joudaweb - časopis Čekanka

Bratrská vzdělanost a kultura

18. prosince 2018 02:04:00

Klaudiánova mapa

V dnešním díle ponecháme vládnout Kunráta, který pro město uskutečnil mnoho dobrého, a prohlédneme si další bratrské stavby. Jsou nyní opraveny, za mé boleslavské éry nebyly, a je moc pěkné u nich postát a popřemýšlet.

Nejprve si povíme o bratrském špitálu, který dnes již nestojí. Nebyl jediný, jak víme, na Podolci byl svatovítský. Za březenským šraňkem, na rozcestí silnice Jičínské a cesty ke Stakorům, stával městský špitál, který založila v roce 1560 vdova po boleslavském soukeníkovi Kateřina Militká. Dohlížela i na jeho provoz, najala úředníky, kteří spravovali finance a zajišťovali chod nemocnice. Mnozí přispívali dary, v čemž jim šla zřizovatelka příkladem. Bratrský špitál stával v ulici Na Karmeli a byl určen pro nemocné, ale i chudé bratry. Mnohé dary příznivců Jednoty z něj vytvořily nejlépe vybavený špitál ve městě a umožnily přežit lidem starým a nemajetným.

 

V Boleslavi bylo v této době několik škol. Každá církev zde působící měla svou školu. Židovská stávala vlevo od synagogy na místě dnešního školního hřiště. Katolická zde nebyla, německá byla krátce otevřena u kostela sv. Jana na Novém Městě. Znovu získala žáky až za vlády Bohuslava Hasištejnského, s nímž přišli do města luteráni.

 

Ve 14. století stávala kališnická škola v místech dnešní Střední průmyslové školy, tedy skoro na Karmeli, ale již za hranicemi města. Později byla postavena nová škola v sousedství děkanského kostela, který patřil husitům, jak dokládal kamenný kalich v levém okně jeho průčelí. Byla to menší městská budova, na jejíž přestavbu byl částečně použit materiál určený pro stavbu radnice, o které si povíme později. Ve škole učili dva kantoři čtení, psaní a počty, ale nejvíce pozornosti věnovali latině a zpěvu, protože žáci museli zpívat v kostele. Učiteli byli lidé, kteří touto pozicí nastoupili svou dráhu v městských úřadech.

V 16. století se úroveň školy značně zvýšila. Učitelé byli jmenováni přímo pražskou univerzitou a ta poskytovala i dozor nad výukou. Žáci byli připravováni na vysokoškolské studium. Studenti si po přijetí na školu měnili příjmení, stejně tak činili i měšťané. Svá jména převáděli do latinského jazyka.

 

Do této školy chodil významný příslušník vladyckého rodu Adam Zalužanský ze Zalužan, pozdější profesor a rektor Karlovy univerzity, lékař a zakladatel české vědecké botaniky. Bylinky a květiny studoval i v zahradách Viléma z Rožmberka. V Praze si otevřel svou lékárnu. Napsal i několik lékařských spisů. Snažil se přesvědčit císaře Rudolfa a české stavy o důležitosti lékařské fakulty a o významu anatomie. U císaře ale neuspěl, obnovit studium medicíny na pražské univerzitě se mu nepovedlo. O jeho významu v naší historii svědčí i to, že jeho jméno je zapsáno pod okny Národního muzea v Praze.

 

Bývalá bratrská škola a piaristické gymnázium

Městská škola sice měla dobrou pověst, ale zdaleka nedosahovala kvalit školy bratrské. Budovu si můžeme i dnes prohlédnout, stojí naproti konviktu a kostelu. Dříve to býval dům Václava Hrzána z Harasova. Uličku mezi budovami překlenovala až do roku 1901 renesanční brána z 16. století, jejíž klenutý oblouk uprostřed doplnil motiv ananasu a strany štukové ornamenty. Byla stržena při stavbě konviktu. Vchod do budovy zdobily dva pásy figurálních sgrafit umístěných nad sebou. Dnes je zde fragment z doby barokní přestavby, freskový obraz zobrazující sv. Josefa Kalasánského vyučujícího mládež. Freska znázorňuje zakladatele piaristického řádu (neboli řádu Zbožných škol) v činnosti, která je pro řád typická. Piaristé se významně přičinili o zavedení povinné školní docházky.

