joudaweb - časopis Čekanka

Quo vadis, Čekanko?

29. listopadu 2014 16:25:00

Zeptala jsem se, a nezůstalo jen při tomto jednom dotazu, následovaly dotazy další, takže vznikl fiktivní rozhovor, který by se sice nemohl uskutečnit, ale co kdyby přece jen...

Rozhovory se zajímavými osobnostmi se zpravidla domlouvají včetně tématu s určitým předstihem, někdy i delším s ohledem na vytíženost pozvaných, někdy se povedou až na několikátý pokus, někdy tak, že doslova na poslední chvíli pozvaný či pozvaná dorazí, někdy k nim nakonec vůbec nedojde. Místa pro setkání bývají různá, záleží na dohodě. Sejdou se, usadí se, dají si kávu nebo nějaké jiné občerstvení a rozhovor může začít.

 

Jiné a mnohem snadnější to je, máme-li v úmyslu napsat nějaký fiktivní rozhovor, byť také se známou, ale neživou, i když živoucí „osobností“. Záleží jen na tázajícím, kdy, kde, jak a na co se bude ptát.

 

Úmysl vytvořit fiktivní rozhovor s Čekankou mě napadl, a jak už to u mě bývá, možná v tom nejsem já sama, když mě něco napadne, pak to v mé hlavě začne hlodat jako nějaký malý červík, ze kterého z toho hlodání nakonec vyroste pořádný červ, který, když uzraje doba, musí ven, ať se děje cokoliv. A tak se také stalo.

 

Vybrat místo nemohlo ani být jednodušší, usadila jsem se jednoduše před monitor počítače, zobrazila si na něm vedle sebe okno wordu a stránky Čekanky, a rozhovor mohl začít. Zvu Vás, pojďte přečíst...

 

Takže, milá Čekanko, uplynulo již 40 měsíců od doby, kdy paní šéfredaktorka dostala nápad vytvořit virtuální internetový časopis, který pak nějakou dobu čekal na název. A to již je důvod k bilancování, ke zhodnocení, k vyjádření spokojenosti s náplní Tvých stránek, a tak vůbec...

Je to tak, čas plyne opravdu rychle, ani se nechce tomu věřit. Ten můj název vznikl možná symbolicky. Paní šéfredaktorka tenkrát, tuším, vyhlásila soutěž pro můj název a čekala na případné návrhy, ale nikdo se tenkrát soutěže nezúčastnil, takže zůstalo u původně jí zamýšleného názvu Čekanka.

 

Já jsem tenkrát, Čekanko, Tvůj vznik propásla, protože jsem zrovna byla na dovolené, webové stránky naší paní šéfredaktorky jsem sice již předtím sledovala, i pár mailů jsem napsala jako reakce na vydávané knihy, ale stejně si myslím, že bych na tu soutěž nereagovala, protože tenkrát mě vůbec nenapadlo, že bych se vůbec nějakým způsobem mohla zapojit, a vidíš, jak to dopadlo.

Sama jsem tenkrát byla zvědavá, co se bude dít, jestli někdo bude nejen psát a postupně zaplňovat mé stránky, ale také číst. A jak šel čas, tak jsem se postupně profilovala a profilovala tak úspěšně, že se okolo mě vytvořila skupina skalních čtenářek, pro něž jsem se stala, jak se již párkrát na mých stránkách objevilo, drogou, a to tak, že dokonce dokážu vyvolat i „absťák“, když mé stránky zůstanou nedoplněny nějakým novým příspěvkem delší dobu. Nevím to přesně, jaká prodleva je pro čtenářky ještě přijatelná...

 

...pokud jde o mě, Čekanko, nejraději bych si přečetla něco nového každý den, jenže sama z vlastní zkušenosti vím, že je samozřejmě jednodušší si něco přečíst, než něco vymyslit a napsat. Nejlepší je, mít pár témat, o nichž doufám, že by snad mohla zaujmout. Pár takových mám, jenže je stále odkládám, občas se vyskytne nějaké aktuální téma, připomenutí někoho nebo něčeho, takže jsem se ještě stále nedostala k tomu, co jsem předpokládala. A pověz mi, co Tě na Tvých stránkách, nechci říci nejvíc, ale hodně, zaujalo?

