joudaweb - časopis Čekanka

O naší paní Boženě Němcové

8. ledna 2012 14:56:00

Byla krásná, až to k víře není,

prameny nocí z vlasů jí tryskaly,

a ty oči uhrančivé,

ach, ty oči uhrančivé,

zeleň moří a dva křišťály.

Přesně tak žije v našich myslích česká spisovatelka z nejznámějších a nejnárodnějších - Božena Němcová. Narodila se 4. února 1820 a zemřela 21. ledna 1862, takže za několik dnů si připomeneme stopadesáté výročí ode dne jejího skonu. A právě toto výročí mě evokovalo k napsání tohoto článku.

 

Pojďme si připomenout zásadní fragmenty jejího života proložené úryvky básní z básnické sbírky Františka Halase Naše paní Božena Němcová a sbírky básní Vějíř Boženy Němcové Jaroslava Seiferta, jediného našeho nositele Nobelovy ceny za literaturu. Její nešťastný život, osud a vlastenectví inspirovaly oba básníky k napsání velmi krásných veršů.

 

Božena Němcová - původním jménem Barbora Panklová - se narodila ve Vídni jako nejstarší ze čtyř dětí a brzy po jejím narození se rodiče přestěhovali do Ratibořic na panství kněžny Kateřiny Zaháňské, kde prožila šťastné dětství.

 

Když jí bylo sedmnáct let, rodiče jí našli ženicha - o hodně staršího Josefa Němce - a brzy po seznámení se za něj ne z vlastní vůle provdala.

 

Barunka ještě s panenkou si šeptá,

vřetena stromů slunce navíjí.

Děvčátka se nikdo neptá,

a tak vdali ji.

 

Tancovala krásná panna

celičkou noc mezi jiřinama.

Hluché květy, nikde vůně,

nožky tančí, srdce stůně.

 

Manželství nebylo vůbec šťastné.

 

Kytice, závoj a slzy, i štěstí rozplakává,

jak je to hezké, když s někdo vdává.

Noc plná vášní až do kuropění,

jak je to hezké, když se někdo žení.

 

Kytice zvadla a opadává,

jak je to smutné, když se někdo vdává.

Vějíř se zavřel, hořkne políbení,

jak je to smutné, když se někdo žení.

 

Josef Němec byl komisař finanční stráže - celník a jednak kvůli svému povolání, ale i vlastenectví, byl často služebně překládán na různá místa českého a slovenského venkova a jeho žena jej vždy následovala.

 

Nad tesknou ženou teskný muž,

nad láskou samý žal.

Nad tesknou ženou teskný muž,

srp žalu žal, srp žalu žal.

 

Říkaly noci - paní, kampak jdeš,

říkali dnové - děvče, nejsi naše,

říkaly noci - paní, nedojdeš.

 

Narodily se jim čtyři děti, a v důsledku častého stěhování a nejistého zaměstnání jejího manžela rodina strádala a postupně upadala do bídy a nouze jak hmotné, tak i duševní a citové především u ní samotné.

 

Kdo viděl smutné oči dětí,

sůl slzí padat na kůrku,

ten, jenom ten smí pověděti,

co tlačí paní Sněhurku.

 

To ona od úst utrhla si

a krejcar neuměla uschovat,

chudáci, po věčné časy

ta paní bude za vás orodovat.

 

Často žili na dluh a aby zabezpečila rodinu, živila se různými pomocnými pracemi.

 

Sedí smutná paní,

vyspravuje šatky, zimou stonavá.

Kampak zašel Pánbůh,

kam šel na oplatky, že je nedává.

 

Sedí smutná paní,

vyspravuje paty, kouzel plný dům.

Jezinky ji mučí, rarachové skučí,

vyspravuje šaty příštím básníkům.

 

V roce 1842 byl Josef Němec přeložen do Prahy a zde se jeho žena seznamuje s mnoha českými vlastenci a začíná se také na popud mnoha z nich literárně uplatňovat.

 

Jejím prvním literárním počinem byla báseň Ženám českým, zveřejněná v roce 1843 v časopise Květy:

 

Ženy české, matky české!

