Že dáme seriálu Vyprávěj, který už začal běžet před tolika lety, šanci, jsme se s manželem rozhodli až ve chvíli, kdy jej začali vysílat znovu od úplného začátku.
Od té doby poctivě koukáme, někdy chválíme ztvárnění doby, kterou pamatujeme, někdy se smějeme něčemu, co do té doby rozhodně nepatří. Třeba když Milena neustále říká "ty jo", což slýcháme od mladých až v posledních pár letech. A jindy si říkáme, že lidé jsou v podstatě pořád stejní bez ohledu na režim. Spoustu dnešních mladých si dovedeme krásně představit v roli svazáckých funkcionářů, jen kdyby se narodili o nějakých třicet let dříve. To funkcionářské z nich totiž tak čiší, že se vsadím o cokoli, že v době socialismu by těmi svazáky určitě byli, protože jiná alternativa neexistovala a ta touha po angažovanosti za každou cenu v nich zkrátka je.
Tolik jen na úvod a teď bych měla konečně vysvětlit, proč jsem se do tohoto vyprávění vlastně pustila.
Třetí řada Vyprávěj, kterou právě dávají, byla jako premiérová vysílána od podzimu 2011, jak jsem vyčetla na webu České televize. Jak jsem uvedla, seriál sledujeme až nyní. A úplně jsem zkoprněla, když se hrdinka Vyprávěj Eva Dvořáková při nucené zahálce na rizikovém těhotenství pustila do šití. Začalo ji to bavit, začala v tom být dobrá a kdosi z hrdinů seriálu o ní dokonce prohlásil, že by klidně mohla sama navrhovat oblečení. V komentáři je posléze naznačeno, že se tímhle směrem bude ubírat Evina porevoluční profesní budoucnost...
A co mě na tom tak šokovalo?
Někteří z vás vědí, že píši Bukůvky. Je to román v dopisech a denících a jejich hlavní postavou je bývalá továrnická dcerka Karla, narozená v roce 1936, která byla po osmačtyřicátém coby dítě špatného původu nejprve vyšoupnuta z gymnázia a posléze skončila v dělnickém povolání. Má kniha mapuje celý její život a dojde tedy i do šedesátých let, kdy se Káje povede dostat se na večerní průmyslovku. Textilní průmyslovku, obor oděvní tvorba. Naučí se šít, baví ji to a najde si práci v krejčovství v komunálních službách. Jde jí nejen šití, ale také navrhování vlastních střihů. K revoluci jsem se ještě zdaleka nedostala (právě jsem v roce 1982), ale měla jsem v úmyslu, že bude Kája v tomhle oboru nějak podnikat...
A teď jsme u toho. Jestli jednou Bukůvky vyjdou, mohou být hravě osočeny z toho, že tuhle Karlinu životní náplň drze "obšlehly" z Vyprávěj.
Co já teď s tím? Jak Bukůvky přepsat, aby Kája měla jinou životní náplň? V době, kdy už má rodinu, šije pro komunál doma a v omezené míře, což jí umožňuje starat se o invalidní mámu. Do práce ji tedy poslat nechci a nemohu. Její nová profese je navíc "prorostlá" už hezkými pár lety, která bych musela přepisovat.
Mám tedy dvě možnosti: buď nějaké totální překopání celé koncepce Bukůvek, nebo pokračování v ději tak, jak jsem si ho předem vymyslela, s tím rizikem, že mě jednou někdo osočí z plagiátorství.
Anebo požádat chytré čtenáře Čekanky o tip na povolání, které mohla Karla analogicky vykonávat za socialismu doma a odevzdávat práci komunálu. Ale musela by k němu existovat nějaká příbuzná průmyslovka či jiná střední škola, kterou mohla večerně studovat. Nechci, aby to bylo něco kolem krášlení jako kadeřnictví, kosmetika či masáže, chci spíš nějaké řemeslo. Ani ne nijak moc umělecké, protože k tomu by musela vykazovat výrazný talent už od dětství, a tedy bych musela zase přepisovat, i když tuto variantu úplně nezavrhuji. Také to nemůže být něco, co by vyžadovalo mít doma nějaké velké a složité stroje.
Pomůže mi někdo?
Anebo si s tím nemám dělat hlavu a jet si Bukůvky tak, jak jsem si je vymyslela, bez ohledu na analogii s Vyprávěj? A pak tenhle článek někdy v budoucnosti použít jako svědectví, že jsem nic neopsala?
Tak co si myslíte, potenciální budoucí čtenáři Bukůvek?
