joudaweb - časopis Čekanka

Únor bílý? Snad až v příštím roce... - závěr

3. března 2014 10:59:00

Čím jsem to v předcházejícím článku skončila? Možná si vzpomínáte...

 

Pokusím se navázat pár připomenutími z oblasti literatury, a navíc ještě něco možná i přidám...

Hned fotografie v úvodu napoví. V únoru před 145 lety se v Klenčí pod Čerchovem narodil Jindřich Šimon Baar, katolický kněz, básník a spisovatel. Původně chtěl hned po maturitě na gymnáziu studovat filosofii, ale s ohledem na přání matky nakonec vystudoval bohosloveckou fakultu. Jako kněz pak působil na několika různých místech v Čechách. Láska k literatuře a potřeba podělit se se svým literárním cítěním a tvůrčí prací se však čím dále dostávala do popředí jeho zájmů. Svoji literární tvorbu začal nejdříve verši, ale hlavně díky svým prozaickým dílům je dodnes známý.

 

Ve většině jeho děl se prolíná láska k jeho rodnému kraji - Chodsku, kde po různých působištích nakonec svůj život dožil. Důvěrně znal vesnický chodský lid, jeho historii, tradice, myšlení i zvyky, což ve svých prózách zejména zdůrazňoval.

 

Ze školních let si vzpomínám, jak jsem četla jeho knihy Hanýžka a Martínek a Jan Cimbura. Mimochodem - jistě všichni znáte - román Jan Cimbura byl také zfilmován v hlavní roli s Gustavem Nezvalem a dodnes se občas v televizi objeví jako film pro pamětníky.

 

Za stěžejní Baarovo dílo je považována Chodská trilogie, sestávající ze tří částí, jak jsem ji zdokumentovala na úvodní fotografii. Původně plánoval ještě část čtvrtou, ale - bohužel, už se mu to nepovedlo.

 

V trilogii podal Baar historický a národopisný obraz života na Chodsku, zachytil události, vývoj, proměny a zvyklosti kraje a zdejších lidí. Zejména vlastenecký cit se prolíná celým tímto dílem, a to tak dalece, že v jeho první části Paní komisarka vystupuje Božena Němcová, která zdejší kraj navštěvovala jednak proto, aby zde získávala inspiraci pro svoji vlastní tvorbu o zdejších zvycích, kultuře, obyčejích a folkloru, ale především na Domažlicku působila jako první národní buditel. Zmiňovala jsem se o tom již před dvěma lety v článku O naší paní Boženě Němcové.

 

Mimochodem - i její výročí spadá do měsíce února. Letos není sice kulaté, to bylo právě před těmi dvěma lety, když jsem připomínala 150 let od jejího úmrtí v roce 1862. Ale nevadí, že není kulaté - za připomenutí stojí každoročně...

 

Trochu odbočím - malou zmínku o ní jsem také uvedla v článku William Třesehruška, a sice v tom smyslu, že je zajímavé, že tato neohrožená vlastenka, odvážná národní buditelka, propagující a prosazující češství všude, kde působila, se po sňatku jmenovala zrovna Němcová. Život zkrátka někdy tropí hlouposti...

 

Není divu, že Chodsko tolik ovlivnilo jak Jindřicha Šimona Baara, Boženu Němcovou, ale také Aloise Jiráska, Mikoláše Alše, hudebního skladatele Karla Kovařovice a etnografa a sběratele lidových písní Jindřicha Jindřich - zmiňovala jsem se o něm okrajově v článku nazvaném "Úsměvné i zajímavé!".

 

Tento region si zaslouží samostatný článek a tak do pomyslného záznamníku v mé hlavě zaznamenávám, že někdy se ještě k němu vrátím. Nějaké vzpomínky mám...

 

***************

 

V únoru by své 85. narozeniny oslavil spisovatel, scénárista a politik Jan Procházka, kdyby neodešel velice předčasně navždy také v únoru - před 43 lety. Jeho dvě dcery Iva a Lenka jsou také spisovatelkami, životním partnerem Lenky Procházkové je Ludvík Vaculík, autor manifestu Dva tisíce slov.

 

Prvně jsem se s jeho dílem setkala v létě 1962 - nebyla to však kniha, ale film. Film, natočený podle jeho novely ze zemědělského prostředí Zelené obzory, se stejným názvem. Herecké obsazení bylo moc zajímavé - Jana Brejchová, Petr Kostka, Radovan Lukavský, Václav Sloup a další. Film se mi tehdy líbil, byl samozřejmě poplatný tehdejší době, názor dnešních potenciálních diváků by se nejspíš lišil. Později jsem si pořídila i knihu a ráda přečetla.

 

Více než jako spisovatel je známější jako scénárista filmů Už zase skáču přes kaluže, Kočár do Vídně, Vysoká zeď, Trápení, ale především jako autor scénáře k našemu nejtrezorovatějšímu filmu Ucho, který, ač natočen v roce 1970, byl v televizi poprvé vysílán až v roce 1990 - myslím si, že je málo lidí, kteří by jej neviděli.

 

***************

 

Ještě jednoho spisovatele a scénáristu připomenu. Je to Jan Otčenášek, a kdyby nás před 35 lety navždy neopustil, v letošním listopadu by oslavil devadesáté narozeniny.

 

Z jeho díla připomínám romány z doby okupace Kulhavý Orfeus, Romeo, Julie a tma a z období po poúnorovém převratu román Občan Brych. Možná je ještě také známý jeho román Když v ráji pršelo.

 

Tak si myslím, že jeho dílo zná mnohem více televizních diváků než čtenářů. Většina jeho románů byla zfilmována a navíc také vytvořil scénáře k dalším televizním počinům, např. seriálům Byl jednou jeden dům a Dnes v jednom domě, na nichž se také autorsky podílel.