Slib si dejme a v něm stůjme.

Pro blaho své drahé vlasti

všecky síly obětujme!

 

Nejen muž buď hrdý na to,

že dá všecko pro svou vlast;

vzhůru, ženy, my též chceme

na oltář svou oběť klást.

 

Psaní se pak začala věnovat ve větší míře, začala psát různé pohádky, báchorky a povídky, o nichž se dověděla nebo které poznala a s nimiž se setkala na různých místech působiště jejího muže.

 

Velkou péči věnovala výchově svých dětí, vedla je k vlastenectví a radila a pomáhala jim, jak se uplatnit v životě. Když se připravovaly na svá povolání mimo Prahu, vedla s nimi čilou korespondenci, ve které se snažila znovu a znovu jim radit a také projevovala svá přání, aby z nich vyrostli správní a zodpovědní lidé a vlastenci. To dokazuje známý citát z dopisu, který poslala svému synu Karlovi:

 

"Člověk je všude člověk - a já ctím člověka bratra v každém člověku jakékoli národnosti, ale můj vlastní národ musí mi být nejmilejší."

 

Její vlastenectví a odvaha se projevily zejména na pohřbu Karla Havlíčka Borovského. Traduje se, že mu na rakev položila na důkaz jeho utrpení trnovou korunu.

 

Když ve tmě hřměla jenom tma,

již žádné slovo nevypoví,

korunu ruka neznámá,

tu, již jsi dala Havlíčkovi,

jako by kladla v naše krovy,

jako by v tichu žalostném,

z trní, jež dalas Havlíčkovi,

bodal nás osten za ostnem.

 

Však na rozhraní těchto chvil,

když rty už pláčem okoraly,

jako by někdo promluvil,

snad z oblak nebo katedrály,

a ústa, jež jsme líbávali,

ucítili jsme na čele,

snad z oblak, nebo z katedrály,

kde hnízdí sny a andělé.

 

Největším neštěstím pro ni bylo onemocnění a úmrtí jejího milovaného syna Hynka na tuberkulózu. To ji psychicky zlomilo a vše dohromady - hmotné a finanční problémy i neshody se svým manželem ji postupně ničily tak, že těžce onemocněla i ona. Přemožena neštěstím jako protiklad jejímu smutnému životu se upnula na sepsání svého stěžejního díla Babička, ve kterém vzpomínala na své šťastné dětství na Starém Bělidle a v němž hledala útěchu a únik z tvrdé reality.

 

První vydání Babičky vyšlo ve čtyřech sešitech v roce 1855. V době, kdy již byla těžce nemocná těsně před její smrtí, vyšlo druhé ucelené vydání, které bylo vytištěno s velkým množstvím chyb a při jejím pročítání byla velmi nešťastná a hodně plakala.

 

Dere se paní houštím horečky,

už ruce stydnou jí

a první stránky Babičky

přes pelest padají.

 

Na každou chybu ještě naplakala,

ba ne, to není věčnost Babičky.

Kam místo tečky ale slzu dala,

ta zůstane tam navždycky.

 

Noc tehdy šlápla na housličky

všemu co živé je a zpívá

a od těch časů sedá u Babičky,

komu se v srdci stmívá.

 

Den na to - dne 21. ledna 1862 - Božena Němcová umírá. Je pochována v Praze na Vyšehradě. Její velkolepý pohřeb, který jí vystrojili přátelé - vlastenci, pak byl velkým kontrastem k jejímu smutnému životu a osudu.

 

Na hrob chodí deště,

češte, deště, češte,

mé prstíčky deště,

naši paní češte,

pod drnem si spí.

Jemně, jemně, deště,

nevzbuďte ji ještě,

pěkně se jí sní.

 

Nedbá dešťů ruka,

ťuká, marně ťuká,

na kapličku čela.

Ťuká kapka na kapičku,

jedna slza za babičku,

druhá slza za babičku,

ta tak probouzela.

 

A jak už to bývá a známe to z osudů více našich známých a významných osobností, tak největší slávy se jí dostalo až po její smrti.

 

Paní, o Vaši smrt vyrostla naše sláva,

kdo chudý je, ten vždycky dvakrát dává.