Autor: Táňa Kubátová
Já seriál Vyprávěj nesleduju paní Táňo, tak se alespoň z malé částečky dozvídám o čem děj také pojednává. Nicméně co se týká vašeho psaní, já bych se přikláněla k ponechání vaší původní verze. Naprosto chápu vaše váhavé rozpoložení, ale měla jste to už napsané a nejde tudíž o žádné kopírování. I v životě potkávají lidi podobné osudy, je to prostě dílem náhody... :-)
Zabrousila jsem na Čekanku- a vida! Také koukám na Vyprávěj až nyní, protože jsem slyšela pochvaly.( A tím porušuji svoji zásadu na seriály se nedívat.)
Vzpomínám si, že Olga H. doma navlékala barevné korálky. Brzy toho nechala, protože to málo neslo a bylo to otravně netvůrčí. Teta Anička S.
pletla svetry pro nějaké družstvo. Potřebovala tak doplnit léta na důchod.
Úplně mě vtáhly ty vzpomínky do atmosféry doby. Takže se moc těším na nový román, kde to barvitě bude. A šití? Neměnit!
Kdybych měl brát ohledy na všechny média a příběhy v nich, v životě bych nic nenapsal...
pro pořádek: Eva pak dělá účetní se svou tchýní - Karlovou mámou.
Oblíbili jsme si Vyprávěj už 2010, původní řada je nejlepší jako autentická, řekla bych. Teď na to koukáme znovu, ale to jen tak, aby čék chvíli sednul...
Tam, kde Eva se nechá přesvědčit Veronikou a otevře butik (poté co už nikdo nemá zájem o projektování záchodků a podnik se zruší..), stejně se na to necítí - jako podnikatelka a zanedlouho to ukončí. Později "se najde" jako ekonomka společně (a jako nástupkyně) se svou mámou v CK, kterou založila Iveta...
Nedělej si starosti Táni, podobnost s Tvou hrdinkou není zcela jistě ani náhodná :-)).
Pěkný večer.
Paní Táňo, nic nepřepisujte. Švadlena byla dříve časté povolání. Moje mamka šila doma "pod komunálem" dvacetpět let.
Pamatovala jsem si z mládí román o švadleně, pak jsem se pídila, co to bylo za knihu a k mému překvapení od Heleny Šmahelové Žena roku 1900. Líbila se mi i na podruhé.
A já se přikláním k názoru Alenky. Takových případů v tehdejší době bylo, vznikaly různé butiky...
Koneckonců kdoví, jak to dopadalo dále s maminkou Karly. Ona si pak Karla později mohla klidně pořídit butik a rozšířit nabídku také o ty pletené a háčkované výrobky, jak zmínila Alenka - sama mám zkušenost z tehdejší doby - pro jeden butik jsem vyhotovila několik pletených výrobků a vím, že majitelka měla zájem i o háčkované rukavice ke společenským šatům a toaletám, a to jak krátké, tak i sahající až výše na předloktí, takže těch možností by mohlo klidně být více - šály, plédy, apod.
Jinak mě již nenapadá nějaké další řemeslo, ze zcela jiného soudku by bylo např. pečení nějakých speciálních cukrářských výrobků, ale to asi ne...
Já bych to tak nechala, Karla by mohla rozšířit podnikání i o vlastní krejčovskou dílnu, kde by uplatnila i navrhování vlastních modelů, proč ne...
A že by Vás někdo obvinil z plagiátorství, to pochybuji, Vaše skalní čtenářky určitě ne a ostatní si myslím, že také ne, ostatně Bukůvky vyjdou až za několik let, takže do té doby možná seriál bude i zapomenut, a svět módy, krásných šatů a všeho ostatního kolem je vděčné a věčné téma...
Táňo, já bych si nedělala starosti, šití bylo tenkrát velice rozšířené, já si šila skoro všechno. Pro tu dobu to bylo typické, vždyť v obchodech oblečení moc nebylo. Také se hodně pletlo, háčkovalo, byl velký výběr různých přízí a látek, dnes je to bída. A když je něco rozšířeno, tak se to může objevit v různých knihách nebo filmech, připadá mi to v pořádku.
Na seriály nekoukám, vždy kouknu na první díl, a zatím nemůžu říct, že by mě nějaký oslovil. Tak se nemůžu k Vyprávěj vyjádřit.
jinak může Kája spravovat lidem oblečení, myslím, že bývaly sběrny prádla. Byly také mandlovny, tam se nosilo vyprané povlečení a paní je na mandlu vyžehlila a popřípadě vyspravila. Nebo může plést svetříky na zakázku, vzpomínám i na jednoho cukráře a paní, která šila podprsenky, byli vazači knih, překladači textů.
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 6. 12. 2024