 

Na budově školy jsou dva sloupce s latinskými slovy. Jsem zvídavá, a jelikož jsem nikde nenašla, co nápis znamená, přizvala jsem syna a pustili jsme se do hledání. Nebylo to jednoduché, některá slova mají mnoho významů, některá jsme nenašli. Ale přece se nám podařilo volně přeložit text. Pokud by někdo vládl latinou a věděl víc, než se nám podařilo zjistit, ráda doplním nebo opravím.

 

Originál zní:

LVSTRIS VICENIS PICARDO SACRA FAVENSQVE

SCRIBITVR HOC SEDESAEQVE PALAESTRA LOCO

 

EXVLE PICARDO TENET HAS CA LASANCTIVS

GRATIOR VSQVE PILS CANET APOLLO SCHOLIS

 

V našem překladu to zní asi takto. Po dobu pět krát 20, tedy 100 let, pikarti(ošklivější označení bratří) podporovali místo, chrám, kde se vzdělávalo tělo i duch. Po nich, po exulantech, nastupujeme my, kalasánští. S díky pějme, mladí, krásní muži mají místo pro vzdělávání, gymnázium.

 

Před budovou stojí kopie pískovcové sochy „sv. Anna učí malou Pannu Marii“. Vytvořil ji barokní sochař a řezbář Josef Jiří Jelínek z Kosmonos. Na podstavci je latinský nápis EX VOTO (podle slibu, socha věnovaná Bohu) a letopočet MDCCXLIII. Socha stála původně v kosmonoském klášteře, kde dříve piaristé působili. Socha světice, učící svou dceru, se na toto místo přesunula spolu s gymnáziem a krásně doplňovala účel budovy.

 

Bratrská škola svou kvalitou proslula po celé Evropě. Zatímco z městské školy odcházeli studenti většinou pouze do Prahy, z bratrské se mohli vypravit do celé Evropy. Nejvíce jich odcházelo do Německa (Wittenberg, Brémy, Heidelberg) nebo do Švýcarska (Basilej, Ženeva). Do bratrské školy jezdili žáci z celých Čech, dokonce i z Německa. Do této školy posílali své děti i vyznavači jiných náboženství. Škola byla vybrána i pro šlechtice Viléma z Rožmberka. Jeho bratr Petr Vok zde sice nestudoval, ale stal se členem Jednoty bratrské a svou přízeň dal najevo přijmutím Večeře Páně od bratrských kněží při své návštěvě v Boleslavi.

Vyučující udržovali přátelské styky s významnými učenci té doby. Patřil k nim holandský myslitel Erasmus Rotterdamský, německý teolog a reformátor Martin Luther a francouzský teolog Jan Kalvín. Často podnikali představitelé církve zahraniční cesty, vzájemně si předávali své myšlenky i spisy. V roce 1511 s sebou vezli pro E. Rotterdamského „Apologii bratrskou“, spis o hlavních zásadách bratrského učení.

Do bratrské školy chodili pouze chlapci, bydleli společně s učiteli na Karmeli v bratrském domě. Mladší se učili číst, psát, počítat, náboženství a duchovní zpěv. Starším přibyly jazyky, učila se zde němčina, latina, řečtina a hebrejština. Čeština se začala učit až po roce 1571, kdy Jan Blahoslav vydal svou „Gramatiku českou“.

