joudaweb - časopis Čekanka

Chuť vyprávět vše formou pohádek jsem v sobě objevila teprve po narození pětice vnoučat. Nejdříve jsem povídala téměř seriál o lišákovi Fíkovi, k němuž mě inspirovat opravdivý živý lišák, který chodil pravidelně na určité místo ve vesnici. Děti z něj byly unešené ta k jsem vymýšlela a vymýšlela jeho další příběhy.

„Tak už je to tady“, pomyslil si Petr a pomalu vyšel za pohybujícíma se silnýma nohama, natěsnanýma v dlouhých bílých kalhotách.

Už mi bylo smutno...

Vraťme se o několik dnů zpět a připomeňme si současně s touto fotografií, že v pátek 16. září jsme na bezoblačné noční obloze mohli vidět tento úplněk, který má podle tradice přezdívku "sklizňový".

aneb

třetí a poslední.

Črta vojenská.

aneb

druhá črta vojenská.

aneb

Vojenská črta vánoční.

Říkali mu Heinz. Vlastně spíš na něj tak řvali: Heinz, schnell, schnell! Nejvíce ten tlustý, oprýmkovaný panák. Měl krásné modré oči, tak modré, jako bývá letní nebe, když shlíží na opálené polonahé žence.

povídka

"Pánové, já miluji jedině Isabelu. Ona je taková úplně jiná než všechny ty prsatý hvězdy a hvězdičky, co jich na stříbrným plátně plá.

Cesty do práce a z práce. Přemýšlení, myšlenky a souvislosti, možná nesouvislé, spontánní a autentické.

Skoropohádka o přírodě a lidech. Jak je možné, že se ve světě počasí zbláznilo? Kde se stala chyba? Nemá s tím něco společného přání člověka přírodě poroučet?

- povídka.

(inspirováno vyprávěním babičky Marie)

Pan D., slušivý černý oblek, ohmataný klobouk a nablýskané lakýrky vystoupal po kamenných schodech a zaklepal na masivní dveře.

Skutečná pohádka.

(stalo se letošního léta)

Studený vítr a chlad mnou prostupují každou minutou víc a víc. Nikdy jsem neuměl chodit na čas. Hlavně nic neprošvihnout. Tak tu stojím už dvacet minut. Cigareta mě nezahřeje, určitě ne tahle s mentolem. Přešlapuju na místě a hlídám si levou stranu, jestli už nejede. Přišla mi sms. Od ní. Je jí dobře, jaký si to uděláš, takový to máš. Přeje mi štěstí. Autobus přijíždí. Srdce se mi sevře. Nastupuji a myslím na ni. Chtěl jsem být šťastný, ale s Tebou!

Co se děje s dětmi, když se na ně doma často křičí?

Zcela nevinná ranní úvaha.

Pohádka, která se mi trošku zvrtla...

Jesenické nádraží v nedělním odpoledni. Zase mám pocit, že tam kam jedu, mě nic dobrého nečeká. Proto vytěsňuji negativní myšlenky tím, že prožívám přítomný okamžik. Tady a teď...

povídka

Na scéně zpívala Veneta Iveljičová lady Macbeth a plné hlediště nadšených diváků zbožně sledovalo její pohybující se ústa.

Tato povídka spatřila světlo světa v téže době, jako Smrt otce Romera.

+

Zemřel jsem.