joudaweb - časopis Čekanka

Čekání

17. října 2014 14:57:00

Zdroj obrázku: http://commons.wikimedia.org

Jesenické nádraží v nedělním odpoledni. Zase mám pocit, že tam kam jedu, mě nic dobrého nečeká. Proto vytěsňuji negativní myšlenky tím, že prožívám přítomný okamžik. Tady a teď...

S jízdenkou do Zábřehu v kapse vcházím na nástupiště z haly nádražní budovy. Slunce dnes zcela ignoruje datum a čaruje s pocitem stále nekončícího léta. Usedám na lavičku pod přístřeškem nádražní budovy. Na opačném konci nástupiště si turisté dopřávají točené pivo, bílé čepice půllitrů září v slunečním svitu jako minimajáčky žíznivců. Nedělní nálada snad ani nemůže být lenivější, pod vlivem vzpomínek nostalgicky pozoruji barevné listoví stromů podpírané větrem. To s jasně modrou oblohou kontrastuje s děním, odehrávajícím se okolo mne.

Za kolejemi, v propoceném tílku, které je napnuté k prasknutí v břišní oblasti, skládá starší muž březové špalky do rázků. Zásoby na zimu. Jeho postava se pomalu posouvá od špalku ke špalku, promyšlené, úsporné pohyby, bránící předčasné únavě, dávají tušit, že práci ještě končit nehodlá. Pár metrů od tohoto výjevu se odehrává další příběh, odkudsi se vynořil muž se zvláštně krátkými nohavicemi, ruksakem a pohledem soustředěně upřeným k zemi. Pomalu prochází kolejištěm, občas se zastaví, ale hned jde dál. Nespouští oči ze země. Hlídá ji. Aby ho nepraštila... nebo čeká, že mu něco dá...

Přijíždí vlak od Olomouce. Hlas v tlampači něco říká, ale slyšet jej není. Konečná. Z vlaku se vyhrnuli lidé. Turisté, důchodci, studenti... Nemohu si nevšimnout snědé dívky v krátkých šortkách. Její hnědé oči se soustředěně upírají dopředu a jen jednou se podívá směrem ke mně. Svižně přešla koleje a mizí v hale. Hezké. Mezi kolejemi se zastavil zmateně působící muž neurčitého věku. Vlasy rozcuchané, nos v minulosti několikrát zlomen, maskáčová zimní bunda, šusťákové kalhoty a sportovní boty. Zapálí si cigaretu a pozoruje, jak nádražní dělník v oranžové přilbě odpojuje lokomotivu ze stojící soupravy a mává na strojvedoucího. Z posledního vagonu teď vystupuje černovlasá průvodčí, jejíž vzhled, dlouhé tmavé vlasy vlající ve větru, pohled tmavých očí zcela nepochybně sebejistý, pracovní košilka jen velmi těsně obepínající bujné poprsí, připomíná výjev z některé reprodukce Alšovy Slovanské epopeje. Jen místo meče, svírá termosku na kafe. Vlasta jdoucí pro svoji dávku kávy.

Muž se zlomeným nosem zaměřil svoji pozornost na mne. Nejsem překvapen, čekal jsem to. Člověk většinou přitáhne vše, na co myslí, čeho se obává a co očekává. Usnul ve vlaku. Je ztracen. Potřebuje 175 kč na cestu. Nejsem z těch, co umí říkat ne. Ale taky vím, že za jeho situaci nemůžu. A vytahuji drobné, které nosím v kapse připravené asi pro tyto situace. Muž děkuje a odchází do města, zkusit štěstí, má čas do pěti.

Kolem projela lokomotiva a přišla ona snědá dívka. Pozdravila a usedla vedle mě. Překvapilo mě to a tiše jsem vychutnával její přítomnost. Kolem nás prošla starší, nervózně vypadající paní. Uviděla výpravčí a zamířila k ní. Lokomotiva přejela na správnou kolej a míří k bývalé zadní části vlaku, kde se opět objevil muž s oranžovou přilbou. Dívka se náhle zvedla a odešla. Přemýšlím o tom, jestli ten vlak, co přijel a u kterého se přesouvá lokomotiva, není náhodou ten můj. Dívka se opět vrací, s bagetou, usedá a pouští se do svačiny. Přichází nervózní paní, která u výpravčí nedostala tu informaci, po které toužila, a ptá se nás, tedy mě a dívky, jestli ten vlak, co u něj přejíždí lokomotiva, nejede náhodou na Olomouc. Podívám se na dívku a naše pohledy se setkají. Usilovně žvýká žemli. Odpovídám paní, že o tom taky uvažuji a také si nejsem jist.

Z nádražní haly i z nástupiště se v tu chvíli zvednou sedící cestující a míří k vlaku. Paní to pozoruje a kývajíc hlavou prohlásí, že to asi bude ten vlak, protože k němu míří ostatní klienti. A odchází. Otáčím se na dívku, která stále svačí, a slyším se, jak říkám "klienti a pacienti". Usměje se, já také a s přáním dalšího shledání mířím ke stojícímu vlaku. Usedám ve směru jízdy, vyndám si z tašky jablko, kousnu ho a hledím oknem ven. Nebylo by to ono, kdyby okno nebylo trochu špinavé, takhle můžu říct, že to bylo dokonalé.

