joudaweb - časopis Čekanka

Ta lavička na břehu rybníka se stala Blančiným útočištěm, nejdříve jako svědek její vznikající lásky a pak místem, kde řešila, jak se zase odmilovat.

S Olinem se seznámila při dlouhém čekání v bance, kde s pořadovým číslem v ruce čekala, až přijde její pořadí. Podobně se choval její zatím dosud neznámý soused, který si sedl vedle ní a při tom dlouhém čekání, kdy si klient před nimi zdlouhavě řešil svoje záležitostí s bankovní úřednicí, se spolu dali do řeči.

Když konečně měli oba své záležitosti vyřízené, tak se setkali znovu před bankou a nějak se jim nechtělo to příjemné povídání ukončit. Zašli si na vínko a vedli řeči. Olin byl příjemný, dobře vypadající a galantní mladý muž, bylo jim spolu dobře, tak se domluvili, že se zase znovu sejdou.

Takhle to pokračovalo několik týdnů, Blance se líbilo to, že byl celkem zdrženlivý, nesápal se po ní při každé vhodné i nevhodné chvíli, nosil jí kytky, čokoládu a Blanka se zamilovala až po uši, a tak po čase přece jen chtěla, aby se ten jejich kamarádský vztah změnil v něco hlubšího. Dávala mu to i trošku nenápadně znát, ale dočkala se jen úsměvného ujištění, že ji má rád, pár klidných objetí a několika políbení na dobrou noc, když se večer loučili.

Jednou ji Olin pozval na setkání s pár kamarády - muzikanty, kteří se scházeli na Horním hrádku - to je taková malá zřícenina za městem - a pro pár známých a přátel tam pořádali taková skoro soukromá setkání s příjemnými melodiemi.

Tam se Blanka seznámila s Olinovým kamarádem Mirkem a pak se stávalo, že ta svá setkání a výlety pořádali ve třech. Mirek byl vtipálek, jakoby se jí dvořil a ona si myslela, že to pohne i s Olinem a začne být trošku vroucnější.

Jednoho horkého odpoledne se vypravili společně k místnímu rybníku. Blanka měla dny, kdy do vody nechtěla, tak se jen brouzdala po kraji vody, chladila si nohy a pozorovala ty dva, jak se snaží jeden druhého utopit, přeplavali rybník a při návratu zmizeli za rákosím. Zvědavá Blanka najednou viděla mezi rákosím něco, co ji naprosto vyvedlo z míry, a najednou prozřela a věděla, že ji Olin nikdy nebude milovat, že jeho láska patří Mirkovi. Viděla je ve vroucím objetí a vášnivém líbání.

Naprosto otřesená, bez loučení odešla, marně jí Olin volal, posílal SMS, nebyla schopná s ním nějak komunikovat. Když si na ni po týdnu počkal před domem, naprosto nevěděla, jak se chovat, a Olin pochopil, že ona už ví, jak se věci mají, ale nebyl schopný se o tom bavit a přiznat. Nechápala, proč jí o tom neřekl, a cítila se dodatečně trapně za své touhy. Neměla proti gayům celkem nic, ale ani jim moc nefandila, byli jí celkem lhostejní.

Ještě se párkrát sešli, ale už to bylo všechno jiné, a když se dozvěděla, že se ti dva chystají na každoroční průvod Prahou pod duhovými vlajkami, tak už výlety ve třech omezila úplně. Zamilovaná ale byla pořád, to jen tak honem nezmizí, ale věděla, že se toho musí zbavit, i když to bolí. Proto sedávala na lavičce na hrázi a přemýšlela.

Nakonec to vlastně náhodou vyřešil její šéf, který ji nabídl místo vedoucí pobočky v městě vzdáleném skoro sto kilometrů. Paní Naďa, která pobočku vedla, odcházela do důchodu a nedala se přesvědčit, aby ještě pokračovala.

Blanka váhala jen úplně maličkou chvilku, viděla v tom řešení k zapomínání a konec trápení.

Nakonec to byla velice lukrativní nabídka - služební byt, auto k dispozici a nezanedbatelné bylo i finanční ohodnocení. Tak se během měsíce stěhovala, Olin se ještě párkrát ozval, ale pak to šlo všechno do kopru.

V součastnosti má už partnera, který ji zahrnuje láskou a pozorností, tak je šťastná a spokojená - a s mírným sarkasmem a ironií vzpominá - tohle se může stát zase jen mně, zamiluju se do kluka, který nemá rád holky.