joudaweb - časopis Čekanka

Podolec plný řemesel

17. října 2018 20:53:00

Mladoboleslavský hrad, za ním Staré Město, před ním Podolec

Milí čtenáři, zvu vás na další pokračování historických událostí v mém rodném městě. Minulý díl jsem ukončila prvními Markvartici, kteří se usídlili postupně po celém Pojizeří a zcela ho ovládli. Pro mé další vyprávění jsou důležití potomci Beneše Heřmanice, zakladatele rodu pánů z Michalovic. A protože je tento rod spojen s boleslavským hradem v jeho počátcích, není možné vynechat osadu Podolec, už jen proto, že právě za jejich vlády prožila své nejlepší období. Seznámím vás s životem lidí v této oblasti v období 13. a 14. století. Nejenom pánů, ale i těch chudších, bezejmenných, bez kterých by osada pod hradem nemohla existovat, bez nich by se nikdy nestala významnou obchodní a správní částí města.

Z bohatého rodu pánů z Michalovic si dnes vyberu potomky Bedřicha Pyšného z Velešína. On nebo jeho syn Jan postavili v roce 1281 na strmém ostrohu nad Jizerou velmi zajímavý hrad, nové rodové sídlo, a pojmenovali ho Michelsberg, tedy dnešní Michalovice. A právě Jan byl prvním, který si říkal přízviskem „z Michalovic“. Hrad stojí asi 3 kilometry od Mladé Boleslavi a jeho zbytky jsou ohromující. Šikmá věž nás vítá pokaždé, když jedeme za vnučkou do Bělé pod Bezdězem. A protože celý rod a i jejich hrad je zajímavý a velmi významný v české historii, věnuji pánům z Michalovic samostatný díl.

 

Ale nemůžu pány z Michalovic vynechat úplně, pro osudy Mladé Boleslavi byli velmi důležití. Jan z Michalovic se pohyboval na dvoře krále Václava II., byl nejvyšší číšník Království českého. Účastnil se řady rytířských turnajů po celé Evropě, z nichž většinu vyhrál, a získal si tím velké uznání. Jeho syn Beneš Věrný byl pražský purkrabí. Když v roce 1314 obnovil přísahu věrnosti Janu Lucemburskému, získal od krále městečko Boleslava Mladého. Hrad patřil nadále králi, ale ten své právo promlčel, a proto se do roku 1334 dostal celý boleslavský majetek do rukou pánů z Michalovic.

 

I když Beneš získal do svého vlastnictví boleslavský hrad, nesídlil na něm. Byl jmenován zemským soudcem a za své sídlo si zvolil rodový hrad Michalovice. Boleslavský hrad nebyl dostatečně opevněn a ani vnitřní uspořádání nevyhovovalo bohatým majitelům. A jelikož nebyl hrad obýván, začal pustnout. Oba jejich hrady byly ale propojeny, jak se říká mezi lidmi, podzemní chodbou.

 

Jan Ješek Správný z Michalovic byl Benešovým synem. Po jeho smrti se ujal rodového majetku. Byl přítelem krále Jana Lucemburského, kterému půjčoval mnoho peněz na válečné výpravy. Na oplátku získával různá práva a výsady a rozšiřoval svůj majetek. Ve svém vlastnictví měl ohromné statky, nejen boleslavské, ale patřila mu i další města, namátkou Brandýs nad Labem, Česká Kamenice nebo Benešov. Zasedal na zemském soudě, sídlil v Michalovicích, protože i když boleslavský hrad částečně opravil, bydlet zde ve svém postavení nemohl.

 

Podporována Michalovici, žila osada Podolec nadále svým životem, ale postupně přestávala stačit rozvíjejícímu se osídlení. Nevýhodná byla její poloha na nechráněném území, a proto se Ješek z Michalovic rozhodl přenést tržní osadu z podhradí na ostroh, na předhradí u opuštěného hradu.

 

Dovolím si zde ocitovat listinu, uveřejněnou v knize Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, kterou vydal Jan, jinak Ješek, příjmením Správný z Michalovic při přenesení osady z Podolce. Moc se mi její znění líbí, navíc obsahuje vše, čím obdařil nové město jeho zakladatel.

