joudaweb - časopis Čekanka

Milí čtenáři, v minulém díle jsme nakročili směrem ke staré radnici, a dnes namíříme do čtvrti, která bývala nazývána židovskou. Vydáme se tedy na procházku starodávnými ulicemi, i když asi nejsou všechny po celé délce židovské. Čeká na nás pět ulic a jedno náměstíčko, do nějž tyto ulice ústí. Budeme se pohybovat na malém území, ale s bohatou historií, a povíme si o osudech lidí, kterým věru nebylo přáno…

Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po Novoměstském náměstí. Posledně jsme skončili na místě, kde dnes stojí budova České spořitelny. Vrátíme se do 19. století a povíme si, co stálo na tomto místě kdysi dávno, a jaké budovy sousedily s peněžním ústavem. Protože hlavním bodem našeho dnešního povídání bude historie Okresní hospodářské záložny, pozdější České spořitelny, zmíním se o některých peněžních ústavech, které ve městě po polovině 19. století půjčovaly lidem peníze. Připomeneme si i některé postavy, které již známe z předchozích dílů…

Milí čtenáři, než se přesuneme na druhou stranu náměstí, jak jsem slibovala v minulém díle, podíváme se na jeho úplný začátek či konec. Prostor, kde se dnes nachází kruhový objezd, z něhož směřují výjezdy do hlavních městských tříd, se po zbourání hostince stojícího v uzávěru náměstí, jmenoval náměstí Hrdinů práce. Náměstí bylo olemováno vysokými domy, které byly, až na dvě výjimky, strženy. Bez náhrady zmizely ty u Havelského hřbitova, na protější straně místo nich vyrostl panelový dům se známou vinárnou Centrum, kterou už ale odvál čas, a vlevo od něj, na počátku třídy Václava Klementa, zůstaly stát dva domy sousedící s Jaselskou ulicí.

Milí čtenáři, v dnešním díle navážeme na minulé vyprávění o celkovém rázu Novoměstského náměstí a o poštovním úřadu. Dnes se projdeme kolem jednotlivých domů a občas nakoukneme i do nich. Byly to domy, které tvořily historii města, odehrávaly se v nich mnohé události, které ovlivňovaly běh života místních lidí. Nenahraditelnou ztrátou je jejich zbourání, zničení “génia loci”. Ale v 60. letech 20. století se myšlenkou na zachování historických objektů málokdo zabýval. Pojďme se nyní podívat, jak náměstí vypadalo v minulém a předminulém století.

Milí čtenáři, v dalších dílech si prohlédneme hlavní náměstí Nového Města. Vzniklo po založení této městské části, tedy po roce 1528. Předtím se na předměstí rozvíjela ojedinělá zástavba. Náměstí vzniklo i jako protipól k náměstí Staroměstskému, tak jako probíhala řevnivost či soupeření mezi oběma částmi města. I podobu mají obě stejnou. Řady domů se poskládaly do trojúhelníkového tvaru, což naznačuje, že Nové Město nemělo být pouhým předměstím, ale celou novou městskou čtvrtí.

Milí čtenáři, v dnešním díle si prohlédneme kostel sv. Jana Nepomuckého. Kolem něj se dříve nacházel klášter a špitál. První záznamy o svatostánku máme z roku 1362, tedy necelých 30 let po přenesení města Ješkem z Michalovic z Podolce na území za hradem.

Na rozhraní Starého a Nového Města je patrný zlom, v němž vede silnice ze Železné ulice za domy stojící pod kostelem sv. Jana. V dnešním díle si prohlédneme jedno z nejstarších boleslavských míst. Jak nám dokládají nálezy keramiky, lidé tu žili již v 11. století. Umístění lokality kolem kostela napomáhalo k hojné zástavbě, která ponechala volný obdélníkový prostor uprostřed. Tudy kráčely dějiny ve všech historických etapách, pouze v té dnešní je prostor opomíjen, slouží jako parkoviště.

Milí čtenáři, v dnešním díle se vrátíme k můstku a půjdeme po druhé straně k Novému Městu. V době naší procházky byl už příkop zasypán a můstek zrušen. Na jeho místě vyrostl zbrusu nový dům, který dnes, podobně jako mnohé další, nenajdeme. Ale nevadí, i tak si o nich můžeme něco říct.

Milí čtenáři, další pouť po Železné ulici začneme tam, kde jsme minule skončili. Zastavili jsme se u zahrad, které se táhly souběžně s Hudcovým domem. A protože už půjdeme přes můstek a dál k Novému Městu, ocitneme se v části Železné ulice, která se kdysi jmenovala Na Můstku. S odstraněním můstku zmizel i tento název.

Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Železnou ulicí po pravé straně směrem od náměstí, dnes se vypravíme po protější. Projdeme i jednou z nejstarších městských ulic a dokončíme prohlídku Hudcova domu, o němž už mnohé víte.

