joudaweb - časopis Čekanka

Jaromír Funke - fotografie

25. února 2014 19:31:00

Využití povrchu skla jako plochy průhledné a osvětlené. Z knihy Fotografie vidí povrch.

 

v Místodržitelském paláci.

 

Po delší době jsem se rozhodl navštívit vybranou výstavu. Na výstavy chodím teď již řídce, frekvence bývá zhruba jednou za rok. Poslední mé aktivity v tomto směru jsou spojeny se jmény Jana Švankmajera, Františka Skály a Olbrama Zoubka.

Jaromíra Funkeho jsem znal z literatury a hlavně ze dvou publikací zakoupených v antikvariátech. Pražské kostely z roku 1946 a Fotografie vidí povrch vydaná v roce 1935.

Struktura rostliny z knihy Fotografie vidí povrch

Pro volbu jít na Funkeho bylo důležité i jméno Antonína Dufka, který celou výstavu připravil a je u nás považován za předního znalce české fotografie. Dalším důvodem byla možnost vidět na vlastní oči originály fotografa řazeného vedle J. Sudka a F. Drtikola do trojlístku našich nejznámějších tvůrců tohoto druhu umění.

Dufek sestavil výstavu tak, že je v ní výstižně zmapována celá tvůrčí cesta Funkeho.

V prvním místnosti byla dílka, která se vztahují k počátkům umělcovy tvorby v ranných dvacátých letech. Funke, rodák ze Skutče, žil dlouho v Kolíně a tam začal fotit. Z této doby mě zaujaly i dokumentárně cenné fotky Kolína první republiky. Fota Labe, kolínských uliček, malých továrniček, kostela svatého Bartoloměje a rozličných přírodních scenérií z okraje města. Byly zde k vidění i originální alba se zařazenými pracemi mladého autora, tehdy ještě amatéra. Vystaveny byly také snímky, s kterými se Funke účastnil fotografických soutěží. Tyto fotografie mají zřetelné ambice zaujmout svoji originalitou, jsou jaksi rozostřené - působí až impresionisticky. V dalším sálku byla díla již poučenější - zajímavá zátiší i různé konstruktivistické kompozice. Zde mě oslovilo zátiší s bustou, vytvořenou umělcovým přítelem známým výtvarníkem Zdeňkem Rykrem. V dalších prostorách následovaly v rychlém sledu nové etapy a výboje umělcovy tvorby. Popisy hmotného světa a v nich přesvědčivá série s talíři, či fota starého železa. Na těchto fotkách pracuje již mistrovsky ze světlem a stínem. O pozornost se hlásí dvě pozoruhodné fotografie z roku 1926 - Detail a muž, čili nekonvenční portrét kolegy s fotoaparátem E. Wiškovského a Po karnevalu - Dvě ženy v podivných čepcích v diagonále nad sebou. Zajímavý je i ojedinělý akt, kompozičně i výrazově zcela zvládnutý. Funke jako jeden z prvních světových fotografů míří i k abstraktní fotografii. V kompozicích nejprve zachycuje předměty vrhající stín. Jsou to věci zpočátku poznatelné. Rozeznáme kvedlačku, klíč. Později se ztrácí možnost identifikace předmětu a hra světla a stínu vytváří podivné až abstraktní obrazy. Funke však nezanevře ani na svět předmětný. Vytváří další zajímavá díla a ta řadí průkopnicky do cyklů. Na výstavě byl dobře zastoupen cyklus Čas trvá. Tento je ovlivněn surrealismem. Umělec zde přetváří realitu do fantaskna a poetična jen pomocí svého fotoaparátu. Erbovním fotem této řady je asi známý snímek z okem a výkladní skříní. Mně se hodně líbila fotka, na které socha anděla jako by korunovala vavřínovým věncem štíhlé těleso továrního komína. Velice objevné jsou i portrétní fota, zde používá Funke komponování portrétu do své oblíbené diagonály. Na výstavě byly k vidění fotografie slovenského malíře L.Fully, či českého vydavatele O.Štorcha - Mariena a jeho ženy.