 

„My, Ješek z Michalovic, dědicové naši a potomci dědiců na věčnou památku toho všem a jednomu každému zvlášť, jak přítomným, tak i budoucím v známost uvozujeme, že jsme s dobrou vůlí naší a spolu se zdravým uvážením a radou našich přátel město naše, které se Boleslav Mladý jmenuje, z místa přirozeného přenesli a položili na horu, která se Hrobí aneb Hrobka vůbec jmenuje, a tu měšťanům našim, mužům opatrným a poctivým, i dědicům jejich 30 masných krámů za 60 kop grošů pražských již zaplacených prodali k dědičnému držení a k tomu všechna i jednotlivá práva, která obec Nymburk drží a má, postupujeme a dáváme, kromě oněch práv, která nám náš král může nebo by mohl propůjčit, která my dáti nemůžeme ani moci nemáme. Nad to k většímu městu a měšťanů nadřečených užitku jim jsme dali a odevzdali pánve, v kterých se pivo vaří, které prve nám k panství našemu patřily, k svobodnému držení. Potom 24 šráků chlebních, 12 kotců pekařských, 20 kotců ševcovských se vší nahoře řečenou spravedlivostí měšťanům nahoře řečeným prodali jsme, aby jich dědičně užívali. Potom dvě louky pod vrchem ležící obci města toho jsme dali: z jedné louky u Michalovic, co by se nám líbilo, chceme jim darovati. Nadto Jindřichovi rychtáři tudíž a dědicům a těch dědiců potomkům s třetím penízem, co by se právně vyhledalo a sešlo, věcně i tělesně se svobodnou krčmou, se svobodnou radnicí jsme prodali k dědičnému držení. Aby pak toto všechno i jednokaždé moc a sílu platnosti mělo, tento list dali a pečetí svou upevnili. Stalo se a dáno 1. 1334 na den sv. Matěje, apoštola.“

 

Takto vzniklo město Mladá Boleslav, jak ho vnímáme nyní. Málokdo si uvědomí, že podolecká část je už městem, ne až ty další stavby na Starém či Novém Městě, ale právě Podolec byl tím nejdůležitějším článkem, a bez něj by žádné město u hradu na vysoké skále nevzniklo. Jen bohatý a rozvíjející se Podolec umožnil vznik nového města Boleslava Mladého.

Na ostrohu u hradu se tedy stavělo, dole pod hradem běžel život dál ve svých osvědčených kolejích. Podíváme se nyní, jak se zde lidem v této historické době žilo.

 

Víme již, že v podhradí byla tržní osada položená na výhodném místě, kudy procházeli kupci z Čech i ze zahraničí. Obchodníci platili daň nejen z každého druhu zboží, ale také museli rozdávat dary kmetovi a úředníkům, aby jim bylo umožněno rozložit své stánky na trhu. Vrchní dozor nad tržištěm měl krajský kmet. Spolu s písařem prohlédli zboží dovezené v karavanách, sepsali ho a vyměřili výši poplatků. Většinou se platilo zbožím, ale mohlo se i penězi, Boleslav I. razil stříbrné mince. Pořádat trhy přinášelo značné příjmy do pokladny knížecí i majiteli osady. Tržní místa byla pod právní ochranou, byla vyčleněna od ostatního osídlení. Probíhala zde zvýšená ostraha, aby obchod nebyl ničím rušen. Veškeré přestupky byly okamžitě trestány, a to daleko přísněji, než v jiných částech města. Ochranu místa zajišťoval kníže, který nejen trhy povoloval, ale také na ně dohlížel a přijímal většinu poplatků zde vybraných.

 

Denár Boleslava I.

Dříve se na trzích při obchodování směňovalo zboží za jiné zboží, nejoblíbenějším platidlem byly kuní, vydří nebo bobří kožešiny. Často se k placení používaly kousky plátna, z této praktiky nám zůstalo slovo „platit“. U nás se objevily peníze v době pohanské, ale byly to mince římské a používaly se velmi zřídka. První peníze razil Boleslav I. kolem roku 960 podle vzoru řezenských denárů, stejně tak se jim i říkalo. Právo ražby měl pouze kníže. Hodnota mincí se neustále snižovala vždy, když nechal kníže razit nové mince, a to i několikrát do roka.

 

Kupci platili „tržné“, tj. poplatek za vyložené zboží. Pro kupce zde byla postavena velká hospoda se stájemi, s přístřešky pro otroky, nosiče břemen a jiné pomocníky. Nechyběly ani kůlny na uložení zboží. Najíst a napít se mohli kupci v hospodách. Zboží hlídali nádvorníci, pomáhali při měření a vážení, od kupců za to dostávali stájné, vážné a měřičné. Podvodní kupci byli trestáni pokutou.

