joudaweb - časopis Čekanka

Babí léto již nejspíš definitivně v uplynulých dnech skončilo a podzim během jednoho dne vystrčil své ne růžky, ale rovnou rohy. Déšť, vítr, na horách sněhové vločky, to je ona realita dnešních dnů, která u někoho může vyvolat chmurnou náladu, najdou se však i ti, kdo mají podzim rádi se všemi nástrahami a vrtochy.

 

Po razantním ochlazení těchto dnů a vydatných srážkách nám meteorologové slibují, že by se ještě v průběhu dalších dnů mohlo oteplit, srážky budou minimální a z polojasné oblohy občas zasvitne i sluníčko, takže naše hory a příroda možná bude vypadat jako na fotografiích, které jsem pořídila kdysi dříve. Tak uvidíme...

 

Nicméně máme podzim v celé své kráse – v současné době velice sychravý zatím ve své nekráse – a nutí nás k zamyšlení, jak čas letí a opět se blíží vánoční svátky - období roku, na něž se všichni těšíme, děsíme se, jak doba, než vypuknou, bude hektická, aby potom bylo a dopadlo všechno k maximální spokojenosti všech.

 

Takže podzim, období, kdy je zapotřebí zajistit a provést hodně opatření, aby nám jak doma v našich příbytcích, tak i v pracovních, výrobních a různých veřejných prostorách bylo příjemně, teplo, bezpečno.

 

Někdy to je jednoduché, ani se nad tím vůbec nezamýšlíme, jednoduše a samozřejmě přijímáme teplo, které nám někdo posílá odněkud, často ani nevíme odkud, to v případě dálkového vytápění objektů a domů. Pokud neexistuje taková možnost, musíme se postarat sami a zabezpečit vše tak, aby v průběhu topné sezóny nedošlo k ničemu nepředvídanému a nebezpečnému, co by ohrozilo lidské životy, způsobilo majetkovou újmu a neméně důležité je i hledisko ekologické – aby těch exhalací ze spalování všeho možného se do ovzduší dostalo co nejméně.

 

Nemohu jinak, pokaždé, když nastává toto předtopné a topné období, tak si připomenu pěkně dlouhou řádku let, kdy vypracování předpisů k zajištění bezpečného průběhu zimního topného období bylo mimo jiné další také jedním z mých stěžejních úkolů - organizační opatření se tomu tehdy říkalo. Nevím, jak je tomu v současné době, již hodně dlouho jsem mimo obraz z této oblasti činnosti, od té doby došlo ke značným změnám jak ve způsobu vytápění, tak i v obsluze topných zařízení, použití topných médií, zkrátka ve všem možném.

 

Podnik, v němž jsem pracovala, byl rozčleněn na velké množství větších, menších i malých objektů a druhy vytápění v nich byly všechny možné, jaké existují, s jedinou výjimkou, a to teplo z jádra. Takže stanovená opatření musela obsáhnout všechny okolnosti – nemám je zde v úmyslu vyjmenovávat, abych neodradila čtenáře od dalšího pročítání, ale školení obsluhy, kontrola komínů a revize vyhrazených technických zařízení patřily ke stěžejním úkolům.

 

V souvislosti s tím jsem se poučila tenkrát při různých seminářích nadřízených orgánů na krajské úrovni i v rámci tehdejšího generálního ředitelství také já o různých věcech a výrazech, do té doby mně neznámých. Třeba jeden takový příklad, že každý komín musí být dvakrát pačokovaný vápenným mlékem. Do té doby, než jsem to nařízení někde zaznamenala, přiznám se, jsem slovo pačok a pačokování neslyšela a neznala. Znáte nebo neznáte také ten výraz? Možná někdo – třeba majitel rodinného domku, se s tímto výrazem např. při kolaudačním řízení setkal.

 

Kromě technických zabezpečení kotelen a všech možných topných zařízení bylo třeba také zajistit, to byl ale zase úkol jiného úseku, pro kotelny na tuhá paliva uhlí, koks, brikety, dřevo pro zátop... Pamatujete si možná, jak jsme mohli před prodejnami nebo domy vídat hromady uhlí, které čekaly, až je někdo nějakým způsobem složí do určených prostor. A možná si vzpomenete na železné poklopy na chodnících nebo jiných prostranstvích před budovami, kterými právě se uhlí shazovalo někam do těch sklepů. I ty poklopy se musely hlídat, aby byly bezpečné. Jenže, ať se hlídá a kontroluje, jak chce, občas se přihodí něco...

