joudaweb - časopis Čekanka

Jarní putování pražské...

27. června 2017 11:09:00

...a po dalších zajímavých místech naší vlasti.

Je to onen slíbený bonus k předcházejícímu článku o mém jarním putování po Beskydech. Možná si vzpomínáte...

Zvu vás k přečtení a nahlédnutí do galerie. Takže začínám...

Dva top dárky k mému životnímu jubileu způsobily mé jarní beskydské i nebeskydské putování. Kromě onoho voucheru na wellness pobyt jsem byla rodinou mého bratra obdarována vstupenkou do pražské O2 Arény na květnový koncert vynikajícího a stále více oblíbeného také v naší zemi nizozemského houslisty, skladatele, kapelníka a hudebního producenta André Rieu a jeho Orchestru Johanna Strausse. Již název orchestru napovídá, že náplní jejich vystoupení je lehká klasika, zejména valčíky obou Straussů, ale nejen jich, ještě také hodně dalších světově proslulých a oblíbených skladeb a písní.

 

První má reakce byla, že se v té O2 aréně ztratím. Vypadá to teď, jako kdyby promluvila holka z vesnice, což vlastně jsem. Samozřejmě jsem to však prohodila s nadsázkou, protože nic není tak horké, jak to v první chvíli vypadá a všechno přece musí vždy nějak dopadnout, nejlepší zpravidla je, když dobře. Takže jsem se do Prahy vypravila. Než však budu dále pokračovat, trochu odbočím a vrátím se o pár let zpět...

 

Jsou tomu téměř čtyři roky, kdy jsme jako absolventi střední školy po hodně dlouhé době sešli na školním srazu naší třídy. Od té doby jsme dlouholetou absenci setkání napravili a v minulém roce jsme se u příležitosti jubilejního výročí opět setkali. Proč to však zmiňuji. Na onom srazu jsem tehdy dostala pozvání jedné spolustudentky k návštěvě Prahy, která zde po studiích zůstala, založila rodinu a natrvalo zakotvila. Potěšilo mě její pozvání, samozřejmě, moc. V Praze jsem byla v minulosti docela hodněkrát. Kdysi ještě v průběhu profesního života jsem do Prahy jezdívala i několikrát ročně a vždy jsem tam byla s pocitem jakési vnitřní radosti a úcty k její dávné historii, kterou jsem měla na vědomí, ráda jsem se podívala do známých míst, prošla se znovu po notoricky známých místech. Nastala však doba, kdy vše bylo jinak a často jsem si říkala, že už se snad ani nenajde důvod, abych se tam znovu podívala. Pouze díky návštěvě amerických přátel před několika lety jsem tam byla po hodně dlouhé době, a to jsem si říkala, že možná naposled. Člověk míní, že...

 

A najednou zde bylo ono pozvání, s ohledem na různé okolnosti však k jeho realizaci stále nedocházelo. Až v uplynulém roce se to zlomilo… V článku se k oné první návštěvě ještě později vrátím. Teď však opět do současnosti, resp. o několik týdnů zpět. Prvotním důvodem a zároveň vyvrcholením mé teď již v krátké době druhé návštěvy Prahy byl zmiňovaný koncert. Spolu s kamarádkou jsme si však naplánovaly několikadenní pobyt, který jsme hodlaly vyplnit i za účasti jejího muže dalšími různými zajímavostmi a aktivitami. A že jich bylo, a že zajímavé skutečně byly... Ostatně posuďte sami...

 

Takže popořádku… Od začátku května až do konce října probíhá v Tančícím domě výstava nazvaná 13 komnat První republiky. Byly jsme se tam podívat a bylo to zajímavé. Jak již název napovídá, expozice je rozdělena do 13 tematických sekcí a v každé z nich jsou návštěvníkům nabízeny zajímavé informace z jiných oblastí od filmu a umění, přes módu a sport až po politiku a podnikání. Zaujaly nás jak vystavené exponáty, tak i filmové ukázky či reportáže, dobové reklamy, jedna sekce je např. věnována osudu operní pěvkyně Emy Destinnové a je zde vystaven originální nábytek z jejího bytu. Na střeše jedné části Tančícího domu je vyhlídka, z níž je pěkný výhled. Neodolaly jsme a pořídily jsme foto.