Je toho dost. Líbily se mi dva seriály článků, hned ze začátku ten paní šéfredaktorky Jak se dělá kniha, a potom Vzpomínky na Ameriku, však víme, kdo je jeho autorkou...

 

...děkuji, Čekanko. Musím říci, že mě to jeho vytváření hodně bavilo, hned ze začátku jsem si byla vědoma, že se pouštím na docela tenký led, protože až na autentické fotografie jsem neměla žádné napsané poznámky, všechno jsem tahala z hlavy. V závěru jsem z toho pak měla docela dobrý pocit. A co dál?

Mám dobrý pocit z toho, že počet mých redaktorek a redaktorů nestagnuje, přibývají noví členové autorského kolektivu, kteří přidávají na mé stránky témata podle svých zálib a zaměření, která mám v záhlaví vyjmenovaná. Jenže - jednak je mi líto, a jednak mi také vadí, že se několik autorů na mých stránkách jen mihlo, přispělo pár články a potom již nic. Buď si chtěli jen zkusit bez nějaké větší motivace něco napsat, možná jim došla témata, možná nedostatek času, protože, co si budeme povídat, každý článek, pokud má mít hlavu i patu, tak přece jen vyžaduje více pozornosti, nevím... Ráda jsem, když čtenářky i čtenáři reagují na přečtené články v komentářích, protože ve většině mých článků se najde něco, co vyvolá zájem, připomene něco podobného již zažitého a prožitého, tak proč na to nereagovat? Záleží mi hodně na tom, aby i komentáře tu hlavu i patu měly, byly opravdu k věci, někdy však mohou být klidně i od věci, proč ne, pokud vyvolají další a další reakce.

 

A jak se Ti, Čekanko, líbí fotodokumentace?

Tak ta se mi líbí moc a jsem s ní spokojená, opravdu, a jsem ráda, když ve většině článků není pouze ten jeden v perexu, ale i další v ostatním textu. Ona vlastně velice dobře doplňuje napsaný text a navazuje na něj, v některých případech dokazuje, že „co je psáno, to je skutečně i dáno“. Hodně zajímavé jsou fotogalerie, v nichž jsou obrázky vypovídající o zálibách, mnohdy celoživotních, jako jsou různé rukodělné práce, kreslené obrázky, fotografie z různých míst naší země i ze Spojených států. Já myslím, že na mých stránkách si opravdu každý může něco, co jej zajímá, najít.

 

Hodně veršů si můžeme, Čekanko, v Tobě přečíst. Co jim říkáš, líbí se Ti? Mám na mysli především volné verše. Ptám se proto, že já si všechny přečtu, některé se mi líbí, některé méně, některým moc nerozumím. Přiznám se, já mám přece jen raději verše vázané, rýmované, s interpunkcemi. Ale to je moje záležitost, z reakcí a komentářů na hodně z nich vidím, že se většinou líbí. K několika, ale jen opravdu málo z nich, jsem také zareagovala.

Tak pokud jde o ty verše, tady záleží na zálibě i na vkusu čtenářů. Zase, stejně, jak už jsem se zmínila, nadarmo se neříká „…někdo zase vdolky“. Určitě si každý ze čtenářů najde to své. Chápu, že ne všichni se zejména v těch volných verších najdou, ono také záleží na případných komentářích k nim, aby snáze porozuměli tomu, co vyjadřují.

 

Trápí Tě něco, Čekanko?

Trápí-netrápí, spíš je mi líto, že právě teď v listopadu uplynul jeden rok od doby, kdy přispěla, doufám, že „pouze zatím“, na mé stránky Nancy Quinn. Její příspěvky se mi hodně líbily...

...mně také, však jsem také ke každému z nich reagovala komentáři, a ne zrovna krátkými...

...přerušila jsem Tě, Čekanko, jsem zvědavá na další...

