joudaweb - časopis Čekanka

Ve Vlčnově na Jízdě králů,

21. července 2014 11:34:00

 

aneb

 

Jak malý František u oltáře sloužil.

 

Do Vlčnova na proslulou Jízdu králů mě zval spolužák z újezdské základní školy Michal S. již čtyři roky.

 

Letos mi to konečně vyšlo s prací a já poslední květnovou sobotu vyrazil autobusem z Brna směrem na východ - za sluncem, za lidmi a za prastarým lidovým obyčejem.

V dolní části malebné obce mě v teplém podvečeru uvítali hostitel a jeho žena Pavla. Ihned po uložení cestovního batůžku jsem s Pavlou vyrazil na procházku svátečně naladěným Vlčnovem. Silničkou podél místního potoka jsme došli do středu obce. Obhlédli jsme přírodní amfiteátr V jámě, kostel svatého Jakuba Staršího i park s vystavenými velkoformátovými fotografiemi z minulých Jízd. Pavla mi ukázala rodný dům letošního krále a pak jsme se dali cestou vzhůru k místním búdám.

Potkávali jsme skupinky dobře naložených lidí, občas i takových, kterým byl chodník příliš úzký. U búd, obílených domečků s modrou podrovnávkou, obrácených štítem a dveřmi ke komunikaci, bylo plno. Strýčkové a tetinky, mládenci a divčice, baběnky a dědáčkové. Někteří byli v pestrých i v střízlivějších krojích, jiní zase v oblečení spíše městském. Bylo slyšet útržky hovorů, kousky písniček, odněkud zpoza búd zněl cimbál, cinkaly skleničky naplněné vínem. Lidský proud se sunul stále výše, podél řádku vinohradnických domečků a prostupoval se s proudem, který se vracel od dřevěné rozhledny, tyčící se pyšně na obzoru. Občas jsme zastavili a zaposlouchali se do teskného či veselého zpěvu. U rozhledny jsme odbočili k lesu, který zakrýval oblý vršek Staré hory. Přišli jsme k malé planince, ze které byl pěkný pohled do krajiny. Hluboko pod námi se do široka rozprostíral Uherský Brod. Tak tam do Brodu jezdili vlčnovští legrúti k odvodu, pomyslil jsem si a vzpomněl tak na proslulý stav vlčnovské chasy, mající od nepaměti důležitou úlohu při Jízdě králů. Jinou cestou mezi potemnělými sady jsme pak sestoupili do ulice, ve které mí přátelé bydlí. Ukládám se ke spánku pod oknem, za kterým vede silnička strmě stoupající nahoru ke Kojinám, tak se totiž říká celému komplexu vinohradnických búd a malé kapličky.

Než usnu, slyším hlasité kroky, rozverné i vážné hovory - lidé se vracejí od rozezpívaných vinařských domečků.

Ráno jsme vstali v půl sedmé. Střídmě jsme pojedli koláčků z místní pekárny a pak jen s Pavlou vyrazili do kostela na slavnostní mši. Na ulici bylo ticho a pusto, jen voda v potoce poklidně plynula. Na návsi jsme minuli dvě tři baběnky, mířící také do chrámu. V tichu jsme usedli do zatím poloprázdných lavic. Postupně přichází další lidé. Chvíli před osmou pak i král a jeho družina a také děvčata v krojích - družice. V široké uličce mezi lavicemi se staví chlapci napravo a dívky nalevo. Sedíme s Pavlou na vnitřním okraji levé strany a já mám nádherné kroje místních děvčat přímo před očima. Červená s bílou a všude množství květů a jiných rostliných motivů, vyšitých na sukničkách a na barevných stuhách. Naškrobené rukávce a krajkové šátečky a celou tu parádu dokonale korunují věnce objímající s něžností hlavy dívek a samozřejmě, jak jinak, plné pestrých umělých květů.