 

***************

 

Oba spisovatelé, které jsem výše uvedla, jsou v podstatě spisovatelé mé generace a s jejich dílem jsem se v době mého mládí dosti podrobně seznámila. Tak si myslím, že některé - ať knihy nebo filmy - se dají číst nebo podívat se na ně i v současné době. Taková byla doba, a některé otázky a problémy občas vyplouvají na povrch dění i v současné době. Možná, že si to někdo myslí také?

 

***************

 

Úctyhodného věku 95 let dosáhl v únoru cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund. A že na ně vůbec nevypadá, jak jsem zahlédla v nějaké aktuální televizní reportáži. Se svým přítelem a kolegou ze studií Jiřím Hanzelkou, rodákem ze Štramberka, jak jsem také nedávno připomenula, procestovali snad celý svět. Nejdříve okolo roku 1950 Afriku a Jižní Ameriku a o pár let později Asii a Austrálii.

 

Na všech svých cestách udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu značné a nenahraditelné hodnoty.

 

Knihy Afrika snů a skutečností, Tam za řekou je Argentina a Přes Kordillery jsem kdysi dávno četla a zejména mě zajímaly fotografie pořízené na těchto kontinentech.

 

Cestu po Africe a Jižní Americe absolvovali na voze Tatra T 87. Ono se tomu automobilu říkalo všeobecně Tatraplán, ale nejsem si jistá, jestli to byl přímo ten původní, nebo nějaká další jeho modifikace. Je vystaven v Technickém muzeu v Kopřivnici, kde je zachycena téměř stopadesátiletá historie automobily Tatra od doby, kdy zde byl vyroben první automobil v Rakousko-Uhersku, nazvaný Präsident. V muzeu jsem byla několikrát, naposled před čtyřmi lety s našimi americkými přáteli, jak jsem zmiňovala v mém seriálu článků Vzpomínky na Ameriku. Když jsem prohledávala můj archiv fotografií, bohužel jsem nenašla fotografii tohoto automobilu, který měl stříbrnou metalýzu. Nabízím ale k nahlédnutí fotografii jinou, je to tentýž typ vozidla, pouze barva karosérie je jiná.

 

V průběhu doby se tento typ vozidla, jichž bylo vyrobeno okolo 3 000, stal vzácným sběratelským kouskem, jehož cena dnes převyšuje 2 miliony korun. Mimo jiné jej vlastní a jezdí v něm po kalifornských ulicích také jeden z nejznámějších amerických moderátorů Jay Leno - má snad tatrovky dokonce dvě. Možná jste jej v televizi zahlédli, případně někdy poslouchali - od roku 1992 až do letošního února, moderoval talkshaw, v níž se vystřídaly snad všechny nejvýznamnější a nejznámější osobnosti - včetně současného prezidenta Baracka Obamy. Možná jste zaregistrovali, že jedním z jeho hostí byl také nejznámější český rybář Jakub Vágner. Párkrát jsem se na Lenovu talkshaw dívala, např. se Sandrou Bulock - pokud bylo v mých silách porozumět s ohledem na můj deficit konverzačních možností. Mimochodem - Jay Lenovi neunikl ani příběh onoho pera z Chile...

 

Tímtéž automobilem jezdili také naši prezidenti Edvard Beneš, Klement Gottwald a Antonín Zápotocký. Někde jsem přečetla, že jej vlastnil také nositel Nobelovy ceny za literaturu John Steinbeck.

 

Stejně jako Tatra T 87, tak v současné době to jsou nákladní automobily jezdící známou Ralley Paříž - Dakar, které kopřivnickou Tatru tolik popularizovaly. Jen osobní automobily T 603 a T 613 - co jsem se v nich najezdila - upadly v nemilost kvůli jejich využívání v období normalizace, to nebylo samozřejmě z technických důvodů... že by to v nich např. vzadu moc drncalo...

 

Jen jako zajímavost ještě doplňuji, že mimo všechny možné různé výrobky automobilky Tatra je v muzeu také síň slávy věnována Emilu Zátopkovi a jeho ženě Daně. Podívali jsme se tam tenkrát také a dost mě udivilo - a to nechci být moc kritická, že v Americe jméno Emil Zátopek asi není moc frekventované, nevěděli o něm vůbec nic. Zatímco my třeba víme, kdo byl Jesse Owens, Wilma Rudolphová, Sonja Henie a hodně dalších olympijských vítězů z různých zemí - ale může to být, samozřejmě jen věc mého názoru, který nikomu nevnucuji, pouze se zamýšlím...

 

Postupně jsem se dostala k události, která hýbala celým světem v uplynulých dnech. Letošní XXII. Zimní olympijské hry byly totiž také jubilejní - I. Zimní olympijské hry se uskutečnily na rozhraní ledna a února před devadesáti lety v roce 1924 ve francouzském Chamonix. A olympijská vlajka - symbol mezinárodního olympijského hnutí, ta má letos rovných 100 let. Její podobu navrhl v roce 1914 a představil ji olympijskému výboru zakladatel moderního olympijského hnutí, baron Pierre de Coubertin.

 

***************

 

Milé čtenářky, čtenáři, letošní únor je minulostí. Začíná první jarní měsíc, měsíc knihy, může to být také měsíc čehokoliv, co si každý z nás sám pro sebe ve svém soukromí stanoví nebo vymyslí...

 

Bude to, doufám, také měsíc dalších témat, která budou stát za to, aby byla připomenuta...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 3609x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 164x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 310x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 924x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1572x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1099x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1280x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1063x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1785x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12757x   
přečteno: 11234x   
přečteno: 10331x   
přečteno: 10247x   
přečteno: 9480x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista devadesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020