joudaweb - časopis Čekanka

Babí léto v Beskydech - trochu rozvzpomínání

8. října 2015 10:06:00

Vzpomínky! Těch má každý z nás plno.

 

Kolik se jich za celý dlouhý život nastřádá a stačí pouhý impuls a vyplynou odkudsi z jakéhosi místa v mozku, kde zůstávají sice zasunuty, ale občas se přece jen přihlásí - někdy neodbytně a stále se drží v popředí a připomínají se, někdy se vrátí zpět kamsi až do nejzazších míst a čekají na vhodnou dobu či nějaký spouštěč, aby se opět vynořily.

 

V závěru předcházejícího článku Babí léto v Beskydech jsem uvedla zmínku, že ještě bude pokračování. Tak tady je...

 

Možná si vzpomenete na článek, který jsem napsala před dvěma lety. Bylo to blahopřání jedné člence naší rodiny k jejím sedmdesátinám, které jsem vymyslila tak, aby jeho všechna slova začínala písmenem "V". Proč to však tady připomínám. Byly jsme spolu s maminkou tenkrát také pozvány na rodinné setkání k připomenutí jejího životního jubilea. Tím rodinným setkáním byl víkendový pobyt na jedné chatě v prostředí beskydských lesů.

 

Byly to příjemně prožité tři dny, pro nás dvě ještě mimo jiné s jedním zajímavým bonusem navíc. Po více než šedesáti letech jsme se obě podívaly do míst, na něž máme obě zajímavé vzpomínky. Především však moje maminka, protože některé z nich byly hodně zásadní, já pouze pár, ale také jsou to ty, na něž se nezapomíná.

 

Možná si vzpomenete na jeden z článků seriálu Vzpomínky z války, kde jsem se zmínila o maminčině bratrovi, který pracoval v době války jako lesnický adjunkt na panství barona Mayr von Melnhofa ve Štýrsku. Když válečné běsnění skončilo, vrátil se i s rodinou zpět do vlasti a pokoušel se zde najít uplatnění ve svém oboru, protože lesnictví bylo zároveň jeho velkým koníčkem. Povedlo se a po krátkém působení v polesí na Ostravici zakotvil na delší dobu jako správce polesí - revírník na polesí na opačné straně beskydských hor na česko-slovensko-polském pomezí.

 

Spolu s pěti hajnými se tam starali o polesí, jehož součástí je také Mionší, což je národní přírodní rezervace v okrese Frýdek-Místek na území dvou obcí Horní a Dolní Lomná, chránící rozsáhlý prales jehličnatých i listnatých stromů a svojí rozlohou téměř 170 hektarů se řadí mezi největší pralesy v naší zemi. Nejsem si jistá, nakolik je toto území známé, proto jsem zde o něm pro úplnost připomněla základní údaje. Na následující fotografii někde za těmi lesy se prales rozkládá.

 

V úvodu článku je fotografie lesovny, v níž žil se svojí rodinou od roku 1946 následujících asi dvanáct let. Měli tam i menší hospodářství, krávu a drobné domácí zvířectvo a k lesovně přináležely i zahrada, louka a malé políčko. V hospodářské budově byl ustájen i jeden pár koní, to kvůli stahování dříví z lesa, o něž pečoval kočí.

 

Práce tam bylo ažaž, a tak každá pomoc byla vítaná. Služba v lese si vyžadovala spoustu času, protože víme, jak to kdysi v lesích chodilo, těch pytláků... Aby je vysledovali a zabránili jim v jejich nekalé činnosti, tak spolu s hajnými nedbali, jestli je den či noc, a také bez ohledu na rozmary počasí, hlídkovali. A byli nešťastní, když při noční hlídce uslyšeli kdesi výstřel, což znamenalo jediné... A ráno, když se šli podívat ve směru nočního výstřelu, našli pouze jelení nebo srnčí paroží, které tam pytláci zanechali. Veškerá tíha péče o dům, hospodářskou budovu i celé hospodářství spočívala na jeho ženě. Pomáhali také obojí rodiče a přišla také doba, kdy jezdila pomáhat i moje maminka. Ale to předbíhám...

 

Mezitím totiž, jak bylo napsáno v posledním článku seriálu Vzpomínky z války, se právě v myslivně udála pro ni významná událost. Když totiž společně se svým snoubencem uvažovali, kde uspořádat svatební obřad, zasáhla do jejich uvažování také rodinná rada, navrhla jako místo konání onu lesovnu, a tak se také stalo. Takže tam - chce se mi teď říci trochu poeticky - v náručí beskydských lesů, se konal za přítomnosti nejbližších příslušníků obou rodin sňatek mých rodičů.