Chlapci jsou štíhlí ve vysokých tmavých holínkách a s kosíry na kloboucích. Jsou to hoši a dívky ročníku 1996. Oni mají to právo být tu v tento den v slavnostních krojích a pak při jízdě chlapci doprovodí mladičkého krále. Tento - jedenáctiletý František Šobáň jde, i se svým starším bratrem, jedním z minulých králů, ministrovat. Pan farář, neboli jak se na Slovácku říká - panáček, ho u oltáře vítá trefnými slovy: „Vida vida, král letošní Jízdy slouží u oltáře Králi králů“. Už v kostele se hojně fotí; mobily, digitálními i zrcadlovými fotoaparáty, tablety, vrčí kamery. Babičky v lavicích slzí, maminky s tatínky sledují s jistým napětím své osmnáctileté, občas roztřesenou rukou stihnou foto a už musí pohlavkem napomenout své mladší ratolesti. Z kůru zní překvapivě rytmické písně zpívané místní scholou mladých. Po mši se před kostelem odehrává první dnešní tlačenice. Je tam již dost lidí a ti se snaží přiblížit hrdinům a hrdinkám v krojích. Král s legrúty a s družicemi se fotí na kostelních schodech a pak tito krojovaní míří k radnici na setkání se starostou obce. Starosta hrdě nesoucí vlčnovský mužský kroj přijímá krále s družinou i družice na radnici a pak všichni společně vychází na ulici. Starosta s pýchou v hlase mluví k členům jízdy a k přihlížejícím lidem. Připomíná dlouhou tradici jízdy - vždyť nikdo neví, kdy vlastně ten obyčej vznikl - a také to, že od roku 2011 je Jízda králů zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Od radnice se pak král se svými věrnými přesunuje do dvora svého rodného stavení.

Mezitím se na dvorcích a v zahradách u domků legrútů pracuje horlivě na strojení koní, kteří ponesou nejen krále a jeho pobočníky, ale také celou monarchovu družinu. Kolem obecní návsi přecházejí sem a tam lidé a hledají zajímavé a silné zážitky. Na několika místech vystupují s lidovými písničkami a tanci soubory z Moravy a ze Slovenska. Zastavujeme se u souboru ze slovenské Těrchové. Tři muži a tři ženy staršího středního věku. Muži hrají a silnými hlasy zpívají, ženičky se pohupují v bocích a točí nad hlavami půvabnými deštníčky. Podupávám si do rytmu a také se trochu houpu v bocích. Pavla poznamenává: „Tobě se to nějak líbí.“ „ Líbí, však moje mamka byla ze Slovácka“ a dál se, ne však tak hezky, jak to dělají ty slovenské ženy, pohupuji. Na návsi, pod kostelem a v parku naproti kostela jsou stánky a stánečky se sýry a  klobásou, s perníky a cukrovou vatou, výrobky ze dřeva i z kovu, s keramikou i porcelánem, s textiliemi i knihami s folklorní a místopisnou tématikou.

Vracíme se na chvíli za Michalem. Pavla založí oběd, já s domácím pánem beseduji na malé zahrádce nad záhonem s bujícím hráškem. Michal maličko při řeči pochází, občas usedne do starého vozíku, který mu teď slouží jako zahradní křeslo. V raném mladí onemocněl dětskou obrnou a od té doby je částečně ochrnutý. I když není úplně odkázán na invalidní vozík, s námi do toho mumraje si netroufá.

Před polednem jsme s Pavlou zase na návsi. Květnové slunce pálí a vlastní Jízda králů 2014 začíná. Koníci nesoucí jezdce jsou slavnostně vyšňořeni množstvím barevných papírových stužek, mašlí a růžiček. V průvodě jedou nejprve vyvolavači a výběrčí, uprostřed na bílém koni je samotný král a po jeho boku dva pobočníci, také na bělouších s tasenými šavlemi. Panovník má bílý ženský kroj s širokými rukávci, na hlavě jakousi čelenku z květů a od kloboučku visící pestré stuhy mu zakrývají obličej.

Jsou mu vidět jen oči, nos a ústa, v kterých svírá bílou růži. Koně pobočníků vedou dva starší muži, a pobočníci zase vedou koně králova. Ten má totiž ruce v bok a po celou dobu jízdy mlčí. Za králem a pobočníky jedou další členové družiny.

