Lednová výletování
19. ledna 2014 15:09:00
Poznali jste, co je na fotografii?
Ne? Nevadí, zvu vás přečíst mé následující povídání. A nejen o této fotografii...
Když jsem uvažovala, jak nazvat dnešní článek, napadlo mě slovo "výletování". Doposud jsem je nikde nezahlédla ani neslyšela, a tak jsem váhala - napsat, nenapsat? Možná, že někdo z vás, kdo budete článek číst, slovo znáte, možná i používáte. Já opravdu si nejsem vědoma, ale možná někde v podvědomí jsem je měla přece jen zasunuté, protože proč by mi přišlo na mysl jen tak najednou?
Přestože jsem si byla téměř jistá, že zbytečně, ale ještě pod dojmem již v jiném článku zmiňovaného Hyde Parku Civilizace, jsem raději pro jistotu zkusmo nahlédla na web Pravidel českého pravopisu. Není tam uvedeno, ale ještě jsem - jen tak - ono slovo zadala do vyhledávače, a byla jsem udivena, kolik odkazů na ně existuje, a to v různých formách - jako podstatné jméno i sloveso výletovat. Pokud jde o sloveso výletovat, tak si říkám, že jeho použití je vhodné pro přítomný a minulý čas - výletujeme, výletovali jsme. Pro budoucí čas mi však připadá místo budeme výletovat nejpříhodnější použít složený tvar uděláme si výlet - zahrnuje v sobě obě možnosti, jak výletovat - půjdeme či pojedeme na výlet.
No, je nejspíš otázkou času, kdy bude výletování uznáno jako novotvar českého jazyka, nemohu si ale pomoci, připadá mi to poněkud jako jakýsi patvar. Také by mě zajímal názor dr. Pravdové.
Končím můj dnešní pouze osobní "jazykový koutek" - někdo může mít samozřejmě názor jiný, opačný - a konečně se dostávám k tomu podstatnému, co mám pro dnešní článek v úmyslu, a to je pár vzpomínek na zážitky z tak atypického počátku letošního roku.
Téměř podzimní slunečné počasí přímo vybízelo vyjet někam do přírody, poprocházet se, porozhlédnout se, připomenout si případně i známá místa a souhlasit přitom s verši z jedné básně J. V. Sládka, jak jsem kdysi v jednom ze svých článků také připomněla.
Znovu se vracím k otázce v úvodu mého článku. Možná někdo poznal, a pokud ne, tak na fotografii je Štramberská trúba, věž původního štramberského hradu, vybudovaného koncem 13. století. Původně byl majetkem řádu templářů, ale později byl nejdříve v držení Jana Lucemburského, po několik let také budoucího krále Karla IV. a po něm pak jeho bratra Jana Jindřicha Lucemburského. Zajímavá historie. Někdy ke konci 18. století se hrad zřítil a zůstala jen věž, která v současné době slouží jako vyhlídková, a zbytky opevnění.
V podhradí Jan Jindřich Lucemburský založil městečko Štramberk, jehož dominantou Trúba je, a kterému se pro jeho malebnost říká také Moravský Betlém. Historie zde dýchá na každém kroku - kolik roubených stavení, domků postavených nad sebou ve svahu, úzké uličky vedoucí nahoru k Trúbě, a pohled od hradního opevnění dolů na městečko, v pozadí na beskydské hory - to všechno doslova bere dech. Vzpomínám si, že jsem ve Štramberku byla poprvé na školním výletě jako druhačka, a dodnes nezapomenu na mé tehdejší pocity - opravdu jsem si připadala jako v pohádce. A tytéž pocity mám pokaždé...
Štramberk je jedním z oblíbených cílů našeho rodinného "výletování". Byla jsem tam již několikrát s mými nejbližšími, a také ještě v průběhu vánočních prázdnin ve třetí den letošního roku jsme se tam vypravili. Jak jinak, krásně tam bylo. Sluníčko svítilo, příjemná pohoda... Pohled na horu Radhošť v pozadí se mi také podařilo dobře zdokumentovat.
Ve Štramberku to není jen Štramberská Trúba, co stojí za povšimnutí, ale i jeskyně Šipka, významné - možná nejvýznamnější - pravěké naleziště v České republice, které proslavil na konci 19. století nález zlomku čelisti neandrtálského dítěte. Kromě toho zde byly nalezeny keramické střepy a kosti různých zvířat, také ohniště. Několikrát jsme tam byli, ale letos na její návštěvu nedošlo.
O týden později - v neděli 12. ledna - to datum zmiňuji záměrně, později uvedu, proč, jsem byla na návštěvě v místě mého kdysi dávného bydliště a opět - krásné počasí, sluníčko občas vykouklo z mraků, dohlednost byl dobrá, ale zatímco v době prvního výletu byly hory zcela bez sněhu, tak nyní již na vrcholu Lysé hory i Radhoště sníh bylo vidět.
