joudaweb - časopis Čekanka

Milí čtenáři, v dalším školním pokračování se projdeme po náměstí, na kterém stojí několik krásných škol, které byly postaveny v období stavebního boomu 19. a počátkem 20. století. Jsou srovnány kolem celého náměstí, příznačně tehdy zvaného Školní, a doplňuje je secesní budova poštovního úřadu. Budeme se spolu posunovat po kruhu od jedné krásné budově ke druhé a povíme si o tom, jak to zde vypadalo dříve a jak nyní.

V minulém díle jsem psala o reformách Marie Terezie a jejího syna Josefa II. V dnešním navážu na jejich změny ve školství. Budu vám vyprávět o školních budovách ve městě a o celkovém rozvoji této oblasti. Kulturní 16. století bylo nahrazeno úpadkem vědění a znalostí. V 19. století se opět začala věnovat větší pozornost vzdělání, a to nejen pro chlapce, ale i pro dívky. V dnešním díle se vypravíme do dvou nejdůležitějších škol sídlících na Karmeli a na Školním náměstí, do slavného piaristického gymnázia, které navázalo na tradici bratrské školy, a do hlavní školy, která lákala a dodnes láká žáky nápisem „pojď sem, synu“…

Milí čtenáři, v dnešním díle se pokusím shrnout nejdůležitější události ve městě od poloviny 18. století až do jeho konce. Doufám, že pak už se mi bude lépe psát a vám lépe číst, přijdou století rozvoje, národ se probudí. Obrození, zakládání různých spolků, manufkatur a továren už pomalu směřuje k lepšímu dění ve městě. Tak se tedy pojďme společně prokousat lety válečnými a reformními.

V dnešním díle opustíme krásný palác nad Jizerou a podíváme se, jak žili boleslavští po bělohorské tragedii do poloviny 18. století. Ve městě bylo šest šlechtických domů, ale panstvo zde nebydlelo. V tomto období přešly tyto domy do rukou měšťanů. Ti se dělili na dvě skupiny: sousedy, ponejvíce to byli řemeslníci a obchodníci a na obyvatele, což byli pomocníci u řemeslníků, v mlýnech, v pivovaře nebo v hospodářských dvorech a domácnostech.

Hrad je v troskách, ale pár metrů od něj stojí stavba, která přežila staletí v podobě velmi blízké původnímu stavu. Už jsem se o ní zmínila v článku Tovačovská Boleslav, prosím, připomeňte si. Pozdně gotický palác Templ stojí na parkánu městských hradeb. Byl vybudován na konci 15. století v ulici Myší díra, později se zde říkalo Na Baště a dnes je to ulice Krajířova. Nicméně označení Myší díra je stále používáno pro uličku spojující Staroměstské náměstí s Templem. Z hradeb je krásná vyhlídka na okolí Jizery, a tak neudiví, že kdosi navrhoval pro ulici název „Krásnovyhlídenská".

Čtenáři mého seriálu o Boleslavi si jistě vzpomenou, že jsem majitele města opustila v okamžiku, kdy se svého majetku ujal Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic. Nebyl dobrým hospodářem, jeho dluhy narůstaly a musel postupně odprodávat majetek. Nakonec městu nabídl možnost vykoupit se z poddanství. Měšťané byli bohatí, jak víme z předchozích dílů, dosud nemuseli robotovat, ale posílali vrchnosti peníze. Vykoupením z poddanství chtěli získat samostatnost a doufali, že tím získají i svobodu v oblasti náboženské.

Dnešním dílem zakončím dobu rozvoje a relativně poklidného života. Věnuji ho lidem, na které bychom neměli zapomínat. Jsou spjati nejen s Boleslaví, ale někteří jistě s celou republikou. Možná i vy si vzpomenete, že právě ve vašem městě někteří z nich působili a zanechali odkaz i vám. O řadě z nich se zmiňuji při svém vyprávění, ale o dalších to není možné, to by byly články příliš dlouhé.

