joudaweb - časopis Čekanka

Jak jsem si nekoupila knihu o prokrastinaci

6. června 2014 15:27:47

Ilustrační foto

Prokrastinace. Určitě ten výraz znáte: jedná se o notorické odkládání povinností až po ten nejzazší možný termín. Čím více se onen den D blíží, tím víc člověk hledá neprůstřelné důvody, proč ještě není možné se té povinnosti věnovat a je třeba ji ještě a ještě odložit...

Prokrastinací trpí ta méně dokonalá část lidstva, k níž se pochopitelně hlásím i já. Mám v živé paměti zkoušková období, zvlášť ta letní, kdy jsem večer přepočítala stránky, které bylo třeba se naučit, podělila jsem je počtem zbývajících dnů a šla spát s blahým vědomím, že od zítřka ty stránky budu konzumovat přesně podle tohoto výpočtu. A ráno jsem sedla na kolo a jela navštívit Huberta a Tři Grácie a pokud už jsem měla i učivo s sebou, věnovala jsem se mu velmi sporadicky, plně zahleděná do zeleně a zaposlouchaná do zpěvu ptactva. Večer jsem zbývající stránky ani nemusela počítat, protože jsem mohla použít číslo ze včerejška, jen to dělení vyšlo jinak, neboť zbylých dnů bylo o jeden méně. A tak to šlo deset dnů, týden... zkrátka tak dlouho, jak dlouhý byl čas vymezený na přípravu.

No a pak jsem si večer před zkouškou s ulehčením řekla, že teď už to opravdu není kam odložit, sedla jsem a učila jsem se přes noc až do rána bílého. Ráno jsem vyrazila na zkoušku a s odřenýma ušima jsem ji udělala za tři, přinejlepším za dvě. A druhý den jsem vzala učivo další zkoušky, spočítala jsem stránky... a zbytek už znáte.

Nejinak tomu bylo i později v zaměstnání. Nejlépe se mi pracovalo, když hořel nějaký termín, a nejméně chuti do práce bylo v době, kdy byl termín ještě v nedozírné dáli.

Teď se zaměstnávám sama a termínování je tudíž na mně, ale pocit závazku vůči čtenářům koná své, proto se nebojte, že tímto psaním Vás připravuji na to, že podzimní knihy nebudou, neboť se paní autorce a nakladatelce nechce a nikdo jí patřičně nemává bičem nad hlavou.

Proč tedy tohle vše píši? Protože jsem před pár dny jedouc po schodech metra zahlédla plakátek propagující knihu, která se jmenuje: „Konec prokrastinace“ a má podtitul: „Jak přestat odkládat a začít žít naplno.“

Už na těch schodech jsem začala polemizovat s oním podtitulem. Vůbec jsem v té době, kdy na mě čekaly nenaučené stránky, neměla pocit, že nežiji naplno. Zcela naopak: vychutnávala jsem si ten pocit svobody, ba možná i vzpoury, plnými doušky a nenechala jsem si ho ničím kazit.

Posléze, když už byly schody za mnou, jsem si začala představovat, jak by to dopadlo, kdybych si tuhle knihu koupila. Položila bych si ji na noční stolek a uložila si, že ji během měsíce přečtu, abych se konečně dozvěděla, jak na tu svou prokrastinaci vyzrát. Jenže mi bylo hned jasné, že bych pokaždé, jen co bych knihu vzala do ruky, propadla spavé nemoci. A příští den ráno bych spočítala stránky, podělila je dvaceti devíti, posléze dvaceti osmi... až poslední den v měsíci bych usoudila, že mi žádná kniha, která mě nebaví tak nějak sama od sebe, nestojí za to, abych se v noci nevyspala, a spokojeně bych zalehla. A jak by to nakonec dopadlo? Knížka by se stala neměnnou dekorací mého nočního stolku, dokud bych si po dvou letech nepoložila otázku, proč se tam, ksakru, pořád válí a proč na ní mám utírat prach, a nezastrčila ji do zadní řady v knihovničce.

Tak se nedivte, že u mě s touhle knihou neuspěli, ač je pro mne jako stvořená. Anebo právě proto...?

Jo, takhle kniha: „Jak se zbavit chorobné závislosti na četbě“, ta by měla u cílové skupiny určitě mnohem větší úspěch!

