joudaweb - časopis Čekanka

A ještě jednou putování...

11. července 2017 09:21:00

...snad už ten druhý bonus k  původnímu článku o mém beskydském a posléze pražském jarním putování bude opravdu konečný. Ale když já nikdy nevím, kudy a jak se mé myšlenky a vzpomínky rozběhnou a kde skončí. Tak uvidíme...

Teď jsem na rozpacích, čím začít. Aby mé povídání a vzpomínání dávalo nějaký smysl a návaznost, tak i když původním tématem je jarní putování, musím se ještě na chvíli vrátit k mé podzimní návštěvě Prahy.

 

Odmyslím-li závěr předchozího článku, kde jsem se zamýšlela nad létem a prázdninami, zmiňovala jsem se o Melody Makers Ondřeje Havelky. Možná ne pouze mě překvapilo, když jsme s kamarádkou tehdy zjišťovaly programy divadelních představení pražských divadel a možnost případného zakoupení na některé z nich. Napadlo nás to na asi nejpříhodnějším a nejtypičtějším místě – totiž rovnou u Národního divadla, když jsme vešly do prostoru veřejného prostranství mezi Národním divadlem a Novou scénou Národního divadla, dříve nazývaného Piazetta, který byl tehdy zrovna před měsícem přejmenován na Náměstí Václava Havla. Všichni to jistě vědí, že hlavním atributem onoho prostoru je velké červené srdce vysoké okolo jednoho a půl metru autora sochaře Kurta Gebauera. Původním záměrem byla možnost, aby lidé psali Václavu Havlovi vzkazy, bohužel, jak je to už tradičně zvykem, časem z toho vznikly jen různé čmáranice, takže byl vydán zákaz, který však skoro nikdo nerespektuje. Právě v tomto prostoru je také Pražská informační služba a předprodej vstupenek.

 

Tam jsme zjistily, že jsou jako z udělání ještě volné vstupenky na představení do Národního divadla na hudebně-tanečně-dramatickou revue V rytmu swingu buší srdce mé, což jsou úryvky ze života nejslavnějšího českého swingaře - meziválečného hudebníka Jiřího Traxlera inspirované jeho knihou Já nic, já muzikant, viděné očima režiséra představení Ondřeje Havelky za doprovodu jeho Orchestru Melody Makers. Udivilo nás, že právě ve Zlaté kapličce, zaujalo nás to a neodolaly jsme – samozřejmě. Pravda, v Národním divadle jsem kdysi dávno jako malá byla, ostatně jsem to již v jednom článku zmiňovala, ale v hledišti jsem tehdy pobyla pouze krátkou chvíli, takže tato návštěva byla moje premiéra, doufám však, že ne derniéra...

 

Jiří Traxler byl český pianista, skladatel, textař, současník Jaroslava Ježka, pro něhož také napsal několik jazzových skladeb. Jako aranžér a textař spolupracoval s orchestrem R. A. Dvorského i Orchestru Karla Vlacha. Děj představení se odehrává v horizontu deseti let od roku 1939 do 1949, kdy se událo několik významných zlomových událostí v Traxlerově životě. Byla to doba vzniku swingu v Československu ve třicátých letech, následné peripetie během nacistické okupace a doba a atmosféra, která nastala po komunistickém převratu v roce 1948, se kterou se nemohl smířit, takže toto všechno vyvrcholilo v době nejhorších represí na počátku padesátých let jeho odchodem do emigrace. Představení se nám moc líbilo, zazněly v něm i některé známé melodie, výkony herců i muzikantů a zpěváků.

 

Předloha k představení, již zmiňovaná Traxlerova kniha Já nic, já muzikant vyšla v roce 1980 v kanadském exilovém nakladatelství '68 Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Měla jsem možnost do ní nahlédnout, i do některých dalších tam vydaných, např. některých děl Škvoreckého, Kundery a dalších... Kompletní vydavatelský počin tohoto nakladatelství, díky němuž v době normalizace byla možnost, aby se tehdejším režimem zakázané knihy dostaly k nám, představuje okolo 226 titulů beletrie, literatury faktu, dokumenty i poezii. Kniha Já nic, já muzikant vyšla poté v devadesátých letech i u nás.

