joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské staroměstské domy - Pražská brána a západní podloubí

2. července 2020 11:14:18

Palác Templ

Milí čtenáři, v minulém díle jsme prošli Staroměstské náměstí, pověděli jsme si o jeho poloze, jak vypadaly domy a podloubí. Také něco málo o trzích, které jsou s prostorem spojeny až do dnešních dní i o dostavnících, nedílnou to součást dřívějšího života. Dnes se vypravíme po silnici, která se nazývá Pražská brána a vede z Podolce nahoru do města. Už nás nikdo nebude zastavovat v Pražské bráně, jak víme, zbyli po ní jen na pylonech sedící lvi. Nicméně zástavba před bránou stále stojí v téměř nezměněné podobě. Je jisté, že v každém domě nebyl pouze jeden živnostník, ale mnohdy i víc, a tak budou mé popisy lidiček obývající budovy neúplné, ale snad dostačující k tomu, abychom si udělali obrázek o tom, jaké živnosti zde byly a jací lidé v uvedené lokalitě žili.

Po Pražské bráně se jmenuje i silnice mířící ven z města. V roce 1950 byla přejmenována na Švermovu, o dva roky později až do roku 1989 se nazývala Ladislava Zápotockého.

Většinou se mezi lidmi dochovaly vzpomínky na obyvatele od konce 19. století. Z dřívější doby, kdy nebyly k dispozici fotografie, musíme vystačit pouze s kresbami. Mnohé údaje lze najít v archivech a mnohé také zjistili archeologové při vykopávkách. U několika zajímavých domů vám povím něco z jejich historie, ale vyberu jen pár informací, které se mi zdají být nejdůležitější.

 

Svou prohlídku zahájíme kousek pod Pražskou bránou u Křížkových schodů. Zde se nacházejí nízké domky, které svou vizáží evokují staré časy. Hned ten první u schodů vedle křížku na mohutném podstavci nás vrací do roku 1845. Tímto datem je ozdoben vstupní portál. Vedlejší dům má pěkná okna a dveře ze začátku minulého století. I další domek je stejně starý, míval v něm Jan Wilheln obuvnickou dílnu. Sousední domeček vlastnila dlouhá desetiletí rodina Sýkorova. Od roku 1840 zde provozovala nožířský závod.

 

Projdeme mezi pylony, na nichž sedí lvi, a zastavíme se v zátočině u několika patrových domů. Stávaly tam nízké domky plné drobných živnostníků, ale majitelé je kolem roku 1913 přestavěli a posunuli, protože vystupovaly z linie okolních domů a zužovaly silnici. Dnes tvoří dominantní úsek za Pražskou bránou. Celá linie domů stojí na území, které patřilo k hradu a bylo od města odděleno příkopem. Po jeho zasypání bylo využito k výstavbě nemovitostí.

 

Domy u Pražské brány při pohledu z města

Oba rohové domy jsou vlastně stejné, liší se v maličkostech. Zatímco ten vlevo pomalu chátrá, dům vedle něj je o poznání v lepší kondici. Pro mě je nejkrásnější z celé pasáže domů. Zdobí ho dodnes čitelný název v horní části arkýře a je ozdoben, zrovna tak jako sousední domy, několika štukovými reliéfy. V obrozenecké době měl v tomto domě svůj krámek Jan Lauterbach, jehož bratr Václav provozoval knihkupectví na Staroměstském náměstí v domě, jemuž se říká U Písaře.

 

Dům napravo postavený v podobném stylu má již opravenou fasádu a dokonce i nádherné ornamenty. Vskutku krásné zachování historické budovy. O tomto domě jsem již psala, tak jen připomenu. V 19. století bydlel ve starší verzi domu klempíř Karel May, významná postava boleslavského národního obrození. Byl členem mnoha spolků. Podporoval Čtenářskou jednotu, za divadelníky se mu podařilo vyjednat osm představení. Když byl v roce 1869 založen hasičský sbor, byl na ustavující schůzi zvolen předsedou hasičského sboru. Svou klempířskou živnost provozoval už od roku 1837. Do historie se v této souvislosti zapsal prvním českým boleslavským vývěsním štítem, na němž plechovými písmeny složil nápis “Klempířská dílna Karla Máje".