...dále bych si přála, protože ve velké většině se k článkům vyjadřuje nebo přispívá svými komentáři jen ustálený okruh čtenářek, ale také čtenářů, aby se také jejich okruh zvyšoval. Nebát se přispět, určitě každý, když si nějaké povídání přečte, tak jej snad nebo možná i určitě napadnou nějaké myšlenky, kterými by se dalo doplnit. Vím, jsem si vědoma, i to si vyžaduje určitý čas, ale zase na druhou stranu to udělá radost těm, kteří si je přečtou, taková nikde nekončící řada informací... Mám na svých stránkách několik nedokončených projektů, namátkou Nejkratší příspěvek, Pohodová, budu ráda, když na jejich dotváření budou redaktorky případně i čtenářky dále pokračovat, vždyť je tolik různých témat. Zajímavé by též bylo doplňovat článek Zkama si, kde je možné se dovídat, jak se kdysi mluvilo, a někdy také ještě v současné době se různé zastaralé výrazy používají, v různých regionech naší země. A nejenom u těchto projektů, ale ke kterémukoliv článku kdykoliv, když si jej někdo znovu přečte a má pocit, že by mohl zareagovat, tak klidně, i když je to třeba článek z doby před třemi lety. Hodně mi záleží na tom, aby komentáře byly promyšlené, a také mi docela dost záleží na dodržování pravidel pravopisu...

...tak na to si potrpím také, Čekanko...,

...a také, když už se někdo přihlásí, než tak tedy učiní, aby si byl vědom toho, že by měl mít nějakou představu a zásobu myšlenek a nápadů, které má v úmyslu napsat na mé stránky, aby nezůstalo pouze u těch dvou, jako se již v několika případech přihodilo.

 

Představuji si teď, milá Čekanko, co bys asi odpověděla na moji otázku Quo vadis?, kterou jsem Ti položila v názvu dnešního článku. Věřím, že bys odpověděla, že „dál a dál“ a nejspíš také, že stejným směrem, a že dění na Tvých stránkách splňuje to, co si Tvoje stvořitelka původně představovala. A já především za sebe, ale doufám, že ne pouze za sebe, mám přání, aby se nám dařilo to Tvé směřování „ukočírovat“, aby se množina Tvých článků naší pomocí stále více rozšiřovala a její prvky byly hodně zajímavé, různé a nejrůznější. A pokud dojde k nějakým případným excesům, či pomýlení nebo pochybení některého z nás - autorů, tak měj na mysli ony dvě věty, které s tím úzce souvisí, že „mýliti se je lidské“ a „nobody is perfect“.

Tato otázka přesně vystihuje moji odpověď, neodpověděla bych jinak. A pokud jde o různé omyly, pár takových se sice na mých stránkách našlo, je to koneckonců také důkaz toho, že čtenářky i čtenáři při čtení mých stránek jsou pozorní, všímaví a neprolétnou je jen "letem světem". Většinou se vše vysvětlilo, opravilo, to je přece to nejjednodušší řešení. Já to nechci v žádném případě nijakým způsobem zlehčovat, ale všechno se dá přece napravit, pokud nejde o život...

 

Bylo by toho ještě hodně, moje milá Čekanko, o čem bych si s Tebou chtěla povídat. Snad se ještě najde příležitost pokračovat v našem rozhovoru, ten dnešní byl takový všeobecný, měla bych ještě konkrétní témata, kterých bych se ráda dotkla. Ostatně, možná se k nám připojí se svým vlastním pohledem ještě také někdo další. Kdyby ano, bylo by to moc fajn...

 

********************

 

Takže, milé kolegyňky, máte-li chuť a náladu pokračovat...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 3743x   komentářů: 9

Nejnověji komentované

přečteno: 143x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2020, 16:05:26
přečteno: 301x   komentářů: 3, nejnovější: 25. 12. 2019, 13:52:13
přečteno: 522x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 787x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 540x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 1091x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 1124x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 1014x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55

Nejčtenější

přečteno: 11634x   
přečteno: 10085x   
přečteno: 9181x   
přečteno: 9087x   
přečteno: 8202x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista padesát:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 1. 2020