joudaweb - časopis Čekanka

Předpodzimní

27. září 2016 08:39:00

Vraťme se o několik dnů zpět a připomeňme si současně s touto fotografií, že v pátek 16. září jsme na bezoblačné noční obloze mohli vidět tento úplněk, který má podle tradice přezdívku "sklizňový".

Po sérii článků z loňského roku, kdy jsem připomínala srpnový modrý úplněk, superúplněk v měsíci září a velikou vzácnost - vánoční úplněk, přináším informaci o dalším úplňku, který díky poznatkům a sledování předcházejících generací dostal neoficiální název, jak jsem již výše uvedla, "sklizňový". Přiznám se, že tento název je pro mě úplné novum. Neznala jsem tento název, ani jsem jej nikdy nikde nezaregistrovala.

 

Je zajímavé, k čemu všemu jsem se za dobu mého účinkování na Čekance dopracovala. Informovanost o všech možných a různých zajímavostech, konkrétně v tomto případě o přírodních jevech, je všeobecně podrobnější, a také díky internetu se máme možnost posunout při přečtení pouhé základní informace svůj zájem dále a zjistit si další informace. Je to také i můj případ, to však zde nechci zdůrazňovat, protože je nás jistě nemálo, jenže já mám díky naší Čekance vždy nutkání nenechat si zjištěné podrobnosti pouze pro sebe, ale podělit se o ně se všemi, kdo si tento náš virtuální časopis oblíbili a rádi se podívají, co je zde nového. A možná se nechají nalákat i další čtenáři, když při svém brouzdání po internetu náhodně na Čekanku narazí... Samozřejmě, že mé informace jsou pouze povrchní, nezacházejí do podrobností, vždy se snažím vystihnout to nejzásadnější a nejzajímavější, co by podle mého názoru mohlo zaujmout.

 

Takže zpět k úvodu mého článku. Proč úplněk sklizňový? Ona už ta přezdívka předznamenává, oč jde, že je to období, kdy začínají sklizně nejrůznějších plodin. Zřejmě ten název pochází od amerických farmářů, kteří pracovali na polích i při světle zářijového měsíčního úplňku. Je to také doba, kdy dochází k razantní změně počasí. Tentokrát to opravdu vyšlo a počasí se naladilo na podzimní notu. Teplé letní dny se jako by mávnutím proutku změnily v podzimní deštivé a podstatně chladnější. Ale již několik dní zde máme to babí léto - léto svatého Václava, o němž jsem se zmiňovala v předcházejícím článku. Typický podzim stále nepřichází, dnešní nedělní ranní mlha sice trochu připomněla, že již možná brzy... A také již několik dnů - to mě zaujalo hodně, v našem okolí začalo poletovat několik havranů, neklamné to znamení nadcházejícího chladného počasí. Možná to jsou průzkumníci vyslaní z hlubokých lesů kdesi na severu mající za úkol zmapovat stav zdejších podmínek příhodných pro jejich každoroční celozimní pobyt u nás...

 

Ten letošní sklizňový úplněk byl doprovázen současně polostínovým zatměním Měsíce. To však - bohužel - na fotografii vidět není, můj fotoaparát zatmění nedokázal zachytit, ale fotila jsem těsně před jednadvacátou hodinou, aby to bylo co nejvěrohodnější. Jistě jste zaznamenali v různých médiích informace, že se zatmění projevovalo jako kouřový opar horní části Měsíce. Jen pro zajímavost - další zatmění Měsíce - polostínové - viditelné u nás nastane v sobotu 11. února 2017. A úplné zatmění Měsíce nastane 28. července 2018 a bude nejdelším úplným zatměním Měsíce v tomto století.

 

To je konec mého neodborného astronomického okénka a trochu nahlédnu do dalšího - módního - samozřejmě také neodborně! Nepovažuji se sice vůbec za nějakého módního guru, ale jakýsi názor na módu mám, jenže ten je ovlivněn mnoha aspekty, takže vše, co bude v článku následovat, nechci v žádném případě nikomu vnucovat, budu ráda, když se někdo případně také přidá se svými názory a argumenty.

 

Létu tedy doopravdy odzvonilo a všichni postupně odkládáme letní oděvy, sandály a různé letní doplňky. Již dlouhodobě je pro mě zajímavé téma pánské sandály-ponožky - je to jako na houpačce a již to tady bylo v průběhu doby několikrát. Jednou jsou ponožky aktuální, jindy zase prohřešek naprosto neakceptovatelný. Jedna je ale podle mě pravda, že ponožky v sandálech by byly mnohem hygieničtější a pohodlnější.

Co si budeme vyprávět - na různých komunikacích a veřejných prostranstvích je všude prach a semeniště bacilů z různých exkrementů a odpadků, které v kombinaci s potem mohou způsobit i nepříjemné zdravotní problémy. A také různé syntetické materiály použité při jejich výrobě a zpracování mohou vylučovat toxické látky. V neposlední řadě také svůj význam má, aby chodidla a nehty působily esteticky - na rozpraskané paty a neupravené nehty není zrovna nejpříjemnější pohled. Když už tedy sandály, tak alespoň takové, které sice sandály jsou, ale aspoň částečně dokážou leccos zakrýt i nohy ochránit. Také by mělo být samozřejmostí ihned po příchodu domů nohy umýt a zbavit je všech těch různých nečistot i potu na nich ulpělých, jenže o tom mám pochybnost, ba téměř jistotu, že se tak většinou neděje.

