joudaweb - časopis Čekanka

Ve čtvrtek 21.června t.r. jsem se zúčastnil Vernisáže výstavy Břeclav v obrazech pořádané v Galerii 99 manželů Antonína a Jitky Vojtkových.

 

S panem malířem Antonínem Vojtkem jsem se v následující den, v pátek 22.června, vypravil do plenéru v oblasti zámečku Pohansko. Pan Vojtek maloval a nacházel své pozice v krajině a zachycoval skicami a kresbami vše to, čím tato část přírody promlouvá.

Začali jsme na starém dyjském rameni, pan Vojtek vybíral místa a tvořil na akvarelový papír. Já jsem ho doprovázel s zachytil jsem do volného verše náladu tohoto plenérování a  mistra při práci okem objektivu. Mírné slunce a nijak vysoká teplota dne po předchozí noční bouřce byla pro toto celý den jedinečná.

 

*

Na starém dyjském rameni,

 

Cítím dech vrb i starodávných dubů.

Pach rybiny a zní křik racků,

čáp sbírá svou potravu v louce.

Mává křídly na pozdrav malíři

plně zaujatému prací s uhlem,

na Pohansku.

Uhel rukou malířovou tepe

do bílé plochy papíru

přijímajícího stejně jako

tato krajina vše,

co laskavý a dobrý člověk

s paletou a stojanem

o své přírodě dokáže vypovědět.

Jak citem a malířskou duší

přináší přírodě i stromům pozdrav

a lidem obraz života za městem,

tak krásného, že si o tom mohou

přečíst jen v jeho obrazech.

 

*

 

Vůně plenéru

 

Na dohled Staré Dyji omamná vůně luhu,

jemnější než magnolie a silnější než jasmín

se usadila v duši i vetřela se do chřípí malíře.

Ruka sáhla po uhlu sepie a jala se vůni i krásu

lužního bylinného patra přenášet a nanášet

na akvarelový papír stejně jako nádech léta,

jenž ležel za naprostého klidu v říčním rameni.

U padlého topolu přijímá kreslířský papír

motiv tůňky v rákosinách,

kde je divoký chmel pokrývající

zastiňujícím růstem vše,

co zůstalo z velikána věků.

 

*

 

V ptačí oblasti soutoku Tvrdonicko za zámečkem Lány je místo pro mistra malíře pro zachycení sošných dubů. Dub velikán je socha v krajině a pro čápy mohykán. Zaujal natolik, že stojan by sestaven v mžiku.

 

Na arch se rodí to,

čím zaujme třistaletý dub

odumřelý po dosažení spodních

vod na Pohansku a zůstávající

zde hostitelem jmelí

a čapích hnízd.

 

*

 

Duby na Pohansku jsou ozdobou krajiny, mladé stromky jsou poblíž odumírajících zapěstovány za ochranným pletivem, malé semenáčky jako proutky se ke své životní pouti a formování krajiny teprve chystají.

 

Pohoda sálající z letní atmosféry na Pohansku a z osobnosti malíře pokračovala obědem s jeho rodinou. Polední klid toho dne u Vojtků překonal svou uměleckou atmosférou mé veškeré očekávání. Mluvili jsme o problémech a aspektech, která nás zajímají nejen v umění, filosofii a běžném životě kolem nás.

Měl jsem pocit, že jsem na chvíli plul spolu s představami malířovými jako květ magnolie s mnoha dalšími na jeho obraze.Také se mi povedlo dospět k pochopení duševního stavu, kdy a jak pan Antonín Vojtek maluje svá díla. Byl jsem za tento den velmi povděčen.

 

"Odhmotním se na zahrádce ve visuté houpačce", říká Antonín Vojtek, "a získám tím pocit umělecké lásky ke krajině, odkud pocházím a kde žiji, k Pálavě. Pak teprve přistupuji k malování a své úsměvy vyjadřuji na svých plátnech, mé obrazy jsou tak vlastně barevná zobrazení mé básnické duše."

 

V lužních lesích

i krajině sošných dubů,

jimiž se denně pohybuje

a jichž jich je stále dost

pro další a další obrazy…

 

Zdeněk Wachfaitl

Praha