Dnes se vypravíme do míst, která jsou úzce spjata s boleslavskou historií, ale mnozí si to ani neuvědomují. Nevědí, že přímo pod jejich nohama je pohřbeno plno zajímavých postav od 15. až do 19. století. Nacházíme se na severním konci dnešního Mírového náměstí, v bývalém Havelském hřbitově u kostela sv. Havla. Na místě, které postupem času, ale hlavně nekulturnosti úředníků a vandalů nechalo město v minulých letech zdevastovat a nakonec z něj zbylo pouze torzo. Zmizelo pohřební místo se svými náhrobky, krásnými ukázkami hřbitovní architektury několika po sobě jdoucích staletí.

S krajířovským rodem je spojeno nejen kulturní obohacení města, ale i rozvoj všech oblastí. O kulturní části, v níž hráli prim čeští bratři, jsem se již zmínila. Nejvíce na očích ale bylo stavební úsilí, které změnilo město. Proto se vypravíme za některými stavbami, které v průběhu 16. století vyrostly nebo byly přebudovány. V této době byl přestavěn podle plánů Matea Borgorelliho boleslavský hrad, na hradbách nad Jizerou vyrostla vodárenská věž, byla postavena stará radnice, staroměstský dřevěný kostel se změnil v moderní duchovní stánek, a na nově zřízené „hřbitovní zahradě“ byl postaven kostel sv. Havla. Postupně si stavby prohlédneme a povíme si o zajímavostech s nimi spojenými.

Město Boleslav vzkvétalo, stalo se největším a nejbohatším na severu země. Rozvíjelo se ve všech oblastech, získalo si uznání i věhlas. Přicházeli noví měšťané, učitelé i řemeslníci. V 16. století bylo i dost potravin. Dle zprávy o tom, že se bouřili lidé nakupující draze pečivo, když se jim zdálo, že je obilí levné, usuzuji, že většina nedostatkem netrpěla, neúroda je netrápila. Radní dokázali dohodnout mezi hlavními církevními proudy shodu. Husité i bratři žili v míru, bohoslužby se konaly dle jejich řádů, každý občan si mohl vybrat svou víru (výjimku tvořili katolíci, ti ve městě nebyli), školy a církevní budovy spravovaly podle svých možností církve a využívaly dary jim věnované. U českých bratrů se střídala období pronásledování s poklidnou dobou, kdy se věnovali rozvoji kulturního života.

V dnešním díle ponecháme vládnout Kunráta, který pro město uskutečnil mnoho dobrého, a prohlédneme si další bratrské stavby. Jsou nyní opraveny, za mé boleslavské éry nebyly, a je moc pěkné u nich postát a popřemýšlet.

V minulém díle jsme opustili Johanku, jíž umřel syn Adam i manžel Jan ze Šelmberka. Za jejich vlády byla ve městě náboženská svoboda, v poklidné atmosféře se dařilo řemeslníkům a rolníkům, město hospodářsky rostlo. K růstu přispěla i samospráva, rozvíjel se nejen průmysl, ale i kulturní život. Další osudy města jsou úzce spojeny s rodem Krajířů z Krajku a církví Jednotou bratrskou.

Dnes se podíváme do Mladé Boleslavi v době vlády významného českého rodu, Tovačovských z Cimburka. Ti získali boleslavské panství sňatkem Jana Jaroše Tovačovského se sestrou Jindřicha Kruhlaty Magdalénou z Michalovic. Jaroš byl mocným šlechticem, ale co bylo pro Boleslav podstatné, byl kališnického vyznání, a navíc toleroval různé náboženské skupiny, které působily v Čechách. Jeho zásluhou se v našem městě usídlila Jednota bratrská, která svým působením učinila z města evropské středisko vzdělanosti. Ale o ní si povíme v dalším pokračování…

Milí čtenáři, dnes již opustíme podolecké území a přesuneme se s Ješkem z Michalovic do roku 1334. Jak jsem se již zmínila, jemu vděčíme za rozšíření města. Přenesením na ostroh ke hradu se dále mohlo rozvíjet. Ješkovým hlavním cílem bylo založit velké a bohaté město s lidmi znalými řemesel, aby mu přinášeli stálý a nemalý příjem. Proto obdařil měšťany různými právy, umožnil jim otevření krámů, postavit radnici i hospodu. Nechal si za to zaplatit nemalý peníz…

