joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské lázně

13. srpna 2019 11:06:06

Krásná příroda v okolí Boží Vody

Milí čtenáři, v dnešní díle ukončím své mladoboleslavské vlastenecké putování. Naposledy se potkáme se všemi lidmi, kteří ovlivnili život v tomto historickém období. Všichni totiž navštěvovali lázeňské středisko Boží Voda. Byly to lázně v pravém slova smyslu, jak je dnes vnímáme. S koupelemi, lázeňským domem, procedurami, jezírkem, restaurací, s možností pobýt delší dobu nebo se jen projít v lázeňském parku.

O boleslavských lázních jsem se zmínila v článku Mladá Boleslav reformní, nahlédněte, prosím. Objevená studánka pomohla mnoha lidem v době slezské války. Lesní pramen se železitou vodou ležící na úpatí vrchu Chlum jistě nebyl nový. Již v roce 1594 se to tu jmenovalo "Studánka v Chlumu". Předpokládám, že místo, kde síla Matky Země vyvěrá z hlubin, tu bylo po staletí.

Zřídlo leží nedaleko osady Jemníky, kde stával Dolánský statek, který i s lesy patřil Boleslavi. Pověst vypráví, že se u studánky zjevoval přízrak černého muže a psa. Měl hlídat prohlubeň, z níž vyvěrala studánka. Jméno Jemník bylo označení skřetů a duchů, kteří žili v jámách a přinášeli neštěstí. Strážce dolíku s pramenem vody může pocházet z doby pohanského osídlení a naznačuje, že studánka byla posvátným místem. Je to možné, ale spíše se přikláním k názvu obce, který je odvozen od slova „jamný“, což byli lidé zabývající se hloubením jam pro chytání zvěře. Ještě dnes je v oblasti plno stromů, jistě jich dříve bylo daleko víc, a v lesích hojnost divoké zvěře.

 

Vracející se lidé ukrytí v lesích vychvalovali lesní vodu ze studánky. Mnozí jí přičítali léčivé účinky. Vyskytly se i případy zázračného uzdravení. V roce 1745 se vyléčil špitálník Říha, který se po třech hodinách strastiplné cesty z města ke studánce, v níž se omyl a popil její vody, vracel do města plný elánu.

O rok později se zbavil dny jemnický domkář Jiří Cihlář. I Johana Bendová, trpící dnou, se pitím léčivé vody vyléčila. Když odložila berle, pověsila je v kapličce jako projev díků Panně Marii a Boží Vodě.

 

Pozdrav poutníkům v kapličce

Léčivé účinky byly přičítány Panně Marii, a proto byl pramen pojmenovaný Mariánský. Městský správce Jan Šustr, myslivec Jiří Rys a řepovský hajný Jan Švejda nechali zřídlo vyčistit a v roce 1747 byla nad pramenem postavena roubená kaplička s obrazem Panny Marie Sedmibolestné a opodál dřevěný dům se dvěma komorami na koupání.

Kaple sv. Anny byla čtyřboká barokní stavba, s bočními opěráky, sedlovou střechou a věžičkou. Byla během času zbořena, sochy a obrazy odvezeny neznámo kam.

Poblíž kapličky byly nalezeny dva svitky z dvojitého zlatého drátu spirálovitě stočené.

 

Po uzavření míru v Cáchách v roce 1748, čím se ukončily války o rakouské dědictví, se kolem lázní rozložil celý pluk vojáků, kteří se zde léčili.

 

Římskokatolická církev se snažila využít lokalitu opředenou dobrými skutky pro své zájmy. Vzniklo poutní a lázeňské místo, k němuž směřovalo mnoho lidí. Pro ně bylo třeba postavit další budovy. V roce 1771 byla nad pramenem postavena nová zděná kaplička a lázeňský dům. V něm byly v přízemí tři pokoje pro hosty, byt hostinského, kuchyně a šest koupacích komor. V prvním patře se nacházel velký sál a dva pokoje. Hostinským byl v této době lesník Pavel Petr, musel odvádět městu z každé koupele 3 krejcary. Nájemci se střídali, všichni ale měli povinnost odvádět poplatek městu a také odebírat pivo z městského pivovaru.

 

Nešťastný byl pro lázně rok 1864. Tehdy vypukl v kůlně požár, který zničil celou lázeňskou budovu. Po šesti letech byla podle plánů stavitele Jiřího Fichtnera a mistra Josefa Grasse postavena nová budova (oba byli u výstavby nové boleslavské radnice).

 

V roce 1871 zavedl nájemce Alois Nejtek dopravu z Boleslavi omnibusy. Byly to koňmi tažené vozy pro osm cestujících, jezdící podle jízdního řádu. Drožkáři neradi jezdili do lázní, protože cesta byla příkrá a neupravená. Koně měli problém vůz vytáhnout až nahoru. Výletníci museli často z vozu vylézt a koni odlehčit.

