joudaweb - časopis Čekanka

Uhodila naše hodina! Morituri te salutant!

7. března 2014 19:24:00

A to jsem se ještě nezmínila o Veličenstvu Katovi!

 

Snad ten ponurý úvod trochu vylepší alespoň fotografie. I o tulipánech v mém dnešním článku si budete moci přečíst... Pokud budete mít zájem.

Uběhlo pouze několik dnů měsíce března a hned máme několik důvodů k zamyšlení, připomenutí a vzpomínkám.

 

Nastal tedy měsíc březen, člověk si ani nestačí uvědomit, jak ten čas letí. Vždyť nedávno byly Vánoce, očekávali jsme leden plný ledu, únor bílý... a ničeho z toho - až na výjimky někde v horách, jsme se nedočkali.

 

Dnem 1. března začalo meteorologické jaro, na to astronomické podle kalendáře si počkáme ještě čtrnáct dnů do 20. března, kdy nastane jarní rovnodennost. Nevím, jestli vy všichni, kdo článek čtete, jste vždy za počátek jara považovali hned začátek března. Já jsem vždy měla za počátek jara ten den ranní rovnodennosti, od něhož se pak odvíjelo prodlužování dne na úkor noci. Trochu nám to od roku 1979 zkomplikovalo ono posouvání hodin, které je neustále předmětem různých sporů, názorů a zdůvodňování jeho prospěšnosti, smyslu a významu...

 

Meteorologické jaro se tedy předvedlo v plné kráse. Zkusila jsem to v neděli ráno 2. března zdokumentovat. Z okna mého příbytku jsem pořídila fotografii východu slunce nad Beskydami. Ať se podívám z kteréhokoli okna, vždy si říkám, že jsme kdysi před hodně lety měli šťastnou ruku při volbě lokality našeho bydlení. I když v průběhu doby vyrostlo v okolí plno budov různé výšky, tak ještě stále je se na co dívat... Neměnila bych, výhled na hory jsem měla vždy... Mám hory ráda.

 

Navzdory náznaku začínajícího jarního počasí ti havrani stále ještě u nás zůstávají, což se mi také trochu podařilo současně onoho rána nafotit. Jsou ale tak rychlí, že ulovit do fotoaparátu nějaké větší hejno byl tentokrát problém. Tak alespoň náznak jako důkaz, že ještě neodletěli... Kdoví, možná mají ve svých hlavách nějaký radar, který jim napovídá, že zima ještě vystrčí růžky.

 

Ale aby nezůstalo pouze u mých málo fundovaných meteorologických a geografických rozborů. V uplynulých dnech jsme měli možnost - a v několika příštích pár dnech tu možnost také budeme znovu mít, několik významných připomenutí, která stojí za zavzpomínání.

 

První z nich možná napoví úvodní věta nadpisu mého dnešního článku.

 

"Uhodila naše hodina, otevřely se brány...". Před 190 lety dne 2. března 1824 se narodil Bedřich Smetana, jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, jehož tvorbu zná celý svět. Nebudu zde rozebírat celý jeho životopis a dílo, protože bych nosila dříví do lesa. Za připomenutí ale rozhodně stojí jeho nejznámější dílo - naše nejčešštější opera - Prodaná nevěsta. Shodou okolností jsem v mém předpředcházejícím článku připomenula její první uvedení před 105 lety v únoru 1909 v newyorské Metropolitní opeře s Emou Destinnovou v titulní roli Mařenky.

 

Onen verš, který jsem vložila do nadpisu, je úvod jedné z árií jeho v pořadí první opery Braniboři v Čechách - jsem si samozřejmě vědomá, že to pro vás není nic neznámého. Vznikla v rámci soutěže o českou národní operu, libreto k ní napsal Karel Sabina, na námět povídky Josefa Kajetána Tyla. Její děj je zasazen do období po úmrtí Přemysla Otakara II. v roce 1278, které patří k nejtěžším obdobím českých dějin, když v období let 1278 - 1281 braniborské hordy drancovaly naší zemi. Braniboři jsou nejméně hranou Smetanovou operou, ale navzdory tomu jsou hranější, než např. opery Leoše Janáčka nebo dílo Antonína Dvořáka, přestože ve světě Smetana nikdy nedosáhl postavení přiznávaného právě těmto dvěma hudebním skladatelům.