Jak již víme, první osadou v tomto kraji bylo boleslavské hradiště, rozkládající se kolem toku Klenice. Nejdůležitější funkcí osady bylo zajistit existenci hradu. Jak jsem psala minule, všichni obyvatelé se činili, aby uživili sebe i knížete se svými úředníky. Dnes se podíváme na některé zajímavé stavby v této oblasti, projdeme uličky v podhradí, a necháme se unášet pomalu protékající říčkou Klenicí.

Milí čtenáři, zvu vás na další pokračování historických událostí v mém rodném městě. Minulý díl jsem ukončila prvními Markvartici, kteří se usídlili postupně po celém Pojizeří a zcela ho ovládli. Pro mé další vyprávění jsou důležití potomci Beneše Heřmanice, zakladatele rodu pánů z Michalovic. A protože je tento rod spojen s boleslavským hradem v jeho počátcích, není možné vynechat osadu Podolec, už jen proto, že právě za jejich vlády prožila své nejlepší období. Seznámím vás s životem lidí v této oblasti v období 13. a 14. století. Nejenom pánů, ale i těch chudších, bezejmenných, bez kterých by osada pod hradem nemohla existovat, bez nich by se nikdy nestala významnou obchodní a správní částí města.

Milí čtenáři, v několika dílech se vypravíte, tedy bude-li vás moje rodiště zajímat, se mnou a s Jiřinkou do města, které jistě všichni znáte. Mladá Boleslav patří k městům, které od svého založení ovlivňovaly dějiny našeho národa. Zde se odehrávaly důležité události v minulosti, ale i v současnosti. Jiřinka se o historii města velmi zajímala. Už při mém pobytu v Ostravě jsme se bavily o založení, o zajímavých boleslavských osobnostech, těšila se, že si projdeme nejen Staré Město a jeho památky, ale i části města, které jsme nazývaly „školní“ pro koncentraci krásných školních budov, protože Jiřinka měla ke školství velmi blízko. Měly jsme již také objednanou exkurzi do automobilky, chtěla jsem jí hlavně ukázat novou lisovnu s obrovskými lisy, což je tedy úžasný zážitek. Ale bohužel, tak alespoň takto se s Jiřinkou a s vámi, pokud budete chtít, projdeme historií Mladé Boleslavi, která je spojená již s nejranějším obdobím vlády Přemyslovců.

Vážení čtenáři, jistě jste si všimli, že jsem změnila název města. Od 1. ledna 1944, tedy v době okupace, sjednotili Němci Staré a Nové Benátky a Obodř, a nazvali seskupení Nové Benátky nad Jizerou. Krátce poté název změnili na dnešní Benátky nad Jizerou. Zavedu vás do zámeckého parku, na krásné náměstí s několika zajímavými domy a také se vydáme za dalšími památkami, které nás s manželem zaujaly.

Milí čtenáři, jak jsem slíbila, v dnešním vyprávění vás zavedu do Benátek nad Jizerou. Město je rozloženo po obou stranách Jizery, rozděleno je mostem. Vždy jsem měla dojem, že část města vysoko nad kopcem se zámkem a krásným náměstím je starší část města. Ale není tomu tak, počátky Benátek jsou dole u řeky, při důležité silnici směrem na Prahu.

Milá Jiřinko a čtenáři, v dalších třech dílech vás pozvu na výlet na oba břehy Jizery. Nad pravým leží obec Dražice, která kdysi patřila významnému šlechtickému rodu, který proslul svým církevním zaměřením, vždyť z něj vyšli čtyři biskupové jménem Jan. Na levém břehu leží stará část Benátek nad Jizerou, Nové Benátky jsou kousíček od Dražic. A protože Benátky patřily v minulých dobách k panství dražickému, začneme svou pouť právě tam.