joudaweb - časopis Čekanka

Boxerka Akina

28. prosince 2014 18:21:37

Akina

Při tom vánočním rozjímání a vzpomínání bych rád věnoval pár řádků věrnému příteli člověka. Akina nám zůstala, jako jediná připomínka našich ambicí v chovu boxerů. Táta byl kynolog, dlouhá léta se věnoval chovu boxerů, ale jen psů výstavních. Se sestrou se nakonec pustil do chovu plemenného, pořídili si fenku Bonnie a nechali ji obšťastnit výstavním kusem.

Bylo to jednou a naposled, protože zjistili, že tato činnost vyžaduje mnohem víc péče a času, než jen obvyklý "cvičák" psů výstavních. Fence Bonnie se navíc narodily i albíni, kteří jsou pro chov "čistých" boxerů nežádoucí. Štěňata se rozprodala a zbyla nám Akinka.

Já osobně vždycky tíhl spíše ke kočkám, žijí volněji, polodivoce a není s nimi taková práce. S Akinou to bylo trochu jinak. Otec a ani sestra se jí ve výcviku moc nevěnovali, takže psisko rostlo tvarováno péčí celé rodiny. Naučila se základní povely, ale provedení vypadalo vždy velmi svébytně. "Sedni" v jejím provedení vypadalo jako pololehnutí, "k noze" provedla ke kterékoliv noze v dohledu a "aport" znamenalo vyběhnutí za letícím objektem, ale o jeho přinesení nemohla být řeč, pokud se, u klacku hozeného, vůbec zastavila.

Zůstala "starou pannou", neboť jsme nabyli dojmu, že by její potomstvo nebylo schopné výcviku. A tak pomalu stárla a stala se klidnou silou na našem dvorku. V té době, to jí bylo asi osm let, jsem změnil zaměstnání i dosavadní způsob života a náhle získaný volný čas jsem začal věnovat dlouhým procházkám po okolí. A proč s sebou nevzít psa. Nechyběla na žádné vycházce, zvykli jsme si na sebe a po krátké době jsem se ji odvážil pouštět "na volno".

V její přítomnosti jsem trochu změnil názor na psy. Její chování v přírodě totiž neodpovídalo způsobu, který jsem až doposud vídával u našich šampiónů. Ti se vždycky i přes naléhání páníčka rozběhli za srnkou, zajícem, ale třeba i když "chytili stopu". Akina ne. Jen málokdy se vůbec věnovala přítomnosti jiných zvířat. Byl jsem svědkem, když asi metr od ní vystartoval vyděšený zajíc a s ní to ani nehnulo.

 

Naopak, když se nad našimi hlavami prohnali burácející motory tryskáčů, zpanikařila ona a celé odpoledne jsem ji hledal. Při přecházení potoka se rozhodla, že ona se tedy brodit nebude a zatímco já pokračoval dál, ona běžela asi dvě stě metrů po proudu, kde byla lávka, tam potok překonala a běžela ke mně. Často mi přišla na mysl myšlenka na reinkarnaci. V jejím chování bylo mnoho lidského. Zda to bylo výchovou, to nevím. K dětem byla přátelská, mohli se jí věšet na uslintané pysky, vše bez jakékoliv známky nechuti přetrpěla.

 

Je to už pět let co odešla. Já se vrátil ke kočkám. Přítele, jakým mi byla ona potkám už jen stěží. Jestli je jen trochu pravdy na převtělování, nepochybuji, že bych její pohled očí nepoznal.

Sestra si před dvěma lety pořídila opět fenku boxera. Jmenuje se Sunny. A lhal bych, kdybych tvrdil, že je to "normální" pes;)


Akině

Autor: Pepa Matulka


přečteno: 4576x   komentářů: 10

Komentáře

(Alena)    vloženo: 30. 12. 2014, 16:50:41

Dášo, já taky, díky...

Dášo (Pepa Matulka)    vloženo: 30. 12. 2014, 16:35:04

praskne mi slepák dost;D dobře, přečtu si knížku, přečtu!

Tak ještě kousek... (Dáša)    vloženo: 30. 12. 2014, 16:24:51

***

"Ty si úplně normální debil. Sedni znamená, že pokrčíš zadní nohy a sedneš si na ten svůj posr... zadek, blbče. Takto!"

Otec si sedá na zadek, což Olin chápe jako výzvu, aby mu oslintal obličej.

" Jak si velký, tak si blbý."

Obrací se na Laďu.

"Laďo ukaž tomu volovi, jak se sedí."

Laďa si před otcem lehá na záda.

"Druhý debil. Až řeknu lehni,.....

***

ale to už stačilo, zbytek najdete v knížce.

(Jiřina)    vloženo: 30. 12. 2014, 16:23:43

Ono se holt nadarmo neříká, že "starého psa novým kouskům nenaučíš".

Ukázka (Pepa Matulka)    vloženo: 30. 12. 2014, 12:04:03

z knihy mne, Dášo, málem sundala z židle, jak jsem se smál. Něco podobného jsem i zažil, když jsem se snažil naučit Akinu, kdy už byla v kategorii "starého psa..."povel Čekej...Nečekala;)

Pepo, díky za článek, (Dáša)    vloženo: 30. 12. 2014, 10:57:16

pejskařské téma je mi velice blízké (u nás jsou to již 25 let knírači) a nedá mi, abych neupozornila na knížku Evžena Bočka Poslední aristokratka, kde mi strana 123 vehnala slzy smíchu do očí. I když mohu říct, že naši psi poslouchají, některé momenty mi byly velice povědomé.

