Domácí úkol
11. června 2012 09:12:00
„Chcete, abych vám teď vyprávěl já?“ zeptal se domácí úkol.
„To bychom rádi, ale neměl bys teď pospíchat za Petříkem, když Tě zapomněl?“ strachovaly se věci.
„Ale, nebojte se, už jsem to zvládl jednou a tentokrát to do páté hodiny zeměpisu stihnu mnohem rychleji,“ namítl úkol a začal vyprávět.
Petřík mě jednou nechal ležet na stole a zapomněl na mě. Snažil jsem se upozornit maminku, aby mě dala do kabelky a odnesla do školy k Petříkovi. Tak jsem na ni volal: „Mamíííííí, mamííí, tady jsem, mami, no tak mami, ty mě nevidíš?“ Ale maminka měla moc starostí a jen si mumlala: „Že já jsem zapomněla koupit vajíčka, já nestihnu autobus.“
Maminka vyběhla ven a nechala mě doma. „Co já teď budu dělat? Vždyť já nevím, do jaké školy Petřík chodí. Měl jsem cestou dávat větší pozor. Ale vím, že do té školy chodí pěšky, takže ta škola nemůže být daleko.“ Sklouzl jsem ze stolu a protáhl se pode dveřmi ven. Do páté hodiny snad Petříka najdu, vzdychl jsem si. Rozpršelo se a lilo jako z konve. Ještě že mám obal, liboval jsem si. Ale pršelo víc a víc a tak jsem dostal strach. Co když zvlhnu a rozpiju se? To bych Petříkovi moc nepomohl. Brzy jsem uviděl školu, ale nevěděl jsem, do které ze dvou budov Petřík chodí. Vklouzl jsem do aktovky jedné holčičky, která šla do první budovy.
O přestávce jsem vykoukl ven z tašky a vypadl jsem.
„Milado!“ zakřičel Pepa, který našel sešit na zemi. „Ty máš bratra Petříka?“ „Ne,“ divila se Milada. „Z tašky ti vypadl jeho sešit, ale jestli není tvého bratra, poskládáme z něj vlaštovky a budeme si s nimi házet.“
„To teda ne! Pokrčený bych Petříkovi nebyl k ničemu,“ rozkřikl jsem se na děti. Děti polekaně uskočily od sešitu.
A tu do třídy vešla paní učitelka a uslyšela mluvící sešit. „Kolikrát vám mám říkat, že takové mluvící věci nemáte do školy nosit! Proto ten sešit zabavuji,“ rozhodla paní učitelka a zamknula mě do šuplíku s ostatními věcmi.
Když jsem se v té tmě trochu rozkoukal, uviděl jsem svítící propisku, žvýkačku, robota na ovládání a mnoho dalších věcí. Pověděl jsem jim svůj příběh a všichni jsme se domluvili, že o přestávce utečeme.
Když zazvonil zvonek, vsunula se propiska do zámku a otevřela ho. Pootevřeli jsme šuplík a všimli si, že u stolu stojí paní učitelka. Robot řekl: „Já paní učitelku odlákám a vy slezete ze stolu.“ A jak jsme řekli, tak také udělali. Paní učitelka vykřikla: „Kdo ovládá toho robota!“ a vyběhla za ním ze třídy.
Všiml jsem si, že v okně naproti je Petřík, celý nešťastný, že na mě zapomněl. Rozloučil jsem se s kamarády ze šuplíku a discman mi nabídl, že po jeho šňůře můžu sešplhat dolů na dvůr, abych byl v druhé budově rychleji. Nabídku jsem přijal a začal opatrně slézat dolů, před zraky paní učitelky, která za robotem běžela až o patro níž. Když jsem byl dole, ostatní kamarádi ze šuplíku na mě ještě zavolali ahoj a šli také ke svým majitelům.
Přeběhl jsem dvůr a zastavil se u druhé budovy. Co teď? Jak se dostanu nahoru. V tom však zafoukal vítr a vynesl mě až k oknu. Nepozorovaně jsem pak skočil do třídy a vlezl do tašky. Petřík se zrovna chtěl přihlásit a omluvit se, že úkol zapomněl doma. Ale co to? Musel se přehlédnout, protože úkol ležel přesně tam, kde měl být.
Úkol dovyprávěl svůj příběh a řekl: „Ale teď už musím opravdu letět, ať to stihnu včas!“ A spěchal do školy za Petříkem.
Autor: Julie Vojtková
komentářů: 5
Komentáře
A proč není ještě na stránkách, ráda si ho přečtu :-)
Dobrý den, děkuji všem za pochvalu a také, že jste si našli čas na přečtení mého příběhu. O prázninách jsem napsala další...:-)Mám radost. Julie V.
Ráda se připojuji s přívítáním zde na Čekance... Krásně jsem si početla, milé povídání, které mě vrátlo do školních let. :-)
i já se připojuji k paní Dáši a přeji Ti k dnešním narozeninám, aby se Ti všechno vždy dařilo tak, jak si sama přeješ.
Přiznám se, že hned dopoledne, když jsem objevila Tvůj článek, tak jsem zkusila zjistit, jestli náhodou nemáš své stránky na internetu. A když jsem zjistila, že ano, tak jsem si je ráda prohlédla a přečetla.
Líbí se mi Tvé povídání o domácím úkolu a dobře jsem se pobavila, když jsem se dočetla, co se skrývalo v zamčeném šuplíku paní učitelky.
Víš, když jsem chodila do školy já, tak o nějakých robotech na ovládání nebo svítících tužkách a discmanech jsme ani neměli tušení, a tak se tam maximálně mohlo objevit nějaké klučičí autíčko, nějaká holčičí hračka nebo zabavená kniha, čtená tajně pod lavicí.
Tak se měj pěkně a těším se na další počtení a podívání na Tvá výtvarná dílka.
Milá Julie,
chtěla bych Tě přivítat mezi námi na Čekance, poděkovat za krásný příběh plný dětské fantazie, která nám dospělým už většinou schází a budeme se těšit, že nám určitě brzy zase napíšeš a hlavně povídání doplníš svými krásnými ilustracemi.
A protože máš dneska narozeniny, tak si dovoluji, myslím, že mohu za nás za všechny, Ti popřát hodně zdraví a spustu dalších krásných obrázků a doufám, že se brzy setkáme na knižních pultech s Tvojí vlastní knihou.
Nejnovější
Nejnověji komentované
Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Galerie, které se nevešly do článků
Rubriky
Seriály
Pozvání na blog
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
Autoři
Napište nám
Archiv
Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.
Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.
Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.