 

Troufám si říci, že je ještě dosti nás, pamětníků, k jejichž oblíbeným literárním hrdinům od dětství až do současnosti beze sporu patří Kája Mařík, hrdina idylického románu Školák Kája Mařík, který vytvořila spisovatelka Marie Wagnerové, píšící pod pseudonymem F. Háj nebo též Felix Háj. Děj románu je zasazen do fiktivního města Lážova a jeho okolí, což je ve skutečnosti podbrdské město Mníšek pod Brdy. To, že obě podrobně a důkladně známe Kájův příběh a v podstatě jsme i velkými jeho fanynkami, jsme zjistily až v současnosti - po takové dlouhé době od našich studentských let! Tenkrát snad ani nebyla příležitost se tím zaobírat, kniha patřila k dílům, považovaným za prvorepublikový kýč, jejichž čtením se nikdo zvlášť ani nechlubil a navenek neventiloval. A také pro svůj silně katolický tón byl pro tehdejší dobu nepřijatelný. Autorka v něm báječně vystihla a popsala jednak přírodu brdských lesů, ale především úctu a lásku k rodičům, přátelství Káji a jeho kamarádky Zdeni od raného dětství, které postupně přerostlo v lásku na celý život, jeho úsilí o uplatnění v profesním životě, a také jednání a chování dalších lidiček i vedlejších postaviček ze všech možných hledisek od vzájemných vztahů až po jejich snahu o obživu a radost ze života.

 

Mně kniha okouzlila již v dětství a od té doby jsem se k ní hodněkrát ráda vracela. A to, že v tom nejsem sama, jsem zjistila ještě i v dalším jednom případě. Před nedávnou dobou jsem se párkrát setkala s tiskovou mluvčí Úřadu jednoho ostravského obvodu, která spolu se svojí kamarádkou, sice naší regionální, ale celostátně známou novinářkou, navštívila v Mníšku Hostinec u Káji Maříka, a tam jen tak z legrace vytvořily jídelní lístek z jídel, které jsou v románu popisovány. V prvé řadě byly na pořadu rozpíčky, které dělávala Kájova maminka, a které byly podle Káji tak dobré, že padaly rovnou do ledvin. Kája Mařík, ač fiktivní, tak v Mníšku jako by stále žije. Je tam, jak jsem již zmínila, Hostinec u Káji Maříka, Divadlo Káji Maříka, také ulice po něm pojmenovaná. Tuším, že o její název se postaral po roce 1990 známý televizní moderátor, který také založil ono divadlo, v tamním kostele měl Kája Mařík svatbu, atd., atd. Kája Mařík má i svůj fanklub a do Mníšku často a hodně jezdí různé zájezdy, jejichž účastníci si prohlédnou tamní zámek a posléze jdou po naučné stezce po jeho stopách. Zrovna v době, kdy jsme tam byly, tam stálo na parkovišti několik autobusů a jedna výprava šla současně s námi do zámeckého areálu. Na toto téma by se zkrátka dalo ještě hodně dlouho a rozsáhle povídat.

 

Cestou z Mníšku jsme se zastavily ještě nedaleko u Kaple na Malé Svaté Hoře, které se tak říká proto, že zde často odpočívali poutníci při cestě na Svatou Horu nedaleko Příbrami. Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo na vrchu u Příbrami. Je to národní kulturní památka a jedno z nejznámějších poutních míst ve střední Evropě. Tam jsme se však podívat nebyly, pouze jsme si na Malé Svaté Hoře chvíli odpočinuly. Při naší cestě jsme si znovu připomínaly, jak je naše země pěkná, ať jsou to Beskydy, Brdy, Jeseníky, Krkonoše, hory, řeky, nížiny, roviny, zkrátka cokoliv a kdekoliv...

 

Já osobně bych k tomu Kájovi ještě něco málo dodala. Podobně na mě působil vztah k rodičům, potažmo k matce, jak jej vystihl v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů legendární Jaroslav Dietl. Laskavou maminku, i když pevně třímající otěže chodu jejich hospodářství, skvěle zahrála vynikající herečka Libuše Havelková a její časté různě formulované repliky svému synovi, jako např. "poslouchej svoji maminku" nebo "dej na radu své maminky", jsem si vzala za své také já a občas je v různých obměnách ve vztahu ke svému synovi také používala, ať již v režimu žertovném, tak i v případech řešení různých závažnějších problémů, vyskytly-li se. Nedá mi nepřipomenout, že představitel Honzy Hamra neméně dobrý herec Jaroslav Satoranský při nedávném posledním rozloučení s Libuší Havelkovou ji při svém smutečním projevu oslovil "moje milovaná druhá maminko".

