joudaweb - časopis Čekanka

Rakouské běžkování

4. února 2013 12:28:01

Já vím, dojmy z dovolené patří spíš někam do blogu než do časopisu. Ale jste-li takto předem varováni, koneckonců nemusíte článek otvírat a ztrácet s ním čas.

To dlouhé údolí jsme našli náhodou a teprve poté jsme zjistili, že patří do jednoho z nejznámějších rakouských středisek určených převážně k běžkování. Tohle středisko má centum v městečku Seefeld, kolem něhož je ale také několik sjezdovek, takže ten pravý běžkařský ráj je za kopečkem v městečku Leutasch. Poprvé jsme v místní části Leutasche nazvané Reindlau byli v létě, ale už tehdy to bylo proto, abychom si omrkli, jak to tam vypadá a zda je terén vhodný na běžkování. Hned poté v zimě jsme zjistili, že je nejen vhodný, ba přímo vynikající. Stopy jsou vzorně upravené, trasy jsou dobře značené a všechny jsou jednosměrné, takže se nemusíte nikomu vyhýbat. Navíc jsou v převážné většině vždy vedle sebe nejméně dvě stopy pro klasiky a vedle nich široké místo pro bruslaře. Ty dvě stopy jsou pro loudy jako jsem já naprosto úžasné. Z tuzemských stop, převážně vyšlapaných svépomocí, si pamatuji ten trapný pocit, když mě každou chvíli někdo předjížděl hlubokým sněhem a přitom se na mě mračil, co zavazím. V Leutaschi se nezavazí. Tam si to pomalíci šinou vpravo a rychlík si přeskočí do vedlejší stopy. Někde má tahle běžková dálnice dokonce tři pruhy.

Ono dlouhé údolí má asi tak patnáct nebo i víc kilometrů a je téměř rovné, nepočítáme-li samozřejmě semtam nějakou terénní vlnku a fakt, že údolím protéká potok, který, jak známo, vždy teče shora dolů. A v tom údolí jsou značeny běžkařské okruhy stylem řetízkového stehu. Zkrátka se vydáte po jednom okruhu a buď jej obkroužíte celý, nebo z něj v místě, kde odtud vybíhá další řetízek, přeskočíte na druhý okruh, a ten buď obkroužíte celý, nebo z něj skočíte ještě na další... Tímto způsobem si sestavíte trasu dle své chuti a kondice. Kromě tohoto hlavního řetízku jsou zde ještě okruhy pro náročnější, které už se vydávají výše do hor a jsou tedy těžší na stoupání i na sjezd, ale na druhou stranu zase hezčí. Letos jsem se ale kvůli počasí zdržovala jen v údolí.

Hovořím v jednotném čísle, protože ač s manželem jezdíme na kole a chodíme pěšky společně, na běžkách se naše kondice a hlavně schopnosti rak rozcházejí, že i my se každé ráno rozcházíme každý se svým baťůžkem a sestavujeme si trasu každý po svém. Než já běžky nazuju, můj mužíček už je viditelný kdesi v dáli jen jako rychle se vzdalující červená tečka.

První den se jezdilo pěkně a dala jsem si asi tak dvacítku.

Druhý den jsem se přilepila hned po pár metrech a po marných pokusech ty přimrzlé bakule z těch lyží dostat jsem se na bakulích došmatlala k nejbližšímu místu, kde se potkávaly oba směry, a zakroužila jsem zpátky do hotelu a posléze na pěší výlet.

Další den stopa zamrzla. Vydala jsem se po ní s radostí, neboť onen mírný sklon údolí daný tokem potoka stačil k tomu, abych se půl okruhu parádně vezla a jen semtam ležérně píchla do sněhu hůlkami. Moc jsem si nepředstavovala, co se bude dít na opačné straně okruhu, ale naštěstí to nebylo tak hrozné. Mé šupiny na lyžích se do stopy vždycky nějak zakously a mírné stoupání hravě zvládly. Můj muž nešupináč na tom byl mnohem hůře, jak jsem se posléze dozvěděla. Mazal na lyže kdeco a stejně jel při sebemírnějším stoupání víc vzad než vpřed.