A zase se fotí a točí, vyvolavači vyvolávají : „Posečkejte horní, dolní, domácí i přespolní…“. Výběrčí přidávají: Máme krála poctivého, ale chudobného. Okradli nám ho na horách, na dolách…..“ A padají i jiné více či méně povedené hlášky, směřující ke konkrétním lidem v davu, třeba: „ Můj koníček hlavou kývá, že se ta panenka na nás hezky dívá.“ A ona panenka už sahá do kabelky a dává výběrčímu nějakou tu korunu.

Pavla si dělá mobilem pár fotek, já ji pak na Michalovo přání vyfotím v parku před amfiteátrem. Jízda zatáčí do další ulice a my ještě naposledy máváme králi Františkovi a jeho udatné družině.

Michal nám oznamuje, že oběd je hotový a tak pojíme a před mým odjezdem se ještě všichni tři zastavujeme v místním hostinci Na dolním konci. Hospoda je poloprázdná, popíjíme chladívé pivo a z televize zní něco z jiného, ale také dobrého soudku - Rolling Stones. Michal mě pak doprovází na zastávku.

Cestu do Brna si krátím listováním ve sličném dárku od manželů S. Kniha Rok ve Vlčnově 1945-1946 má spoustu nádherných černobílých fotografií. Prohlížím si ty fotky a pročítám texty k nim. Vzpomenu si také na svoji loni zemřelou maminku, která dospívala na Břeclavsku zrovna v ten čas, který publikace tak zajímavě dokumentuje. Nosívala boleradský dívčí kroj a její tatínek - sedlák a vinař - miloval dary země, zrovna jako ti vlčnovští hospodáři. A i ten text pana Josefa Beneše - vlčnovského rodáka, etnografa a vysokoškolského učitele - se mi zdá být velice moudrý a já vidím tu Jízdu králů a ty nádherné kroje jaksi v nějakých širších souvislostech.

Místní říkali a říkají: „Ať už je ten obyčej na paměť krále Matyáše, či na počest knížete Svatopluka, nebo pochází ještě z dob pohanských; jisté je, že je to zvyk velmi starý a že je dobré předat ho zase dalším generacím.“

Tož tak a budete-li mít příležitost, zajeďte si někdy do Vlčnova na Jízdu se podívat. A když ne do Vlčnova, tak do Hluku, Kunovic, nebo Skoronic. Je to pěkné, barevné, roztančené a rozezpívané, vínko je tam lahodné, mládenci výmluvní, panenky usměvavé; a když si přitom ještě něco přečtete o slovácké historii či pohovoříte s nějakým pamětníkem, budete mít zážitek dobrý a zároveň jaksi kompletní a možná, že Vás napadne i nějaká skoro až patetická myšlenka.

Mě napadlo tohle:

„Střídají se v tom životě lidském žalosti i radosti, jako v průběhu roku jaro s létem a podzim se zimou, a je to tak dobře!

To věděli lidé na Slovácku v 19. století, ve čtyřicátých letech 20. věku a to tam vědí i teď, na prahu nového tisíciletí.

Nechejme se inspirovat.

/ Zde si můžete prohlédnout fotky z aktuální - letošní Jízdy králů, 25.5.2014.

Rozkvetlá náruč sršící barvami a tvary...


:-)

Autor: František Čáp


přečteno: 3706x   komentářů: 1

Nejnovější

29. 08. 2018
Boleslav Mladý
09. 08. 2018
Milá Čekanko!
09. 08. 2018
Moje slíbená dohra
09. 08. 2018
Benátky nad Jizerou

Nejnověji komentované

přečteno: 55x   komentářů: 2, nejnovější: 19. 10. 2018, 23:58:48
přečteno: 1128x   komentářů: 10, nejnovější: 23. 08. 2018, 19:38:07
přečteno: 317x   komentářů: 2, nejnovější: 22. 08. 2018, 21:32:11
přečteno: 409x   komentářů: 3, nejnovější: 11. 08. 2018, 23:24:55
přečteno: 383x   komentářů: 5, nejnovější: 04. 08. 2018, 21:08:57
přečteno: 365x   komentářů: 2, nejnovější: 02. 08. 2018, 22:32:52
přečteno: 432x   komentářů: 2, nejnovější: 26. 07. 2018, 23:01:50
přečteno: 452x   komentářů: 1, nejnovější: 19. 07. 2018, 14:14:09

Nejčtenější

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě padesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 19. 10. 2018