joudaweb - časopis Čekanka

Můj příspěvek sice nemá přímý vztah k problematice článku o pozdním věku, ale do jisté míry přece jen ano. Dokazuje to, že jsem pamětnice již hodně dávných událostí. A o jedné z nich se zde zmínim, protože přece jen - sice okrajově - ke článku určitý vztah má.

To se psal tehdy rok 1959 a v měsíci červnu probíhaly v Praze oslavy desátého výročí vzniku pionýrské organizace. Školou jsem byla vyslána ještě se třemi spolužáky se této události účastnit. Byl to zajímavý týden, pro účastníky byl připraven bohatý program exkurzí, sportovních a branných her a kulturních akcí.

A právě jedna z kulturních akcí mě tehdy hodně zaujala. Na některém z pražských ostrovů - nevím již, který to byl - probíhal koncipovaný pořad hudby, recitací a zpěvu a jednou z účinkujících byla právě v článku jmenovaná národní umělkyně Otýlie Beníšková, která zde také recitovala. Na její přednes a zvučný hlas se dobře pamatuji dodnes.

Zajímavé je, že sestry Terezie Brzková a Otýlie Beníšková měly ještě dvě další sestry - Marii Spurnou a Hanu Vojtovou, které také byly herečky. Taková věc, aby čtyři sourozenci byli herci, se pak ještě podařilo v rodině národního umělce Zdeňka Štěpánka.

Ještě jednu zajímavost zmíním. Současný dirigent a sbormistr Pěveckého sdružení moravských učitelů má šest dcer a pět z nich je hudebně nadaných a v této oblasti vzdělaných.

Trochu jsem odbočila, a tak se teď ještě vrátím k průběhu výše uvedeného týdne oslav. Závěr celého týdne probíhal v tehdejším Parku kultury a oddechu a za účasti nejvyšších státních a vládních představitelů. A tak malý kousek od nás procházeli a zastavovali se s námi tehdejší prezident Antonín Novotný se svou chotí Boženou, předseda vlády Viliam Široký, předseda Národního shromáždění Zdeněk Fierlinger a další.

Takoví jsme byli!

Také já patřím ke kategorii těch, kteří se v padesáti letech pokusili najít zaměstnání. V mém případě to ale nebylo z důvodu jeho ztráty, ale z určitých důvodů jsem se sama rozhodla po spoustě let v dosti exponované technicko-hospodářské funkci ze zaměstnání odejít a najít si uplatnění jinde. A podařilo se. Pravda, bylo to před několika lety, ale již v době, kdy najít a získat zaměstnání nebylo jednoduché. Bylo to v mém životě druhé zaměstnání a v průběhu doby jsem se znovu dokázala nejen začlenit, ale také uplatnit v novém prostředí a dokonce dosáhnout určitého vedoucího postavení, byť na nižší pozici.

S oblibou někdy zdůrazňuji, že jsem si dovolila veliký přepych v tolika letech a v takové době dát v zaměstnání výpověď a docela jsem pyšná na to, že jsem nemusela ani jednou navštívit úřad práce.

Vždy zdůrazňuji, že zkušenosti a schopnost rychle reagovat nebo se snažit vyřešit složité situace jsou mnohem důležitější, než věk nebo vzhled. Ve svých působištích jsem měla možnost nesčíslněkrát se o tom přesvědčit. A máte pravdu, věk je opravdu jen číslice. Ač již v důchodovém věku, tak to vůbec - zatím - na sobě nepozoruji!

Marně teď vzpomínám, koho dalšího bych mohla ještě uvést, kdo se v pozdním věku uplatnil, ale vezměme si namátkou herce, umělce, novináře - napadá mě třeba Larry King - někdy až po svých padesáti letech po dobu 25 let dokázal vést televizní talkshow s významnými a snad nejvýznamnějšími světovými osobnostmi. Jistě by se našli další - filozofové, ekonomové, atd. atd.

Třeba mě doplní někdo další.

Zdeničko, žasnu kolik lidí se seberealizovalo až v pozdnějším věku. Musím uznat, že mi to dodává optimismus do žil. Taky se řadím spíše už do ´starého železa´, ale jak vidno, nikdy není nic ztraceno. Člověk by si měl jít za svým snem, nehledě na číslici, která ho zdobí vzhledem k roku narození a hrozivě mává zvednutou pomyslnou holí. Děkuju za tento článek.

Co se týká hledání zaměstnání, mám podobné neblahé zkušenosti. První co zaměstnavatele obvykle zajímá je náš věk. Mladé dívky nejsou žádoucí, pro nedostatek praxe (beru-li v potas ženské pokolení), mladé ženy nejsou vhodné, protože mají malé děti a nebo jej budou mít, pak je relativně vhodný "věk mezi" - rozhraní je dost úzké a hned navazují ženy středního a staršího věku, které jsou už taky za ´zenitem´, protože v mysli chlebodárců budou často marodné atd. :-( No řekněte pánové, nemáme to my ženy těžší? Vás alespoň minimálně nikdo neřadí do druhé kategorie těhotných žen a žen matek... ;)