Čtvrtý den byl zase fajn. Led ve stopě sice byl, ale jen takový, že to hezky jelo a nijak nepodkluzovalo. Teplota vzduchu byla totiž už druhý den výrazně nad nulou a stopy zůstávaly jakžtakž v pohodě jen díky nočním mrazům. Ten den bylo ale už docela teplo a slunečno, bylo potřeba nasadit si i sluneční brýle. A večer začalo pršet, úplný letní liják.

Vzhledem k tomu, že do rána zamrzlo, prohlásila jsem, že na ledovatou stopu mě nikdo nedostane, a dopoledne jsem četla, zatímco můj muž se venku snažil nezabít. Vzhledem k tomu, že jeho snaha byla úspěšná, mohli jsme jít odpoledne na pěší vycházku do nejbližšího sportu, kde si můj muž zakoupil ten nejlepkavější vosk, jaký v celém krámku měli.

A jsme u pátku. Předchozí večer nepršelo, zato foukal hodně silný vítr. Ráno jsem vyrazila do stopy. Ledovatá byla natolik, že se na většině míst ani nedaly zapíchnout hůlky. Navíc po silném večerním větru byla ve stopě spousta listí a větviček. Můj muž nicméně namazal Klister, přeskákal větvičky a zmizel v dáli. Já jsem se vyškrabotala přes první stoupání, na němž mi pomohly ony větvičky, pak jsem se ocitla na rovince a poté, co jsem zjistila, že mé šupiny na lyžích slouží výhradně k tomu, aby to na nich ještě víc klouzalo, a zejména směrem vzad, řekla jsem si, že nejsem blázen a sebevrah, prkýnka jsem sundala a odebrala se do hotelu. V poledne tam dorazil můj zběsilec, který sice asi desítku ujel, ale musel několikrát namazat a posléze si na skluznici přinesl hezkou sbírku přilepených větviček, listů a jehličí. Tou dobou už drobně pršelo. A protože pršet mělo čím dál víc a protože na zítra ráno hlásili mínus šest a protože jsme právě zítra ráno měli odjíždět, rozhodli jsme se, že si návrat po náledí odpustíme, sbalili jsme saky paky a odjeli ještě v pátek v jednu. Déšť nás věrně provázel po celou trasu přes Mnichov a Rozvadov až do Prahy a nepřestal ani na chvilku. Ale šťastně jsme dojeli a jsme celí. I to může být bráno jako pozitivní závěr dovolené, ne?

Takže jsem sumasumárum naběžkovala asi padesát kilometrů, nachodila asi dvacet a k tomu jsem přečetla osmnáct set stránek Vojny a míru, kterou jsem si zakoupila před dovolenou do svojí čtečky.

Ta Vojna a mír je nakonec tím nejsilnějším zážitkem z celé dovolené. Z nějakého dávného seriálu jsem ji samozřejmě znala, ale četla jsem ji až teď. A nevím, nevím, jak se po ní budu vracet k nějakému ženskému románku, ať už jako čtenářka nebo autorka. Dojmy jsou nepopsatelné... Ale to už je zase na jiný článek o něčem úplně jiném...

Autor: Táňa Kubátová


přečteno: 6325x   komentářů: 1

Komentáře

(Jiřina - mail)    vloženo: 13. 02. 2013, 01:11:16

Pěkný článek, Táňo!

Přiznám se, že ihned po jeho přečtení jsem měla chuť reagovat, jen jsem si říkala, že nejsem zrovna právě ten nejvhodnější člověk, který by se mohl tlačit kamsi mezi sportovce. Jsem totální nesportovkyně, nelyžařka, nebruslařka, neplavkyně a nevím co ještě, jedině tak sáňkování svedu. A ještě na kole jsem se naučila jezdit, jenže to jsem jezdila pouze někde po polních cestách, protože kdybych vyjela na silnici, nevím, nevím, vlastně vím, jak by to asi skončilo hned v případě, když by mě předjíždělo úplně první auto…

Nedalo mi to však, a tak jsem se přece jen rozhodla komentovat, i když z hlediska sportovního zcela nefundovaně.

