Jak jsem si nekoupila knihu o prokrastinaci
6. června 2014 15:27:47
Prokrastinace. Určitě ten výraz znáte: jedná se o notorické odkládání povinností až po ten nejzazší možný termín. Čím více se onen den D blíží, tím víc člověk hledá neprůstřelné důvody, proč ještě není možné se té povinnosti věnovat a je třeba ji ještě a ještě odložit...
Prokrastinací trpí ta méně dokonalá část lidstva, k níž se pochopitelně hlásím i já. Mám v živé paměti zkoušková období, zvlášť ta letní, kdy jsem večer přepočítala stránky, které bylo třeba se naučit, podělila jsem je počtem zbývajících dnů a šla spát s blahým vědomím, že od zítřka ty stránky budu konzumovat přesně podle tohoto výpočtu. A ráno jsem sedla na kolo a jela navštívit Huberta a Tři Grácie a pokud už jsem měla i učivo s sebou, věnovala jsem se mu velmi sporadicky, plně zahleděná do zeleně a zaposlouchaná do zpěvu ptactva. Večer jsem zbývající stránky ani nemusela počítat, protože jsem mohla použít číslo ze včerejška, jen to dělení vyšlo jinak, neboť zbylých dnů bylo o jeden méně. A tak to šlo deset dnů, týden... zkrátka tak dlouho, jak dlouhý byl čas vymezený na přípravu.
No a pak jsem si večer před zkouškou s ulehčením řekla, že teď už to opravdu není kam odložit, sedla jsem a učila jsem se přes noc až do rána bílého. Ráno jsem vyrazila na zkoušku a s odřenýma ušima jsem ji udělala za tři, přinejlepším za dvě. A druhý den jsem vzala učivo další zkoušky, spočítala jsem stránky... a zbytek už znáte.
Nejinak tomu bylo i později v zaměstnání. Nejlépe se mi pracovalo, když hořel nějaký termín, a nejméně chuti do práce bylo v době, kdy byl termín ještě v nedozírné dáli.
Teď se zaměstnávám sama a termínování je tudíž na mně, ale pocit závazku vůči čtenářům koná své, proto se nebojte, že tímto psaním Vás připravuji na to, že podzimní knihy nebudou, neboť se paní autorce a nakladatelce nechce a nikdo jí patřičně nemává bičem nad hlavou.
Proč tedy tohle vše píši? Protože jsem před pár dny jedouc po schodech metra zahlédla plakátek propagující knihu, která se jmenuje: „Konec prokrastinace“ a má podtitul: „Jak přestat odkládat a začít žít naplno.“
Už na těch schodech jsem začala polemizovat s oním podtitulem. Vůbec jsem v té době, kdy na mě čekaly nenaučené stránky, neměla pocit, že nežiji naplno. Zcela naopak: vychutnávala jsem si ten pocit svobody, ba možná i vzpoury, plnými doušky a nenechala jsem si ho ničím kazit.
Posléze, když už byly schody za mnou, jsem si začala představovat, jak by to dopadlo, kdybych si tuhle knihu koupila. Položila bych si ji na noční stolek a uložila si, že ji během měsíce přečtu, abych se konečně dozvěděla, jak na tu svou prokrastinaci vyzrát. Jenže mi bylo hned jasné, že bych pokaždé, jen co bych knihu vzala do ruky, propadla spavé nemoci. A příští den ráno bych spočítala stránky, podělila je dvaceti devíti, posléze dvaceti osmi... až poslední den v měsíci bych usoudila, že mi žádná kniha, která mě nebaví tak nějak sama od sebe, nestojí za to, abych se v noci nevyspala, a spokojeně bych zalehla. A jak by to nakonec dopadlo? Knížka by se stala neměnnou dekorací mého nočního stolku, dokud bych si po dvou letech nepoložila otázku, proč se tam, ksakru, pořád válí a proč na ní mám utírat prach, a nezastrčila ji do zadní řady v knihovničce.
Tak se nedivte, že u mě s touhle knihou neuspěli, ač je pro mne jako stvořená. Anebo právě proto...?
Jo, takhle kniha: „Jak se zbavit chorobné závislosti na četbě“, ta by měla u cílové skupiny určitě mnohem větší úspěch!
Autor: Táňa Kubátová
komentářů: 6
Nejnovější
Nejnověji komentované
Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Galerie, které se nevešly do článků
Rubriky
Seriály
Pozvání na blog
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
Autoři
Napište nám
Archiv
Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.
Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.
Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.