Pohřbila jsem je do země. Až sněhový příkrov začal odtávat... mohli bychom si přát takovou smrt - rychlou a společně, bez trápení, těla neporušená.
Párek kosů za zastávkou jakoby
Jen mezi dvěma nádechy
Jak vážné jak důstojné
jak prosté a jak vznešené.
Jako prsty virtuosa mezi dvěma úhozy
* * *
Když velké kusy vran za zdí zahrady v dáli ze stromu slétly
A velké kusy sněhu s nebe spadly
Nastal den. Jako každý jiný.
Stalo se před necelým rokem, tak únor - březen. Byl to jeden z nepředvídaných opožděných sněhů -
Čekala jsem na autobus a náhodně se podívala. Za průhlednými zády zastávky jsem je spatřila, bylo to neuvěřitelné: žádné stopy po zápase, pocuchané ani peříčko, i po otravě by to asi vypadalo jinak a pak, takhle spolu; snad rána z elektrického vedení.
"Až se budu vracet, pohřbím je", řekla jsem si. A pak zčistajasna začalo hustě sněžit. Cestou zpět jsem je pocukrované zachytila aspoň mobilem (necháváme si památku na zesnulé, ne?) a vrátila se s lopatkou a krabicí od bot; mezitím tak zasněžili, že vidět nebyli. A tak jsem je nechala zatím odpočívat.
Ale hned mi bylo jasné, že tentokrát rychlý pohřeb žehem ve spalovně prostřednictvím odvozu odpadků nezvolím, jako případně u jiných uhynulých zvířátek. Jsou tak čistí. A spolu.
/ "Druhá" sloka je z jiného kontextu. Jen se mi zdálo, jako by příběh uzavírala. /
A ještě poznámečka - těch několik znatelných bílých peříček - já myslím, že to bylo stářím, že měli svůj požehnaný kosí věk. Na kosici jsou znatelná, ale i její druh je měl. A já jsem někdy předtím takového kosa viděla u našich dveří. Přišlo mi to zvláštní, neobvyklé. (Ti z vás, kdo si rozumíte s ornitology, máte možná exaktní vysvětlení, ale to mému poetickému zážitku na kráse neubírá.)
U nás na zahradě mají svou "hrobku", nedostupnou pro domácí zvěř.
Autor: Leona (cap-art)
to by mě nenapadlo! jak prosté...
díky za komentář, Petro.
Dovolím si poodhalit roušku tajemnou,sic to nebude asi poetické...ale vysvětlení je prosté-smrt přišla velmi rychle a to zlomením křehkého vazu.Konec ptačího života...možná každý za sebe,možná společně.Leč jejich tanec v letu zastavila právě ta zmíněná prosklená zastávka!Proto tam spolu leželi tak svorně.Náraz-pád.
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 6. 12. 2024