joudaweb - časopis Čekanka

Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Železnou ulicí po pravé straně směrem od náměstí, dnes se vypravíme po protější. Projdeme i jednou z nejstarších městských ulic a dokončíme prohlídku Hudcova domu, o němž už mnohé víte.

Milí čtenáři, v dnešním díle projdeme nejdůležitější ulicí Starého Města. Železná, jak se jí říká od počátku, spojovala dvě části města. Starou, vzniklou po roce 1334, a novou, ustanovenou Kunrátem v roce 1528. Jméno ulice se mohlo změnit v roce 1884, kdy zastupitelstvo řešilo různé podněty na přejmenování ulic, ale navrhovaný název “Ulice Palackého” nebyl schválen.

Milí čtenáři, v dnešním díle dokončíme procházku po Staroměstském náměstí. Celý díl jsem věnovala staré radnici, protože s touto významnou stavbou je spojeno mnoho zajímavého. Od práce radních, soudců a policistů, až po její nádhernou výzdobu. Mnohé jsem o radnici již napsala v předchozích dílech, protože je s ní spojeno dění ve městech ve všech historických etapách. A tak pojďme na radnici..

Milí čtenáři, v minulém díle jsme došli až k domu U Zlatého čápa. Další zástavba již patří do Železné ulice, a tak odbočíme doleva, a vydáme se cestou, kterou můžeme vidět jen na starých fotografiích a kresbách. Severní část náměstí je dnes úplně jiná. Budova hejtmanství, která jej uzavírala, byla zničena při bombardování Rudou armádou 9. května 1945. Blok domů už nebyl obnoven, a tak dnes končí náměstí ulicí Kateřiny Militké, před níž se rozkládá parčík.

Milí čtenáři, jste jistě odpočati a připraveni na pokračování procházky po východní části Staroměstského náměstí. Minule jsme skončili u Gellnerova domu, který je zajímavý nejen spojením s básníkem Františkem Gellnerem, ale i svou architekturou. Dnes tedy pokročíme směrem k Železné ulici…

Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po zajímavých domech nacházejících se na Staroměstském náměstí. Tentokrát se vypravíme východním směrem a začneme opět pod podloubím. Uvidíme, kam nás nohy donesou, kde se zastavíme a odpočineme si, aby nás cestování neunavilo…

Milí čtenáři, vítám vás na další procházce po Staroměstském náměstí. Budeme pokračovat na západní straně a zastavíme se u několika zajímavých domů. Musím ale v úvodu říct, že tři pozoruhodné domy již uvidíme pouze na fotkách, protože si místo jejich stání zabrali pro sebe komunisté. Asi se jim líbilo sídlit vedle nejznámějšího boleslavského hotelu a ve své nabubřelosti klidně zbourali stavby, které utvářely historickou podobu náměstí a dodávaly mu své kouzlo.

Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Staroměstské náměstí, pověděli jsme si o jeho poloze, jak vypadaly domy a podloubí. Také něco málo o trzích, které jsou s prostorem spojeny až do dnešních dní i o dostavnících, nedílnou to součást dřívějšího života. Dnes se vypravíme po silnici, která se nazývá Pražská brána a vede z Podolce nahoru do města. Už nás nikdo nebude zastavovat v Pražské bráně, jak víme, zbyli po ní jen na pylonech sedící lvi. Nicméně zástavba před bránou stále stojí v téměř nezměněné podobě. Je jisté, že v každém domě nebyl pouze jeden živnostník, ale mnohdy i víc, a tak budou mé popisy lidiček obývající budovy neúplné, ale snad dostačující k tomu, abychom si udělali obrázek o tom, jaké živnosti zde byly a jací lidé v uvedené lokalitě žili.

Milí čtenáři, v dalších dílech se vrátíme k počátkům osídlení. Nejprve si prohlédneme nejdůležitější náměstí v dějinách města. Staroměstský rynek byl prostor uvnitř zástavby, která vznikla přenesením města z Podolce na ostroh ke hradu. Začátky tohoto osídlení z roku 1334 si můžete připomenout v článku Vznik Starého města a mladoboleslavské cechovní zvyklosti. O dalším vývoji a stavbách na náměstí jsem se letmo zmiňovala v mnoha dílech seriálu, protože se mi to zdálo přirozené k danému tématu.

Milí čtenáři, dnešní pokračování mladoboleslavského seriálu bude odpočinkové. Najdete v něm mnohé přinášející lidem chvíle oddychu a zábavy - procházky v přírodě, sportování, pozorování zvířat ve vodě i na souši, poslech hudby i výstavu uměleckých děl. Vše zde můžete vidět nebo prožít, některé aktivity jen v určité dny, většinu běžně, celoročně.

