joudaweb - časopis Čekanka

Zajímavý a suprově napsaný článek paní Táňo. Zaujal a pobavil mě zároveň. Přiznám se, že jsem opak. Nevím sice jak se takto postižený člověk nazývá, ale věřte, že jsem obětí sebe samé. ;-)) Vše musím udělat nejlíp hned, kdybych něco odkládala, tíží mě to jako kámen. Večer dokud nedodělám, vše čím jsem se daný den zaúkolovala nejdu spát, byť by to bylo třeba až k ránu. Delší dobu si dělám seznamy, na kterých si všechny položky odškrtávám a věřte, je to dost stresující, obzvlášť, když mám časový limit, který si ovšem taky sama zadám. Jsem prostě sama sobě přísnou šéfkou. :D Horší jsou na tom ostatní členové rodiny. Vyžaduji totiž to samé i po nich. Jejich námitky, že přece nehoří a zítra je taky den, odrážím se železným obrněním. (Někdy mi to ale není nic platné). :-) Jak roky přibývají, stále víc mě to vyčerpává, proto se učím žít bez seznamů. Je pravda, že mi to zprvu činilo psychickou újmu, protože mi tu a tam nějaká ta činnost z hlavy prostě vypadne, protože paměť taky zaznamenává přibývající roky. Ale zdá se, že se s tím nakonec sžívám a nalézám kýženou úlevu! :)

Inu, Jiřino, každá práce nejde nalajnovat tak, jak by si člověk při nejlepší vůli přál. Prodáváte v obchodě - je to jasné. I tržbu spočítáte dnes - anebo zítra. A na inventuru vám stačí jeden? anebo dva dny. Počítáte výplaty? Zadáte data a spustíte program; dnes máte sice mínusovej den a navíc vás v jednom kuse chodí někdo otravovat s nesmyslnými dotazy - vyslechnete, vyhodnotíte, že dotaz je zcela mimo a patří do jinejch dveří, jenže ouha, tenhle sloupec musíte znova od začátku. Děcko onemocní... a když se takových dnů sejde víc, před uzávěrkou na tom halt sedíte doma do půlnoci.

S tvůrčí prací hůř: vstřebáváte vstupní data a skládáte je v hlavě - a plete se vám neodbytně - zamkla jsem? Má děcko svačinu a šalinkartu V té bance jsem prošvihla termín - úlek - ale ne - a skládáte znovu. Tvoříte a řešení se rýsuje. Vyspíte se a kouknete na to druhej den - je to úplná kravina a končí zmačkaná v koši. A ve finiši teď babo raď: odevzdat s vědomím, že by to šlo ještě jinak a lépe, nebo posouvat termín, aby podle vašeho svědomí to bylo "to správné řešení"?

Zde si pusťme na odlehčení známou píseň Marka Ebena "Já na tom dělám" :)

https://www.google.com/?gws_rd=ssl#q=j%C3%A1+na+tom+d%C4%9Bl%C3%A1m

text - http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/eben-marek/ja-na-tom-delam-32614

Pěkný den, spokojený a smysluplně využitý.

Já bych si tu knihu, Táňo, též nekoupila.

Nemyslím si, že člověk se musí chovat a jednat podle jakéhosi návodu, i když to vypadá, že snad v současné době není ani jedno lidské konání, na které v literatuře nějaký návod nebo pokyn nenajdeme.

Já nevím, kdysi se takovému - chorobnému? - odkládání úkolů a povinností někoho jednoduše říkalo, že "nejdřív se fláká a potom honí termíny". A o tom, že by příčinou takového jednání byla nějaká prokrastinace, nebylo nikde ani zmínky. Asi to zní drsně, možná nepatřičně, možná si někdo řekne, co to tady plácám. Pokud ano, tak se omlouvám a, prosím, neberte můj názor jako směrodatný. Ono je to věc názoru...