 

Nesmírnou popularitu si získaly lázně za nájemce Ferdinanda Tejnila, bratra paní Františky Novotné, předchůdce a nástupce A. Nejtka. Lákal návštěvníky na svou vynikající kuchyni a lahodnou kávu.

I nám již známý Vavřinec Flakl měl pronajaté lázně. Václav Telčer rozšířil lázeňský dům, založil ovocný sad, zřídil kulečník a kuželnu.

 

Lázně se staly vyhledávané a oblíbené zejména v 19. a v první třetině 20. století. Mnozí boleslavští občané jezdili každou neděli za zábavou, na výletě se zastavili v některém ze statků v Jemníkách a koupili si občerstvení, které zde nabízeli – mléko, podmáslí, syrečky, chléb, máslo. Lázně navštěvovali nejen všichni vlastenci, ale i významní představitelé kulturního života, mimo jiných Bedřich Smetana a Antonín Dvořák, hrával zde i František Kmoch.

 

V lázních bylo velmi rušno. Konaly se tu spolkové schůze, střelecké soutěže, taneční zábavy a jiná společenská setkání. Místo hojně využívali vlastenci, pořádali národní manifestace, poutě i tábory lidu.

 

Nika v kapličce

V roce 1841 se tu konala první česká beseda, veřejně vyhlašující česká práva. Událost to byla nevídaná. Po cestě do lázní vlály červenobílé a modrobílé prapory, z Dubců se střílelo na počest průvodu z hmoždířů, lázeňské budovy byly ozdobeny verši Karla Vinařického. Program se skládal z projevů v národním duchu, zpívaly se vlastenecké písně a recitovaly české básně. Jako upomínku na tuto mimořádnou událost napsal a nechal v Jeřábkově tiskárně vytisknout knížku „Památka na Boží Vodu“ nejaktivnější organizátor vlasteneckého života, Karel Vinařický.

Ve vlastenecké vinárně Josefa Novotného se zrodil nápad na uspořádání letní besedy „ke cti všem Annám“. Konala se 26. července 1848, na den sv. Anny. Uspořádal ji Karel Vinařický a Jan Nepomuk Krouský. Výletu se zúčastnilo mnoho lidí. V programu byl koncert s vlasteneckými písněmi a čtení veršů. Setkání sklidilo velký úspěch, proto se podobná akce opakovala ještě téhož roku v Kosmonosích a na podzim u příležitosti dožínek opět v Boží Vodě.

Na den sv. Antonína, 13. června, se konaly pravidelné poutě do Boží Vody. Jedna z nich proběhla v roce 1861 a byla velmi slavnostní. Za doprovodu pochodové hudby vyšel z Boleslavi průvod časně zrána. Za nosiči s prapory šly školní dívky oblečené v národních barvách. Davy lidí ve slavnostním oblečení prošly bránou, která byla ozdobena prapory měst Boleslavi a Nymburka, protože se tento den měli sejít měšťané obou měst na oslavu vítězství. Předmětem oslav bylo zvolení pátera Františka Josefa Řezáče, vlastence a nyní i poslance za obě města do Českého zemského sněmu a do Říšské rady. Důvodem k oslavám bylo i zvolení poslancem Jana Nepomuka Krouského.

Okolo poledne zahřměly rány z hmoždířů, vítáni byli, přicházející od Dobrovice přes Chlum, nymburští. Hosty přivítal radní Lauterbach, lid provolal třikrát „sláva“. Národní slavnost se nesla v radostném duchu. Byly vysloveny projevy, zpívalo se, proběhla bohoslužba u kaple ozdobené zelenými větvičkami, nechybělo občerstvení. Boleslavský mlynář Vaněk daroval organizátorům přes 300 bochníků čerstvě upečeného chleba, děti pobíhaly s namazanými krajíci. Po hostině byly pronášeny přípitky slavným českým osobnostem, byla vyhlášena sbírka na podporu osiřelé dcery Karla Havlíčka Borovského. V podvečer boleslavští vyprovázeli nymburské až k Dobrovici.

 

O rok později se setkání uskutečnilo na oplátku v Nymburku. Průvod vedl kníže Rudolf Taxis a hlavní náplní bylo svěcení nymburského praporu spolku Hlahol. Jako „Otec Hlaholu“ pronesl R. Taxis proslov, v němž radil Čechům, aby se nebáli a hájili svá práva. U lidí byl velmi oblíbený, říkali mu „selský kníže“.

 

R. Taxis byl za své proslovy často vězněn, bylo mu vyčítáno pobuřování a navádění k neposlušnosti. Po absolvování 14denního trestu v Boleslavi ho na Staroměstském náměstí očekávaly davy lidí. Dívky mu na cestu sypaly květiny a podarovaly ho kyticí a recitací básně. Před městem čekali rolníci na koních a vozech. Průvod, který knížete doprovázel na cestě do Niměřic, neustále narůstal. V Bezděčíně vyhrávala hudba, v Zámostí byly postaveny slavobrány, v Niměřicích ho přivítal Jan Krouský i Sokol v čele se svým starostou Karlem Mattušem.