 

Byl to náš nejlidovější hudební skladatel, a to tak hodně, že fanfáry z opery Libuše se hrají při nejslavnostnějších událostech, při příchodu prezidenta republiky do sálu při různých významných příležitostech, úryvky některých jeho děl byly použity jako znělky rozhlasových pořadů - např. Vyšehrad, Vltava nebo polka Vzpomínka na Plzeň, jeho ukolébavku z opery Hubička Hajej můj andílku hodně maminek zpívávalo - možná stále zpívává? - svým maličkým dětem, stále populární je výrok, že "to pivečko, věru, je nebeský dar", kdo by neznal árie, že "milostné zvířátko uděláme z vás", nebo "lidičky, nebojte se, já jsem Vašek". Tak k této árii mám i já citový vztah, často jsem ji pobroukávala svému maličkému synkovi, když jsem se jej plačícího snažila uklidnit - jméno souhlasilo, jen jsem používala jeho zdrobnělinku. A úryvek z opery Libuše, že "běda mužům, kterým žena vládne" - téma věčné a stále aktuální. Na tom všem mají velkou zásluhu libretisté, zejména Karel Sabina, a také libretistka, spisovatelka Eliška Krásnohorská, autorka libreta k opeře Hubička.

 

Historické události naší země se prolínají celým dílem Bedřicha Smetany, ať jsou to opery či symfonická díla, sborové skladby nebo i lehčí dílka - mám na mysli jeho polky. Nejspíš i na melodii jeho Jiřinkové polky tančila na několika Jiřinkových bálech v České Skalici také Božena Němcová. Na upomínku tehdejší doby napsal básník František Halas báseň Svatební. Možná si vzpomenete, že jsem se o tom již zmiňovala v článku O naší paní Boženě Němcové.

 

Samostatné postavení - a nejvýznamnější - má jeho opera Libuše, která byla původně zamýšlena jako korunovační, protože však ke korunovaci císaře Františka Josefa I. na českého krále nedošlo, tak byla poprvé uvedena při slavnostním otevření Národního divadla a pak při jeho znovuotevření po ničivém požáru o dva roky později - 18. listopadu 1883. Vzpomínáte možná také na tu velikou slávu, když u příležitosti stého výročí této události po rozsáhlé rekonstrukci bylo dne 18. listopadu 1983 Národní divadlo znovu otevřeno veřejnosti také uvedením této opery s dirigentem Zdeňkem Košlerem a v hlavní roli s Gabrielou Beňačkovou. Libušina věštba v jejím provedení - nezapomenutelné pocity... A každoroční zahajovací koncert Pražského jara a jeho cyklus symfonických básní Má vlast - co dodat...

 

O Bedřichu Smetanovi by se dalo psát a psát a psát, napadají mě ještě další myšlenky, např. připomínám hudebního vědce a pedagoga Mirko Očadlíka, znalce Smetanova díla, o němž jsem se také v jednom ze svých článků zmiňovala.

 

Možná ji znáte, pro ty, co ne, tak ji připomínám. Je to taková hříčka, mnemotechnická pomůcka k zapamatování oper, které Bedřich Smetana složil. Takže - byla jedna Prodaná nevěsta, ta se jmenovala Libuše, měla ráda Dalibora, dávala mu Hubičku, za Čertovou stěnou viděly to Dvě vdovy, žalovaly to Braniborům v Čechách, a tak to nezůstalo Tajemstvím. Jen ta nedokončená Viola se do této věty nevešla.

 

Ještě jednu zajímavost na závěr si dovolím připomenout. Bedřich Smetana se narodil v roce 1824, v roce se čtyřkou na konci letopočtu. Vzhledem k tomu, že čtyřka na konci roku narození nebo úmrtí se vyskytla u více významných českých hudebních skladatelů - shodou okolností mimo dalších také u těch nejvýznamnějších - Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Josefa Suka, tak proto jsou od roku 1924, kdy se připomínalo sté výročí Smetanova narození velkými oslavami, všechny roky mající čtyřku na konci označovány a slaveny jako Rok české hudby. Výjimkou byl rok 1994, kdy bylo vše, co bylo předtím, považováno za ne právě dobré, ale v roce 2004, kdy se připomínalo sté výročí úmrtí Antonína Dvořáka a padesáté výročí úmrtí Leoše Janáčka, byla tradice obnovena. Takže i letošní rok se čtyřkou na konci je Rokem české hudby, v jehož průběhu jsou pořádány koncerty, prezentace hudebních děl, výchovné pořady se zaměřením na českou hudbu, apod.

 

***************

 

"Morituri te salutant..." - Jdoucí na smrt tě zdraví. Je to část pozdravu mající původ v době starého Říma, kterým svého císaře zdravili účastníci gladiátorských zápasů, když nastupovali do arény.

