joudaweb - časopis Čekanka

Jiřinko, byla jsi mi moudrou, vzdělanou, laskavou a shovívavou vedoucí v práci a báječnou kamarádkou v osobním životě. Bylas pro mně DÁMOU v tom nejlepším slova smyslu a dávalas mi ten správný příklad, jak se to dělá! Jiřinko, bylo mi ctí! M.

Je mi to strasne lito! Jirinko,vzdycky tu s nami budete!

Vážení Tabáškovi, přijměte moji upřímnou soustrast.

Jiřinko, jsem moc ráda, že jsem Vás zde na Čekance potkala, i když jsme se znaly jen díky článkům a dopisům. Vzpomínám na Vás.

Již teď mi moc chybíte moje milá sousedko. Zítra Vás doprovodím na Vaší poslední cestě s otázkou????- proč musel odejít tak dobrý člověk.?? Nezapomenu.

Jiřinko, díky za vše...

...za to, že jsem s Vámi mohla brouzdat cestou lemovanou čekankami, smát se, přemýšlet a snažit se být lepší a lepší.

Když čtu tyto smutné řádky, je mi velice teskno. Ráda jsem čítávala články paní Jiřinky. Bude nám tu všem chybět...

Připojuji se beze zbytku ke kolegyním... zpráva mě zaskočila ale věřím že s rodinou budou stále cítit mezi sebou blízkost... takto živoucím bytostem je určeno věčné nebe...

Také i já bych chtěla vyjádřit hlubokou soustrast celé Jiřinčině rodině, hlavně synovi, snaše a vnukům. Měla je velmi ráda, Kubova hudba nám zpříjemňovala noční povídání. Také i já jsem ji znala osobně. Seznámily jsme se při mém pobytu v Ostravě, když jsem u ní bydlela v době konání Mistrovství Evropy v krasobruslení. Reportáž z tohoto pobytu a z akce si můžete přečíst na stránkách Čekanky, pochopíte, jak Jiřinka byla výjimečná. Dokázala mi velmi zpříjemnit pobyt, po návratu jsme si každý den dlouho do noci povídaly, troufnu si napsat, že nám bylo spolu dobře. Také jsme si hodně psaly i volaly, nejvíce ovšem v době její nemoci. Velmi lituji, že nevyužila mou nabídku, a nepřijela k nám již v létě. Setkání si naplánovala na podzim a již k němu nedošlo. Je mi velmi smutno, Jiřinka byla úžasná, velmi hodná, empatická, milovala svou rodinu a oni ji. Věřím, že bude s námi stále. Vzpomínejme na její krásné články, kterými nás dlouho těšila, na její životní zkušenosti, optimismus, touhu lidem pomáhat a zpříjemnit jim život. Já na Jiřinku nikdy nezapomenu...

Chtěla bych vyjádřit hlubokou soustrast rodině paní Jiřinky Tabáškové i všem kolegyním a kolegům na Čekance, kteří si s ní byli blízcí. Jsou chvíle, kdy jsou všechna slova nadbytečná a tato je jedna z nich.