 

Nejvíce tu bývalo živo ve dnech velkého trhu, který se konal v den svátku místního patrona sv. Víta, a při pravidelných týdenních trzích. Přicházelo mnoho lidí z venkova, aby tu směnili své výpěstky a výrobky, hlavně obilí, chléb, proso, hrách, drůbež, dobytek, med, domácí plátno a kožešiny kuní, vydří, bobří i liščí. Přijížděli v tyto dny i kupci ruští, arabští, řečtí i židovští. Ti nabízeli barevné látky, zbraně, koně, šperky, sůl, ale i otroky a válečné zajatce.

 

Na Podolec přicházeli obyvatelé nejen z obchodních důvodů, ale i v záležitostech právních, náboženských nebo vojenských. Zde byl střed původního města, a tak tu občané řešili vše, co potřebovali. Proto zde byly krčmy, kde se lidé mohli najíst a napít. Hospod bylo na Podolci několik, v nabídce bylo maso pečené na rožni, obilné placky, chléb a sýry. Pokrmy se zapíjely silnou medovinou a řídkým pivem.

Trhy byly velmi důležité, přinášely velké zisky, ale konaly se jen v určené dny knížetem. Většinu času zde lidé tvrdě pracovali, zajišťovali hospodářské zázemí pro panstvo a museli se prací uživit. Sídlilo tu plno řemeslníků, ale i čeledínů a dalších pracujících v různých profesích, které již dnes ani neznáme. V této době byla již rozšířena dělba práce, lidé se specializovali jen na svoji profesi, kterou ale vykonávali většinou velmi zdatně. Kdo se nesnažil, těžko mohl na trhu práce uspět a uživit svou rodinu. Řemeslníků sídlilo na Podolci velmi mnoho, své výrobky také přímo prodávali nebo měnili za jiné, které potřebovali.

 

O zajištění mouky pro pekaře se starali mlynáři, přímo pod hradem byl mlýn Podzámecký, další se nacházely opodál na Jizeře. Pekaři pekli chleba a další moučné výrobky v pekařské peci. Maso nejprve zpracovali řezníci, poté kuchaři připravovali pokrmy převážné masité, různá masa opečená na roštu, nebo také moučné placky a kaše. Sýraři zpracovávali mléko do podoby sýrů a tvarohů. Nasolovači masa a paštikáři potřebovali ke své práci již značné zkušenosti. Pivo měli na starosti sladovníci a pivovarníci.

 

Medovina byla velmi oblíbená, i když jí říkal Kosma „zloděj rozumu“. Pila se hlavně při oslavách, a to trhy jednoznačně byly, a pak také při pohřebních hostinách k uctění zemřelého. Nápoj vyráběli medníci a museli být velmi zkušení, jinak jim vznikl pouze patok. Včelstva byla v lesích nebo je brtníci přinášeli k obydlím, kde pro ně připravili úly z vydlabaného kmene. Brtníci sbírali i plástve v lesích a ty v osadě zpracovávali.

 

I výroba nádobí a různých pomůcek v kuchyni byla specializovaná. Košíkáři pletli košíky, ošatky a další nádoby z vrbového proutí. Hrnčíři tvarovali různé nádoby z hlíny. Bečváři vyráběli veliké dřevěné sudy na mnoho litrů tekutiny, ale i na obiloviny nebo jiné sypké potraviny, které se uchovávaly na delší dobu. Tyto výrobky pro jejich velikost stahovali kovovými obručemi. Bednáři dodávali do domácností menší dřevěné nádoby, různé škopky, štoudve, bedny, soudky nebo máselnice. Byly menší, proto je stahovali pouze dřevěnými obručemi. Neckáři dlabali nebo stloukali z prken velké necky. Korytníci se zabývali výrobou koryt potřebných při krmení domácích zvířat. Řezbáři nádobí vyřezávali různé druhy kuchyňských potřeb, jako byly misky, talíře, lžíce…

 

Primitivní tkalcovský stav

Nejvíce lidí se zabývalo profesemi, které sloužily k oblékání lidí. S výrobou oděvů bylo plno práce, řemeslníci museli být šikovní a znalí svého řemesla. Koželuh, říkalo se mu také černokožešník, vydělával těžké, tmavé kůže, nejčastěji hovězí, vepřové, kozí a ovčí. Jirchář, neboli bělokožešník, zpracovával také kůže, ale jiným postupem, vybíral si jemné, světlejší. Zámišník se specializoval na kůže z divoké zvěře, vyráběl z nich jelenice a kůže na šití bot a oděvů. Kožišníci zpracovávali kožešiny a šili z nich oblečení. Soukeníci, velmi vážení řemeslníci, zpracovávali složitým způsobem, naučeným i od flanderských soukeníků, přízi na sukno. Pláteníci nebyli tak vážení, patřili k nejchudším řemeslníkům. Krejčíři stříhali a šili oděvy z různých látek, velmi často přešívali či spravovali. Boty zhotovovali střevíčníci a ševci. Ti šili i jiné drobné výrobky sešívané z kůží. S kůžemi pracoval i sedlář, vyráběl hlavně sedla a tašky a potahoval kůží výrobky od jiných řemeslníků. Uzdaři se zabývali výrobou koňských postrojů a popruhů. Provazníci vyráběli většinou konopné provazy. Řemenáři řezali, mazali a barvili kožené řemeny.