Podívala jsem se na webovou adresu "http://www.databazeknih.cz/knihy/konec-prokrastinace-162891" a přečetla si názory několika čtenářů, jak je kniha skvělá, motivující... No, nevím... Ostatně, máte-li zájem, nahlédněte a posuďte sami.

Já, když už, tak tu prokrastinaci dokážu pochopit u studentů, připravujících se na zkoušku, ale i tam s velkou rezervou. A to cizí slovo bych vyměnila za slůvko "risk", který buď vyjde, nebo nevyjde, a pokud ne, tak pořád je tam ještě dvojí možnost zkoušku zopakovat. Jen přečíst to kvantum stránek, a ještě si to zapamatovat...

Asi na celý život mi utkvěla v hlavě jedna věta z Jiráskovy Filosofské historie. Jeden z protagonistů - student Frýbort - večer před zkouškou prohlásil "co umím, umím, za noc to nezhltnu". A to se psal rok 1848!

Ale v profesním životě chorobně prokrastinovat? Odkládat a odkládat nějakou práci, a potom hrrr, aby už byla hotová? Ono existuje také "práce kvapná, málo platná". Takže jaký potom může výsledek být?

Také jsem zažila momenty, kdy jsem měla tendenci - teď už to vím - prokrastinovat, ale nikdy jsem to nedotáhla do "zdárného?" konce. Ono nechat si časovou rezervu na splnění nějaké povinnosti je víc než dobré. Člověk nikdy neví, co se může přihodit na poslední chvíli, a chceme-li si zachovat jakýsi kredit, tak přece existuje vědomí a svědomí každého z nás, a myslím si, že to bohatě stačí, takže k tomu nepotřebuje jakýsi návod. A celý život jsem žila, a ještě stále žiji, naplno...

Jen pro zajímavost - autor zmíněné knihy také pořádá školení na tohle téma, a zjistila jsem, že proškolených je okolo 5 000 a na kontě má také 150 individuálních konzultací. Tak nevím, nedokážu posoudit. Je to hodně? Je to málo?...

Co napsat na závěr? V případě chorobného záchvatu prokrastinace doporučuji přistoupit k asertivnímu řešení tohoto problému...

Možná by také pomohly brainwashing a brainstorming?

známe. A hned mě taky napadlo - cituji: "Už na těch schodech jsem začala polemizovat s oním podtitulem. Vůbec jsem v té době, kdy na mě čekaly nenaučené stránky, neměla pocit, že nežiji naplno. Zcela naopak: vychutnávala jsem si ten pocit svobody, ba možná i vzpoury, plnými doušky a nenechala jsem si ho ničím kazit."

Dotyčné slovo jsem donedávna avšak neznala, dokud dcera, obvykle usazená na křesle s noťasem na klíně, neobvykle pocházela sem, a tam, a jinam po bytě - říkám: Co tam děláš? - Nó´, já tady tak prokrastinuju... :-o

Já si myslela, že jsem lenošná a teď vidím, že budu spíš nemocná. Zní to docela strašidelně a při hlasitém přečtení odkazu zjistíte, že to může také fungovat jako jazykolam:

http://generace21.cz/25432-petr-ludwig-vyprokrastinuji-ci-nevyprokrastinuji-napsani-knihy/

a zde zjistíte, že autor knihy je sympaťák:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/213411000370520/obsah/262576-konec-prokrastinace/

Tak nevím, mám se léčit, nemám se léčit...

Zajímavý článek, já jsem tedy tento výraz neznala, ale také někdy něco odkládám. Ale já si myslím, že by se spíš kniha mohla jmenovat Žijte naplno a odkládejte. Pro náš klidný život radí psychologové, abychom nikam nechvátali, práci si rozdělili, vždyť nám nakonec nikam neuteče, jak praví přísloví. Dobře jste udělala, Táňo, že jste nekoupila, s tím, co kdy udělat si jistě poradíte sama. Musím říct, že když jsem začala článek číst, tak mě napadlo, jestli náhodou neodkládáte přípravu knížky a docela ve mně hrklo. Ale vše je dobré, knížky budou, tak je vše v pořádku:-)