joudaweb - časopis Čekanka

Jarně-velikonoční

15. dubna 2014 16:00:00

Rok se s rokem sešel, i když o pár dnů později, než v loňském roce, a máme je tady zase...

...velikonoční svátky, svátky jara, nejkřesťanštější svátky roku. Je to skutečně tak, přestože za ty nejvýznamnější jsou považovány svátky vánoční.

 

Minulou - Květnou - nedělí jsme vstoupili do předvelikonočního Svatého - Pašijového týdne. Každý den Pašijového týdne má v liturgické terminologii svůj název a také význam, podle kterého se napříč generacemi dodržují určité ustálené zvyky a tradice související s oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista na třetí den po jeho ukřižování, a to vše se dělo právě v tomto období. Název Květné neděle je zřejmý, je odvozen od květů, jimiž bývají vyzdobeny kostely.

 

V minulém roce jsem u příležitosti Velikonoc zveřejnila článek s názvem Velikonoční, máte-li zájem, připomeňte si jej. Popsala jsem v něm všeobecně právě ty různé zvyky a tradice.

 

V dnešním článku budu konkrétnější a připomenu pár zajímavostí, které se občas používají ve verbální komunikaci, aniž bychom se zamýšleli, co to je, to co znamená a jaký to má ten pravý význam. A také ještě pár jiných zajímavostí.

 

Myslím, že v období uplynulých několika let, kdy po dlouhém normalizačním období, v jehož průběhu bylo připomínání významu a smyslu vánočních i velikonočních svátků tabu, přestože se sice slavily, ale proč, tak o tom se téměř vůbec nemluvilo, a když, tak jen velice tiše, teprve dnes se postupně opět dostávají do povědomí lidí.

 

Tak např. slovo paškál nebo přímo rčení "vzít někoho na paškál". Párkrát jsem se přesvědčila, že je dost těch, kdo to neví, anebo - zejména pokud jde o to rčení, tak je zná, případně někdy použije, ale pouze proto, že je někde zaslechl, a ještě špatně.

 

Paškál je silná svíce z bílého vosku, někdy i ozdobená různými malůvkami, která se zapaluje o Velikonocích na Bílou sobotu. Je symbolem Kristova vzkříšení a její zapalování je obřadem. Paškál se zapaluje i v průběhu roku u příležitosti křtů nebo pohřbů.

 

A to rčení "vzít někoho na paškál" pochází od toho, že před onu svíci bývali v minulosti přiváděni lidé, aby něco dosvědčili nebo případně na pravdivost svých slov přísahali. V současné době, když se řekne "vzít někoho na paškál", tak to spíš vypadá nebo se vysvětluje, jako kdyby měl být pokárán nebo zostuzen či pohaněn.

 

Dalším slovem je vigilie. Vigilie je večerní bohoslužba na určitý náboženský svátek nebo mimořádnou událost, znamená bdění při modlitbách, např. vánoční půlnoční mše je také vigilie. Velikonoční vigilie znamená noc z Bílé soboty na Velikonoční neděli na oslavu zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

 

Jako zajímavost připomínám, možná to víte, že vigilie jsou nejen náboženským rituálem, ale ono slovo se dostalo i do literatury. Před hodně lety jsem četla knihu českého spisovatele a novináře Františka Kubky Karlštejnské vigilie. Je to kniha povídek, ve které v době nemoci Karla IV. si povídají jeho přátelé v čele s jeho věrným Buškem ve večerních hodinách na Karlštejně o různých milostných i rozverných příbězích jednak vlastních, ale také jiných "hrdinů", které byly všeobecné známé, a donutili jej, aby také zavzpomínal, a tím jej rozptýlili a uspíšili jeho rekonvalescenci.

 

Všechny povídky jsou o ženách, nejznámější z nich je asi příběh Alena, který byl pod stejným názvem zfilmován a několikrát byl odvysílán i v televizi v rámci filmů pro pamětníky. Další příběh - vlastní příběh Karla IV. - také známe z filmového zpracování pod názvem Slasti Otce vlasti, ve kterém excelovali Jaromír Hanzlík, Daniela Kolářová a Miloš Kopecký. Možná jste film viděli, možná jste viděli filmy oba dva...

 

Zajímavá je také pověra o tom, že na Velký pátek se otevírá Země s poklady, jak ji také známe z balady Poklad Karla Jaromíra Erbena. Podle pověstí se v tento den otevírá také hora Blaník, kde spí blaničtí rytíři a čekají s koňmi a zbraněmi, pokud by bylo českým zemím nejhůře, na pokyn vyrazit nám na pomoc - a spolu s nimi tam čeká i svatý Václav. Jenže kdo odhadne a rozhodne, že taková doba právě již nastala?

 

Trochu odbočím, když jsem zmínila ty Blanické rytíře. Nedaleko Kunštátu na jihu Moravy je Jeskyně Blanických rytířů, uměle vytvořená pískovcová jeskyně. Před pár lety o letní dovolené jsem se tam podívala, také na zámku v Kunštátě jsme tenkrát byli a jako zajímavost přidávám, že Kunštát je rodiště básníka Františka Halase, jehož verše jsem uváděla v článku O naší paní Boženě Němcové, a také se zde v roce 1420 narodil Jiří z Kunštátu a Poděbrad, jediný český panovník, který nepocházel z panovnické dynastie a vládl jako český král, říkalo se mu husitský, v letech 1458-1471.