 

Dne 3. března uplynulo dvacet let od doby, kdy předčasně odešel ve věku nedožitých padesáti let Karel Kryl - příští měsíc 12. dubna by se dožil sedmdesátky. Informace o tom a připomenutí proběhlo ve všech sdělovacích médiích, takže se i já k nim připojuji na stránkách naší Čekanky.

 

Karel Kryl, zpívající básník s kytarou, písničkář, symbol roku 1968, když svými písněmi protestoval proti politické situaci a otevřeně kritizoval tehdejší poměry a odvážně se vyjadřoval o zradě a ohrožení naší země po vstupu spojeneckých vojsk na naše území. Dvacet let žil v emigraci, jak s oblibou říkával, v Mníšku pod Alpou, pracoval v redakci Svobodné Evropy, v roce 1989 se stal znovu jedním ze symbolů listopadové sametové revoluce, když byl nejdříve nadšen z politického vývoje, ale postupem doby začal být se společenskou situací v naší zemi nespokojen a z jeho písní se opět staly protestsongy.

 

Není třeba více dodávat, všichni známe jeho písně, za všechny připomínám nejvíce samozřejmě tu Bratříčku, zavírej vrátka, v nadpisu připomenutou Morituri te salutant, Veličenstvo Kat, Rakovina, Děkuji, a další a další.

 

Jedna z jeho písní má název Braniboři v Čechách. Aniž bych to zamýšlela, tak když jsem uvažovala o nadpisu tohoto článku, byla to taková shoda náhod, že jsem uvedla vedle sebe verše z díla Bedřicha Smetany a Karla Kryla. Tak nějak mi k sobě pasovaly, a teprve v průběhu psaní článku jsem si uvědomila, že pro oba Karly - Sabinu i Kryla byli Braniboři zajímavým tématem, třebaže v jiných stoletích a jiných kontextech.

 

***************

 

Co říci závěrem - bude to znít jako klišé, ale je to opravdu tak, věřím, že mi dáte za pravdu. Oba protagonisté dnešního mého článku, přestože nejsou mezi námi, prostřednictvím svého díla však žijí stále...

 

***************

 

Ještě mi zbývá napsat něco o té kytce na fotografii v úvodu. Nejen tulipány, ale také karafiáty, frézie, narcisky, také kytička sněženek, možná i některé exotičtější květiny - to všechno jsou květiny, kterými možná bude většina žen, matek, babiček, přítelkyň obdarována 8. března. Přestože v některých kalendářích se to již většinou neuvádí, tak ať chceme nebo nechceme, tento den je stále považován za Mezinárodní den žen. O jeho významu jsem již v jednom článku nazvaném "Svátek matek? Mezinárodní den žen?" psala, nebudu proto znovu rozebírat jeho význam a smysl, takže - máte-li zájem, nahlédněte do tamtoho článku.

 

Názory na Mezinárodní den žen se stále liší, ale každoroční zvýšený zájem o květiny v tento den svědčí o tom, že tradice stále přežívá a hodně lidí upřednostňuje ten tradiční - mezinárodní - oproti různým svátkům komerčním a importovaným. Ale je to věc názoru každého z nás...

 

***************

 

Na úplný závěr mého dnešního článku chci znovu připomenout, jak jsem to již uvedla v tom předcházejícím, tak jsou výročí, která si zaslouží být připomínána každoročně bez ohledu, zda se jedná o kulaté či polokulaté. Tak je to v případě našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. Dnes 7. března je výroční den jeho narození a v letošním roce také uplyne 80 let od jeho posledního zvolení prezidentem v roce 1934.

 

Dne 10. března si připomeneme den, kdy jeho syn Jan přišel nešťastnou náhodou o život. Připomínám, že o Janovi Masarykovi jsem také psala v článku Člověk Jan Masaryk.

 

Oba tito muži jsou autory hodně moudrých citátů, ke kterým dospěli na základě životních zkušeností. Vybrala jsem dva z nich. Stále nám mají co říci, věřím, že můj názor také budete sdílet.

 

T. G. Masaryk: Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.

Jan Masaryk: Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit více než učitelům, nebude na světě mír.

 

***************

 

Milé čtenářky, čtenáři, to je tedy pro dnešní den vše. Takže zase někdy příště...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 4513x   komentářů: 1

Komentáře

(Dáša)    vloženo: 07. 03. 2014, 20:56:53

Jiřinko, díky, opět moc pěkné.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sedmset pět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 17x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 186x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 342x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 950x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1611x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1136x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1301x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1083x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06

Nejčtenější

přečteno: 12780x   
přečteno: 11246x   
přečteno: 10345x   
přečteno: 10257x   
přečteno: 9497x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 23. 9. 2020