Milí čtenáři, v minulém díle jsem již naznačila, že se dnes budeme věnovat bruslení. V Boleslavi patří k nejstarším a nejoblíbenějším sportům. K bruslení se využívala zamrzlá plocha Podoleckého a Houpavého potoka i zalité louky podél Klenice a Jizery. Přírodním kluzištěm v místech, o kterých píši, se začal rozvíjet bruslařský sport.

Milí čtenáři, vrátíme se Ptáckou ulicí zpátky pod hrad a zamíříme podél Klenice směrem do města. Nacházíme se opět na Podolci, jen pár kroků od bývalého kostela sv. Víta a  hospodářského dvora. Znovu, tak jako na začátku seriálu, projdeme částí Nádražní ulice a připomeneme si, že na jejím konci stála kdysi vyhlášená zájezdní restaurace U Koruny (článek Zaniklé podolecké stavby a továrny).

Milí čtenáři, dnes naposledy projdeme Ptáckou ulicí, seznámíme se s další velkou továrnou, navštívíme společně důležité domy a hospody a letmo se zastavíme u zajímavostí, které by neměly zaniknout.

Milí čtenáři, v dnešním díle se vypravíme za dalšími úspěšnými, ale dnes již zaniklými, továrnami. Od mlýna, kde jsme minule skončili, dojdeme po pár krocích k místu, kde stávala významná textilní továrna. Rozkládala se již přímo na Ptácké ulici, ale hlavní tovární budovy byly podél můstku přes náhon a kolem něj až k Jizeře.

Vítám vás na další pouti Ptáckou ulicí. Minule jsme prošli území s mlýny až k mostu přes náhon a Jizeru směřující do Čejetic. Dnes se na toto místo opět vrátíme. Povíme si o průmyslových podnicích, které zde dříve byly.

Milí čtenáři, dnes se vrátíme do míst, o kterých jsem psala na začátku seriálu. Tehdy se vše podstatné odehrávalo na Podolci a my z této lokality vyrazíme na prohlídku Ptácké ulice, která se řadí k nejstarším úsekům města. Osídlení bylo limitováno polohou místa. Z jedné strany tekla Jizera, z druhé čněl do prostoru skalní masív, na němž byl postaven hrad.

Ulice je to věru dlouhá a významná. Tudy proudily dějiny města, zde se odehrávalo mnoho důležitého pro občany městských čtvrtí i těch za hradbami, od zajištění výživy a nezbytné vody až k poskytnutí práce mnoha lidem v době rozvoje průmyslových podniků.

Milí čtenáři, ještě jednou zavítáme do Jičínské ulice, která navazuje na náměstí Republiky. V minulém díle jsme prošli pravou část směrem ven z města, v dnešním se podíváme na levou. Ulici lemovala v minulých stoletích alej. Nejprve byla topolová, ale po stížnostech, se že v těchto stromech drží hmyz a jsou tudíž nečisté, nahradila ji alej kaštanová. Vzhledem k tomu, že značnou část ulice zabírala zeměbranecká kasárna, bude to dnes díl spíše pro muže...

Milí čtenáři, v dnešním díle budeme pokračovat opět přímou linií a dojdeme na ulici Jičínskou. Jsme stále v oblasti, která se nazývá na Celně. Jičínská ulice je pojmenování nejnovější, předtím nesla silnice jméno stejné jako část nad ní (podívejte se, prosím, do článku o třídě T. G. Masaryka.) Ačkoli jsem předpokládala, že si prohlédneme obě strany ulice, nepodařilo se mi zkrátit mé vyprávění o Hospodyňské škole. Ale myslím, že popis školy bude pro mnohé z vás zajímavý vzhledem k tomu, že tento druh školy se dnes již nevyskytuje. Kasárna a vojáci budou muset počkat...

Milí čtenáři, v dnešním díle budeme pokračovat přímou komunikací z třídy T. G. Masaryka a prohlédneme si nejmladší městské náměstí. I zde stávalo jen několik domů, po levé straně jich bylo víc a byly patrové. Jinak prostor kolem volného prostranství vyplňovaly stodoly. Panelová výstavba probíhala stejně jako v území o něco výše, přibyl výrazný věžák, který měl být jakýmsi ústředním motivem města. Nevím, spíše jsem z něj měla vždy nepříjemný pocit.

Milí čtenáři, dnes vás provedu třídou T. G. Masaryka, jednou z hlavních komunikací procházejících městem a směřujících na Jičín. Ačkoliv jsem původně nezamýšlela do oblastí kolem této silnice zamířit, přece jenom je kolem ní několik staveb zajímavých svou historií a dobře sloužících i v dnešní době. A také si povíme něco málo o dnešní zástavbě, která změnila ráz města.