joudaweb - časopis Čekanka

Tak jako každá zubní ordinace jsme měli za úkol dvakrát za rok prohlédnout a ošetřit všechny školní děti, které jsme měli na obvodě.

Jednou přišla na vyšetření 3. tř. ZŠ. Některé děti se bály, jiné to snášely s klidem, vždycky jsme si s nimi ale nějak poradili. Tentokrát jsme prohlédli skoro celou třídu, když se objevil ve dveřích takový okatý cikánský kluk, sepjal ruce a prohlásil : " Prosím vás, nevrtejte mi ty zuby, já vám radši zazpívám ." Dost nás to obě pobavilo, takovou nabídku jsme v ordinaci ještě neměly, ale domluvily jsme se, předvedl zuby bez kazu, zazpíval a takhle to probíhalo až do doby, kdy ukončil školní docházku, pak někam zmizel a nějak jsme na něj pozapomněli.

Až jednou! Pořádal se u nás Sokolský ples, to byla nejvýznamnější společenská událost v naší obci. Sjížděli se tam lidé z širokého okolí, setkávali se známí, bavili se ti, kteří se rok neviděli. Během večera, když začala hrát hudba další sérii tanců, tak mne přišel požádat o tanec velice pohledný mladý muž a já jsem s údivem a radostí zjistila, že je to náš "zpěvák" z ordinace. Byl dobře oblečený, celý voňavý, galantní, prostě fešák -- tenkrát mi ho všechny holky na sále záviděly. Pár valčíků jsme spolu protancovali, vyprávěl mi o tom, že se vyučil kuchařem a teď pracuje v jednom hotelu v Mariánských Lázních. Překvapilo mne už to, že si mne pamatoval a přihlásil se. Dokonce měl i nějakou hudební skupinu a ani jsem se nedivila, když jsem si připomněla jeho vystupování u nás v ordinaci. Nadání měl.

Ale asi se mu nějak pomíchaly geny v jeho DNA a já si jen tak říkala, kde se to v něm vzalo - táta měl v ruce častěji flašku než lopatu, máma byla permanentně těhotná, myslím, že se nedovedla ani podepsat - tak jsem si jen tak ve skrytu duše pomyslela, kdopak byl asi tatík? Ferovi se život evidentně povedl.

Tohle jablko padlo hodně daleko od stromu, kde rostlo. Doufám, že si to nepokazil, já jsem se s ním pak už nesetkala.