joudaweb - časopis Čekanka

Bylo léto, horké léto.

Není to veselý příběh, dost jsme se snažili, ale nedopadlo to dobře - bohužel.

Možná to byl risk, ale dopadlo to dobře.

Pracovala jsem dlouhá léta jako sestra v zubní ordinaci a naskládalo se tolik příběhů, třeba tenhle :

Milí čtenáři, letošní velikonoční svátky mě zastihly v takovém útlumu, že jsem nebyla schopná napsat tradiční článek. Pouze na Jiřinku jsem si udělala čas, na Velký pátek zapálila svíčku a poseděla se vzpomínkou na tuto úžasnou ženu…

Letos na jaře se k nám již natrvalo přestěhoval z Brna syn. Jeho zaměstnavatel v době kovidové zjistil, že většina jeho lidí může pracovat z domova, a tak prodal dům a v něm i židličku mého syna. Jemu se situace příliš nelíbí, rád docházel ke své židličce, ale co může dělat. Byt vrátil majitelům a postupně se stěhoval k nám. A protože já jsem celé léto marodila, manžel byl také solidární, tak jsme se až na podzim dostali k tomu, abychom velké množství různých krabic a přepravek uspořádali a nalezli pro vše nové umístění a synovi pomohli se “zabydlet”. Z velké části všech zavazadel k nám z Brna cestovali tučňáci, které syn sbírá od dětství.

Milí čtenáři, v záři jsem pořádala exkurzi ve “své veřejné knihovně” pro školní a školkové děti. Hlavní náplní této již druhé letošní akce bylo ukázat dětem knihovnu, seznámit je s provozem, nalákat je knížkami a vyprávěním k pravidelnému čtení a půjčování si knih.

Milí čtenáři, každoročně v čase velikonočním přináším zmínku o symbolech a tradicích spojených se svátky křesťanské církve. Mnohé již bylo napsáno mnou nebo Jiřinkou, která nás opustila na Velký pátek. Stále vzpomínám a je mi smutno…

Zhruba před rokem našel na jihozápadě mladoboleslavského okresu místní občan pohádkový poklad. Vlivem eroze a půdního života kořenů se dostal částečně na povrch, a místní občan, který procházel lesní strání, ho našel. Kdysi v těchto místech vedla cesta, dnes již nikoli.

Letošní přání do nového roku spojím s verši krnského rodáka Josefa Nováka. Byl ochotníkem v jednotě Sokol Krnsko, hrál i režíroval v dramatickém odboru Baráčník a v divadelním spolku Kolár. Organizoval kulturní život, vedl Osvětovou besedu, skládal i recitoval verše.

Před pár dny jsem četla časopis Boleslavan z 30. let minulého století. Článek od Karla Sellnera se hodí do tohoto období. Přinesl mi krásnou adventní chvilku a spočinutí po dlouhém pečení cukroví. Nabízím ho proto i vám…

Pojďme se společně vrátit o pár desítek let zpět a zavzpomínat na svatomartinské období našich předků. Povíme si o přástkách, pečených husách a “bejkově svatbě”.

Všechno to začalo na instagramu. Kdo viděl to srdce rvoucí video na profilu Svoboda zvířat, tak moc dobře ví, o čem mluvím. Já slyšela jenom pár vteřin a rychle jsem překlikla na další. A slyšela, ne viděla. Zvuk je zde velmi důležitý, proto až si ho budete pouštět, zapněte si ho. Právě onen zvuk vám rve srdce. Vlastně jen těm, které nějaké srdce mají, protože takové činy ukazují, že na světě je stále spoustu lidí, kteří se chovají jako monstra.

Určitě každý z nás zažil nejednou pocit, že mu z ničeho nic, jakoby přejel mráz po zádech, nebo ucítil zvláštní závan, vůni. Říká se, že jsou nám na blízku duchové. Jestli to je pravda, či nikoli se asi nikdy nedozvíme a můžeme jen spekulovat.

Zažili jste už ve svém životě částečné zatmění Slunce? Já ano. Dokonce dvakrát a musím říct, že to byla krásná podívaná! Další částečné zatmění (prstencové) nás čeká tento týden, tak jen doufám, že bude hezky vidět, jako ty předešlé a zase zažijeme nevšední zážitek.

Hudba. Když se řekne hudba, tak se mi okamžitě vybaví mnoho vzpomínek a zážitků. Hudbu miluji a od mala ji ráda poslouchám. Také vnímáte hudbu stejně jako já? Máte některé písničky spojené s určitými lidmi? Já ano. A ať už se jedná o lidi, co mi dali mnoho hezkého a příjemného, nebo o lidi, co mi ublížili. Vždycky si je díky hudbě vybavím. Hudba je pro mě zkrátka takový lék.

Jak jste na tom s kávou? Kolik jich denně vypijete? Máte radši rozpustnou, nebo tzv.turka? V dnešní uspěchané době je káva oblíbený nápoj snad všech věkových kategorií. Začínáte svůj den ranní kávou? Já ano. A moc ráda si ji vychutnám.

Žádný návod na to, jak žít šťastný a spokojený život, bohužel neexistuje. A kdyby jo, bylo by to příliš snadné, možná by nás to ani netěšilo, na rozdíl od toho, když si každý z nás na to přijde sám.

Uznávám, že ne každého zajímá historie Prahy, ale občas si i její návštěvníci rádi přečtou něco, co se o ní běžně nedozvědí. Proto vám nabízím jedno Pražské okénko, týkající se slavného Maroldova panorama, k němuž si řekneme pár málo známých detailů.

V tomto povídání nepůjde o výtky adresované lidem od filmu za to, že jim ve středověkém filmu přelétlo v levém rohu plátna či obrazovky letadlo či že v antickém dramatu kamera švenkla přes dráty vysokého napětí. Chce připomenout chybky jiného rázu, které vadí pokaždé minimálně mně, psavci, snažícímu se o maximální pravdivost až do nejmenších detailů.