joudaweb - časopis Čekanka

Popíšu vám jeden příběh z ordinace - tentokrát ne z té naší, ale z vedlejší ordinace obvoďáka.

My jsme měli vždycky v úterý dlouhý den, ordinovali jsme do 18 hodin. Už jsem se chystala uklidit ordinaci a končit, ale zaslechla jsem z čekárny nějaký rámus, něco tam padalo, někdo se chechtal, tak jsem se šla podívat, co se děje. No a tam dva místní opilci vlekli třetího, který byl evidentně nějak zraněný, obličej samá krev. A ti dva výtečníci místo aby zavolali záchranku, tak nepřišli na nic chytřejšího, než že ho naložili na traktor a přivezli v tuto dobu do střediska.

Naštěstí doktor - jak bylo zvykem - v tom středisku taky bydlel, tak se přišel podívat, co se děje. Když viděl to zranění, tak prohlásil, že se to musí zašít tady a hned a jako správný venkovský doktor se do toho dal, a protože jeho sestra byla už dávno doma, tak požádal mě, abych mu s tím pomohla. Venca - jak se ten chlápek jmenoval - byl takový bodrý chasník, který pro nějakou sprosťárnu nešel daleko ani ve střízlivém stavu, tak nám tam všem vynadal, doktor mu taky řekl svoje - a v takovéto atmosféře probíhal ten chirurgický zákrok.

Ti dva, co ho přivezli, z toho všeho měli náramnou srandu, přiživovali to ještě z flašky, kterou si přinesli, až je doktor vyhodil z ordinace. Hlava byla posléze zašita a doktor mi řekl, ať mu ještě píchnu protitetan. A zase bylo zle - Venca prohlásil, že ho žádná holka do prdele píchat nebude, vynadal i mně. Když jsem ho ujistila, že nemám zájem mu stahovat kalhoty, že ho píchnu do ruky, tak se uklidnil a po prodělaných útrapách si lehl v ordinaci na lehátko a usnul. Tam si ho pak s patřičným komentářem vyzvedla jeho manželka.

A ti dva, co ho přivezli? Naštěstí zapomněli, že přijeli s traktorem, a vydali se pěšky, zřejmě zpátky do hospody, ale tam nedošli, skončili za plůtkem v křovíčku za památníkem odboje na první světovou válku, Ráno je tam našly pracovnice živočišné výroby, když šly do chléva dojit.

A potom že je na vsi nuda - zas bylo v hospodě o čem mluvit, zas bylo co řešit.