joudaweb - časopis Čekanka

Z doby nedávné...

24. března 2014 14:23:00

Není Škoda jako Škoda!

 

Je to škoda, že se mi nepodařilo pořídit fotografii, na níž by byla dnes již legendární Škoda. Tak jsem přemýšlela, jak to vyřešit a řekla jsem si, že nebude možná na škodu nabídnout k nahlédnutí jinou Škodu.

 

Ta naše čeština..., že?

Konečně jsme se dočkali... Přestože od začátku letošního roku je jaro a jarní počasí předmětem úvah s ohledem na extrémy, kterými nás letošní zima překvapovala, její vláda definitivně končí, máme před sebou skutečný první jarní víkend. Teplota v uplynulých dvou dnech opět lámala rekordy. Doufejme, že rčení "Březen - za kamna vlezem..." zůstane letos nenaplněno a nebude ani pokračovat do dalšího měsíce.

 

Těšme se tomu, předpověď počasí zní slibně, ale pozor, příští týden se předpokládá mírné ochlazení. To však vydržíme, a musíme doufat, že to příroda ustojí, bylo by škoda, když už začínají některé stromy i kvést, aby je případný mráz poničil - jak jsem zaslechla, začaly už kvést i meruňky. A na ornitologické stanici na Opavsku zaznamenali přílet vlaštovek - letos o několik dní dříve, než obvykle.

 

Abychom to ale neměli tak jednoduché, sněhový deficit letošní zimy a velmi málo srážek způsobuje rapidní úbytek vody v přehradách, takže zase existují obavy z jejího možného nedostatku. Kdoví, co nás v tom směru čeká. Hlavně, aby to zase nebylo podle modelu "ode zdi ke zdi", takže kombinace velké sucho - povodně, to si přejeme ze všeho nejmíň.

 

Takže - přírodo, buď k nám shovívavá, my slibujeme, že se také budeme snažit. Jenže chce to od nás ohledy na stav životního prostředí nebrat na lehkou váhu a snažit se co nejvíce je chránit. Je to ale čím dál méně jednoduché...

 

Končím dnešní meteorologické okénko a dostávám se k podstatě mého dnešního zamyšlení. Možná si říkáte, že se často vracím do minulosti, i do té poměrně vzdálené, ale myslím, že stojí za to si stále připomínat, jak je naše historie - a tím myslím jak události, tak osobnosti - bohatá, a stojí za to povědomí o tom všem stále udržovat i pro všechny, kdo přijdou po nás.

 

Je čím se chlubit, a já jsem toho také jak se patří využila, zmínila jsem se o tom v jednom z článků seriálu o Spojených státech nazvaném Dopis psaný anglicky při návštěvě mých amerických přátel, když jsem s gustem srovnávala naši historii s jejich. Je to tak, že Spojené státy svoji historii začaly psát až po příchodu Evropanů v roce 1492. Je sice pravda, že původní obyvatelé v jejich zemi žili již dávno předtím, ale jak to s nimi bylo, je stále předmětem dohadů a různých smyšlenek a představ.

 

Dnes ale zůstanu u minulého dvacátého století, které bylo co do vývoje hodně dynamické, přestože válečná léta způsobila jeho zpomalení, ale předválečný vývoj byl dost intenzivní, takže po válečných letech bylo nač navázat, pokud válečné běsnění a bombardování neznemožnilo v některých případech definitivní konec. V uplynulém týdnu jsme si připomenuli dvě zajímavé události...

 

Vracím se zpět do úvodu článku a k úvodní fotografii. V tomto týdnu uplynulo padesát let ode dne, kdy byl veřejnosti představen první sériově vyráběný automobil značky Škoda, dnes již téměř legendární Škoda 1000 MB. Jak jsem již zmínila v úvodu, pokoušela jsem se někde na parkovištích "embéčko", jinak se mu snad ani neříkalo, najít, ale bohužel... Nevadí, vždyť to není tak dávno, abychom si je nepamatovali, občas se ještě podaří setkat se s ním také i na silnici. Na fotografii jsem chtěla připomenout logo všech škodovek - ten známý okřídlený šíp, kterému již bude brzy 90 let. Zjistila jsem, že první automobil s tímto logem byl předán v roce 1926 prezidentu T. G. Masarykovi. V poslední době jsou embéčko i jeho další následovníce Škoda 100 a 110 populárními předměty zájmu sběratelů.

 

Embéčko nahradilo předcházející typy vozidel značky Škoda - Spartak, Spartak Octavia a Felicia, názvy, ke kterým se v posledních letech Škoda opět vrací, a snad se uvažuje o znovuoživení názvu Škoda Populár, což byla značka z předválečného období. Vzpomínám si, že ta kdysi na rozhraní padesátých a šedesátých let Felicia se vyráběla i se stahovací střechou a je považována dosud za jednu z nejpěknějších škodovek celé historie.