 

Trochu opět odbočím, když jsem připomněla Libuši Havelkovou. Všichni v naší rodině máme rádi orchestr Melody Makers Ondřeje Havelky, jejího syna. V tom mém zatím nejexponovanějším letošním měsíci byli také v Ostravě a my jsme si, jak jinak, jejich koncert byli poslechnout. A musím říci, že ten letošní se mně osobně líbil nejvíce ze všech za posledních pár let. Působil na mě tak nějak živěji, možná to oživení způsobila i účast jeho syna Vojty, který po loňském koncertu, kdy vystoupil pouze krátce, na tom letošním byl jeho repertoár již mnohem širší a působil vedle svého otce jako rovnocenný jeho partner. Možná, že v tomto roce ještě jednou jejich koncert uvidím a uslyším. A když jsem se tak rozepsala o Mníšku pod Brdy, tak právě tam začátkem července v areálu zámeckého parku budou mít Melody Makers také koncert.

 

V okamžiku, když jsem začala psát dnešní článek, jsem si říkala, jak to asi ke konci dopadne, jestli se mi všechno vejde do toho jednoho. No, nevešlo se, jak se mi to většinou stává. Ani další povídání o Melody Makers, které jsem ještě chtěla přidat...

 

Proto všem, kdo jste můj článek přečetli až potud, dávám na vědomí, že bude ještě jeden další bonus. Doufám, že snad už to své putování po vlastech českých, a že bude zajímavé – aspoň podle mě - zdárně ukončím...

 

Máme už léto, první letní týden je téměř za námi, jediné nejméně pozitivní na tom je, že od letního slunovratu se nám pomalu, zatím velice nenápadně, začínají dny krátit a pomaloučku začínáme spět k podzimu. Tak si to léto všichni užívejme, mějme dobrou náladu, kterou si nenechme ničím pokazit, ani deštivým počasím, které nám pro začátek července meteorologové předpovídají. Vodu potřebujeme, je jí málo a podzemní voda mizí. Na vodních srážkách jsme závislí, o naší zemi se říká, že jsme "střecha Evropy", nic k nám nepřitéká a všechna voda odtéká. Důkazem, jak je vody v řekách málo, je naše Ostravice ze včerejšího nedělního odpoledne.

 

Také máme za sebou sobotní svatojánskou noc. O ní se traduje, že obyčejným smrtelníkům na několik hodin propůjčuje schopnost vidět víly a bludičky. Rovněž dává přímo magickou moc devateru kvítí, z něhož si kdysi svobodné dívky vily věnečky, protože věřily, že si tím pojistí lásku muže, do kterého se zakoukaly. A pokud vás zajímá, o které rostlinky se jedná, jsou to chrpa, zvoneček, kapradí, řebříček, heřmánek, bazalka, rmen, kohoutek a mateřídouška. Současná mládež však svatojánskou noc i oslavu nástupu léta bere jinak, jak bylo v sobotu večer slyšet a vidět i v mém bydlišti. Koncerty v přírodě, odpolední nebe a večerní ohňostroje...

 

Takže berme léto a prázdniny tak, jak nám je příroda bude nadělovat. A jen tak mimochodem připomínám, že dvouměsíční letní prázdninové volno v našich zemích zavedl již v osmnáctém století panovník Josef II., syn Marie Terezie, s odůvodněním, že žáci musí pomáhat při žních...

 

Přidávám galerii, kam postupně dávám fotografie, které jsme pořídily. Vysvětlovat, co na nich je, není třeba, všechno je zřejmé z článku.

 

Tak tedy do příště!



Podívejte se do galerie

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 3751x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 155x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 305x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 917x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1565x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1095x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1266x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1057x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1779x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12755x   
přečteno: 11229x   
přečteno: 10323x   
přečteno: 10244x   
přečteno: 9478x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset sedmnáct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020