 

Od 80. let 19. století věhlas lázní pomalu upadal. Nedostatek finančních prostředků soukromých vlastníků způsobil postupné omezení lázeňského života. Po 2. světové válce lázeňské budovy zanikly úplně, zůstala v provozu restaurace, k níž podnikali boleslavští občané výlety přes území Chlumu plné drobných studánek.

 

V místní sodovkárně se z vody vyráběla přírodní slazená limonáda „Božívodka“, která se prodávala v obchodech a restauracích. Reklamní slogan zněl: "Božívodská kyselka jest nejzdravější lékařsky doporučená stolní voda". Datum vzniku lázní byl na etiketě 1747, nálepka byla z roku 1930. Pro komunisty byl název léčivé vody nepřijatelný, změnili ho na "Boleslavka".

Možná posledním majitelem, nevím, jestli je v současné době v soukromých rukou, byla boleslavská automobilka. Odstranila všechny budovy, zůstaly jen zbytky oplocení. Cesty, park i hlavní promenáda zarostla, zmizela hlavní lázeňská budova s rybníčkem, restaurace, kolotoč i kuželník...

 

Zřídlo s rotundou a za ní kaplička

Nad zřídlem je jako ochrana pramene postavena rotunda s nápisem „Léčivý pramen“, připomínající dětský hrad s cimbuřím. Za touto stavbou stojí kaple s několika obrázky, umělými květinami, svíčkami a kartičkou s verši. Voda vyvěrá ze země i dnes, o kousek níže pod kopečkem se nachází hadice, z které vytéká kdysi léčivá voda. V současné době není pitná, podle laboratorního složení obsahuje řadu škodlivých látek. Již zde tedy nestojí fronty na léčivou „božívodku“.

Léčivý pramen Boží Vody se stal inspirací pro českého skladatele Jiřího Horáčka. Věnoval mu romantickou klavírní skladbu Živá voda.

 

26. července 2009 byla za účasti několika desítek lidí znovu vysvěcena kaplička a pramen. Mši a obřad svěcení vykonal arciděkan P. Józef Szeling. O kulturní program se postaralo Zámecké saxofonové kvarteto. Lesní zákoutí s prošlapanými cestičkami a upravenou kapličkou naznačuje, že je stále plno lidí, kteří zde nacházejí zklidnění a chvíle rozjímání.

 

V okolí vrchu Chlumu a kolem Boží Vody bylo umístěno několik čihadel. Boleslavští se bavili čižbou, byl to v tom prostoru oblíbený podzimní sport. Mnozí lovili ptáky pro obživu, mnozí jen pro zábavu. Ptáčníci zavěšovali do korun stromů klece s ptáky, aby přivábili hejno. Ptáček v kleci poznal i na dálku své druhy a lákal je k sobě. Ti slyšeli vábení a přilepili se na vějičku. Potom je ptáčník zabil a navlékl na šňůru. V boleslavském hostinci U Černého orla se ptáčci prodávali. Bývali rozvěšené na latích a ceny byly určeny podle velikosti. Párek kvíčal stával 9 krejcarů, dlaskové a sýkorky se prodávali na kopy po 50 krejcarech. Menší ptáčkové se jedli i s vnitřnostmi.

 

Ptáčníci prodávali i živé ptáky, s přistřiženými křídly volně pobíhali po místnostech a zpívali. Chytali mouchy, občas vyběhli i ven, ale vraceli se zpátky k dětem a zobali jim z ruky semena a ořechy. Sýkorky koňadry v zimě pobíhaly po místnosti, na jaře je lidé chovali mezi dvojitými okny. Pozorovali jejich poletování, k zábavě jim dávali do oken rozkvetlé větvičky.

Čihařství se u nás provádělo pouze do roku 1870, pak byl vydán zákon na ochranu ptactva, který tuto praxi zakazoval.

 

Na závěr mi dovolte uvést nápis, který se nacházel na starém dubu nad pramenem:

"Odtud plyne pramen živý,

pověst o něm hlásí divy.

Všemohoucí z nebes Bůh

požehnání své naň vylil,

by lid občerstvoval, sílil

a hojíval zlý neduh.

Proto od darů všech původa

sluje dávno již "Boží voda."

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Druidova mysteria - tajemná místa plná síly

Soupis památek historických a uměleckých v Království českém

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 220x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 77x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 177x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 155x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 264x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 242x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1569x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 807x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 821x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11121x   
přečteno: 9544x   
přečteno: 8665x   
přečteno: 8625x   
přečteno: 7513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třista devadesát jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2019