Dívka dojedla a odešla. Odkudsi se zase objevil muž s pohledem upřeným k zemi a zase zmizel. Pod oknem prošla vnadná průvodčí Vlasta s nabitou kouřící termoskou. Spolucestující se usadili, na chvíli obřadně zmlkli, jakoby se něco končilo a když cukla mašina, vše se zase dalo do pohybu. A něco pokračuje... A něco začíná...

Teď po pěti dnech vím, že z celé cesty bylo tohle čekání nejkrásnější. A opravdu mě na jejím konci nic hezkého nečekalo.

Autor: Pepa Matulka


komentářů: 16

Komentáře

(Blanka T.)    vloženo: 23. 10. 2014, 09:45:08

Píšete moc pěkně Pepo, za mě paleček nahoru... :-)

(Leona)    vloženo: 22. 10. 2014, 14:14:59

Taky jste mi hned na první počtení připomněl Jana Balabána (

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Balab%C3%A1n

)

V jedné povídce např. tak úžasně popisuje obyč. cestu vlakem z Ostravy do Brna - hotový básnický koncert.

Spisovatel na slovo vzatý, a taky se psaním neživil..

(Alena)    vloženo: 20. 10. 2014, 21:27:09

Pepo, ani ne, tajemno je zajímavé. Já si počkám na další váš článek, zatím je to taková zajímavá všehochuť -:)

elév (Pepa M - mail)    vloženo: 20. 10. 2014, 15:48:59

Kdo hledá najde Aleno;D Psát mě baví a chci vyzkoušet, zdali lidé okolo mě nelžou, když se mě snaží přesvědčit, abych se tím třeba i živil. Čekanka je moje první veřejná prezentace. Pokud se chcete dozvědět něco víc o mě, přikládám mail...

(Alena)    vloženo: 20. 10. 2014, 15:35:00

Jak jste Čekanku našel?

(Alena)    vloženo: 20. 10. 2014, 15:18:12

Mně také...

(Leona)    vloženo: 19. 10. 2014, 18:54:56

Váš element v Čekance se mi zamlouvá, Pepo.

(Leona)    vloženo: 19. 10. 2014, 09:33:42

Jiřinko, máte pravdu (jako vždy); nevěřila jsem, ale je to tak:

http://www.slovnik-cizich-slov.net/senzualni-sensualni/

(Pepa M)    vloženo: 19. 10. 2014, 07:41:48

Blanko, neznám, ale poznal jsem...

Ke komentáři Leony (Jiřina)    vloženo: 18. 10. 2014, 19:58:01

Měla jste, Leono, možná na mysli báseň nonsensově laděnou.

On ten výraz nonsensuální je v podstatě také takový nonsens.

(Danka)    vloženo: 18. 10. 2014, 18:59:28

Moc se mi to líbí :-) Je to prožitá doba bez přemejšlení nad volbama, povodněma, nad vraždama...Takový hezký "vypnutí" a užívání si obyčejný přítomnosti. Díky :-)

poznáš? (blanka)    vloženo: 18. 10. 2014, 17:42:59

Jak blázen po špičkách tancuju tiše,houpu se na vlnách tvé vodní říše.svúj pohár vína klidně jsi vypila a moji lásku v něm utopila.

No prosím, (Leona)    vloženo: 17. 10. 2014, 16:39:46

a je zaděláno na další báseň :D :D :D

;)

(nonsensuálně laděnou, ty mám nejradši)

(Pepa M - mail)    vloženo: 17. 10. 2014, 15:45:41

:D dal bych tam nemluvě, nemluvíc je nemluvně;))

(Leona)    vloženo: 17. 10. 2014, 15:35:03

- o jiskře humoru nemluvě - tam mělo být - a to vlastně nevím, zda tu má být "nemluvíc" - jakože já, anebo může být použité "nemluvě", jakože obecně? (Nebo jak vlastně;D)

(Leona)    vloženo: 17. 10. 2014, 15:30:56

Skvěle vykreslený obrázek, chvění přítomného okamžiku, že i případná moucha, která v ten moment bzučela u ucha, dokonale zapadla do skládačky... i to, jak se pak zase něco dalo do pohybu... o jiskře humoru na téma tristní kompetence nádražního personálu - vyladřuji-li se správně. Takto bych to v próze nedovedla!!!


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista čtyřicet dva:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnovější

06. 06. 2024
Bylo to dávno
15. 05. 2024
Tak se chvíli dívej
28. 02. 2024
U doubku.

Nejnověji komentované

komentářů: 1, nejnovější: 24. 06. 2024, 10:00:15
komentářů: 1, nejnovější: 15. 05. 2024, 21:03:19
komentářů: 1, nejnovější: 11. 01. 2024, 18:39:17
komentářů: 1, nejnovější: 05. 01. 2024, 17:32:32
komentářů: 5, nejnovější: 29. 12. 2023, 17:44:54
komentářů: 1, nejnovější: 01. 12. 2023, 21:35:52
komentářů: 6, nejnovější: 05. 11. 2023, 12:43:46
komentářů: 1, nejnovější: 09. 10. 2023, 19:45:39

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista čtyřicet dva:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 24. 6. 2024