joudaweb - časopis Čekanka

Bílé Vánoce? Nelituji ničeho!

14. prosince 2015 14:18:00

Nejen silvestrovské a novoroční, ale také mikulášské oslavy jsou někdy důvodem k ohňostrojové show.

 

To je však pouze fotografie na úvod, s dnešním mým článkem ji toho spojuje opravdu jen velmi málo a pouze okrajově.

 

A ten nadpis článku? Zdá se vám podivný? Věřím, že vůbec ne! Už jste se jistě dovtípili, takže - pojďte si přečíst...

Za námi je předposlední adventní neděle, ještě jen ta jedna poslední nás čeká... A potom už budou následovat předvánoční a vánoční dny, během nichž ve všech médiích, na vánočních koncertech a různých představeních budou znít koledy a písně s vánoční tématikou.

 

Jedna z nich, snad nejznámější i hodně oblíbená je ta, jejíž název jsem uvedla v první části nadpisu tohoto článku. A to z jednoho prostého důvodu. Vlastně ze dvou...

 

Ve světě je píseň White Christmas nejznámější v provedení zpěváka, od jehož narození právě dnes - 12. prosince 2015 - uplynulo sto let. Byl to nezapomenutelný Frank Sinatra, americký popový, jazzový a především swingový - nazývaný také swingový král - zpěvák a herec, kterému se v roce 2001 - tři roky po jeho smrti - dostalo ocenění hudební kritikou jako "největší zpěvák 20. století".

 

Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat o jeho životě, který byl hodně, hodně pestrý, jak to ve velké většině u tak populárních ikon bývá. Těšil se velké popularitě všeobecně, měl hodně přátel, a to i v nejvyšších vrstvách společnosti, mezi ně se řadili také prezidenti USA John Kennedy a Ronald Reagan. Byl oblíbený u žen a nebránil se jejich přízni. Kromě toho, že byl čtyřikrát ženatý, měl ještě mimo to údajně hodně přítelkyň. Měl snad údajně mít také nějaké techtle s mafií - kdoví, kde je pravda...

 

Měl však i sociální cítění a snažil se zpříjemnit také život lidí z nejchudších vrstev obyvatelstva. Občas, když projížděl po své zemi a koncertoval, přibral jich cestou na jeho vystoupení, pohostil je jak dobrým jídlem, tak i pitím, nechával je přespat v pěkných hotelích, a potom je zase, bohužel, vrátil zpět na místa jejich trvalého nebo momentálního pobytu. Jistě - na jednu stranu to bylo pro ně rozptýlení, ale potom po takovém nahlédnutí do života bohatých ten návrat zpět do jejich bezútěšného života?

 

Písně, které nazpíval, jsou stále hrány, a to jak v jeho provedení, tak i ty, k nimž byly vytvořeny české texty. Za všechny přece jen pár uvedu - především New York, New York, dále My Way, Moon River, Something Stupid a samozřejmě ty White Christmas. Např. právě ty tři poslední známe také u nás jako Měsíční řeka, Sladké hlouposti a Bílé Vánoce. Ale to je jen opravdu supermalilinkatá ochutnávka z počtu písní, které nazpíval, a jak dříve nemohly, tak v současné době jsou i u nás v současné době uváděny většinou v původním znění, ty české jsou však také stále vysílány.

 

Po celém světě se v těchto dnech konají koncerty a vzpomínkové akce na něj, také v naší zemi má hodně příznivců a propagátorů jeho umění. Nejvýznamnějším propagátorem Franka Sinatry u nás je mladý swingový zpěvák Jan Smigmator, který s dalšími příznivci připravil projekt Sinatrology a bude také jeho hlavním aktérem spolu se svými hudebními přáteli a kolegy. Tato akce probíhají nebo již proběhly právě v těchto dnech v Ostravě, Praze a Brně.

 

Za sebe doufám, že je při nich přítomna i některá z televizí, která umožní nám všem koncert a celou vzpomínkovou akci také vidět a poslechnout si. Jsem zvědavá a tuším, že to bude hodně zajímavé a působivé. Před dvěma lety jsem byla v Lázeňském divadle v Luhačovicích na koncertu, jehož hlavními protagonisty byli Jan Smigmator a zpěvačka Dasha. A písně Franky Sinatry byly na programu především, okořeněné i povídáním o jeho životě. Zajímavé a pěkné to bylo, máte-li zájem, dost jsem se o tom rozepsala v jednom z článků, tak případně nahlédněte.

 

Zaujala mě tam jedna Smigmatorova myšlenka, a sice závěr Sinatrovy písně My Way - Má cesta, v níž zpívá, že ničeho nelitoval a vše, "co dělal, dělal si po svém". On si totiž v závěru té písně dovolil zaměnit Sinatrův minulý čas za přítomný, neboť, jak nám zdůvodnil, udělal to proto, že vše, "co dělá, dělá si po svém".

 

Uvedla jsem zde pouze útržkovitě to, co jsem považovala za zajímavé, ještě bych snad uvedla, že jak byl Sinatra velký svými výkony na koncertních pódiích, tak mě zaujalo, jak jsem někde přečetla, že naopak nebyl velký svou výškou - měřil 170 cm... Snad při převodu těch amerických stop a palců na naši měrnou soustavu nedošlo k omylu...

 

V závěru vzpomínky na Franka Sinatru se ještě jednou vrátím k té písni z nadpisu, a také k tomu druhému důvodu, o kterém jsem se na začátku článku zmínila.