 

A také se jednou přihodilo. Nezjistili jsme tenkrát, kde byla příčina, jestli technická závada nebo nějaký zlomyslný zásah někoho zvenčí, ale před velkou prodejnou v našem městě také jeden takový poklop byl – těsně pod výlohou - a jednoho dne hodně brzy ráno – nějaký muž procházel těsně okolo té výlohy, nevím ani, proč právě tam, to nám tehdy bylo všem záhadou, a jak na to inkriminované místo vstoupil, tak se poklop pod ním propadl a on po skluzu pro to shazované uhlí sjel do chodby, která vedla k uhelně, kotelně a dalším prostorám.

 

Mohlo to tenkrát dopadnout i hůř, bylo však štěstí, že při tom pádu či skluzu se nijak nezranil, pouze notně zašpinil, takže v konečném důsledku to vypadalo jako v nějaké hořké komedii, když se topič, který uslyšel nějaký šramot, šel podívat, co se to tam děje a v chodbě se potkal s notně umazaným a rozezleným člověkem. Samozřejmě ještě téhož dne byl poklop opraven.

 

O tom, že člověk si nikdy nemůže být ničím stoprocentně jistý, že je třeba být stále ve střehu a předvídat, co by se mohlo přihodit, jak tomu předcházet, jsem se setkala ve své praxi hodněkrát. A po celou dobu mé praxe na tomto úseku jsem byla neustále ve střehu. Večer jsem se snažila od myšlenek na to všechno odpoutat, moc se mi to však nedařilo, ale každé ráno ihned po probuzení mé myšlenky patřily tomu, co dnes musím udělat, na co nesmím zapomenout, co mě čeká, a když jsem někdy náhodou, ještě než jsem odemkla dvéře mé kanceláře, slyšela vyzvánění telefonu, v prvé řadě jsem se polekala – co se někde přihodilo? – to bylo první, co mě napadlo... A párkrát se stalo, že se opravdu přihodilo...

 

A nejhorší bylo, když mě takový telefonát o tom, že je oxid uhelnatý, který vzniká při nedostatečném spalování, tichý, plíživý a neviditelný zabiják, zastihl ještě doma - i dnes po mnoha letech mě jímá hrůza.

 

O tom, jak mě všechno z tamté doby poznamenalo až do dnešních dnů, jsem se již párkrát zmínila – je to se mnou tak, že se podívám, vidím a jestliže není něco tak, jak by mělo, okamžitě zaregistruji, nutí mě to předvídat, co by se mohlo přihodit, případně neváhám upozornit...

 

Blíží se závěr mého dnešního článku. Takže, milé čtenářky, čtenáři, mějte zimní topné období bez nějakých nepříjemných výpadků tepla, technických závad a mějme všichni na paměti, že teplo domova netvoří jen teplo z tepelných zdrojů, ale také teplo vycházející z našeho jednání, nálad, vzájemných vztahů...

 

 

********************

 

Na úplný závěr mého článku, jak mám ve zvyku občas učinit, opět přimíchávám něco mimo téma. Přidávám zajímavou informace - možná víte, možná zaujme.

 

V tomto týdnu jsem zaznamenala informaci, že před několika dny uplynulo sto let od vzniku platební karty. Bylo to v roce 1914 ve Spojených státech, když jeden z hostí v nějaké kavárně neměl dostatečnou hotovost na zaplacení večeře, a tak to vyřešil takovým nějakým náhradním způsobem, na základě kterého pak byl založen tzv. Diners Club, což je v současné době jedna z největších asociací platebních karet spolu se společnostmi Visa a Mastercard.

 

První platební karty u nás vydala a začala používat v roce 1988 Živnostenská banka jako dispoziční kartu k devizovému účtu, dalo se s ní platit v tehdejším Tuzexu.

 

A někdy od devadesátých let i u nás začal proces zavádění platebních karet a v současné době je již málo těch, kdo ji nemá.

 

A ještě něco - havrani už také přiletěli!

 

Tak zase někdy příště...