 

Režisér představení, hudebník Ondřej Havelka, o Jiřím Traxlerovi v roce 2009, kdy mu bylo 97 let, natočil filmový dokument Poslední mohykán. Osobně se s ním setkal brzy po roce 1989 a měli osobní vztah, čehož si Havelka hodně považoval. Připravovali a konzultovali spolu i koncert k jeho stým narozeninám v roce 2012, jenže, bohužel, k tomu již nedošlo – chybělo jen něco okolo půl roku. Koncert pak byl pod názvem "Potkal jsem svůj sen" realizován in memoriam. Jiří Traxler, rodák z Tábora, tak dožil svůj život v kanadském Edmontonu.

 

Při vyhledávání různých informací o Jiřím Traxlerovi jsem narazila na zmínku, že - cituji "V době, kdy už se v Kanadě hudbě dávno profesionálně nevěnoval, se prý jeho známí dozvěděli, že býval hudebníkem. Přivedli mu chlapce, aby posoudil, zda je talentovaný. Traxler jim řekl, že talent má. Tím klukem byl malý Paul Anka.". Úradky Páně jsou sice nevyzpytatelné, ale člověčí element také občas může leccos ovlivnit...

 

Paul Anka poté názorně dokázal, jak byl Traxlerův výrok pravdivý. Již jako hodně mladý se prosadil a v průběhu doby jej a jeho písně a melodie obletěly celý svět, stejně jako on sám koncertoval všude možně, mimo jiné také dvakrát v naší zemi. A jeho píseň Diana, nebo chcete-li česky Dajána, kterou složil jako šestnáctiletý, zná možná každý. Další z nejznámějších jeho písní jsou My Way, které nazpívalo dalších několik zpěváků, snad nejznámější je v podání Franka Sinatry, dále píseň She's a Lady v provedení Toma Jonese. Nevím, jak vám ostatním, ale mně se asi nejvíc líbí píseň You are my destiny.

 

První jeho koncerty u nás se uskutečnily v létě 1966. Píši záměrně koncerty, neboť vystupoval nejen v Praze v tehdejším Sjezdovém paláci, ale, nebudete mi věřit, také v Ostravě na našem pověstném stadiónu na Bazalech. Zajímalo by mě, jestli někdo z okruhu nás – příznivkyň a příznivců okolo Čekanky, na některém z jeho koncertů byl, pokud někdo ano, určitě v komentáři přispějte. Já jsem teda jedna z vás. A bylo to zrovna na těch Bazalech, které tehdy, pokud si vzpomínám, zcela "vyprodal". Pátrala jsem na internetu, jestli najdu nějaký údaj o tomto koncertu. Že to bylo v létě i v tom roce 1966, si pamatuji, ale zajímalo mě i případné datum nebo vůbec důkaz pro vás, že v Ostravě skutečně koncertoval. A naplnilo se ono "kdo hledá, najde". Našla jsem článek jednoho sběratele a obdivovatele Paula Anky a především Beatles z prosince 2014, v němž byla následující zmínka - cituji: "Na koncert Paula Anky v červenci jsem nemohl. Paula jsem viděl 26. srpna v roce 1966 na Stadionu na Bazalech. Mám jeho podepsanou fotku.". Našla jsem i plakát, který zve na koncert Paula Anky do Ostravy. Takže 26. srpna 1966 to bylo, když jsem naživo slyšela onu Dianu-Dajánu i You are my destiny, ty mi v paměti utkvěly nejvíce. Jsem to ale pamětnice...

 

Vypadá to, že se dnes již dále nedostanu, takže ještě stále před sebou tlačím pokračování o mém putování. To dnešní bych měla nazvat spíš podzimní, protože k tomu jarnímu pražskému se stále ne a ne dostat... Ještě chci totiž zmínit jednu horkou zajímavost, pro dnešní den významnou i s návazností na mé povídání symbolickou.