 

Nevím, jak to mají v jiných zemích, ale automobily značky Škoda se dostaly i do populární hudby. Připomínám píseň Láska na kolech, kde se zpívá, že "v době dnešní lidé třeští jen mít spartaka", nebo ve filmu Florenc 13.30 se zase Josef Bek vyznává z toho, jak má svoji škodověnku rád.

 

V tomto případě jde o autobus Škoda, které se vyráběly v několika modifikacích - Škoda 706 RO, RTO, také jako nákladní automobily Škoda 706 RTD. Vypadá to, jako kdybych ty značky měla odněkud vyčteny, jenže já jsem se brzy po nástupu do praxe setkala se všemi těmito typy vozidel a dokonce jsem i vypočítávala jejich spotřebu pohonných hmot, spočítávala ujeté kilometry a tunokilometry a zpracovávala měsíční, čtvrtletní a roční výkazy. Nejednalo se ale pouze o značku Škoda, ale také o další různé typy jak nákladních, dodávkových i osobních vozidel, z nichž některé již možná ani neexistují, a kdybych je zde vyjmenovávala, byla by jich celá řada - zajímavé to tenkrát bylo. Dodnes si většinu státních poznávacích značek pamatuji - a to opravdu, nevymýšlím si. A z té doby si po celý život nesu "úchylku", že první, nač se na každém autě podívám, je právě ta poznávací značka.

 

Odbočila jsem trochu, nechala jsem se unést vzpomínkami... Ještě se vrátím k těm textům písní, myslím, že někde se zpívá i o té Škodě Populár, jak jsem již výše zmínila, a nesmím zapomenout na "aerovku červenou".

 

Bylo by zajímavé vědět, jestli např. v Německu se vyskytuje např. v textu nějaké písně zmínka o Mercedesu nebo ve Spojených státech o nějakém oldsmobilu. Možná v nějaké road movie snad ano. U nás však najdeme v textech písní také jiné dopravní prostředky, např. motocykly - naši kdysi populární Jawu a dokonce i motorové kolo zn. Moped.

 

Na závěr této části článku jen ještě zmíním, že i soukromě jsme v naší rodině vždy preferovali značku Škoda a trvá to doposud.

 

 

Dne 18. března 1939, tři dny po okupaci českých zemí nacisty a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, byl v Praze otevřen obchodní dům Bílá labuť, který si své postavení největšího pražského obchodního domu udržel až do roku 1975, kdy byly otevřeny obchodní domy Kotva a Máj. Od tohoto data je po celou dobu 75 let obchodní dům v nepřetržitém provozu. S ohledem na dobu otevření mezi prvními návštěvníky byli němečtí vojáci a také nad českým nápisem Bílá labuť byl nápis Weißer Schwan.

 

Otevření obchodního domu tehdy vzbudilo velkou pozornost, neboť na tehdejší dobu byl vybaven řadou technických zařízení i organizačních opatření, do té doby nikde nepoužívaných. Nejvýznamnější z nich snad byl eskalátor z přízemí do prvního poschodí, jednalo se tenkrát o první pohyblivé schodiště ve střední Evropě v interiéru. Do vyšších poschodí sloužilo k přepravě zákazníků pět osobních rychlovýtahů, rafinované bylo i reklamní neonové osvětlení, především ta labuť na střeše objektu, která byla za tmy široko daleko z mnoha míst Prahy velmi dobře viditelná. A ještě hodně dalších vymožeností tam bylo - potrubní pošta, dětský koutek, a další.

 

Pro návštěvníky Prahy bývala Bílá labuť stejnou atrakcí jako historické památky. Vzpomínám si i já na rok 1955, když jsem byla poprvé v Praze u příležitosti I. celostátní spartakiády - připomínám článek V Praze spartakiádní, když jsme se do Bílé labutě zašly s maminkou také podívat. Vzpomínám si, jak se mi líbilo jezdit na tom eskalátoru, dnes mám na eskalátorech, zejména na těch rychlejších v metru a se zavazadlem, spíš obavu.

 

Majitelem objektu byl podnikatel Jaroslav Brouk, který spolu se svým společníkem Josefem Babkou provozoval síť obchodních domů v Československu pod názvem "Brouk a Babka". Tenkrát bylo dosti profláknuté rčení "Ví otec i matka, kde je Brouk a Babka". Jeden z jejich objektů byl také v Ostravě, budova je stále funkční, po znárodnění dostala název Ostravanka a dále sloužila svému účelu, dnes je zde Dům knihy Librex, jedno z největších českých knihkupectví.