Po bitvě na Bílé hoře byli bratři vyhnáni, objekty získali karmelitáni, po nich minorité. V roce 1784 se zde usídlili kosmonoští piaristé, kteří k výuce využívali i další budovy v bratrském areálu. O jejich osudech si povíme v příslušném století. Jejich působení bylo pro Boleslav významné…

 

Bývalá Klaudiánova tiskárna

Když u průčelí bývalé školy uděláme čelem vzad, uvidíme podobnou budovu. Jsme u bývalé bratrské tiskárny, kterou založil asi v roce 1518 Mistr Mikuláš Klaudián. Byl znám pod latinským jménem Claudianus, v překladu Belha nebo Kulha, též Kulhavý. Jestli se jednalo o běžné jméno nebo bylo odvozené od tělesného postižení, to není zřejmé. Byl českým učencem, lékařem, tiskařem a předním členem Jednoty bratrské. Narodil se v Lipsku, tiskařskému řemeslu se naučil u tiskaře Hieronyma Höltzela v Norimberku. Pochopil význam a možnosti své profese. Přestěhoval se do největšího českého bratrského střediska a založil zde tiskařskou dílnu, kterou vybavil zařízením, které si přivezl z Německa. Také zakoupil dřevěný vřetenový lis, který mu umožnil tisknout české knihy. V té době byly v Čechách tiskárny tři, v Plzni, v Praze a na Karmeli. První knihou, česky zde vytištěnou, byl Nový zákon.

 

Tiskárna byla v přízemí domu, velkou dílnu rozděloval uprostřed stojící dřevěný sloup. Okna byla malá a zamřížovaná. Dveře do dílny byly dřevěné s růžicovými kresbami na rozích a ozdobené kováním. V patře byl byt, do kterého se vcházelo dveřmi zdobenými mřížovou řezbou.

 

Po Klaudiánově smrti převzal tiskárnu Jiřík Štyrsa, který se tiskařskému řemeslu naučil u Klaudiána. Tiskárnu přesunul do svého domu na Podolci, posléze i na jiná místa, až se nakonec vrátil zpátky do bratrské tiskárny. Jindřich Šturm převzal práci po jeho smrti. Dalším následovníkem byl vyučený tiskař Václav Autský, říkalo se mu též Vaněk Presař (tiskař), který prošel norimberským tiskařským střediskem. Chtěl vytisknout bratrský kancionál, ale katolické pronásledování tisk neumožnilo. S vývojem situace se Vaněk nesmířil, dopustil se nečestného jednání vůči biskupovi a nepříznivé veřejné mínění ho donutilo tiskárnu opustit. A s ním zanikla i slavná tiskárna.

 

Bratři byli vzdělaní, knihy považovali za důležitou součást života. V prvním roce provozu vytiskli pouze sedm knih, postupně se jich tisklo velmi mnoho. Většina byla náboženská, jak jinak, ale další tisky byly vědecké, lékařské, botanické i k zamyšlení nad současným životem. Rozvoj bratrské školy a posléze i tiskárny je spojen s osobností Lukáše Pražského, který pro ni napsal a nechal vytisknout učebnici "Otázky dětinské", soubor dětské křesťanské nauky. Prý to byl náš nejplodnější spisovatel. Napsal tolik děl, že je tiskárna nestačila vydávat, byly tištěny v dalších našich i německých městech. Později ho v množství předstihl biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský, ale Lukášovo dílo čítající víc než 150 knih je úctyhodné. Významné je jeho působení v Jednotě, provedl reformu církve a věnoval se výchově dětí. Právě pod jeho vedením se Jednota stala centrem vzdělanosti, dokázal vytvořit fungující organizaci prospěšnou všem obyvatelům nejen u nás, ale i v zahraničí.

 

Jeho přítel Jan Roh byl kněz, biskup Jednoty bratrské a spisovatel. Výborná znalost němčiny ho předurčila k častým cestám do Německa, pomohl k navázání přátelských styků s luterány a se středisky jejich reformace. Zasloužil se o vydání velkého bratrského kancionálu „Piesně Chval Božských“, kterému se říká Rohův kancionál. Je to první český tištěný notovaný kancionál. Je autorem německé písně, jejíž motiv využil Johann Sebastian Bach, když skládal svou varhanní skladbu. Jan Roh uměl nejen výborně německý jazyk, ale i český. Byl jazykovědcem, rodnou řeč zdokonaloval, zavedl písmeno u s kroužkem, které nahradilo dvojhlásku uo.

