joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavská Jičínská ulice

26. listopadu 2019 18:27:21

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, bývalá Hospodyňská škola

Milí čtenáři, v dnešním díle budeme pokračovat opět přímou linií a dojdeme na ulici Jičínskou. Jsme stále v oblasti, která se nazývá na Celně. Jičínská ulice je pojmenování nejnovější, předtím nesla silnice jméno stejné jako část nad ní (podívejte se, prosím, do článku o třídě T. G. Masaryka.) Ačkoli jsem předpokládala, že si prohlédneme obě strany ulice, nepodařilo se mi zkrátit mé vyprávění o Hospodyňské škole. Ale myslím, že popis školy bude pro mnohé z vás zajímavý vzhledem k tomu, že tento druh školy se dnes již nevyskytuje. Kasárna a vojáci budou muset počkat...

I když jsme se posunuli níž, dotkneme se soudní budovy. S ní totiž souvisí rozsáhlý areál několika sloučených škol pro děti, které potřebují zvláštní péči - mateřská, základní a střední škola, Speciálně pedagogické centrum i Dětský domov. Třídy jsou přizpůsobeny potřebám dětí, nadstandardně vybaveny vším potřebným pro jejich výuku i volný čas. Právě v těchto místech zemřelo několik dětí, které si hrály před školou, při bombardování Mladé Boleslavi sovětským letectvem den po skončení 2. sv. války. "Pomocná škola" byla řádně označena červeným křížem na střeše, protože se zde za války nacházel lazaret.

 

Bývalý Křikavův pivovar

Území, nacházející se naproti této škole směrem ven z města, se nazývá Rozvoj (na paměť velké stavební činnosti). Až do 50. let zde stálo pár cihlových domů, později došlo i v této oblasti k výstavbě panelových objektů. Za nimi je schovaný, lépe viditelný od parku Štěpánka, bývalý Křikavův pivovar (připomeňte si, prosím, v druhé procházce po Školním náměstí). Nedaleko pivovaru vyvěral Libušin pramen, z kterého odebíralo občas vodu i město. Byla přepravována v sudech, kterým se říkalo “Libušiny”.

 

Jak mnozí víte, pivovar na Školním náměstí koupil Josef Křikava v roce 1897 a po zvážení obchodních plánů se spolu se synem Vladimírem pustil do výstavby nového pivovaru na Celně. Vladimír ho vedl až do poloviny 20. let. Potom ho řídila “rodinná společnost s ručením omezeným” držená manželkou Ludmilou, dcerou Ludmilou a jejím manželem Antonínem Šemberou a synem Ivanem Křikavou, jenž byl nacisty za války zatčen a jako člen odbojové organizace Obrana národa v roce 1942 popraven.

 

Rodina vedla podnik nejen ke své spokojenosti, ale zejména všech pivařů. Mnoho nechybělo, a nebyl postaven. Pivovar měl stát opodál zeměbranských kasáren. Ve vojenském areálu se nacházelo i skladiště střelného prachu. Vojáci žádali po majiteli pivovaru, aby výměnou za souhlas se stavbou poskytl náhradní prostory pro prachárnu a zajistil její přestěhování. Naštěstí došlo k domluvě a pivovar mohl být postaven.

 

Zejména Antonín Šembera byl mužem na svém místě, vzdělaným odborníkem i obchodníkem. Pivo z “jeho” pivovaru bylo velmi ceněno, čepovalo se v mnoha restauracích a hospodách. Výrobky prodával pomocí smluvních distributorů a filiálních skladišť. Konec úspěšnému podniku učinilo znárodnění v roce 1948, tak jako v mnoha jiných případech.

 

Bývalá Křikavova vila

V blízkosti pivovarského areálu, jak bylo tenkrát zvykem u majitelů továren, si Křikavovi postavili rodinnou vilu. Byla jim samozřejmě zabavena, ale nebyla zničena. Jen různými přestavbami ztratila architektonickou krásu. Byla zazděna veranda nad vstupním schodištěm, zmizela kuželková balustráda balkonu v prvním patře i krásná věžička. Vila byla využívána jako záchytná stanice, jesle či mateřská školka. Dnes je v ní umístěna Střední škola gastronomie a hotelnictví.

 

Za blokem obytných domů se zastavíme u budovy bývalé Hospodyňské školy postavené v roce 1928 podle projektu Adolfa Benše. Řadila se mezi ty zemědělské školy, které vzdělávaly většinou děvčata. Říkalo se jí posměšně "Knedlfakulta", ale byly to školy velmi praktické. Dívky zde získaly nejen odborné znalosti, ale i ty, které využily v běžném životě. Učily se řídit domácnost, vykonávat domácí práce i zvládat úskalí při výchově dětí.

Do školy chodily i městské dívky, ale většina byla z venkova. Dcery sedláků a rolníků zde získaly potřebné znalosti pro řízení větších zemědělských hospodářství.

Po válce nastala reforma školství a jak to tak bývá, změny nebyly k lepšímu. Značně ochuzená byla i do té doby nadprůměrná průmyslová škola se svým zaměřením stavebním, leteckým a automobilovým. O všechny tyto obory přišla. Rolnická škola se z nádherného komplexu za autobusovým nádražím u Kosmonos přestěhovala do Hospodyňské školy. Ta byla nakonec zrušena...

 

Ale vraťme se na úplný začátek vzniku Hospodyňské školy. Tato budova na Jičínské ulici nestála na počátku vzdělávání rolnických dívek. Ty první kroky byly učiněny 17. října 1920 otevřením školy v Niměřicích u Mladé Boleslavi. Sídlem školy byl zámek knížete Alexandra Thurn - Taxise, který prošel velkou přestavbou a úpravou všech místností. Byl zařízen vším potřebným pro výuku i pomocí darů okolních obcí. Škola byla internátní a rodiče platili nejen školné, ale i učební pomůcky, internátní poplatky, stravné, příspěvky na elektriku a palivo.