 

Oddat je přijel katecheta Církve československé husitské z místa jejího původního bydliště v okrajové čtvrti Ostravy. Protože katecheta rodiče mé maminky i ji samotnou dobře znal od jejího raného dětství, kdy se zúčastňovala na církevních obřadech a také zpívala na kůru v dětském sboru, tak při svatebním obřadu všechno připomněl a bylo prý to moc pěkné a milé. Jenže, bohužel, představy o společném životě nedošly naplnění a nedopadlo to, jak většinou příběhy červené knihovny nebo i pohádky končívají... Ještě je dobře, že většinou, když to napoprvé nevyjde, milosrdný osud se snaží, aby na druhý pokus, přijde-li, všechno dopadlo jen dobře.

 

A když jsem potom již byla také já, maminka jim tam jezdila hodně pomáhat zejména při sušení sena, sklizni brambor, i v jiných případech, když bylo zapotřebí, zatímco o mě tam pečovala babička. Trvalo to však pouze asi tři roky, během nichž se maminčin život dvakrát radikálně změnil, a když znovu nabral na kladných obrátkách a nastaly jí nové příjemné povinnosti, pak již návštěvy naší nové rodinky do lesovny v Horní Lomné se staly pouze sporadickými a krátkými.

 

Nebylo to jednoduché v té době vykonávat činnost ostrahy lesa, souboj pytláků s hajnými byl právě v době začátku jeho působení jeden nekonečný příběh, pochůzky a čekané za jakéhokoliv počasí, to všechno mělo vliv na různé zdravotní potíže, které se postupem doby začaly projevovat. Nejvíce to odnesly nohy, a protože od prochladnutých nohou se pak odvíjejí další neduhy, nemohl práci v terénu dále vykonávat, takže vzniklou situaci vyřešil přestěhováním do zděděného domu pod Radhoštěm a až do doby odchodu do důchodu byl zaměstnán na Lesní správě ve Frenštátě pod Radhoštěm. Lesům tak zůstal věrný po celý aktivní profesní život.

 

Tak všechny tyto vzpomínky se mamince vyrojily ještě více, než kdyby o tom vyprávěla, když se po tolika letech vrátila zcela nečekaně do míst, kde toho hodně prožila. Zajeli jsme se spolu s mým synem k lesovně podívat, byla neděle dopoledne a měli jsme štěstí, že jsme současného revírníka zastihli doma. Představili jsme se mu, a i když od té doby, co odtamtud její bratr odešel, uplynulo více než padesát let, věděl o něm a ještě občas v různých dokumentech že narazí na jeho jméno. Na následující fotografii je lesovna ze současné doby, v porovnání s černobílou fotografií z úvodu článku doznala stavebních úprav, ale je to ona, jak si ji pamatuji také já.

 

A opět se dostávám do problémů. Ještě jsem měla v úmyslu napsat také o mých vlastních vzpomínkách a ještě i o různých zajímavostech oné obce, které stojí za zmínku. Protože jsem toho napsala více, než jsem původně předpokládala, do dnešního článku se již více nevejde, tak ještě příště vám nabídnu pokračování, a to již snad bude závěr našeho rozvzpomínání.

 

Na úplný závěr si dovolím ještě malou poznámku. Milé skalní čtenářky, již dlouho jsme si nedaly nějakou otázku. Jednu pro vás dnes proto mám.

 

Postřehly jste v textu něco, co jsem tam záměrně, sice patřičně, ale trochu kostrbatě, vložila, a evokovalo vám to souvislost s něčím? Jsem si jistá, že ano! Těším se na vaše reakce!

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 5484x   komentářů: 23

Nejnověji komentované

přečteno: 325x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 261x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 810x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 1635x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 364x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20
přečteno: 351x   komentářů: 1, nejnovější: 30. 04. 2020, 14:24:27
přečteno: 391x   komentářů: 2, nejnovější: 29. 04. 2020, 06:51:44
přečteno: 1347x   komentářů: 3, nejnovější: 20. 04. 2020, 13:22:33

Nejčtenější

přečteno: 12238x   
přečteno: 10625x   
přečteno: 9800x   
přečteno: 9738x   
přečteno: 8936x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset patnáct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 6. 2020