joudaweb - časopis Čekanka

Jak jsem v minulém díle slíbila, dnes se vypravíme za zpěváky. Před obrozeneckou dobou zněl zpěv většinou v kostelích a v hospodách u dobrého moku. V době spolkové a uvolnění byl slyšet na mnoha místech. Zpívaly se písně české i německé, povolené i zakázané. Větší měrou než dříve se hudba zařadila do běžného života lidí. Vydáme se za lidmi ze smíšeného sboru Boleslav a povíme si něco o osobnostech s tímto souborem spojených.

Milí čtenáři, pojďme postoupit v čase a podívat se, jak se vedlo vlastencům v druhé polovině 19. století. Nejen oni si uvědomovali, že by čeština mohla zaniknout. Stále víc lidí se zapojovalo do dění. Nejen že navštěvovali divadelní či jiná představení, ale mnoho z nich se zúčastňovalo spolkového života. Pan Karel Herčík, velký znalec historické Mladé Boleslavi tvrdí, že ve městě bylo až 300 spolků. Je to číslo neuvěřitelné, i když většina brzy zanikla. Ale když si uvědomíme, že pár lidí muselo spolek založit a po určitou dobu ho navštěvovat, tak mi z toho vychází, že skoro každý občan Boleslavi byl v nějakém spolku, a někteří jistě i v několika. Pojďme se tedy podívat, jaké že to spolky u nás byly (nebojte se, jen na ty největší), jak se podílely na rozvoji města, a jaké dědictví nám zanechaly.

Milí čtenáři, dnes se vrátíme na počátek 19. století. Jak jsem tak psala díly o školách, divadle a výstavách, tak jsem si uvědomila, že bych se měla zmínit o rozvoji tehdejšího kulturního života. A vzpomenout na lidi, kteří bojovali za český národ, vštěpovali mu hrdost, učili ho znovu český jazyk a poskytovali mu dostatek podnětů k rozvoji češství. Národní obrození dokázalo změnit Boleslav v kulturní město, znovu ho dostat mezi „velká česká města“. O některých lidech jsem se již zmínila při psaní předchozích dílů, dnes bych ráda přidala další, kteří ovlivnili život nejen ve své době. Pojďme se tedy společně podívat, jak probíhalo obrození v Mladé Boleslavi v první polovině 19. století.

Vítám vás u pokračování, které celé věnuji boleslavskému divadlu. Vypravíme se za ochotníky do poloviny 19. století, za J. K. Tylem, V. F. Rudolfem a dalšími nadšenými vyznavači „prken, jež znamenají svět“. Prohlédneme si secesní boleslavské divadlo a povíme si něco málo z jeho více než stoleté historie.

Milí čtenáři, jak jsem slíbila, dnes se vypravíme do ulice, která byla od začátku budována jako výstavní síň města. V části začínající u ulice Jaselské nejsou žádné obytné domy, pouze zde město vystavělo na začátku 20. století impozantní školní budovy, sokolovnu a divadlo. Tyto stavby doplňuje banka postavená v téže době. Vzhledem k tomu, že ulice v prostřední části navazuje na městský park, je dojem reprezentativního místa dokonalý.

Milí čtenáři, vítám vás při další procházce Mladou Boleslaví. V minulých dílech jsme společně prošli Komenského náměstí a dnes se z něj posuneme dál. U poštovního úřadu se vydáme ulicí Klaudiánovou na Českobratrské náměstí a projdeme i další dvě ulice, které k němu ústí. Jak názvy napovídají, jsme v části města navazující na ulici Na Karmeli.

Vítám všechny výletníky na okružní cestě po Školním, nyní Komenského náměstí. K přejmenování došlo v roce 1892 při příležitosti 300. výročí narození J. A. Komenského. V minulém díle jsme „postavili“ nový obecní dům s velkými možnostmi využití, řemeslnickou školu a prošli jsme se územím Vrabčiny.

Milí čtenáři, v dalším školním pokračování se projdeme po náměstí, na kterém stojí několik krásných škol, které byly postaveny v období stavebního boomu 19. a počátkem 20. století. Jsou srovnány kolem celého náměstí, příznačně tehdy zvaného Školní, a doplňuje je secesní budova poštovního úřadu. Budeme se spolu posunovat po kruhu od jedné krásné budově ke druhé a povíme si o tom, jak to zde vypadalo dříve a jak nyní.

V minulém díle jsem psala o reformách Marie Terezie a jejího syna Josefa II. V dnešním navážu na jejich změny ve školství. Budu vám vyprávět o školních budovách ve městě a o celkovém rozvoji této oblasti. Kulturní 16. století bylo nahrazeno úpadkem vědění a znalostí. V 19. století se opět začala věnovat větší pozornost vzdělání, a to nejen pro chlapce, ale i pro dívky. V dnešním díle se vypravíme do dvou nejdůležitějších škol sídlících na Karmeli a na Školním náměstí, do slavného piaristického gymnázia, které navázalo na tradici bratrské školy, a do hlavní školy, která lákala a dodnes láká žáky nápisem „pojď sem, synu“…

Milí čtenáři, v dnešním díle se pokusím shrnout nejdůležitější události ve městě od poloviny 18. století až do jeho konce. Doufám, že pak už se mi bude lépe psát a vám lépe číst, přijdou století rozvoje, národ se probudí. Obrození, zakládání různých spolků, manufkatur a továren už pomalu směřuje k lepšímu dění ve městě. Tak se tedy pojďme společně prokousat lety válečnými a reformními.