 

Českou verzi písně Bílé Vánoce nazpíval náš čtyřicetinásobný slavík Mistr Karel Gott... Věřím, že se mu podaří tu hroznou příšeru porazit a všichni si přejeme, abychom píseň slýchávali v jeho provedení při vánočních každoročně pořádaných koncertech i v příštích letech!

 

***************

 

O týden později než Frank Sinatra, 19. prosince 1915, se v Paříži narodila někde na chodníku v jedné z chudších pařížských čtvrtí Édith Piaf, světoznámá a oblíbená šansoniérka, všeobecně známá pod pseudonymem Vrabčák. Vyrůstala v nuzných poměrech, na živobytí a přežití si vydělávala pouličním zpěvem.

 

Tato, výškou malá, měřila 147 cm, ale hlasem a výkony velká osobnost, ve svých šansonech vyzpívala své osobní zážitky a zkušenosti a trable ze života, a také poměry, v nichž žila a právě se nacházela. Způsob, jakým své prožitky interpretovala, jí přinesl popularitu a postupně se z ní stala světoznámá hvězda první velikosti a francouzská národní ikona.

 

Na vrchol slávy a popularity se dostala na počátku padesátých let minulého století, kdy účinkovala v jednom z nejvýznamnějších pařížských kabaretů Olympia.

 

Rozháraný osobní život, neštěstí jejích blízkých, a také chování lidí, kteří se neoprávněně hřáli na výsluní jejích úspěchů a využívali ji, to vše ji postupně přivedlo k drogám a alkoholu. Kdysi se nechala slyšet, že nechce žít déle než do padesáti let. Povedlo se jí to splnit dokonce o tři roky dříve ve 47 letech. Také říkávala, že až umře, tak to bude poprask a na pohřeb že jí půjde plno lidí. A měla pravdu. Pochována je na pařížském hřbitově Pere-Lachaise a její hrob zde patří k nejnavštěvovanějším.

 

K nejznámějším jejím šansonům asi patří ten, který jsem uvedla v druhé části nadpisu tohoto článku - v českém překladu Nelituji ničeho, dále je známý Milord, také existuje v českém překladu, dále Mon Dieu, Padam, Padam a Óda na lásku.

 

Máte-li zájem poslechnout a připomenout si je, nahlédněte na webové stránky http://www.rozhlas.cz/ostrava/naseakce/_zprava/hana-fialova-jako-edith-piaf-v-ceskem-rozhlase-ostrava--1549816. Je to koncert muzikálové herečky Ostravského národního divadla Hany Fialové, držitelky divadelní Ceny Thálie za roli Édith Piaf v muzikálu Édith a Marlene, konaný u příležitosti připomenutí nadcházejícího výročí Édith Piaf, bohyně šansonu, jak také byla nazývána. Včera jsem si koncert poslechla - nádhera, krásná francouzština, vynikající klavírní doprovod, vřele doporučuji.

 

Uslyšíte zde všechny nejznámější šansony Édith Piaf ze zmíněného muzikálu - možná někdo muzikál viděl. Je to drama o životech Édith Piaf a další velké osobnosti minulého století - německé zpěvačky a herečky Marlene Dietrich, jak je ztvárnila maďarská spisovatelka Éva Pataki. Je to příběh kontrastů obou těchto osobností, jejich životních osudů a především nádherná hudba...

 

V závěru měsíce ledna se o tom, pokud mi v tom něco mimořádného nezabrání, sama přesvědčím... Nebylo jednoduché najít volné místo v hledišti divadla, ale konečně se povedlo a vstupenku již mám...

 

***************

 

Když už jsem u těch výročí, ještě jedno, sice polokulaté, v závěru článku a v souvislosti s nadcházejícími vánočními svátky připomínám. Dne 8. prosince uplynulo 35 let ode dne, kdy byl v New Yorku zastřelen John Lennon.

 

K vánočnímu koloritu patří také jeho píseň Happy Christmas s podtextem War is over. Je to moje srdeční záležitost a při jejím poslechu mi běhá mráz po zádech. Vznikla v době vietnamské války jako protest proti ní a jako touha po světě bez válek a světovém míru vůbec. Pěknou vzpomínku mám, když na jednom středoškolském vánočním koncertu před pár lety tuto píseň zazpívala jedna studentka za kytarového doprovodu mého syna, který se na každoročních přípravách koncertů velkou měrou podílí, a bylo to opravdu na slzy v očích.

 

Už se těším a jsem zvědavá, čím letošní studentský vánoční koncert zaujme a co nového pro nás připravují. Bývá to pokaždé zážitek.

 

Tak zase příště...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 4172x   komentářů: 8

Nejnověji komentované

přečteno: 55x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36
přečteno: 171x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 04. 2019, 15:02:10
přečteno: 734x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2019, 10:27:00
přečteno: 749x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2019, 20:15:39
přečteno: 1545x   komentářů: 9, nejnovější: 08. 01. 2019, 10:13:50
přečteno: 723x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 01. 2019, 12:42:39
přečteno: 942x   komentářů: 5, nejnovější: 25. 12. 2018, 13:05:38
přečteno: 832x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 12. 2018, 08:56:56

Nejčtenější

přečteno: 10548x   
přečteno: 8916x   
přečteno: 8140x   
přečteno: 8015x   
přečteno: 6703x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třista padesát jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 5. 2019