Autor: Táňa Kubátová


přečteno: 6136x   komentářů: 6

Komentáře

(Blanka)    vloženo: 08. 07. 2014, 19:24:52

Zajímavý a suprově napsaný článek paní Táňo. Zaujal a pobavil mě zároveň. Přiznám se, že jsem opak. Nevím sice jak se takto postižený člověk nazývá, ale věřte, že jsem obětí sebe samé. ;-)) Vše musím udělat nejlíp hned, kdybych něco odkládala, tíží mě to jako kámen. Večer dokud nedodělám, vše čím jsem se daný den zaúkolovala nejdu spát, byť by to bylo třeba až k ránu. Delší dobu si dělám seznamy, na kterých si všechny položky odškrtávám a věřte, je to dost stresující, obzvlášť, když mám časový limit, který si ovšem taky sama zadám. Jsem prostě sama sobě přísnou šéfkou. :D Horší jsou na tom ostatní členové rodiny. Vyžaduji totiž to samé i po nich. Jejich námitky, že přece nehoří a zítra je taky den, odrážím se železným obrněním. (Někdy mi to ale není nic platné). :-) Jak roky přibývají, stále víc mě to vyčerpává, proto se učím žít bez seznamů. Je pravda, že mi to zprvu činilo psychickou újmu, protože mi tu a tam nějaká ta činnost z hlavy prostě vypadne, protože paměť taky zaznamenává přibývající roky. Ale zdá se, že se s tím nakonec sžívám a nalézám kýženou úlevu! :)

(Leona)    vloženo: 09. 06. 2014, 16:06:43

Inu, Jiřino, každá práce nejde nalajnovat tak, jak by si člověk při nejlepší vůli přál. Prodáváte v obchodě - je to jasné. I tržbu spočítáte dnes - anebo zítra. A na inventuru vám stačí jeden? anebo dva dny. Počítáte výplaty? Zadáte data a spustíte program; dnes máte sice mínusovej den a navíc vás v jednom kuse chodí někdo otravovat s nesmyslnými dotazy - vyslechnete, vyhodnotíte, že dotaz je zcela mimo a patří do jinejch dveří, jenže ouha, tenhle sloupec musíte znova od začátku. Děcko onemocní... a když se takových dnů sejde víc, před uzávěrkou na tom halt sedíte doma do půlnoci.

S tvůrčí prací hůř: vstřebáváte vstupní data a skládáte je v hlavě - a plete se vám neodbytně - zamkla jsem? Má děcko svačinu a šalinkartu V té bance jsem prošvihla termín - úlek - ale ne - a skládáte znovu. Tvoříte a řešení se rýsuje. Vyspíte se a kouknete na to druhej den - je to úplná kravina a končí zmačkaná v koši. A ve finiši teď babo raď: odevzdat s vědomím, že by to šlo ještě jinak a lépe, nebo posouvat termín, aby podle vašeho svědomí to bylo "to správné řešení"?

Zde si pusťme na odlehčení známou píseň Marka Ebena "Já na tom dělám" :)

https://www.google.com/?gws_rd=ssl#q=j%C3%A1+na+tom+d%C4%9Bl%C3%A1m

text - http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/eben-marek/ja-na-tom-delam-32614

Pěkný den, spokojený a smysluplně využitý.

(Jiřina - mail)    vloženo: 08. 06. 2014, 16:07:40

Já bych si tu knihu, Táňo, též nekoupila.

Nemyslím si, že člověk se musí chovat a jednat podle jakéhosi návodu, i když to vypadá, že snad v současné době není ani jedno lidské konání, na které v literatuře nějaký návod nebo pokyn nenajdeme.

Já nevím, kdysi se takovému - chorobnému? - odkládání úkolů a povinností někoho jednoduše říkalo, že "nejdřív se fláká a potom honí termíny". A o tom, že by příčinou takového jednání byla nějaká prokrastinace, nebylo nikde ani zmínky. Asi to zní drsně, možná nepatřičně, možná si někdo řekne, co to tady plácám. Pokud ano, tak se omlouvám a, prosím, neberte můj názor jako směrodatný. Ono je to věc názoru...

Podívala jsem se na webovou adresu "http://www.databazeknih.cz/knihy/konec-prokrastinace-162891" a přečetla si názory několika čtenářů, jak je kniha skvělá, motivující... No, nevím... Ostatně, máte-li zájem, nahlédněte a posuďte sami.