V dnešním díle opustíme krásný palác nad Jizerou a podíváme se, jak žili boleslavští po bělohorské tragedii do poloviny 18. století. Ve městě bylo šest šlechtických domů, ale panstvo zde nebydlelo. V tomto období přešly tyto domy do rukou měšťanů. Ti se dělili na dvě skupiny: sousedy, ponejvíce to byli řemeslníci a obchodníci a na obyvatele, což byli pomocníci u řemeslníků, v mlýnech, v pivovaře nebo v hospodářských dvorech a domácnostech.

Hrad je v troskách, ale pár metrů od něj stojí stavba, která přežila staletí v podobě velmi blízké původnímu stavu. Už jsem se o ní zmínila v článku Tovačovská Boleslav, prosím, připomeňte si. Pozdně gotický palác Templ stojí na parkánu městských hradeb. Byl vybudován na konci 15. století v ulici Myší díra, později se zde říkalo Na Baště a dnes je to ulice Krajířova. Nicméně označení Myší díra je stále používáno pro uličku spojující Staroměstské náměstí s Templem. Z hradeb je krásná vyhlídka na okolí Jizery, a tak neudiví, že kdosi navrhoval pro ulici název „Krásnovyhlídenská".

Čtenáři mého seriálu o Boleslavi si jistě vzpomenou, že jsem majitele města opustila v okamžiku, kdy se svého majetku ujal Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic. Nebyl dobrým hospodářem, jeho dluhy narůstaly a musel postupně odprodávat majetek. Nakonec městu nabídl možnost vykoupit se z poddanství. Měšťané byli bohatí, jak víme z předchozích dílů, dosud nemuseli robotovat, ale posílali vrchnosti peníze. Vykoupením z poddanství chtěli získat samostatnost a doufali, že tím získají i svobodu v oblasti náboženské.

Dnešním dílem zakončím dobu rozvoje a relativně poklidného života. Věnuji ho lidem, na které bychom neměli zapomínat. Jsou spjati nejen s Boleslaví, ale někteří jistě s celou republikou. Možná i vy si vzpomenete, že právě ve vašem městě někteří z nich působili a zanechali odkaz i vám. O řadě z nich se zmiňuji při svém vyprávění, ale o dalších to není možné, to by byly články příliš dlouhé.

Dnes se vypravíme do míst, která jsou úzce spjata s boleslavskou historií, ale mnozí si to ani neuvědomují. Nevědí, že přímo pod jejich nohama je pohřbeno plno zajímavých postav od 15. až do 19. století. Nacházíme se na severním konci dnešního Mírového náměstí, v bývalém Havelském hřbitově u kostela sv. Havla. Na místě, které postupem času, ale hlavně nekulturnosti úředníků a vandalů nechalo město v minulých letech zdevastovat a nakonec z něj zbylo pouze torzo. Zmizelo pohřební místo se svými náhrobky, krásnými ukázkami hřbitovní architektury několika po sobě jdoucích staletí.

S krajířovským rodem je spojeno nejen kulturní obohacení města, ale i rozvoj všech oblastí. O kulturní části, v níž hráli prim čeští bratři, jsem se již zmínila. Nejvíce na očích ale bylo stavební úsilí, které změnilo město. Proto se vypravíme za některými stavbami, které v průběhu 16. století vyrostly nebo byly přebudovány. V této době byl přestavěn podle plánů Matea Borgorelliho boleslavský hrad, na hradbách nad Jizerou vyrostla vodárenská věž, byla postavena stará radnice, staroměstský dřevěný kostel se změnil v moderní duchovní stánek, a na nově zřízené „hřbitovní zahradě“ byl postaven kostel sv. Havla. Postupně si stavby prohlédneme a povíme si o zajímavostech s nimi spojenými.

Město Boleslav vzkvétalo, stalo se největším a nejbohatším na severu země. Rozvíjelo se ve všech oblastech, získalo si uznání i věhlas. Přicházeli noví měšťané, učitelé i řemeslníci. V 16. století bylo i dost potravin. Dle zprávy o tom, že se bouřili lidé nakupující draze pečivo, když se jim zdálo, že je obilí levné, usuzuji, že většina nedostatkem netrpěla, neúroda je netrápila. Radní dokázali dohodnout mezi hlavními církevními proudy shodu. Husité i bratři žili v míru, bohoslužby se konaly dle jejich řádů, každý občan si mohl vybrat svou víru (výjimku tvořili katolíci, ti ve městě nebyli), školy a církevní budovy spravovaly podle svých možností církve a využívaly dary jim věnované. U českých bratrů se střídala období pronásledování s poklidnou dobou, kdy se věnovali rozvoji kulturního života.

V dnešním díle ponecháme vládnout Kunráta, který pro město uskutečnil mnoho dobrého, a prohlédneme si další bratrské stavby. Jsou nyní opraveny, za mé boleslavské éry nebyly, a je moc pěkné u nich postát a popřemýšlet.

V minulém díle jsme opustili Johanku, jíž umřel syn Adam i manžel Jan ze Šelmberka. Za jejich vlády byla ve městě náboženská svoboda, v poklidné atmosféře se dařilo řemeslníkům a rolníkům, město hospodářsky rostlo. K růstu přispěla i samospráva, rozvíjel se nejen průmysl, ale i kulturní život. Další osudy města jsou úzce spojeny s rodem Krajířů z Krajku a církví Jednotou bratrskou.

Dnes se podíváme do Mladé Boleslavi v době vlády významného českého rodu, Tovačovských z Cimburka. Ti získali boleslavské panství sňatkem Jana Jaroše Tovačovského se sestrou Jindřicha Kruhlaty Magdalénou z Michalovic. Jaroš byl mocným šlechticem, ale co bylo pro Boleslav podstatné, byl kališnického vyznání, a navíc toleroval různé náboženské skupiny, které působily v Čechách. Jeho zásluhou se v našem městě usídlila Jednota bratrská, která svým působením učinila z města evropské středisko vzdělanosti. Ale o ní si povíme v dalším pokračování…