 

Ono také je zvláštní, že případně i k obleku, pokud si muž vezme mokasíny, neodpovídá etiketě si do nich vzít ponožky. Nevím, jaký na to máte názor... Je otázka, co je vhodnější - zda si vzít k obleku šněrovací obuv a ponožky nebo mokasíny bez ponožek. Letos jsem zaregistrovala hodně celebrit, které i u významných životních kroků měly motýlka a k tomu obuv bez ponožek. Tak nevím...

 

Dalším tématem k úvaze je dámská obuv versus punčochy, a vůbec nošení punčoch či punčocháčů všeobecně. Punčochy prošly dlouhým vývojem a troufám si tvrdit, že podvazky jsou v některých případech hodně významná a oblíbená součást spodního prádla. Ale s nástupem minisukní punčochy postupně ztratily své výsadní postavení a nahradily je mnohem pohodlnější punčochové kalhoty, u kterých nehrozí, že by zpod krátké sukně vyčuhoval buď podvazek, nebo okraj punčochy.

 

V případě punčoch potažmo punčochových kalhot platí zásada, že do společnosti se nosí vždy, také na důležitá pracovní jednání, schůzky, pracovní obědy, večeře, apod., a to i v největších vedrech. Jsou země, kde by dámu bez punčoch považovali za polonahou. Nevím, jaká je současnost, ale není tomu tak dávno, kdy i Spojené státy měly shodný názor na věc.

 

Vzpomínám si, že kdysi před lety, když jsem nastoupila po ukončení školy do zaměstnání, jedna o hodně starší zaměstnankyně zdůrazňovala povinnost nošení punčoch vždy a všude argumentem, že ve Vídni i ve čtyřiceti stupních Celsia ženy nosí punčochy. Vídeň byla, a možná stále je, jakýmsi symbolem etikety, noblesy, uhlazenosti, dobrých způsobů chování, možná proto ten argument... Pro mě to nebylo nic nového, dávala jsem jí v tom plně za pravdu, protože jednak mi to také bylo vlastní, a také jsem tak byla z domu vedena. Ostatně jsem postupně získávala také osobní zkušenost, že Vídeň a etiketa s noblesou k sobě patří. Připomínám, že to bylo zásluhou naší tety Fany - možná si vzpomenete na článek "Co v Malomocné také nebylo...", případně do něj znovu nahlédněte. Doufám, že Vídeň a přísná etiketa je stále setrvalý stav až do současnosti, nemám však o tom konkrétní poznatky. A - mimochodem - ten výše uvedený argument o čtyřiceti stupních jsem také párkrát použila ve vztahu k mým mladším holčičím příbuzným.

 

Možná je to ode mě troufalé, ale stejně jako já to má s těmi punčocháči známá moderátorka televizních novin jedné naší televize. Ta pro změnu nošení punčocháčů za každých okolností zdůvodňuje tím, že jí její babička vštěpovala, že dáma bez punčoch nikdy neopustí byt. Zmínila se o tom v jednom rozhovoru pro jisté médium.

 

Holt, byla to tehdy jiná doba. Vždy si ji připomenu, když vidím, jak při nějakých významných společenských událostech mají některé dámy dlouhé toalety, ale jsou naboso v nějakých páskových střevících. Chápu, že se do takové obuvi punčochy nehodí, ale vyřešila by to obuv se zakrytou špičkou. Jenže to by zase nebylo vidět nalakované nehty, že... Zkrátka člověk si nevybere.

 

Je to téma, o kterém by se mohlo ještě hodně psát a rozvíjet je. Já nechci, aby mé zamyšlení vyznělo zcela negativně - současná móda je hodně vrtkavá, je ovlivňována různými vlivy, přináší stále nové nápady, ostatně nejen ta současná, bylo tomu tak od doby, co existujeme, takže to všechno v mém článku napsané je jen taková snůška mých myšlenek, které mě při psaní napadaly.

 

Přeji všem příjemné zbývající dny babího léta, než se pravý nefalšovaný podzim ujme se vší vervou své vlády!

Autor: Jiřina Tabášková


komentářů: 1

Nejnovější

06. 06. 2024
Bylo to dávno
15. 05. 2024
Tak se chvíli dívej
28. 02. 2024
U doubku.

Nejnověji komentované

komentářů: 1, nejnovější: 24. 06. 2024, 10:00:15
komentářů: 1, nejnovější: 15. 05. 2024, 21:03:19
komentářů: 1, nejnovější: 11. 01. 2024, 18:39:17
komentářů: 1, nejnovější: 05. 01. 2024, 17:32:32
komentářů: 5, nejnovější: 29. 12. 2023, 17:44:54
komentářů: 1, nejnovější: 01. 12. 2023, 21:35:52
komentářů: 6, nejnovější: 05. 11. 2023, 12:43:46
komentářů: 1, nejnovější: 09. 10. 2023, 19:45:39

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třináct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 24. 6. 2024