 

Středověká miniatura zobrazující rytířský štít

Všichni potřebovali kováře, tvarujícího z kujných kovů za tepla kladivem různé předměty. Kolář vyráběl kola k vozům nebo i součástky pro vozy a hospodářské nářadí. O stavbu budov se starali vápeníci, vyrábějící vápno mletím vápence, cihláři, tvarující cihly z hlíny a zedníci, využívající převážně ke stavbám kámen. Tesaři roubili domy, zhotovovali krovy, ale i vojenské praky. Zbrojíři vyráběli a udržovali výzbroj a zbraně. Štítaři se specializovali na ochranné štíty, turnajové zbraně a sedla, vše zdobili podle přání zákazníků. Mečíři měli na starosti nože a meče.

 

Protože kolem Klenice byly ve svahu vinice a ovocné sady se nacházely podél kláštera, budoucí plynárny a mydlárny, sídlili zde i vinaři pracující na vinicích, zahradníci, ale i štěpaři, kteří pěstovali ovoce. Další skupinou byli lidé, kteří chovali různá zvířata. Známý je ovčák, sviňař měl na starosti vepře. Kobylníci žili na kobylích polích a chovali zde klisny, které nesměly být podkovány, mohly se volně pohybovat v ohradě a stravu jim připravoval krmič. Kravař měl na starosti hovězí dobytek.

 

Jizera a Klenice zajistila práci několika rybářům a rybníkářům. Rybáři lovili, zpracovávali a prodávali velká množství ryb, rybníkáři stavěli a opravovali rybníky a hráze. V okolních lesích se usídlili pekelníci, nám známější uhlíři. Pálili v milířích dřevěné uhlí a dodávali ho do kováren. Smolaři sbírali v lesích pryskyřici jehličnatých stromů a vařili z ní ševcovskou smolu a kalafunu, vylévali smolou i sudy. Okolí města nebylo jenom lesnaté, ale byla zde mnohá políčka, na nichž pracovali oráči a další zemědělské profese. Rolníci bývali velmi početní, skoro každý měšťan měl mimo svou živnost i své pole. Důležití byli i topiči, vždyť krbů a různých topenišť bylo velmi mnoho. Kamna stavěli kamnáři, topiči se svými pomocníky se starali o údržbu a o dostatek paliva na topení.

 

Jak je vidět, profesí a lidí pracující na tomto poměrně malém území, bylo velmi mnoho. A to zdaleka nebyli všichni. Na tržišti bylo k dostání i „živé zboží“. Byli to muži, ženy i děti zajaté v bojích, zbavené svobody po nějakém provinění nebo pytláci chycení v panských lesích. Z nevolnic se stávaly děvky, služky nebo přástevnice. Biskup a úředníci dostávali jako podíl kořisti určitý počet otroků. Z nich se vyřadili ti, kteří znali nějaké řemeslo, a ti mohli zůstat v dílnách na Podolci. Ostatní pracovali na polích, u dobytka nebo vykonávali různé pomocné práce. Otroci byli nakrátko ostříhaní, nesměli nosit vousy, a proto se jim říkalo „holata“. Když bylo otroků hodně, převáděli se na trhy do Uher.

 

V příštím díle se podíváme na důležité stavby na tomto území, na budovy velmi staré, ale i na ty modernější. Z kdysi prosperujících podniků zůstaly po éře komunistů pouze prázdné budovy, v některých případech bohužel ani ty.

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

 

Wikipedie

 

Mladá Boleslav od minulosti k dnešku - boleslavští autoři

 

 

Fotografie -Wikipedie

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 2618x   komentářů: 2

Nejnověji komentované

přečteno: 173x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 324x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 931x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1592x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1113x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1286x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1069x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1791x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12764x   
přečteno: 11238x   
přečteno: 10339x   
přečteno: 10249x   
přečteno: 9485x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
padesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020