 

Z významných knih, vytištěných v mladoboleslavské tiskárně, které mívaly označení "Press, In Monte Karmeli" (Tištěno na hoře Karmeli) uvedu jen některé. Z německého překladu lékařská kniha „Zpráva o naučení ženám těhotným a babám pupkořezným“, nejstarší spis Lukáše Pražského „Bárka“, modlitba pro Johanku z Krajku „Krátké sepsání ku potěšení nemocnému při smrti“, náboženství pro dospělé „Otázky větší“, nebo kniha o bylinách „Herbář“. Některé výtisky doplňovaly ilustrace Vaňka Kováře, u většiny byly ozdobné iniciály.

 

Spodní díl Klaudiánovy mapy

Mikuláš Klaudián se navždy zapsal do dějin vydáním samostatné mapy Čech, pojmenované Klaudiánova mapa. Byla to úplně první mapa zobrazující zeměpisné a správní uspořádání Čech. První zobrazení středoevropského státu, které sloužilo poutníkům na jejich cestách do Říma. Velmi přesně zaznamenala všechny náležitosti, které nyní běžně na mapách vyhledáváme. Byla vyrobena v roce 1517, nejprve vyřezána do dřeva a o rok později v Norimberku vytištěna. Letos tedy toto unikátní dílo slaví pětisté výročí. Mapu pravděpodobně Klaudián nenakreslil, ale vznikla na jeho popud, vymyslel její podobu, připravil ji k tisku a doplnil texty. Před vytištěním musela mapa projít schválením norimberskou radou, která nenašla žádné pochybení vůči katolické církvi. Poté byla vyřezána na dřevěný štoček, vytištěna a ručně kolorována.

 

Oproti dnešním mapám je orientována k jihu, na mapě je jih nahoře a sever dole. Všechny názvy jsou uvedeny česky. Na mapě je 37 královských měst, 53 panských měst, několik městeček a přes 130 hradů a zámků. Jsou zde zaznamenány kláštery, pohraniční hory, lesy a řeky s rybníky. Tečkami jsou na mapě označeny směry hlavních silnic. Alegorická část ukazuje systém státního zřízení v čele s panovníkem, jsou zde znaky jednotlivých zemí, panovnické erby a citáty z bible doplněné názornými kresbami. Na mapě jsou vypsáni i zemští úředníci, právní systém je znázorněn hesly a obrázky. Města jsou rozlišena znakem koruny nebo erbu podle toho, zda jsou královská nebo panská, a kalichy nebo klíči podle toho, jaká církev ve městě vládne, husitská nebo katolická. Náklad mapy byl velmi malý, zachoval se pouze jeden exemplář, který je ve spodní části poškozený. Velikost celého tisku je 64 cm na šířku a 140 cm na výšku. Samotná mapa je široká 64 cm a vysoká 55 cm.

 

Klaudián nebyl pouze tiskařem, byl i lékařem a obě profese s úspěchem kombinoval. Zajímal se také o léčbu léčivými bylinkami, ve svém domě si otevřel lékárnu. Ale přece jenom tiskařské řemeslo ho proslavilo, a aby se na něj nezapomnělo, máme po něm ve městě pojmenovanou ulici vedoucí z Komenského náměstí na náměstí Českobratrské a také oblastní nemocnici.

 

V příštím díle se projdeme Boleslaví s potomky Kunráta a prohlédneme si poslední významnou bratrskou stavbu, která stojí na náměstí Českobratrském.

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem a s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 465x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 55x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36
přečteno: 171x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 04. 2019, 15:02:10
přečteno: 734x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2019, 10:27:00
přečteno: 748x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2019, 20:15:39
přečteno: 1544x   komentářů: 9, nejnovější: 08. 01. 2019, 10:13:50
přečteno: 723x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 01. 2019, 12:42:39
přečteno: 942x   komentářů: 5, nejnovější: 25. 12. 2018, 13:05:38
přečteno: 831x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 12. 2018, 08:56:56

Nejčtenější

přečteno: 10548x   
přečteno: 8916x   
přečteno: 8140x   
přečteno: 8015x   
přečteno: 6703x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset padesát:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 5. 2019