 

Paní, když Vám drápky vrásek stáhly čelo k hněvu,

sahala jste v kapsář dobrot pro úsměvu.

 

Paní, kolikrát Vám tekla voda do střevíčků,

sbírala jste rosu veršům na větvičku.

 

Paní, chlebem a plátnem voníte nám celá,

pohádkám jste ústa otevřela.

 

Paní, pláč Koruny české srdce nám tak svírá,

kde by byla bez Vás, paní, naše víra.

 

To tedy byla naše paní Božena Němcová!

 

Může to tak vypadat, ale tento článek není žádný plagiát opsaný z nějakých internetových stránek.

 

Jsou to mé vlastní střípky vzpomínek padesát let staré, když v roce 1962 jsme vzpomínali sté výročí jejího úmrtí. K této příležitosti naše paní učitelka českého jazyka s několika mými spolužáky připravila literární pásmo, se kterým jsme se zúčastnili v soutěži tvořivosti mládeže. Podařilo se nám tehdy postoupit do krajského kola, kde jsme se umístili těsně na druhém místě a do ústředního kola jsme se tedy již nedostali.

 

Bylo to moc pěkné pásmo, průvodní slovo i recitace básní byly podbarveny hudebním doprovodem dvou našich spolužáků na klavír a housle ze skladeb Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Václava Vačkáře a dalších. Již si přesně nepamatuji všechny skladby, ale byly tam určitě skladby Jiřinková a Luisina polka, Poem a Vzpomínka na Zbiroh. Pro zajímavost - já jsem recitovala tu poslední báseň, ale do dnešního dne si pamatuji texty všech zde uvedených veršů a když si na ně někdy vzpomenu, tak mi běhá mráz po zádech dnes stejně jako tenkrát. Byl to pro mě silný zážitek.

 

Božena Němcová žije v našich srdcích stále a svědčí o tom i ta skutečnost, že mnohá její díla byla zfilmována, babička dokonce dvakrát, poprvé v roce 1940 v hlavní roli s Terezou Brzkovou a podruhé režisérem Antonínem Moskalykem v roce 1971 v hlavní roli s Jarmilou Kurandovou a v roli Barunky s Libuší Šafránkovou, a to jako dvoudílný film. Způsob jeho zpracování a provedení vyvolaly tehdy mezi lidmi širokou diskusi a různorodost názorů na tento film.

 

Zfilmovány byly dále např. povídky Divá Bára, V zámku a v podzámčí, pohádky Sůl nad zlato, Potrestaná pýcha, Princ Bajaja a další.

 

Při návštěvě a prohlídce Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově před mnoha lety jsem si vystavené exponáty jejího díla důkladně prohlédla a byla udivena velkým počtem jak českých vydání, tak i překladů jejích knih, zejména Babičky. Dokonce jsem tam objevila Babičku i v těsnopisném vydání.

 

Přes všechny své rodinné, finanční a hmotné problémy, které vyjádřila větou "Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží.", se na všech místech, kde s rodinou pobývala, snažila uplatnit na poli kulturním a prosazovat vlastenectví. Sbírala podklady o zvycích, kultuře, obyčejích a folkloru a zejména na Domažlicku působila jako první národní buditel. O této její činnosti a zásluhách píše také spisovatel Jindřich Šimon Baar v prvním díle své trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy.

 

Božena Němcová inspirovala také režiséra Otakara Vávru k filmovému zpracování jejího životopisu s názvem Horoucí srdce. Postava Boženy Němcové vystupuje také v dalších filmech, např. Vlčí halíř a Revoluční rok 1848.

 

Snad se mi mým článkem podařilo vystihnout alespoň to zásadní a nejdůležitější a závěrem si dovolím parafrázovat výrok paní kněžny z Babičky - "Nešťastná šťastná to žena!".

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 5929x   komentářů: 6

Nejnověji komentované

přečteno: 404x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6442x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 578x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1260x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1090x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 917x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1163x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1844x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13410x   
přečteno: 11805x   
přečteno: 10881x   
přečteno: 10806x   
přečteno: 10115x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřicet čtyři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021