Já, když už, tak tu prokrastinaci dokážu pochopit u studentů, připravujících se na zkoušku, ale i tam s velkou rezervou. A to cizí slovo bych vyměnila za slůvko "risk", který buď vyjde, nebo nevyjde, a pokud ne, tak pořád je tam ještě dvojí možnost zkoušku zopakovat. Jen přečíst to kvantum stránek, a ještě si to zapamatovat...

Asi na celý život mi utkvěla v hlavě jedna věta z Jiráskovy Filosofské historie. Jeden z protagonistů - student Frýbort - večer před zkouškou prohlásil "co umím, umím, za noc to nezhltnu". A to se psal rok 1848!

Ale v profesním životě chorobně prokrastinovat? Odkládat a odkládat nějakou práci, a potom hrrr, aby už byla hotová? Ono existuje také "práce kvapná, málo platná". Takže jaký potom může výsledek být?

Také jsem zažila momenty, kdy jsem měla tendenci - teď už to vím - prokrastinovat, ale nikdy jsem to nedotáhla do "zdárného?" konce. Ono nechat si časovou rezervu na splnění nějaké povinnosti je víc než dobré. Člověk nikdy neví, co se může přihodit na poslední chvíli, a chceme-li si zachovat jakýsi kredit, tak přece existuje vědomí a svědomí každého z nás, a myslím si, že to bohatě stačí, takže k tomu nepotřebuje jakýsi návod. A celý život jsem žila, a ještě stále žiji, naplno...

Jen pro zajímavost - autor zmíněné knihy také pořádá školení na tohle téma, a zjistila jsem, že proškolených je okolo 5 000 a na kontě má také 150 individuálních konzultací. Tak nevím, nedokážu posoudit. Je to hodně? Je to málo?...

Co napsat na závěr? V případě chorobného záchvatu prokrastinace doporučuji přistoupit k asertivnímu řešení tohoto problému...

Možná by také pomohly brainwashing a brainstorming?

přesně, (Leona)    vloženo: 08. 06. 2014, 12:35:31

známe. A hned mě taky napadlo - cituji: "Už na těch schodech jsem začala polemizovat s oním podtitulem. Vůbec jsem v té době, kdy na mě čekaly nenaučené stránky, neměla pocit, že nežiji naplno. Zcela naopak: vychutnávala jsem si ten pocit svobody, ba možná i vzpoury, plnými doušky a nenechala jsem si ho ničím kazit."

Dotyčné slovo jsem donedávna avšak neznala, dokud dcera, obvykle usazená na křesle s noťasem na klíně, neobvykle pocházela sem, a tam, a jinam po bytě - říkám: Co tam děláš? - Nó´, já tady tak prokrastinuju... :-o

(Dáša)    vloženo: 06. 06. 2014, 16:28:30

Já si myslela, že jsem lenošná a teď vidím, že budu spíš nemocná. Zní to docela strašidelně a při hlasitém přečtení odkazu zjistíte, že to může také fungovat jako jazykolam:

http://generace21.cz/25432-petr-ludwig-vyprokrastinuji-ci-nevyprokrastinuji-napsani-knihy/

a zde zjistíte, že autor knihy je sympaťák:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/213411000370520/obsah/262576-konec-prokrastinace/

Tak nevím, mám se léčit, nemám se léčit...

(Alena)    vloženo: 06. 06. 2014, 16:07:38

Zajímavý článek, já jsem tedy tento výraz neznala, ale také někdy něco odkládám. Ale já si myslím, že by se spíš kniha mohla jmenovat Žijte naplno a odkládejte. Pro náš klidný život radí psychologové, abychom nikam nechvátali, práci si rozdělili, vždyť nám nakonec nikam neuteče, jak praví přísloví. Dobře jste udělala, Táňo, že jste nekoupila, s tím, co kdy udělat si jistě poradíte sama. Musím říct, že když jsem začala článek číst, tak mě napadlo, jestli náhodou neodkládáte přípravu knížky a docela ve mně hrklo. Ale vše je dobré, knížky budou, tak je vše v pořádku:-)


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sedmset třicet šest:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 81x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 734x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6696x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 837x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1527x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1361x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1179x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1440x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13600x   
přečteno: 12036x   
přečteno: 11073x   
přečteno: 10995x   
přečteno: 10343x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset třicet šest:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 4. 2021