 

Dnes, v neděli 9. července, když tento článek píši, totiž slaví výročí jeden ze symbolů Prahy, Karlův most. Před šesti sty šedesáti lety, zřejmě to bylo 9. července 1357 ráno v 5 hodin a 31 minut, když císař Karel IV. položil jeho základní kámen. To, že datum a doba 1357 9. 7. 5,31 vytvořilo magickou řadu lichých čísel od jedničky k devítce a zpět mělo stavbu ochránit před zbořením. Tento most, jehož původní název byl až do roku 1870 Pražský nebo také Kamenný, neměl Karel IV. ve svém stavitelském programu. Popudem k jeho vybudování byla povodeň v roce 1342, která strhla Juditin most. Architektem byl Petr Parléř a král Karel IV. mu měl zdůraznit, že most musí být pevný a vydržet století, což se skutečně podařilo. Most měl být také jakousi slavnostní bránou k Pražskému hradu, o čem svědčí i Staroměstská mostecká věž, která je součástí mostu.

 

Některé z povodní jej sice poškodily, ale nikdy nestrhly. Možná že opravdu měla na tom zásluhu vejce, která podle legendy prý byla přidávána do malty. Před několika lety však bylo nejdříve prokázáno, že tomu tak bylo, že ve vzorku objevili skutečně vaječné proteiny, z čehož nakonec usoudili, že původní zdivo mostu vejce obsahovalo. Ale ne ta vařená z Velvar, jak legenda praví... Jenže názory se zřejmě různí, protože jsem objevila další zmínku z téhož vědeckého ústavu o tom, že tam vejce přidávána nebyla, a to by snad měla být konečná veškerého pátrání a zkoumání.

 

Karlův most za dobu své existence musí permanentně něčemu odolávat – byla to jednak řada povodní, dále v době pobělohorské, když zde byly po dobu deseti let vystaveny hlavy českých pánů popravených na Staroměstském náměstí v roce 1621, v roce 1648 v době obléhání Prahy Švédy právě zde proběhly nejurputnější boje, v roce 1848 na něm byly studentské barikády, přišlo dvacáté století a spousta událostí, při nichž nebylo možné Karlův most jako vstupní bránu na Pražský hrad minout... V současné době to jsou především turisté, kteří jej „obléhají“, pořizují si důkazy o své přítomnosti na něm, odolávat musí též visacím zámkům lásky, které zavěšují zamilované páry všude tam, kde je to možné – ještě, že most nemá kovové zábradlí... I tak mají památkáři stále práci s jejich odstraňováním, je to k neuhlídání...

 

Nabízí se srovnání s mosty, které se staví v současné době. Ty se kymácejí, prohýbají, bortí, a nevím co ještě, sotva je jejich stavba ukončena. Některé dálnice by mohly vyprávět...

 

Pokud jde o mě, na Karlově mostě jsem byla několikrát, a zajímavá moje vzpomínka se váže k roku 1966, když kousek ode mě procházel malíř Jan Zrzavý ve své typické čepici a černém dlouhém plášti... Právě v tomto roce mu byl udělen titul Národní umělec.

 

Milé čtenářky, případní čtenáři, ráda bych, kdybyste mé dnešní povídání, které mě zavedlo opět poněkud jinam, než jsem původně zamýšlela, aspoň trochu zaujalo. I proto jsem se ještě stále nedopracovala ke konci toho všeho, co mám na srdci. Takže ještě příště – bude další bonus... Poslední? To se teprve uvidí!

 

Několik fotografií vkládám do galerie. Máte-li zájem, prohlédněte je...



Podívejte se do galerie

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 4493x   komentářů: 2

Nejnověji komentované

přečteno: 155x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 305x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 917x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1566x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1096x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1266x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1057x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1779x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12756x   
přečteno: 11229x   
přečteno: 10323x   
přečteno: 10244x   
přečteno: 9478x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
devětset třicet devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020