Již několikrát jsem se buď v nějakém svém článku nebo i komentáři zmínila, jak mám ráda zimu, sníh, jak se mi líbí vysoké skalnaté hory. A tak si dokážu představit, že i když nelyžuji, tak nějakých pár kilometrů procházek by se mi tam moc líbilo a třeba i nějaká sáňkařská dráha pro podobné případy, jako jsem já, a pro děti tam určitě někde také je. Ten krásně bílý sníh, ještě když by na něj svítilo sluníčko… Je to jedno z mých nesplněných přání prožít podobnou zimní dovolenou někde v Alpách… Často jsme si o tom s mým mužem povídali, ale na realizaci našich plánů nedošlo - bohužel…

Pamatuji si na zimy u nás pod horami – téměř na úpatí jedné jsem se narodila a prožila prvních jedenáct let a na úpatí další hory o několik kilometrů dále pak dalších jedenáct let, a několikrát toho sněhu tedy bylo a mrazy jak se patří také… A přestože od té doby žiji již jinde, často a ráda jsem se tam vracívala a i v současné době tam občas zavítám. Ostatně o tom jsem se již v jiném článku zmiňovala a pár fotografií uveřejnila.

V současné době často slýcháváme nebo si říkáme, že ani ty zimy již nejsou, co bývaly. A z Vašeho článku, Táňo, vyplynulo, že ani v Alpách tomu není jinak a že déšť a náledí i v lednu dokáží zkomplikovat pobyt a dovolenou i v místech, kde se to snad ani nepředpokládá.

Ale zase na druhou stranu ta Vojna a mír, že? Věřím, že ten zážitek byl silný. Tak si říkám, že já bych si asi vybrala spíše více odpočinkovou četbu, ale asi se dívám na to z mého hlediska, když jsem kdysi dávno knihu četla a viděla obě filmová zpracování – to americké asi tak v roce 1960 a ruské o několik let později. Nejsilněji na mě zapůsobily dvě epizody z amerického zpracování, a sice když Audry Hepburnová v roli Nataši Rostovové tančila na bále s Andrejem Bolkonským – mimochodem tuto roli ztvárnil její tehdejší manžel, a potom Moskvu v plamenech. Někde jsem četla zmínku o tom, že Audry Hepburnová vytvořila v tomto filmu Natašu ještě lépe, než si ji Lev Nikolajevič Tolstoj představoval.

To ruské Bondarčukovo zpracování, ve kterém Sergej Bondarčuk i hrál, na mě již tak hluboce nezapůsobilo, i když obsazení hlavních rolí bylo také zajímavé – např. Vjačeslav Tichonov. Některé scény mi přišly hodně zdlouhavé a vůbec mi nějak nic silně neutkvělo v mysli.

A pokud jde o knihu, tak mám její čtyřdílné vydání z roku 1976, dohromady okolo 1500 stránek, a přiznám se, že při čtení mě docela při soustředění rušily odkazy u francouzského či někde i německého textu na poznámky pod čarou. A že jich tam bylo, na mnoha stránkách, v několika případech i polovina stránky byly poznámky pod čarou. Nemám proti tomu námitky, chápu, že to tak bylo napsáno a zajímalo by mě, jestli i v dalších vydáních, případně i v té elektronické podobě je to stále stejné.

Tak jsem se trochu rozepsala o tomto díle, protože kdoví, jestli se někdy naskytne příležitost. Na závěr ještě zmíním takovou zajímavost a úvahu, kterou jsem kdysi zaregistrovala. On ten název Vojna a mír je stejný jak v ruštině, tak i v češtině, jenže – možná, že to víte, možná to je pravda, možná ne, ale Tolstoj snad prý tomuto dílu dal název v tom smyslu, že by se měl překládat jako Válka a svět, když slovo „mir“ v ruštině znamená v překladu do češtiny „svět“.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista čtyřicet sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 80x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 734x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6696x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 837x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1527x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1361x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1179x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1440x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13599x   
přečteno: 12036x   
přečteno: 11073x   
přečteno: 10995x   
přečteno: 10343x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista čtyřicet sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 4. 2021