Ve dvorech těchto domů byly další živnosti. V Mayově si otevřel v roce 1864 František Böger první boleslavský fotoateliér. Onen muž se v roce 1857 oženil s Terezií, dcerou Karla Maye. Byl malířem a tak měl k umění blízko. V domě svého tchána podnikal do roku 1884, poté se přestěhoval do nově postaveného domu na Českobratrském náměstí.

V roce 1916 si v tomto domě založil svůj obchod Josef Reichman. Prodával zejména plátno, sypkovinu, kanafas, ložní prádlo a textilní výbavu pro nevěsty.

 

Hradní prostor uzavírá trojkřídlý palác s číslem 2. Přestavěl ho po požáru v roce 1779 pražský stavitel Pfanner na zasypaném hradním příkopu. Na obdélném dvoře můžeme vidět kamenné krakorce nesoucí pavlač. Na pískovcové balustrádě stávala socha Piety. Vstupní vchod i prostory po stranách jsou klenuté. Je to nádherný obytný dům s hospodářskými prostorami přímo navazující na hrad.

 

Jihočeská Hostěnice přímo u hradu

Nyní se vydáme na Staroměstské náměstí. Půjdeme po západní straně a vklouzneme pod loubí. Prvním domem je známá Jihočeská Hostěnice a hotel U Hradu. Stávala zde zájezdní hospoda připravená vždy poskytnout poutníkům občerstvení. Cechovní vandrující tovaryši zde měli “herberk”, neboli nocležnu, označenou kresbou znázorňující Pannu Marii mezi rozevřenými nůžkami. V roce 1866, kdy válčilo Prusko proti Rakousku, se kolem Boleslavi a ve městě pohybovalo mnoho vojáků. Štábní důstojníci rakouských a spojeneckých saských vojsk se ubytovali právě v tomto hostinci.

V první polovině 19. století se hostinec jmenoval U Města Liberce nebo tehdy spíše Bei Stadt Reichenberg.

Restaurace byla vyhledávaná různými politickými stranami ke svým schůzím. Ta předvolební Realistické strany v roce 1900 se zapsala do historie města. Zúčastnil se jí totiž zakladatel strany T. G. Masaryk, poslanec Říšské rady, se svým kolegou Z. Tobolkou. Vyvolat nepokoje přišli antisemité. Masarykův projev přerušovali urážkami, a i když se na jeho stranu postavili dělníci, schůze musela být přerušena. Budoucí prezident byl za svůj postoj k vraždě v Polné obviněn, že se spolčuje s Židy. Masarykovi a jeho kolegovi hrozil fyzický útok, proto byla schůze ukončena, a oba politici za pomoci svých příznivců opustili hostinec.

Druhý politický incident se tu stal v roce 1927. Sešla se zde Národní obec fašistická v čele se svým zakladatelem generálem Radolou Gajdou. Přítomní boleslavští dělníci se neshodli s fašisty a Gajdu prohodili oknem v přízemí na ulici.

V roce 1881 koupil hostinec Antonín Vysoký, dal mu i své jméno, které přetrvalo do současnosti. Přestavěl ho a “opatřil vší možnou elegancí a pohodlím moderních hotelů”. V zahradě byly postaveno 12 obrazů s pohádkovými výjevy. Provozoval ho do roku 1901, po něm přišel restauratér Josef Porš. V jeho nabídce byly snídaně na vidličku, obědy, večeře i hostinské pokoje. Příštím nájemcem byl kolem roku 1906 Alois Liška, který k dosavadní nabídce přidal tři kulečníky, ke čtení několik novin a časopisů a dopravu omnibusem ke každému vlaku. Zákazníky lákal na dobře vyleželé smíchovské pivo a plzeňský prazdroj.

Pravidelně se od 80. let 19. století scházela v hostinci skupina lidí, nazývaná “stůl pravdy”, která podporovala svými finančními dary chudé školní děti.

