možností pobýt delší dobu nebo se jen projít v lázeňském parku.

Vítám vás u dalšího obrozeneckého dílu. Dnes se podíváme do dvou vlasteneckých podniků a za jejich majiteli. Povíme si něco málo o bálech a o tom, jak se muži (ženy do hodpod nechodily) v hospodách bavili. Oni v nich našli vše, co potřebovali – jídlo, pití, politické i různorodé debaty i kulturní program. Mimochodem, v Boleslavi bylo mnoho hospod, náleven, vináren či hostinců. Jen na Staroměstském náměstí jich bylo v polovině 19. století 31. A to je jen jedno náměstí…

Milí čtenáři, minule jsem psala o novinách a časopisech, dnes budu psát o českých knihách a spisovatelích spojených s Boleslaví. Český vlastenecký rozkvět by nebyl možný bez české knihy. Pomohla připravit alespoň část národa na souboj s mocí a rozvinula duševní obzor čtenářů. Seznamovala je s jazykem, vzdělávala, navazovala na dávné doby bratrské, kdy patřily české knihy k obvyklé výbavě bohatších rodin. Běžně se tenkrát mluvilo česky a většina lidí jazyk ovládala. Dlouhé roky temna končily, nyní bylo nutné vrátit lidem mateřský jazyk. A to byl úkol vlastenců, kteří tak činili různými způsoby. Vydáváním novin a časopisů, knih, pořádáním hudebních a divadelních představení, besídek a spolkových zábav i při obyčejnému posezení v restauracích či hospůdkách.

Milí čtenáři, dnes si budeme povídat o prvních novinách a časopisech. Příliš se o nich nepíše, ale přece jenom něco málo se mi podařilo zjistit, a tak se dozvíte, jaké tiskoviny si boleslavští mohli přečíst. Oni novináři, jak je chápeme dnes, dřív asi nebyli. Do novin a časopisů psali většinou lidé mající jinou profesi, které se věnovali, a ve svém volnu se pak vyjadřovali k probíhajícím událostem nebo publikovali zajímavé statě ze svého oboru a pomáhali tak rozšiřovat vědomosti lidí. Nebyly běžně nám dostupné encyklopedie či Wikipedie, kde zvídavý čtenář najde vše, co ho zajímá. V každém městě pak záleželo na tom, jestli se najde vlastenec, knihkupec, tiskař nebo nakladatel, který by dostupné tiskoviny přivezl do města a zprostředkoval je lidem. V Boleslavi se to dařilo. Bylo tu několik zajímavých lidí, kteří se podíleli na distribuci i na psaní článků. Dodnes na ně vzpomínáme…