Studium dívek podporovali velkostatkáři, záložny, cukrovary i hospodářská družstva. Dívky se neučily pouze teorii, ale i praxí získávaly potřebné znalosti. Základními teoretickými předměty byly: písemnictví, účetnictví, počty, přírodopis, zeměpis, dějepis, vychovatelství, zdravověda, zpěv, občanská nauka. V praktické části jim sloužila zelinářská pole, drůbežárny, chlévy. Seznamovaly se v nich s těmito předměty: zahradnictví, chov hospodářských zvířat, mlékařství, domácí i polní hospodářství, zelinářství. Získaly i základní znalosti o běžných ženských úkonech: úklid, vaření všech pokrmů a pečení moučníků, prostírání a podávání jídla, šití a starost o prádlo a textil.

 

V roce 1924 zdědila niměřický zámek dcera Rudolfa Taxise, Hedvika Kallusová, která požadovala vyklizení zámku. To ale nebylo možné, žádné volné prostory v okolí Boleslavi nebyly. Jediným řešením vzniklé situace bylo postavení nové školy. Po dlouhých jednáních byl vybrán pozemek za Křikavovým pivovarem. Plány nové budovy vypracoval Adolf Benš a stavbyvedoucím byl Ladislav Dlabač.

 

Ačkoli se zřizovatelé snažili stavět co nejlevněji, škola byla zařízena vším potřebným k výuce nejen teoretické, ale i praktické. V suterénu se nacházela mlékárna a sýrárna, pekárna, sušárna ovoce a líheň drůbeže. V přízemí byly učebny, byty, kuchyň a jídelna, pokoj pro nemocné dívky a ošetřovatelku. Škola byla také internátní a tak se myslelo i na náhlé onemocnění dívek.

Domov mládeže

V prvním patře se nacházely byty, pracovny, ředitelna, knihovna, čítárna, ložnice a umývárny. V podkroví bylo úklidové centrum s prádelnou, sušárnou a terasou. V areálu se nacházel skleník, chlévy i čistící biologická stanice, do níž tekla použitá voda z budovy, a po vyčištění byla vypouštěna do Klenice.

Slavnostní otevření školy proběhlo 21. října 1928 za účasti mnoha lidí. Škola patřila k velmi významným v našem regionu, organizovala různé přednášky, kurzy, exkurze. Měla kuratoriální charakter, byla soukromou školou až do roku 1936, kdy ji převzal stát.

Během války se její činnost oslabila, na čas i ustala, aby se mohly změnit vyučovací osnovy a tvář školy přizpůsobit německým okupantům. Při bombardování této oblasti sovětským letectvem 9. května 1945 přišlo o život mnoho lidí. O dětech jsem psala výš, další zemřeli v troskách domů. Nálet se stal osudným rodině Čapkových, manželka Ludmila zemřela v troskách, dcera Helena na následky zranění v nemocnici. Karel Čapek, předseda správní komise města, byl spolu se synem Pavlem umístěn v této Hospodyňské škole, která se stala útočištěm lidí, kteří zůstali bez střechy nad hlavou.

Po válce, jak jsem psala, nastaly změny, měnil se i název. Žákyně zaniklé Zemské hospodyňské školy přešly na jiné školy. Po zrušení Hospodyňské školy mohly dívky navštěvovat nově zřízenou Zemědělsko - technickou školu mechanizační.

 

V 50. letech byla škola přebudována pro zemědělské mechanizátory, po roce 1968 se vnitřní uspořádání z dívčího pojetí měnilo na chlapecké. Přibyly dílny a stroje pro různé druhy činností. Z bývalé Zemské rolnické školy byl vybudován internát se vším potřebným příslušenstvím. Všichni studenti museli být povinně ubytováni, aby byli náležitě socialisticky vzděláni.

 

V roce 1955 se započal stavět podle plánů Františka Řezáče Žákovský domov s jídelnou, tělocvičnou, knihovnou a sály pro společenské využití. Byla navázána spolupráce s boleslavskou zdravotní školou k plné spokojenosti budoucích mechanizátorů a zdravotních sestřiček.

Studium na této škole mělo podobnou organizaci jako vysokoškolské, bylo velmi kvalitní s mnoha výborně zařízenými dílnami. V 80. letech začala škola spolupracovat s Vysokou školou zemědělskou v Praze, stala se její cvičnou školou, připravovala budoucí učitele odborných předmětů.

V současné době, kdy zájem o zemědělské obory ustupuje, hledala škola nové uplatnění. Poptávka na trhu práce byla po kvalitně vyškolených děvčatech, které by uměly technickou administrativu, cizí jazyky a poradily si v kancelářích nově se rodících malých a středních podnikatelů. Ale poptávka je i po šikovných řemeslnících a škola je vybavena vším potřebným, aby se jimi mladí lidé mohli stát.

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

František Bareš - Paměti města Mladé Boleslavě

Jaroslav Kocourek a kolektiv - Boleslav Mladá a krásná

Jana Eichlerová - bakalářská práce

Wikipedie

 

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 1869x   komentářů: 1

Nejnověji komentované

přečteno: 537x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1122x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 783x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 983x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 793x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1448x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 2072x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 890x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20

Nejčtenější

přečteno: 12566x   
přečteno: 11042x   
přečteno: 10141x   
přečteno: 10078x   
přečteno: 9291x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset devadesát dva:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 7. 8. 2020