Kostel P. Marie Pod řetězem (Z knihy Pražské kostely)

V průběhu třicátých let zobrazuje fotograf i reálný svět starých i nových staveb v souborech: Nová architektura a Pražské kostely. V cyklu Země nenasycená se vrací zase k fantazijní interpretaci reality. Z Pražských kostelů byl vystaven snímek z kostela Zvěstování Panny Marie, do diagonály položený kamenný sloup, z kterého jakoby vyrůstala žebra klenby.

Kostel Zvěstování P. Marie Na trávníčku. Z knihy Pražské kostely

Síň, kterou se vracel návštěvník na začátek výstavy, pak vyplnily dva cykly z druhé poloviny třicátých let - Pralesy a Podkarpatská Rus. Pralesy jsou jakousi fascinací moderního intelektuála Funkeho přírodou, ve své přirozené nefalšované podobě a působí až pokorně a zároveň posvátně. Napadá mě, že je v těchto fotkách určitá podobnost s obrazy kleneb gotických chrámů, které fotograf také rád fotil. Podkarpatská Rus je zase dosti objevná co se týče námětu a jeho zpracování. Funke prostřednictvím nearanžovaných fotografií podává zprávu o zdejších lidech a zachycuje je zcela přirozené v jejich světě. V rámci výstavy byly vystaveny i portréty Jaromíra Funkeho od Zdeňka Rykra a fotografický od kolínského souputníka J. Sudka. Z dalších artefaktů mohl návštěvník nahlédnout i do katalogu - knihy - monografie, vydané nakladatelstvím Kant a k počtení byly i články z dobového tisku z umělcova pera, zabývající se novou fotografií. V neposlední řadě potěšili vystavené fotopřístroje, jimiž Funke tvořil svá díla.

Myslím, že celá výstava byla připravena s láskou a znalostí a podala o tvorbě výsostného umělce - fotografa J.Funkeho velice dobrý komplexní obraz. Byla tak svědectvím o muži, který "darovanou hřivnu nezakopal, ale mnohonásobně ji rozmnožil" a českou fotografii zavedl na stezky dříve neprozkoumané.

Bohužel výstava v brněnském Místodržitelském paláci je teď již minulostí a dle informací (alespoň v této podobě) se nepočítá s jejím opakováním v jiném městě. Nabádám však zvídavé milovníky a milovnice umění, aby si nenechali ujít příležitost, bude-li jaká, a navštívili nějakou jinou výstavu s fotografem J.Funkem, troufám si říci, že nebudou zklamáni a zcela určitě budou obohaceni o výjimečný kulturní zážitek!

Jak jste si někteří už možná všimli, některá z Funkeho děl se objevila jako obrazový doprovod jiných článků (Leony): Jako první detail náhrobku z knihy Pražské kostely (Slzy a kámen - prostřední foto) a v předchozím nejnovějším příspěvku o Přejasném nebi jsou první dvě fotky převzaty z knihy Fotografie vidí povrch: Ta první se jmenuje Vodní plocha Vltavy. Druhá je dílem jednoho z profesorů - kolegů Funkeho na Státní grafické škole s názvem "Věkem a tlením poškozený brokát" (z královské hrobky u sv. Víta z 3. čtvrtiny 14. stol).

- - -

/ ...přidávám slíbený odkaz na překrásné fotografie žen, byť ne z dílny Jaromíra Funkeho či některého z jeho známých kolegů... /

Autor: František Čáp


přečteno: 5737x   komentářů: 5

Nejnověji komentované

přečteno: 163x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 308x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 924x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1571x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1099x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1278x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1063x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1785x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12757x   
přečteno: 11234x   
přečteno: 10331x   
přečteno: 10247x   
přečteno: 9479x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
devadesát jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020