Milí čtenáři, v dnešním díle projdeme nejdůležitější ulicí Starého Města. Železná, jak se jí říká od počátku, spojovala dvě části města. Starou, vzniklou po roce 1334, a novou, ustanovenou Kunrátem v roce 1528. Jméno ulice se mohlo změnit v roce 1884, kdy zastupitelstvo řešilo různé podněty na přejmenování ulic, ale navrhovaný název “Ulice Palackého” nebyl schválen.

Milí čtenáři, v dnešním díle dokončíme procházku po Staroměstském náměstí. Celý díl jsem věnovala staré radnici, protože s touto významnou stavbou je spojeno mnoho zajímavého. Od práce radních, soudců a policistů, až po její nádhernou výzdobu. Mnohé jsem o radnici již napsala v předchozích dílech, protože je s ní spojeno dění ve městech ve všech historických etapách. A tak pojďme na radnici..

Milí čtenáři, v minulém díle jsme došli až k domu U Zlatého čápa. Další zástavba již patří do Železné ulice, a tak odbočíme doleva, a vydáme se cestou, kterou můžeme vidět jen na starých fotografiích a kresbách. Severní část náměstí je dnes úplně jiná. Budova hejtmanství, která jej uzavírala, byla zničena při bombardování Rudou armádou 9. května 1945. Blok domů už nebyl obnoven, a tak dnes končí náměstí ulicí Kateřiny Militké, před níž se rozkládá parčík.

Milí čtenáři, jste jistě odpočati a připraveni na pokračování procházky po východní části Staroměstského náměstí. Minule jsme skončili u Gellnerova domu, který je zajímavý nejen spojením s básníkem Františkem Gellnerem, ale i svou architekturou. Dnes tedy pokročíme směrem k Železné ulici…

Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po zajímavých domech nacházejících se na Staroměstském náměstí. Tentokrát se vypravíme východním směrem a začneme opět pod podloubím. Uvidíme, kam nás nohy donesou, kde se zastavíme a odpočineme si, aby nás cestování neunavilo…

Milí čtenáři, vítám vás na další procházce po Staroměstském náměstí. Budeme pokračovat na západní straně a zastavíme se u několika zajímavých domů. Musím ale v úvodu říct, že tři pozoruhodné domy již uvidíme pouze na fotkách, protože si místo jejich stání zabrali pro sebe komunisté. Asi se jim líbilo sídlit vedle nejznámějšího boleslavského hotelu a ve své nabubřelosti klidně zbourali stavby, které utvářely historickou podobu náměstí a dodávaly mu své kouzlo.

Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Staroměstské náměstí, pověděli jsme si o jeho poloze, jak vypadaly domy a podloubí. Také něco málo o trzích, které jsou s prostorem spojeny až do dnešních dní i o dostavnících, nedílnou to součást dřívějšího života. Dnes se vypravíme po silnici, která se nazývá Pražská brána a vede z Podolce nahoru do města. Už nás nikdo nebude zastavovat v Pražské bráně, jak víme, zbyli po ní jen na pylonech sedící lvi. Nicméně zástavba před bránou stále stojí v téměř nezměněné podobě. Je jisté, že v každém domě nebyl pouze jeden živnostník, ale mnohdy i víc, a tak budou mé popisy lidiček obývající budovy neúplné, ale snad dostačující k tomu, abychom si udělali obrázek o tom, jaké živnosti zde byly a jací lidé v uvedené lokalitě žili.

Milí čtenáři, v dalších dílech se vrátíme k počátkům osídlení. Nejprve si prohlédneme nejdůležitější náměstí v dějinách města. Staroměstský rynek byl prostor uvnitř zástavby, která vznikla přenesením města z Podolce na ostroh ke hradu. Začátky tohoto osídlení z roku 1334 si můžete připomenout v článku Vznik Starého města a mladoboleslavské cechovní zvyklosti. O dalším vývoji a stavbách na náměstí jsem se letmo zmiňovala v mnoha dílech seriálu, protože se mi to zdálo přirozené k danému tématu.

Milí čtenáři, dnešní pokračování mladoboleslavského seriálu bude odpočinkové. Najdete v něm mnohé přinášející lidem chvíle oddychu a zábavy - procházky v přírodě, sportování, pozorování zvířat ve vodě i na souši, poslech hudby i výstavu uměleckých děl. Vše zde můžete vidět nebo prožít, některé aktivity jen v určité dny, většinu běžně, celoročně.

Milí čtenáři, v minulém díle jsem již naznačila, že se dnes budeme věnovat bruslení. V Boleslavi patří k nejstarším a nejoblíbenějším sportům. K bruslení se využívala zamrzlá plocha Podoleckého a Houpavého potoka i zalité louky podél Klenice a Jizery. Přírodním kluzištěm v místech, o kterých píši, se začal rozvíjet bruslařský sport.