 

Odbočila jsem tedy, ale tak to chodí, že si vždy na něco zajímavého vzpomenu, ale teď ještě zpátky k původnímu tématu.

 

Na Zelený čtvrtek po večerní mši odlétají do Říma zvony, aby dostaly požehnání od papeže, podle pověstí letí zcela tiše, v pořadí nejdříve nejstarší, protože znají cestu, na konci malé, aby se neztratily, poslední na konci jako stráž letí Zikmund z chrámu svatého Víta a Marie z Týnského chrámu, významné české zvony, opředené také různými pověstmi. Místo nich se po dobu jejich nepřítomnosti používají řehtačky a různé klapačky. Zpět se vracejí o Bílé sobotě při večerní mši na oslavu vzkříšení, v kostelích se rozsvítí všechna světla a nastane všeobecné veselí, které vyvrcholí o velikonočním pondělí "mokrým šmigrustem".

 

Doba a zejména komerce v posledních letech udělala z Velikonoc ve velké míře nenáboženské svátky. Váže se na ně spousta světských zvyků, k jejichž uskutečnění musíme vynaložit čas, práci i finanční prostředky, a to zajímá prodejce především. V nákupních centrech ze všech stran na nás útočí hlavní velikonoční symboly - vajíčka, beránci, zajíčci - čokoládoví a z různých jiných materiálů vyrobené a zpracované.

 

A stejně jako postupně přejímáme různé tradice a zvyky zejména americké, tak je tomu i s velikonočními tradicemi. Mám na mysli rozmístění vajíček na různých místech zahradách, aby je pak děti v pondělí ráno hledaly - říká se tomu "lov na vajíčka".

 

Tak si říkám, že i když se někde "lov na vajíčka" ujímá, tak naše tradice odměňování "šmigrustníků" velikonoční nadílkou nejspíš přetrvá.

 

Na druhou stranu Američany zase udivuje naše tradice a hodně se podivují nad tím, že je možné fyzicky napadnout dívky a ženy jakýmsi předmětem upleteným z proutí a ještě za to dostat odměnu.

 

Zkrátka - jiný kraj, jiný mrav...

 

Blíže se závěr mého článku, a tak ještě jednu zajímavou pověru, kterou jsem se nedávno dozvěděla, možná jste ji znali, připomínám.

 

Dnes v noci bude měsíc v úplňku. Podle pověry je úplněk před velikonočními svátky zázračný. V tuto noc hodně lidí špatně spí, stejně jako při ostatních úplňcích, a když tak nemohou spát, více přemýšlejí o svém životě, docházejí k názoru, jak vyřešit nějaké problémy, které dosud považovali za neřešitelné, a také se traduje, že o předvelikonočním úplňku se splní tajná přání, která máme, ovšem jen ta přijatelná a splnitelná.

 

To všechno ale za podmínky, že veškeré fyzické potřeby a aktivity budou vynechány, protože fyzično by přebilo psychické potřeby a úplněk by tím ztratil své poslání. Tolik pověra...

 

Nevím, dnes v noci asi bude zataženo, takže úplněk neuvidíme, ale kdesi za mraky svítit bude...

 

Pokud jde o mě, já ty úplňky nesleduji, a když, tak jen náhodou, když se podívám do kalendáře - v některých kalendářích už ani vyznačeny nejsou, takže já zastávám názor, že co má být, bude... Ovšem nevylučuji, že se dnes v noci přece jen nezamyslím...

 

Tak veselé Velikonoce a hodně mokrý šmigrust a hodně velkou velikonoční nadílku všem zúčastněným přeji!

 

A zase při příštím článku na přečtenou. Už vím, o čem bude, ale nepovím...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 3998x   komentářů: 2

Komentáře

(Dáša)    vloženo: 15. 04. 2014, 16:27:56

Jiřinko, moc zdravím. Zase spousta nových zajímavostí a jejich prostřednictvím postupně obrušuji svoji křesťanskou negramotnost.

(Leona)    vloženo: 15. 04. 2014, 16:16:06

Já jsem dnes spala výborně. Vím, že Velikonoce se stanovují po prvním jarním úplňku, proto jsou pohyblivé. Ale konkrétní letošní datum úplňku jsem nesledovala.

"Náhodou" se mi dnes v noci chtělo ... o půl čtvrté (obvykle později ;)) - ještě že jsme tady na čekance převážně dámy - koukal na mě za závěsem krásný veliký kulatý, sem tam ho přeběhl ten závoj... ráno už bylo zataženo. :-)) (noc ze 14.4.14 - nad ránem 15.4. pozn.)


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sedmset osmdesát pět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 163x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 308x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 924x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1572x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1099x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1279x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1063x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1785x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12757x   
přečteno: 11234x   
přečteno: 10331x   
přečteno: 10247x   
přečteno: 9480x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset osmdesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020