Dovoluji si uvést krátkou citaci (pozn. Olin a Laďa jsou dogy):

***

Otec se pokouší cvičit psy. Bohužel je velmi netrpělivý, nedůsledný a zjevně si myslí, že zvířata rozumí lidské řeči. Jestli to vyčetl z oné zastaralé příručky, nevím, ale jeho výcvik vypadá takto.

"Oline, sedni!"

Olin nechápe, co se po něm chce, a olizuje otci ruku.

"Sedni, debile."

Otec tlačí Olinův zadek k zemi.

"Ježišmarjá, ty vole, sedni a seď."

Olin pořád stojí, ačkoliv otec už na něm spočívá vahou celého těla.

***

Samozřejmě je to jen kousíček, výcvik má ještě pokračování a nevím, jestli takto vytržený z kontextu potencionálního čtenáře naláká nebo odradí. Já za sebe můžu říct, že jsem se dost nasmála. Pro představu jsem vybrala odkaz na některé komentáře čtenářů, pokud chcete vědět víc:

http://www.cbdb.cz/kniha-68987-posledni-aristokratka-posledni-aristokratka.

Vzhledem k blížícímu se silvestrovskému veselí si dovedu představit, že knížka může směle konkurovat některým televizním pořadům.

(Leona)    vloženo: 29. 12. 2014, 10:49:33

To náš dvou a půlletý Oskárek na jméno slyšel... chodil za mnou (jak) pejsek, jak jste mohli číst v loňském článku "Kterak kotě s nebe spadlo". Bohužel před Vánoci zmizel, jako poslední z pěti kocourů v tomto roce. Nezbývá než doufat, že dotyčný střelec měl dobrou mušku a že nezašli hnusnou otravou :((((...

Jestli se u nás nepřemnoží myši, dalšího pořizovat nebudeme...

(Alena)    vloženo: 28. 12. 2014, 22:19:13

U nás spíše kočka útočí na fenu, když už se dostanou moc blízko k sobě. Většinou ji fena žene pryč, ona před ní uteče někam nahoru nebo do záhonu, tam pes nesmí a nechodí. Ale doma, když si je bereme večer nebo teď když mrzne, jsou najednou kamarádi a snášejí se překvapivě dobře. Ještě že tak, nevím, co bychom s nimi dělali, kdyby se honily i doma. Kočka loví krtky a myši, pes občas myšku, ale to je velká náhoda. Kočka je daleko úspěšnější, krtiny na zahradě nemáme...

(Pepa Matulka)    vloženo: 28. 12. 2014, 22:04:09

Stávalo se, že naši "cvičení" psi občas něco zakousli. Slepice, králíka, ale i pomalejší kočku. Od té doby, co se táta nevěnuje jejich výcviku jsou kočky v bezpečí, jen tu a tam najdeme ožužlanou morku, nebo slépku. Děkuji za váš komentář. A moc mě těší, že se vám článek líbil;)

(Alena)    vloženo: 28. 12. 2014, 21:34:45

Pepo, článkem o boxerce jste mi udělal radost. My máme také jednu doma. Bohužel se boxeři nedožívají vysokého věku, máme již třetí. Měli jsme psa a dvě fenky, všichni byli a jsou úžasní, jako štěně je naučíme základní povely, pak už reagují naprosto přesně, dokáží i sami rozpoznat různé situace a podle toho se zachovat. Například, když se vracíme autem, podle toho, kdo vystupuje a jestli otvíráme vrata, ví, jestli má běžet vítat nebo počkat na straně, až zajedeme. Kolikrát nemusím ani mluvit, stačí posunek, ukázat a ví co se bude dít. A je naprosto dokonalý hlídač. Běda, když se někdo přiblíží k plotu nebo u nás zastaví, dokonce i od jídla odeběhne a může se zbláznit, jak hlasitě štěká. Boxeři se využívají také jako záchranáři, třeba při zemětřesení, jsou inteligentní a sami se orientují v prostředí. Někomu vadí, že slintají, ale naši tři, které jsme měli, to nikdy nedělali. Vždy je ale kupujeme s dokladem původu, aby měli ty správné vlastnosti, potřebujeme hlavně hlídače...

Kočku máme teprve dva roky, zvykáme si, že si dělá co chce, na jméno neslyší, ale hodně loví, bereme si ji i domů, a hlídáme, aby nám byt nezdemolovala. první co dělala, že se snažila roztrhat čalounění pohovky. Pes ji venku prohání, ale doma se snášejí celkem dobře. Někdo ji před třemi lety vyhodil z auta, našla si nás a tak jsme si ji nechali...


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
šestset šedesát sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 142x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2020, 16:05:26
přečteno: 301x   komentářů: 3, nejnovější: 25. 12. 2019, 13:52:13
přečteno: 522x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 786x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 539x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 1091x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 1124x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 1014x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55

Nejčtenější

přečteno: 11634x   
přečteno: 10085x   
přečteno: 9181x   
přečteno: 9087x   
přečteno: 8202x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset šedesát sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 25. 1. 2020