Proč jsem tedy uvedla to datum. V článku Leony s verši pod názvem Byla, je a bude zima bílá? je fotografie, kterou pořídila 12. ledna okolo 16,20 hodin. Je to taková shoda náhod, já jsem v tentýž den a přibližně v tutéž dobu pořídila fotografii, která se mi - trochu si teď fandím - možná také povedla. Je na ní hora Velký Javorník s rozhlednou, v minulém roce byla dokončena její výstavba a byla zpřístupněna veřejnosti. Je to hora na nejzápadnější výspě Beskydského pohoří, vzpomínám si, že kdysi jako prvňačka jsem tam byla na školním výletě.
Když jsem se tak v obou případech rozhlížela po okolí, zejména v tom Štramberku, tak jsem si říkala, že není divu, když některá místa nebo města jsou srovnávána pro své vlastnosti či podobu a atributy se světovými - jako příklad uvedu kromě toho Štramberku také Kroměříž - Hanácké Athény, Litovel - Hanácké Benátky - to je všeobecně známé, méně známé je, že se městu Brnu kdysi říkávalo Moravský Manchester. A nesmím zapomenout na naši Černou Ostravu - ale to je již také minulost, místo těžních věží a vysokých pecí v provozu máme Dolní Vítkovice - unikátní areál průmyslových staveb z 1. poloviny 19. století, který byl vyhlášen za národní kulturní památku, je zapsán v seznamu Evropského kulturního dědictví a aspiruje i na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO.
Zmínila jsem zde jen případy, které znám, jistě se podobných přirovnání najde i v dalších oblastech naší země a možná někdo z vás přispěje s další troškou do mlýna.
Zároveň jsem si v tom Štramberku připomněla, kolik měst či vesnic z nejbližšího či blízkého okolí jsou rodišti známých a významných osobností, kteří se různými způsoby proslavili nejen u nás, ale jsou známé po celém světě. Tak namátkou - v Hodslavicích se narodil František Palacký - historik a spisovatel, v Příboře Sigmund Freud, lékař, neurolog, zakladatel psychoanalýzy, v nedalekých Hynčicích Gregor Johann Mendel, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti, v nedalekých Hukvaldech se narodil hudební skladatel Leoš Janáček, přímo Štramberk je rodiště cestovatele Jiřího Hanzelky, v sousední Kopřivnici se narodil Emil Zátopek, náš atlet století, také malíř Zdeněk Burian. Na takovém kousku naší země...! A to jen namátkou...
Možná to někdo ví, pokud ne, tak připomínám ještě jeden velice známý atribut města Štramberka, a to jsou Štramberské uši, cukrářský výrobek z perníkového těsta ve tvaru kornoutu. Tento název mohou nést od roku 2007 pouze "uši" vyrobené zde, protože Štramberské uši jsou prvním českým potravinářským výrobkem, kterému Evropská unie přiznala ochranu v rámci standardní procedury.
Mimochodem - od prosince 2013 je držitelem stejné ochranné značky Evropské unie také Valašský frgál, stejně jako např. od roku 2010 to jsou Olomoucké tvarůžky.
Název Štramberské uši má původ v legendě, vážící se k boji domácích občanů s Tatary v roce 1241, když se jim podařilo útočníky zlikvidovat.
Záměrně jsem si tuto informaci ponechala na závěr mého článku, abych si vytvořila prostor pro položení otázky.
Sice k vítězství štramberských tehdy hodně napomohla podle oné legendy příroda, ale někdy v 17. století se bojovalo především pomocí sečných a bodných zbraní, a já jsem někde objevila rčení "Praemonitus praemunitus".
V současné době takový způsob boje již neexistuje - nevím, možná někde ještě ano, ale jako sečnou a bodnou zbraň si v době míru snad můžeme představit leda tak vidličku a nůž. A ono rčení ve mně evokuje volné přirovnání k jednomu našemu, které s oblibou říkávám a také podle něj jednám a držím se ho. Je to rčení "kdo je připraven, není překvapen". Řeknete si možná, že je to moc hrbolaté přirovnání... Ale když existuje rčení, že "život je boj"?
Takže - věděly byste, milé skalní Čekanky, kdo rčení říkával, co znamená a kde jsem je objevila?
Mějte se pěkně a těším se...
Autor: Jiřina Tabášková
komentářů: 15
Nejnovější
Nejnověji komentované
Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Galerie, které se nevešly do článků
Rubriky
Seriály
Pozvání na blog
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
Autoři
Napište nám
Archiv
Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.
Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.
Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.