joudaweb - časopis Čekanka

Pepo, opožděně děkuji za adresu blogu. Já jsem špatná internetová vyhledávačka. Líbí se mi vaše otevřenost, to každý nedokáže. Zároveň tím máte asi i víc námětů, víc, než by měla " esoterická prodavačka".

Na vaší nové cestě vám přeji hodně štěstí. Vytrvejte. Má to smysl.

(v jiném článku píšete, že Vám 89 bylo jedenáct). Pak to tedy může být vcítění někoho jiného do jedenáctiletého kluka, ale to už jsem to moc zamotala.

Každopádně s mou kamarádkou jsme se nedávno shodly, že malé holky budeme do smrti smrťoucí a báby jsme od narození, ona prý dokonce od embrya (já si tohle období nepamatuju (:o)) ;-).

(Omlouvám se čtenářům, kterým to připadá přespříliš ulítlé).

jak si to mám přebrat. Věra vznikla během půl hodiny, kdy jsem telefonoval s přítelkyní Věrou, která mi popsala, co ona dělala a jak vnímala dobu okolo 17 listopadu 1989. Ale jo, někdy mám pocit, že mi není víc jak jedenáct let:D

Líbí se mi Pepo Váš článek Věra. Jako velmi dobré vcítění jedenáctiletého kluka ;-).

matulka.blog.iDNES.cz

Milý Pepo, žádné odkazy zde nejsou zakázány, klidně nás na svůj blog nasměrujte.

nevím, jestli zde mohu uvést adresu svého blogu. Pokud mi to bude dovoleno...

moc hezky jste sbírku popsal z pozice účastníka. Já ji aktivně nevyhledala, jen jsem o ní zaslechla. Ale také věřím, že to má smysl. Tak snad příště.

Zmiňujete blog, můžete uvést jeho adresu?

Leono, o tom, jak někteří lidé nakupují bych mohla napsat romány, ale moc krásné čtení by to nebylo. A v říjnu, když u nás ve vsi umřeli tři lidé během pár dní, a tím mi ubyli zákazníci, jsem usoudila, že bylo všech starostí a stresů dost a že ukončím svoje působení a prodejnu uzavřu. Bylo celý týden hodně ošklivo, pořád tma a pršelo, lidí chodilo málo a tak to na mě dosedlo, po 39 letech mezi lidmi toho mám právě dost. A tak vyprodávám a zjišťuji, jak uzavřít prodejnu, co se zařízením, pokladnou a dalšími věcmi. Je toho docela dost, ale moc se těším na klidnější dny příští, už v roli nakupující a jsem zvědavá, co mě čeká...

Taky si umím představit, že rodiny s dětmi to mohlo bavit. Děti se rády zapojují, můžou spolurozhodovat o tom, co je vhodné a co by samy rády; když nakupují rodiče domů, ani si neuvědomí, co kolik stojí a že není všechno samozřejmé.

Já zásadně i z nezbytnosti vybírám z toho, co potřebujeme, zboží v akci.

Dnes jsem zažila komickou scénku před krásnými banány s 30 % slevou: uličku před regálem zabrala paní, která široko daleko rozhlašovala a nehodlala se své pozice jen tak vzdát: Vždyť jsou mokré a smrdí! Byly pěkné, ani zelené, ani s hnědejma flekama - prý: hned vám to shnije... sáhla jsem po těch, co právě odložila rkouc - Tak si je neberte, když se vám nelíbí, naše děti to okamžitě snědí (taky jo, všechny slupky už jsou v koši). Byla jsem fakt hodně znechucená. (O tom, z jakého zdroje a kolik škodlivin obsahují nevíme, to už bychom taky nemuseli jíst nic, že).

Někteří lidi zkrátka mají pocit, že nežijou, když právě na něco nenadávají. Jejich problém, nenecháme si kazit den. ;)

byla od 8:00 do 20:00. Jen jeden den. Také jsem si připadal chvílemi jako dealer šamponů, to když se mi lidé zdálky vyhýbali. Taky bych tak reagoval, kdybych nevěděl. Navíc jsme měli zástěry s logem akce. A navíc jsme docela jasně dávali najevo, že je to dobrovolné. Do ničeho vás nenutíme. Je to jen na vás, jestli se zapojíte. Psal jsem článek i na blog a reakce se moc nelišily od těch v obchodě. Někdo souhlasí, někdo ne.

jsem zatápala v minulých dnech a zjistila jsem: o akci "Potraviny pomáhají" jsem zaslechla periférním sluchem v našem "malém" Tescu. Něco o dobrovolnících za pokladnami. Zato když jsem za pokladnami procházela, nepotkala jsem žádného. Zato se na mě vrhali s agresí sobě vlastní prodejci "velevýhodných" parfémů (ano, slyšíte dobře) a "dnes čistíme brýle" s výsledkem "dostanete dva zdarma, jenom pro vás" za cenu jednoho přemrštěné ceny - nebudu dál rozvádět. A teď u Vašeho článku mi dochází, že to bylo ve dnech vrcholící akce "Potraviny pomáhají", teď už je tam nevidím. Při takovéto hrozbě všudypřítomných čpících "parfémů" a prostředků na brejle mě chytá panika a beru pěkně rychle do zaječích. A to už vůbec nepočítám ječící samooblužné pokladny - "odeberte náklad", vyčkejte obsluhy, vložte kartu, vložte mince, bankovky, odeberte,přidejteběžtenechoďte - kterým se kdekdo vyhne a raději vystojí frontu vedle.

A už vůbec nepočítám vlezlé dealery typu - "máte clubcard? zlevníme Váš nákup, což obnáší vystavení kreditky nabité 10 000ci SPLATNÉ do... Už i v tom Vyprávěj to najdete, jak máma Karla na tuhle úžasnou vymoženost nalítla.

Člověk děkuje nebi, že se v rámci podoných výhod dalšími desetisíci nezadlužil:

a jsme oklikou zpět u potřebných (nejen) potravin.

... :((