Své zázemí zde měl krejčovský cech. První krejčovský obchod si otevřel Daniel Kompert na okraji Třídy Václava Klementa v roce 1857. Na štítě měl německý nápis “Pánský krejčí a zhotovitel uniforem”. V roce 1869 si zřídil provozovnu na Staroměstském náměstí. Krejčí sedávali při práci kolem kulatého stolu na vyvýšené lavici. Na práci si svítili “koulemi” - na olejové lampičce byly zavěšeny skleněné koule, kterými procházelo světlo a řemeslníci tak lépe viděli. Osvětlení zhusta využívali i další dělníci, zejména obuvníci, kteří měli světýlko na svém verpánku. Podle nich se tomuto druhu svícení říkalo “ševcovské koule”. Míry na oblečení brali krejčí dlouhým proužkem složeného papíru. Samozřejmostí bylo zachování mlčenlivosti o mírách zákaznic. Krejčí nosili při práci zelené zástěry a ušité oblečení odnášeli zákazníkům domů přikryté zelenou látkou.

 

I v dalším domě pod podloubím, jenž bývalo sklenuté na kamenné pilíře, bychom ještě nedávno našli restauraci nazvanou U Dvou sloupů. Na rozdíl od vedlejšího domu nebylo tomu tak vždy. V roce 1881 měl v domě kupec Antonín Beck prodejnu se střižním zbožím. Dům přestavěl a pilíře nahradil dvěma litinovými odlitými sloupy s korintskými hlavicemi. Do jednoho z nich vložil pamětní listinu a tři čísla časopisu Jizeran.

V roce 1897 získal prodejnu její dlouholetý vedoucí Eduard Fuks a o rok později se stal i majitelem celého domu. Prodejem látek se pak jeho rodina zabývala několik desetiletí.

Při přestavbě domu se našlo mnoho zajímavých nálezů z období 1000 př. n. l. či přes 100 let starou kameninovou láhev na minerálku.

 

 

Nalevo dům s kapličkou a sochou Jana Nepomuckého, napravo dům U Pelikána

Následující dva domy nás zaujmou výzdobou. Ten vlevo ukrývá v kapličce pískovcovou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého. Na sousedním můžeme vidět domovní znamení, která se používala u významných domů předtím, než Marie Terezie zavedla číslování domů. V tomto případě jsme U Pelikána, jehož v pozlaceném provedení vidíme uprostřed oblouku v průčelí. Tomuto ptáku byla mylně přisuzována obětavost při krmení vlastních mláďat svou krví. Mnozí našli v tomto rituálu podobenství s Ježíšem Kristem. Možné spojení při krmení mláďat tu může být, ryby vyvržené z vaku matky mohou potřísnit peří ptáků.

 

Poslední dům v podloubí má netradiční štít. Pod touto budovou se našly dřevěné trubky starého vodovodu, které byly spojeny kovovými svorkami, a pomocí nichž se do města přiváděla voda z Jizery. Nad okny bývaly malby hlav andělíčků a holubiček. Víme, že tento dům vlastnili od roku 1888 manželé Václav a Anna Nešněrovi a pronajatý ho měl kupec Josef Pírko a “mužský krejčí” Josef Král. Svůj ateliér si zde vytvořil také fotograf B. Černý, který na rub fotografií tiskl svou vizitku a u zvlášť významných osob i osobní razítko zákazníka.

Dnes ukončíme procházku po staroměstských domech u uličky zvané Myší díra. Pokud bychom prošli, na levé straně by nás čekala malá, ale útulná zahrádka s výborným vínem, napravo Dračí trůn od Petra Vaňka, účastníka Metalového sympozia, na kterém každoročně pět pozvaných uměleckých kovářů z různých evropských zemí vytvoří z kovu sochu, která potom přispěje k výzdobě města. A přímo proti nám na nás čeká palác Templ, mimořádná stavba z konce 15. století, jejíž historii i současnost si můžete připomenout v článku Mladoboleslavský Templ.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Jiří Waldhauser - Archeologická tajemství

Ing. arch. Eva Vyletová - Středověký městský dům v Mladé Boleslavi

Wikipedie

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 291x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 537x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1122x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 782x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 983x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 793x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1448x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 2072x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 890x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20

Nejčtenější

přečteno: 12566x   
přečteno: 11042x   
přečteno: 10141x   
přečteno: 10078x   
přečteno: 9291x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset čtyřicet devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 7. 8. 2020