 

Kromě obchodního domu Brouk a Babka bylo v Ostravě ještě několik velkých obchodních domů, vybudovaných v předválečném období, připomenu namátkou původní názvy např. ASO, Rix, Textilia, Baťa, Bachner, Borger, Schön. Po znárodnění dostaly většinou budovatelské názvy poplatné době - Hutník, Horník, Úderník, Rozvoj, Prior, nebo všeobecné - Dům obuvi, anebo odpovídající našemu regionu - Ostravica, ale je zajímavé, že ty původní názvy v paměti lidí dále přetrvávaly a běžně se řeklo např., že to jsem koupila u Bachnera, u Bati, v ASU, atd.

 

Dnes už je zase vše jinak, původní názvy většinou, až na toho Baťu, který se znovu vrátil, zmizely, budovy slouží jiným obchodním společnostem - jako ve většině měst naší země... Našla jsem v mé krabici vzpomínek fotografii z roku 1978. Před pár dny jsem pořídila na stejném místě pro porovnání aktuální fotografii. Nahlédněte...

 

 

Nedá mi nepřipomenout, že i pražský obchodní dům Máj změnil název - jmenuje se teď My. Takže v tomto případě jde pouze o změnu grafickou, pokud jde o výslovnost, ta zůstala stejná jen s malou odchylkou, když by se místo dlouhého "á" mělo vyslovovat krátké "a".

 

Některé ze jmenovaných obchodních domů byly při bombardování Ostravy v roce 1944 zcela zničeny, na jejich místech zůstaly proluky, které byly postupem doby nahrazeny jinými objekty. Jenže málo platné, zatímco bombardování a hrůzy války přečkal, tak neodborné zásahy, okolnosti a rozhodnutí v době velmi nedávné ovlivnily funkčnost kdysi nejprestižnějšího ostravského obchodního domu Textilia-Ostravica, který je vinou nebezpečných a nepovolených stavebních prací uvnitř interiéru již několik let uzavřen a chátrá. A nic se stále neděje. Je to škoda...

 

Tož tak to bylo a je u nás v našem městě. Jen velice stručně jsem nastínila historii obchodních domů našeho města a zmínila jejich nejznámější majitele, podrobnější povídání by vydalo na celý článek. Bylo by zajímavé se dozvědět také o dalších regionech naší země.

 

Máme nyní všude plno nových obrovských nákupních center a v nich si každý může najít všechno možné, co potřebuje, jenže to hledání zabere více času, než když jsme kdysi zašli najisto do speciální prodejny. Ale zase - neměli jsme tehdy tu jistotu, že požadované zboží budou skutečně mít. Tak si vyberme...

 

A to je téměř konec dnešního mého článku. Téměř...

 

Milé - zejména skalní - čtenářky, již dlouho jsme si nedaly nějakou kvízovou otázku. A já dnes jednu mám - napadla mě při psaní v souvislosti s jedním tématem dnešního článku.

 

V jedné knize mě zaujal výraz "labuťka". Jistě už víte... že?

 

Tak zase někdy na napsanou a přečtenou.

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 4331x   komentářů: 4

Komentáře

(Blanka T.)    vloženo: 10. 04. 2014, 13:15:16

Moc pěkný článek Jiřino, díky... :-)

(Jiřina - mail)    vloženo: 24. 03. 2014, 23:51:18

Děkuji vám oběma, Dášo a Alenko, za reakci na kvízovou otázku. Věděla jsem, že ji snad ani nemusím pokládat... Bylo to jen mé momentální hnutí mysli, a tak jsem si řekla, proč ne...

Myslím, že naše paní šéfredaktorka bude mít radost. Troufám si říci, že její knihy máme opravdu v malíčku.

Pro ty, kdo nevědí - je to z knihy Počkej až za Lyon.

Kniha by měla letos na podzim znovu vyjít, takže kdo nečetl, neváhejte, vedle příjemného příběhu se hodně dočtete i o zajímavostech země galského kohouta.

Doporučuji a přiznávám, že za těch osm let od jejího prvního vydání jsem se k ní vrátila několikrát. A nejsem sama...

(Alena)    vloženo: 24. 03. 2014, 17:27:46

Jiřinko, díky za článek i za kvízovou otázku, také vím...

(Dáša)    vloženo: 24. 03. 2014, 16:25:26

"Vstávej, labuťko,"...

Zvedl ji jako pírko a bez zaváhání ji přitiskl k sobě.

Jiřinko díky za další zajímavý článek.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset sedmnáct:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 18x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 187x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 344x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 950x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1612x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1136x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1301x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1083x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06

Nejčtenější

přečteno: 12780x   
přečteno: 11247x   
přečteno: 10345x   
přečteno: 10257x   
přečteno: 9497x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset sedmnáct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 23. 9. 2020